Mimosmyslové vnímání na dálku: je to skutečné? (1)

Mimosmyslové vnímání na dálku (remote viewing) je talent, pomocí kterého mohou někteří jedinci získávat informace z událostí a míst vysoce vzdálených časově i místně. Ne zcela tomuto jevu rozumíme, ale byl opakovaně potvrzen pomocí různých pokusů.

Mimosmyslové vnímání na dálku bylo zpopularizováno v 90. letech po odtajnění dokumentů týkajících se projektu Stargate, výzkumného programu za 20 milionů dolarů sponzorovaného americkou federální vládou, který měl určit, zda existuje nějaké potenciální využití fenoménu jasnozřivosti pro vojenské účely. Program byl „ukončen“ v roce 1995 a jako důvod se uváděl nedostatek důkazů, že má program pro zpravodajskou komunitu nějakou hodnotu. To je alespoň „oficiální“ postoj.

Mnozí lidé věří, že schopnosti jasnozřivosti jsou přítomny ve většině lidí a mohou být rozvinuty pomocí správných pokynů. To je samo o sobě možná dostatečný důvod pro „oficiální“ popření toho, že to má nějakou hodnotu.

Než začnu tento fascinující příběh, dovolte mi, abych vám popsal osobní zkušenost s tímto fenoménem.

Asi před deseti lety jsem pracoval pro internetovou stránku viewzone v malé kanceláři v Connecticutu. Bylo to velmi soukromé místo a v mé nepřítomnosti byla kancelář zamčená. Editoval jsem článek  o mimosmyslovém vnímání na dálku, který napsal Maximilian Joachim Sandor, Ph.D.. Dr. Sandor souhlasil s tím, že pošle lekce na téma jasnozřivosti a čtenáři viewzone tím byli nadšeni.

Já sám jsem tak přesvědčen nebyl. Jednoho večera, těsně předtím než jsem odešel z kanceláře, jsem na dně šuplíku svého psacího stolu našel starou keramickou žábu a dal jsem ji do kartonové krabice, ve které toho dne došel nějaký počítačový hardware. Krabici jsem postavil na poličku vedle stolu a odešel z kanceláře. Později toho dne, když jsem byl již doma, zeptal jsem se přes viewzone, zda by mi někdo mohl říct, co je v krabici v mé kanceláři. Popsal jsem dotyčnou krabici a řekl, že je na polici - nic víc.
 

Druhého dne jsem dostal tucty e-mailů - všechny špatně. Ale dostal jsem i jeden, který byl jiný. Psalo se v něm, že v kanceláři jsou dvě krabice, jedna vedle nějakých baterií a druhá na stole. Zkontroloval jsem knihovnu a všiml jsem si, že jsem vedle předmětné krabice nechal pár tužkových baterií. Baterie jsem odstranil a keramickou žábu jsem umístil přímo do středu krabice. Napsal jsem další poznámku na webu, že jsem odstranil vše z okolí krabice a výslovně jsem uvedl, že se předmět nachází přesně ve středu krabice.

Toho večera jsem dostal další e-mail od stejného člověka, ve kterém psal, že: „Předmět je ve skutečnosti skleněná žába. Ale v krabici jsou i dva kříže.“

Byl jsem šokovaný správným odhadem, ale zmatený připomínkou „dvou křížů“ a otevřel jsem krabici. Nejprve jsem nenašel nic než žábu. Ale když jsem ji zvedl, vzpomněl jsem si, že jsem ve středu dna krabice namaloval „x“… a pak jsem objevil na spodní straně keramické žáby druhé červeně namalované „x“ v místě, kde byla umístěna cenovka. V krabici byly dva kříže.

Pokus

Čistě ze zvědavosti to zkusme ještě jednou!

Vpravo je fotografie malé krabice z bambusu, kterou jsem měl v kanceláři. Skutečná velikost je asi 2 palce čtvereční. Je položena u mého 24palcového iMac monitoru.

Udám vám své souřadnice: 43° 59ʼ 42,76ˮ s.š. / 71° 03ʼ 32,14ˮ z.d. a prozradím vám, že mám kancelář ve druhém patře na východní straně budovy.

Může mi někdo říct, co je uvnitř této malé krabičky?

Odpovědi posílejte na myristicin@hotmail.com.

Když bude někdo schopný úspěšně uhodnout obsah této krabičky, určitě napíši další příběh.

AKTUALIZACE: 26. června 2010: Od jednoho čtenáře jsem emailem dostal následující obrázek. Řekl, že není schopný předmět identifikovat, ale původně to namaloval tužkou a pak ve Photoshopu.

Oním předmětem byla žiletka Schick Quattro Titanium. Myslím, že se trefil, co vy?

Dal jsem do bambusové krabičky jiný předmět… tak to zkusme znovu!

Průkazné detaily

Nemohl jsem tušit, že můj improvizovaný experiment byl přesnou kopií výzkumu, který proběhl na univerzitě ve Stanfordu v 70. letech. Vědci pracující pro CIA začali objevovat, že to může dokázat téměř každý ve správném prostředí a za správných okolností. V knize Evidential Details (Průkazné detaily), jejímiž autory jsou Seeds a McMoneagle se dozvídáme, že technika mimosmyslového vnímání na dálku byla podrobně zkoumána, zdokonalena a že byly zavedeny operační postupy. I když není tato technika vždy přesná, byly objeveny příčiny nepřesnosti, což některým jedincům umožnilo vytříbit své schopnosti a dosáhnout ohromujícího úspěchu.

Jeden z nejúspěšnějších jasnozřivých, Joseph McMoneagle (na obrázku vpravo), byl také spoluautorem této knihy. Jeho spis je stále tajný, nicméně byl natolik působivý, že získal vyznamenání americké armády Legion of Merit, jedno z nejvyšších ocenění, které může ve Spojených státech civilista dostat. Ačkoliv McMoneagle stále nemůže mluvit o některých z vysoce tajných prací pro vládu, pracoval se Scottem Seedsem jako spoluautor na mimosmyslovém pohledu na dvě události, se kterými je většina lidí dobře obeznámena: smrt princezny Diany (srpen 1997) a zmizení Amelie Earhart (červenec 1937) během jejího pokusu o oblet zeměkoule v dvoumotorovém letadle.

Joe McMoneagla  původně zverboval Skip Atwater (na obrázku vlevo), aby se připojil k týmu Stanford Research Institute (SRI, Stanfordský výzkumný ústav). Skip pracoval na ministerstvu obrany a jeho úkolem bylo najít vhodné kandidáty s ohledem na to, jak dlouho zůstali na určitých obtížných pozicích v zámoří.

Jestliže byl na nějaké pozici statisticky průměr, řekněme 6 měsíců před tím, než důstojník buď požádal o převelení, nebo byl k tomu přinucen, hledal pracovník náboru důstojníka, který na této pozici zůstal dobu delší než průměr. Uvažovalo se tak, že tento důstojník musel mít jakýsi druh mechanismu zvládání zátěže. Mělo se za to, že takovýto mechanismus souvisí s mimosmyslovými schopnostmi (psí). Co se týče McMoneagla, setrval ve své pozici o dvanáct let déle, než je průměr.

McMoneagle byl prvním jasnozřivým v programu a bylo mu přiděleno označení „#001“ a má reputaci nejlepšího z nejlepších jasnozřivých. McMoneagle byl tak trochu neobvyklým případem, protože svá zadání dostával metodou zvanou „double blind“. Fotografie či popis cíle byl umístěn do obálky, která byla dána ještě do další obálky a často se tato obálka nacházela v jiné místnosti, než kde Joe podstupoval svá vidění.

Tento komplikovaný postup byl speciálně vyvinut pro to, aby se zabránilo tomu, čemu jasnozřiví říkají „front loading“, kdy jakýkoliv náznak či povědomí o cíli může poskvrnit celé sezení a může dojít k odvrácení pozornosti jasnozřivého, který pak nebude vnímat podvědomé vjemy. McMoneagle se vždy ujistil, že nemá o cíli ani to nejmenší tušení.

V průběhu let se McMoneaglovi dostalo dalšího výcviku meditativní technikou zvanou „Hemi-Sync©“, kterou vyvinuli v Monroe Institute. Tato technika využívá pomocí sluchátek zvuky různých frekvencí k harmonizaci mozkových vln jasnozřivého jedince, což mu umožňuje rychlejší a efektivnější přístup k jeho podvědomé mysli. Podle McMoneagla už po mnohaletém používání nahraných zvuků nepotřebuje sluchátka a může na tyto zvuky pouze myslet, aby dosáhl stejného efektu.

Jedním z nejneobvyklejších úkolů, který mu byl kdy přidělen, bylo mimosmyslové vnímání planety Mars. Dostal sérii souřadnic a bylo mu řečeno, aby se podíval, jak toto místo vypadalo před současným stavem planety. Popsal velmi vysoké a štíhlé bytosti, které stavěly jakousi podzemní komoru, aby unikly kataklyzmatické události, jejíž příchod z vesmíru předpovídaly.

Kosmická událost nakonec zničila planetu a většinu jejích obyvatel - „většinu“, protože McMoneagle údajně popsal, jak někteří obyvatelé Marsu opouštějí svou planetu těsně před její destrukcí v něčem, co připomínalo loď.

Kam letěli?