MÉ PEKLO V TÁBOŘE "RENTGEN"

       Britský zajatec, propuštěn z Guantanama, dnes říká světu celý jeho horor - a odhaluje jak byly do tábora přivedeny prostitutky k degradaci muslimských vezňů. Džamal al-Harith, 37, který přijel domů před třemi dny po dvou letém uvěznění, je prvním ze zadržených, kdo odhalil US režim v táboře Rentgen na Kubě a táboře Delta. Otec třech dětí z Manchestru vypověděl jak byl napaden pěstmi, nohami a obušky poté co odmítl záhadnou injekci. Řekl, že vězni byli spoutáni až 15 hodin v kuse pouty na rukou a nohách s kovovými spoji, které řezaly do kůže. Jejich 'cely byly drátěné klece s betonovou podlahou a otevřeny všem elementům - nedávající žádné soukromí nebo ochranu proti krysám, hadům a škorpiónům, kteří se volně pohybovali po americké základně.

       Tvrdí, že bití za trest byly konány dozorci známými jako Extrémní Reakční Jednotka. Přihnali se v plné výzbroji srčíce na ně rány. Vězni se potýkali s psychologickým mučením a hrami mysli jen aby se přiznali k činům, které nikdy neudělali. I drobné porušení pravidel vyvolalo krutý trest. Lékařské zákroky byly řídké a brutální a amputace končetin byly více drastické než bylo nutné, tvrdí Džamal. Jídelníček se špatnou vodou a jídlem až 10 let prošlým záruční lhůtou zanechal vězně podvyživené. Ale Džamalovo nejotřesnější odhalení bylo využívání prostitutek k mučení nejvíce nábožensky založených vězňů. Vězni, kteří nikdy předtím neviděli 'neodhalenou' ženu, byli nuceni se dívat jak se prostitutky dotýkaly jejich vlastních nahých těl. Muži se vraceli rozrušeni. Jeden řekl, že jedna americká dívka rozmazala menstruační krev po jeho obličeji jako čin ponížení. Džamal řekl: "Vím, že se něco takového stalo asi 10krát. Vždy se zdálo, že to byli ti velmi mladí nebo o nichž se vědělo, že jsou velmi nábožní, kteří byli odvedeni. Žertoval jsem s jinými brity, 'Přiveďte nám je - my si je vezmeme'. Rozesmálo nás to.

       Ale američané zřejmě věděli, že my nebudeme šokováni pohledem na Západní ženy, a tak se ani nenamáhali. "Pro tyto muže to byla velmi rorušující zkušenost. Odmítli hovořit o tom, co se stalo. Trvalo jim to asi tak 4 týdny, než to řekli příteli - a my to vykřičeli po celém bloku." Džamal dodal: "Celá pointa Guantanama byla dostat tě psychologicky. Bití nebylo až tak špatné jako psychologické mučení - rány se zahojily po týdnu - ale to ostatní zůstalo s tebou. Hovořil z utajeného místa poté co se opět shledal se svou rodinou. Návrhář internetových stránek, konvert do Islámu, odešel studovat muslimskou kulturu do Pakistánu v říjnu 2001, několik týdnu po 11. září. Omylem zůstal v Afgánistánu - věříce, že byl odvezen do Turecka - a byl zatčen jako vyzvědač, možná díky jeho britskému pasu. Byl držen v Kandahar, Afganistánu a spadl do US rukou. Džamal teď nese jizvy z Guantanama. Hrbí se při chůzi, jelikož pouta, která jej poutala byla moc krátká.

       Jako trest byli vězni zavřeni tak těsně, že byli nuceni ležet v klubku po hodiny. Během dlouhých vyslechů byli přivázáni ke kovovému kruhu na podlaze. Džamal řekl: "Někdy jsi byl připoután k podlaze s rukama a nohama svázanýma k sobě. Jeden můj kamarád mi řekl, že byl takto ponechán po 15ct hodin. "Zábava znamenala míti odvázané nohy a chození nahoru a dolu na pruhu štěrku. V táboře Rentgen to bylo 5 minut, ale v Deltě kolem 15cti minut. Džamal řekl, že oběti Extrémní Reakční Jednotky byly promedánovány před celami. "Byl to úděsný pohled a byl to častý pohled." Řekl, že jedna jednotka nutila k jídlu k ukončení hladovky 70% z 600 vězňů. Hladovka začala poté, co dozorce záměrně kopl do kopie Koránu. Rýže a fazole byly na denním jídelníčku a voda byla špinavá. Džamal dodal: "V táboře Rentgen byla žlutá a v Deltě černá - jako barva Coca-Coly. "Měli jsme ji vedenou potrubím s kohoutkem v každé 'kleci', ale často ji zastavili jako trest." "Zastavili nám vodu před modlitbami, abychom se nemohli umýt podle naší víry." "Jídlo bylo také děsné, až 10 let prošlé zárukou. Otevřeli dvířka a šoupli ji skrze ně po sekcích." "Měli jsme obilnou kaši a něco co nazývali 'jako-mléko', které bylo nechutné a 'jako-čaj' a kus ovoce. Ovoce bylo zmrazené a nabito chemikáliemi. Jablko mohlo vypadat červeně, ale bylo pokryto něčím voskově bílým a uvnitř bylo černé a hnědé."

       "Klamali lidi odepíráním jim věcí - ty jsi asi jediný člověk na bloku, kdo nedostal žádný chleba. Pyšnil jsem se nežádáním je nikdy o nic. Neprosil jsem." Džamal řekl, že jim bylo řečeno, že nemají žádná práva. "Oni ve skutečnosti řekli - 'Nemáte tu žádná práva.' Po nějaké době jsme přestali žádat o lidská práva - chtěli jsme zvířecí. V táboře Rentgen byla má cela napravo od psí boudy vlčáka." Měl dřevěný domek s klimatizací a zelenou trávu na cvičení. Řekl jsem dozorcům, 'Chci jeho práva' a oni odpověděli, 'Ten pes je členem US armády'. "Byl jsi potrestán za cokoliv - za to, že máš šest balíčků soli na cele místo pěti, za pověšení mokrého ručníku na cele, i za to, když jsi neměl lžičku a věci uspořádány ve správném pořadí." Nuceni použít kyblík jako záchod na očích jiných vězňů a dozorců bylo obzvláště trapné. Džamal řekl: "Nikdy jsem si na to nezvyknul - dali jsme kolem nás ručníky a oblečení. "Ale Vojenská policie na věži nás viděla pokřikovali na sebe." "Byla nám povolena sprcha jednou na začátku týdně a vůbec žádná na samotce." "Toto bylo vemi těžké, protože se máme modlit čisti." "Postupně počet sprch vzrostl na 3 týdně. Byly vždy studené."

       "Před tím, než jsi byl odveden na to, čemu říkali 'rec a sprcha' jsi byl připoután dvěmi muži z vojenské policie, zatímco jsi byl stále v kleci." "Někdy jsme viděli dozorce, jak si hrají s hlavou sprchy, aby voda stříkala kolem dokola na oblečení vězňů, když je musel vyvěsit k ochraně jeho soukromí." Vězňům byly někdy dány "komfortní věci' - známé jako CI - jako šampón, ručníky, hadřík k umytí a trenýrky. CI byly odstraněny jako trest. Džamal vzdorně odmítl 'zábavu' jako dívání se na Džames Bond filmy v místnosti vězni přezdívané Milující Chatrč." Dodal: "Některým byly dány pizzy, zmrzliny a McDonaldy, ale mě to nenabídli. Asi věděli, že podlácení platilo jen pro některé. Pro uběhnutí času si vězni spolu povídali, modlili se, četli Korán a zpívali islámské písně. V táboře Rentgen jim dali romantické novely stylu Mill a Bůn v arabštině, které odmítli číst.

       U popisu lékařských zákroků Džamal řekl, že věděl o 11-ti mužích, kteří měli jejich nohy amputovány a o dvou, kteří přišli o jejich prsty u nohou a na rukou. Bylo mu řečeno, že američané odstranili daleko více tkáně než bylo potřeba. Dodal: "Muž v cele vedle mě měl omrzlé dva prsty na ruce a dva prsty na noze. A také palci, ale oni to nijak neošetřili po celý rok a potom už museli odseknout daleko více než bylo potřeba." "Všichni muži, kteří ztratili končetiny si stěžovali, že sekali hodně vysoko a nestarali se záchranit co nejvíce." Džamal dodal, že neměl v Guantanamu blízkého přítele, říkajíce: "Když jsem už potkal jiné brity, vzpomínali jsme na domov - obzvláště jídlo." "Všichni jsme byli posedlí skotským horským chlebem - chtěli jsme ho strašně moc. "

       Jeden z britů mi řekl, že byl dotázán proč je muslim, protože by se měl modlit ke královně." Džamal, rozvedený s dcerami 3 a 8 let a synem 5 let, je přesvědčen, že jeho odmítnutí se oddat hrám mysli, mu dalo vůli to projít." Řekl: "Někdy to bylo velmi, velmi obtížné, ale snažil jsem se myslet jen na přežití." "Udržoval jsem si co nejvíce myšlenky na domov , protože jinak bych se zbláznil." "Co jsem tam byl asi skoro rok, měl jsem sen. Hlas mi řekl, 'Budeš tu po dvě léta.'"

       "V mém snu jsem řekl, 'Dva roky! To je sranda?' Ale když jsem se vzbudil, byl jsem klidnější, alespoň t o znamenalo, že se jednoho dne odsud dostanu." "Byl jsem poslán do Guantanama 11. února 2002 a odešel jsem 9. března 2004, tak jsem tam byl trochu přes dva roky, tak jak mi ten hlas ve snu řekl."