Pokročilé strojní opracovávání ....ve starověkém Egyptě (5/8)

Lucas pokračuje ve spekulacích, že vytažení trubkového vrtáku, aby mohl být odstraněn odpad vzniklý při vrtání, a jeho opětovné zasazení do díry způsobilo tyto rýhy.

U této teorie však existují jisté problémy. Je sporné, zda by se jednoduchý nástroj otáčený ručně otáčel i tehdy, když by jej řemeslníci vysunovali z díry ven. Stejně tak i při umisťování tohoto nástroje zpět do čisté díry by nebylo zapotřebí, aby se nástroj otáčel, dokud by nebyl na dně.

Také je zde otázka kuželu díry i jádra. Kuželovitý tvar obou by poskytl účinnou mezeru mezi nástrojem a žulou, takže dostatečný kontakt pro vytvoření rýh by byl za těchto podmínek nemožný.

Metoda, kterou navrhuji já, vysvětluje, jakým způsobem mohly být díry a jádra nalezené v Gíze řezány. Je schopná vytvořit veškeré detaily, nad kterými jsme se Petrie i já pozastavovali. Naneštěstí pro Petrieho byla tato metoda neznámá v době, kdy prováděl své studie, takže není překvapující, že nemohl najít uspokojivé odpovědi.

Použití ultrazvukového obrábění je jedinou metodou, která zcela odpovídá logice z technnického hlediska a vysvětluje všechny zmiňované jevy.

Ultrazvukové obrábění je kmitavý pohyb nástroje, který odlamuje materiál, jako vrtací kladivo, které odlamuje kus betonové dlažby, až na to, že mnohem rychleji a ne tak znatelně při svém pohybu dopředu a dozadu.

Ultrazvukový nástroj vibrující při 19.000 až 25.000 cykly za sekundu (Hertzi) nalezl unikátní použití v přesném obrábění děr nezvyklých tvarů v tvrdém, křehkém materiálu, jako jsou například tvrzená ocel, karbidy, keramika a polovodiče.

Brusný kal nebo pasta se používají k urychlení řezání.

Nejdůležitějším detailem vyvrtaných děr a jader, které Petrie studoval, je to, že rýha je hlouběji v křemeni než v živci. Krystaly křemene se používají při výrobě ultrazvuku a naopak jsou citlivé na vliv vibrací ultrazvukového rozsahu a při vysoké frekvenci je lze přimět k vibracím. Při obrábění žuly za použití ultrazvuku by tvrdší materiál (křemen) nemusel nutně znamenat větší odpor tak, jako při konvenčních způsobech opracování.

Nástroj s ultrazvukovými vibracemi by při řezání žuly narazil na mnoho sympatizujících partnerů, kteří se nacházejí přímo v samotné žule! Místo odolávání řezání by byl křemen přinucen k odpovědi a solidárně by vibroval s vysokofrekvenčními vlnami a umocňoval abrazivní činnost řezajícího nástroje.

Přítomnost rýhy lze vysvětlit několika způsoby. Nerovnoměrné proudění energie mohlo způsobit, že nástroj osciloval na jedné straně více než na druhé. Nástroj mohl být nesprávně namontován.

Koncentrace abraziva na jedné straně nástroje mohla způsobit vyřezání rýhy do žuly při spirálovitém otáčení nástroje.

Zužující se strany díry a jádra jsou zcela normální, vezmeme-li v úvahu základní požadavky na všechny typy řezných nástrojů. Tímto požadavkem je to, aby byla mezi neobrábějícími povrchy nástroje a zpracovávaným kusem zajištěna mezera. Místo toho, abychom tedy měli rovnou trubici, měli bychom trubici, jejíž tloušťka stěny se postupně s narůstající délkou zmenšuje.

Vnější průměr se postupně zmenšuje, vytváří mezeru mezi nástrojem a dírou a vnitřní průměr se zvětšuje a vytváří mezeru mezi nástrojem a středovým jádrem.
Umožňuje to volné proudění brusného kalu do oblasti řezání.

Trubkový vrták takovéhoto provedení by také vysvětloval zužování stran díry a jádra. Při použití trubkového vrtáku vyrobeného z měkčího materiálu než brusivo by se jeho břit postupně otupil. Rozměry díry tudíž odpovídají rozměrům nástroje u břitu.

Jak se nástroj opotřebovává, díra a jádro na toto opotřebení reagují vytvořením zúžení.

Ukazuje pokrok vrtání žuly při použití ultrazvukového (vibračního) vrtáku. Vrták postupuje rychlostí 2,5 mm (0,100 inch) + opotřebení nástroje při každém otočení rukojeti (A). Dole. Zvětšený řez vrtáku. Brusný kal opotřebovává nástroj i žulu. Délka nástroje se s postupující hloubkou řezu ztrácí, což má za následek zúžení jádra i díry.

Ultrazvukové obrábění žulové díry a jádra

Při ultrazvukovém obrábění může nástroj klesat přímo do opracovávaného kusu.

Lze jej také do tohoto kusu zašroubovat. Spirálovitou rýhu lze vysvětlit, vezmeme-li v úvahu jednu z metod, která se převážně používá k rovnoměrnému posunu strojních součástí. Otočná rychlost vrtáku není u této metody řezání faktorem. Otáčení vrtáku je pouze způsobem posuvu vrtáku do obráběného kusu.

Při použití metody šroubu a matky lze trubkový vrták účinně posunovat do opracovávaného kusu otáčením ve směru hodinových ručiček. Šroub by se postupně provlékal maticí, čímž by tlačil kmitající vrták do žuly. Jednalo by se o pohyb vrtáku vyvolaný ultrazvukem, který by měl za následek řezání, ale ne otáčení. Otáčení by bylo zapotřebí pouze k udržování řezání na povrchu kusu.

Podle definice konvenčními standardy nejde o vrtání, ale o broušení, při kterém způsobíme narážení abraziva na materiál takovým způsobem, že je odstraňováno kontrolované množství materiálu.

Další metoda, kterou mohly být rýhy vytvořeny je použití točícího se nástroje na vyvrtávání jádra, který byl namontován mimo střed vůči své rotační ose.

Clyde Treadwell ze společnosti Sonic Mill, Inc. v Alberquerque ve státě Minnesota mi vysvětlil, že když je vrták uložený mimo osu zavrtávaný do žuly, je postupně tlačený do jedné přímky s osou otáčení osy vrtacího stroje.

Tvrdí, že rýhy mohly být vytvořeny tím, jak byl vrták rychle vytažen z díry.

Jestliže je Treadwellova teorie správná, stále platí, že je zapotřebí takové úrovně technické vypělosti, která je daleko rozvinutější a sofistikovanější než je připisováno starověkým stavitelům pyramid. Tato metoda může být přesvědčivou alternativou teorie obrábění ultrazvukem, i když ultrazvuk poskytuje odpovědi na všechny otázky, které nedokázaly zodpovědět ostatní teorie.

Možná, že byly navrženy metody, které postihly jeden aspekt stop po zpracování a nerozvinuly se do zde popsané metody. Právě při hledání jedné metody, která poskytuje odpověď na všechny údaje se vzdalujeme od primitivního a dokonce konvenčního způsobu opracování a jsme nuceni zvážit metody, které jsou pro toto období historie poněkud anomální.

Je třeba provést další studie jader; ve skutečnosti bylo navrženo, aby byly provedeny kopie jader mou metodou a primitivními metodami, které navrhují někteří egyptologové. Po zhotovení takovýchto replik by mělo následovat srovnání jader přesným měřením a snímáním elektronovým mikroskopem. Mikroskopické změny ve struktuře žuly mohou nastat díky tlaku a teplu, kterému je vystavena během opracování.

Egyptologové budou asi těžko sdílet mé závěry ohledně metod vrtání stavitelů pyramid a bylo by prospěšné tyto testy provést, aby bylo možné nevyvratitelně povrdit skutečné metody řezání kamene používané staviteli pyramid.

Úžasný objev v Gíze

V únoru 1995 jsem se v Káhiře připojil ke Grahamovi Hancockovi a Robertu Bauvalovi, abych se podílel na dokumentu.

Náhodou jsem tam objevil a změřil některé artefakty vyrobené starověkými staviteli pyramid, které nade vší pochybnost dokazují použití vysoce vyspělých a sofistikovaných nástrojů a metod touto starověkou civilizací. Dva z dotčených artefaktů jsou dobře známé; další není, ale je mnohem přístupnější, protože leží pod širým nebem, částečně pohřbený v písku plošiny v Gíze.

Na tuto cestu do Egypta jsem s sebou vzal některé nástroje, které jsem chtěl použít ke zkoumání rysů zjištěných během své první cesty v roce 1986.

Těmito nástroji byli:

• • „Rovnoběžná měrka“: plochý kus ocele, dlouhý asi 15 cm a široký asi 6 mm. Hrany jsou rovné s přesností 0,0051 mm.

• • Měřidlo Interapid (kterému mí britští krajané říkají ručičkový).

• • Obrysová šablona. Zařízení, které kdysi používali výrobci matric k vytvoření tvarů.

• • Tvrdý vosk.

Vzal jsem si s sebou obrysovou šablonu, abych zkontroloval vnitřek ústí jižní šachty uvnitř Královy komory z důvodů, které vám prozradím v následující kapitole.

Naneštěstí jsem zjistil, že se hodně věcí od mé poslední návštěvy změnilo.

-pokračování-