Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (39)

To samé platí pro lidské vlasy a kůži. Každý policejní detektiv ví, že otisk lidského prstu je tvořen snadno identifikovatelnými vzory, které jsou propojeny jakýmsi biologickým uměleckým mistrovstvím. V každém otisku lidského prstu si můžete povšimnout smyček a zatáček, které poskytují klíče k základní fraktální geometrii. Otisky prstů netvoří buněčné „cihly“, ale opakující se vzory, které nám poskytují klíč o skutečné struktuře naší DNA. (Fraktální geometrie je rovněž mimochodem dominantní formou fyzické struktury v přírodě. Ve skutečnosti to bylo studium listů rostlin a schránek měkkýšů, které vedlo k objevení fraktální geometrie.)

V celém lidském těle, od seřazení buněk žaludku až po strukturu oka, nacházíme vzory, které jsou daleko víc, než pouhé stavební plány. Lidské tělo je symfonie, obrovské hudební mistrovské dílo, které je hráno v miliardách variací na celé planetě.

A DNA je podle mého názoru holografickým odrazem celé bytosti. Opakující se vzory genů a symetrie dvoušroubovice jsou vyjádřeními hudby. Lidský genom je symfonií a prostřednictvím této symfonie hrajeme hudbu života. Kombinací s environmentálními a energetickými faktory (jako je například rodičovská láska) vytváří symfonie lidské DNA fyzickou bytost. Ale zde to nekončí. DNA také napomáhá k vytvoření základu emocionální bytosti, energetické bytosti a spirituální bytosti.

Někteří vědci nevidí v DNA nic než chladné, pracné stavební plány. Jiní vidí v symfonii Boha, matku přírodu dirigující orchestr. Já vidím zázrak života vytvořený s takovou mistrovskou poetičností a hudbou, že je to něco, co bychom měli zřít, čeho bychom si měli vážit a před čím bychom měli být ponížení. Je to elementární vyjádření naší spojitosti s přírodou, protože kamkoliv se podíváte, vidíte stejné vzory, které my vyjadřujeme a které jsou unášeny škálou melodií prostřednictvím rostlin, zvířat a dokonce i vody a nebe. Když sami sebe blíže prozkoumáme, nemůžeme dělat nic jiného, než respektovat přírodu.

Západní vědci nechtějí slyšet hudbu

To, že si západní vědci myslí, že rozluštili lidský genom a že jej mohou nyní použít k vytvoření nových syntetických léčiv, které dostanou pod kontrolu biologický orchestr lidského těla, je prototyp lékařské arogance. Většina z těchto vědců odmítá uznat zázrak lidského života a místo toho věří v nadřazenost člověka nad přírodou. Zničili by tisíce symfonií, jen aby prodali další farmaceutika za miliony dolarů.

Zastavují hudbu, odmítají přírodu… jsou racionalisté. Věří, že jsou všechny věci rozškatulkovány a odděleny. Podle racionalistů neexistuje žádná spojitost mezi žijícími věcmi a žijící tvorové nejsou nic jiného než hráči v jakési kruté hře Přežití nejschopnějšího.

A přesto jsme každý jedinečným tvůrčím výrazem stejné univerzální melodie. Naše genetická informace - naše DNA - je symfonií výrazu, který nikdy nepochopíme, dokud nezačnou výzkumníci myslet holograficky, spíš než sekvenčně. DNA je překrásnou záhadou, stejně jako každá dobrá symfonie, román či sbírka básní. A stejně jako je román víc, než souhrn slov, je lidská bytost více, než vyúčtováním jeho nebo jejího DNA. Aby to bylo zřetelnější, dám vám jednoduchý příklad.

V následujícím odstavci představuje každé slovo jeden gen. Co se pokouší tento odstavec sdělit?

a, a, a, above, air, all, almost, alone, and, and, and, anywhere, as, breadth, brought, by, cluster, color, combining, crate, crooked, dropped, evening, fine, first-water, follow, freedom, from, glossy, greater, hair, hazy, i, i, image, in, in, in, in, it, it, it, it, it, i've, i've, i've, jewel, later, little, luster, might, moon, moon, new, of, of, of, of, on, one, one, or, ornament, over, please, pulled, put, run, seen, shining, shining, slowly, some, sorts, start, the, the, the, the, the, the, tilted, tree-and-farmhouse, trees, tried, tried, try, walking, wallow, water, with, with, wonder, you, your.

Předložíme-li to takto, zdá se to být nesmysl. Toto je západní pohled na lidský genom, kde stojí každé „slovo“ (neboli gen) samostatně, existuje v jakési izolované formě pro účel řízení výstavby nějaké vzájemně závislé fyzické struktury. Západní vědci dokonce k popisu genů používají termín „slova“ a popisují variace v sekvencích bílkovin jako odlišné „hláskování“ těchto slov. Avšak zcela jim uniká gramatika těchto slov: lingvistika, hudba, poezie.

Vezmeme nyní tato stejná slova (geny) a přeskupíme je tak, aby vytvořila hudbu. Či v tomto případě poezii, jejímž autorem je Robert Frost:

Svoboda Měsíce
Zkusil jsem nový měsíc nakloněný ve vzduchu
Nad mlhavou farmou a stromem
Stejně jako můžete vyzkoušet šperk ve vlasech.
Zkusil jsem jej s trochou lesku,
Samotný nebo v ornamentu s nejčistším leskem
Začal téměř zářit.

Položil jsem jej, kam se mi zachtělo, aby zářil.
Při procházce jednoho dalšího večera,
Jsem jej vytrhl z klece z křivých stromů,
A přinesl jej nad velkou lesklou vodní hladinu,
Pustil jsem jej do ní a viděl, jak se jeho obraz převaluje,
Barva pustila a následovaly různé druhy divů.

Vidíte ten rozdíl? Jsou to stejná slova jako v nesmyslném odstavci výše, ale najednou vytvářejí něco mnohem komplexnějšího a inteligentnějšího, než je souhrn jejich částí! Uspořádáním slov či symfonie slov nás Robert Frost bere na cestu, která se dotýká lidské zkušenosti, našeho vztahu s přírodou a samotného smyslu života. To vše bylo vyjádřeno sadou slov, která se zdála být bez významu, když byla čtena samostatně a chyběla jejich (holografická) vzájemná spojitost.

DNA je poezie. Dokud budou západní vědci i nadále pohlížet na geny samostatně, uvidí směs izolovaných slov, jejichž význam zůstává nepolapitelný. Ale opravdoví, zvědaví vědci, kteří mají natolik ryzí srdce, aby uvěřili v symfonii přírody, zjistí v lidské DNA něco daleko jiného. Naleznou poezii, symetrii, harmonii - píseň života, která, pokud ji správně pochopíme, zahanbí i ty nejgeniálnější z nás.

Objevení široké variability genetického kódu (a kopií genů a chybějících genů) není něco, na co by se mělo pohlížet jako na způsob, jak prodat více léků. Tento pohled uráží samotnou přírodu. Tento objev je daleko hlubší. Poskytuje nám důležité vodítko, které může pomoci lidstvu zapamatovat si, odkud pochází. Připomíná nám, že jsme součástí přírody, ne její dobyvatelé nebo vládci. Ve skutečnosti jsme výrazem stejného fenoménu, který se pokoušíme pochopit. Pokud čteme poezii DNA správně, pochopíme, že samotný život není o hromadění bohatství nebo věcí či moci nad ostatními, ale o objevení sebe sama.

A „sebe sama“ neexistuje v izolaci. Každým způsobem, který si umíme přestavit, jsme propojeni. Všichni jsme vytvořeni ze stejného materiálu zpracovaného ze stejných vzorů přírody a ve skutečnosti formulovaného ze stejných hudebních not, které hrají pět miliard jedinečných, ale kompatibilních melodií. S tímto objevem došla západní věda k závěru, že jsme všichni daleko odlišnější jeden od druhého, než se předtím myslelo. Avšak je pravděpodobnější, že tento objev poskytuje důkaz o tom, že my všichni jsme jedinečnými verši stejné základní básně.

-pokračování-