O metafyzice

Metafyzika vznikla původně z fyziky tím, že se odvracela od fyzických věcí k abstraktním pojmům. Můžeme se o ní dočíst v části spisů řeckého filozofa Aristotela, kde se o ní zmińuje jako o vědě nacházející se za fyzikou. Metafyzika je tou částí filosofie, která se intelektuálně zabývá nejen problémem bytí samotného ,ale také konkrétními projevy bytí ve fyzické existenci a vším co s tím souvisí. Védantická metafyzika bývá často omezena na ontologii – nauku o jsoucnosti, a západní metafyzika bývá omezena na epistomologii – nauku o poznání. Uspokojující může být pouze systém který začíná epistomologií a končí ontologií. Pokud se metafyzika odchýlí od pátrání po pravdě, přeroste do bezcenných spekulací, dohadů a slovních malicherností.

Metafyzika je věda o rozumovém poznávání nadsmyslových skutečností. Zabývá se hlavně bytím, jsoucnem, Bohem, existencí, příčinou, a událostí v prostoru a času. Základní ideje této nauky byly dříve předávány pouze několika vyvoleným. V každém období naší historie usilovali nejlepší myslitelé o rozřešení problému pravdy. Podařilo se jim stanovit několik důležitých principů, které se všeobecně ztrácely v neopodstatněných dohadech a nejasných slovních výrazech. Každý princip metafyziky je vypracován nejen s racionálním a vědeckým přístupem k faktům, ale navíc jej skrytě prostupuje transcendentální vědění, dosahované insightem.

Metafyzik se na rozdíl od vědce zabývá tím co se nachází za fyzickými projevy, zkoumá samotnou podstatu bytí a procesy, které vyvolává. Jeho úsilí není v protikladu k běžné lidské činnosti, ale doplňuje ji a pokračuje v jejím úsilí moudřeji a uspokojivěji. Zkoumá životní sílu v přírodě stejně tak jako se snaží odhalit podstatu mysli a pravdu o vzniku vesmíru. Pátrá po důvodu existence a využívá abstraktního myšlení k hledání archetypních idejí. Metafyzik při svém zkoumání hledá odpověď na tři základní otázky: Co je já? Co je myšlenka? Co je skutečnost? Zabývá se důležitým úkolem sjednocování, všestranností rozhledu a úsilím po jednotě, ve které musí být všechna fakta zařazena na své místo. Usiluje o intelektuální odhalení nejhlubšího tajemství života, i když vše musí být nakonec ověřeno vznešeným zážitkem insightu.

Myšlení může vyřešit všechny pochyby jedině tehdy, pokud bude přivedeno k správnému chápání na metafyzické úrovni. Ale intelektuální hledisko samo o sobě nemůže vést ke konečné formulaci pravdy, protože rozumové nikdy neodhalí nadrozumové. Metafyzicky poslouží intelekt dokonale pokud odhalí, že každá idea kterou vytvoří je vždy neúplná a nedokonalá. V tom okamžiku kdy se snažíme pochopit co je skutečnost, vystupujeme ze své časoprostorové omezenosti, která nás omezuje na určitý svět jevů. Tím je završena služba rozumového myšlení. Pro metafyzické studium je potřebné aby naše mysl byla soustředěná, udržovaná v rovnováze a musí se snadno odpoutávat od světa. Metafyzika poskytuje vědomé chápání toho co obvykle prožíváme bezděčně. Dokazuje existenci skutečnosti i když sama není schopna do ní proniknout.

Současná věda ve svých výzkumech vesmíru odhaluje stále nové záhady, které nelze vysvětlit materialistickým přístupem. Pokud chce pokročit ve svém bádání a naleznout pravdu o vzniku vesmíru, podstatě všech jevů a zákonů, bude muset nakonec spolupracovat s metafyzikou a mysticismem. Protože jedině metafyzické myšlení nás může dovést k samému prahu mystické intuice. Své problémy nemůže vyřešit rozumovými argumenty, ale může k nim dojít pouze za pomoci vyšší schopnosti-insightu. K tomu je nutný přechod od fyziky k metafyzice, což znamená vzdalovat se od fyzických objektů k abstraktním pojmům, od zobrazovaných představ k pochopeným myšlenkám, a k přijetí intuice. Pokud se věda chce oprostit od svazujícího materialismu, musí se stát metafyzickou a tak splnit své vyšší poslání.

Výsledky bádání musí být nakonec podrobeny zkoušce zkušenosti, rozumu a intuice. Pokud je metafyzické uvažování prováděno dostatečně dlouho, správně a soustředěně, může být intelekt jednoho dne překonán a ztracen ve schopnosti intuice. Metafyzika odhaluje, že za projevem světa je Realita, kterou nelze popsat. Kritizuje povrchní pohledy na svět, opravuje mylné pohledy, zatímco se snaží vypracovat přesné, systematické a rozumové vysvětlení života jako celku. Může být opravdovým přínosem pokud nás naučí zaměřovat své myšlení na myšlení samotné. Tak zahájí cestu dotazování, která nás dovede k překvapujícím objevům a blahodárným změnám, pokud budeme provádět i praktické zkoumání.

Pokud metafyzika není podložena pravou mystickou zkušeností, stává se nekonečným bludištěm které vede k chaosu, agnosticismu a pseudovědění. Nemůže být založena na představách, dohadech a idejích odvozených z jiných idejí namísto z pozorovaných faktů. Ani důmyslná intelektuální analýza života nevede k odhalení jeho tajemství. Zatímco spekulativní metafyzika omezuje náboženskou víru, tak metafyzika pravdy přináší hluboký náboženský cit, a stává se tak důležitým milníkem na cestě k Pravdě. Umožńuje mystikovi určit a vyjasnit principy na nichž je založena jeho vnitřní zkušenost a to mu pomáhá uspokojovat potřeby intelektuálního chápání, které zbavuje jeho víru pověr a dogmat, a umožňuje mu vyhýbat se chybám v mystické praxi.

Samotná metafyzika je dobrým základem pro víru, ale sama o sobě nemůže být dostačující pro potřeby filozofie. Pro ni je přijatelnější metafyzika pravdy, která v intelektuálních výrazech vykládá výsledky získané přímým mystickým insightem, pomocí kterého podává důvody, podmínky a zákony nadsmyslové zkušenosti Nadjá. Je to v podstatě metafyzika doložená vědou a inspirovaným mysticismem. Sjednocuje a vysvětluje zkušenosti, které k tomu vedly, a uvádí je do vztahu ke každodennímu praktickému životu člověka. Tento systém byl intelektuálně vytvořen mudrci poté, co realizovali Nadjá svou vlastní zkušeností. Přijetím metafyziky pravdy filozofie řeší také rozpory, které vznikají mezi naukami ve světě metafyziky.

Takto filozofie uvádí do souladu metafyziku s mysticismem a ultramystickými kontemplacemi je také překračuje. Studium vede hledání na vrchol, kde musí být logické uvažování v krajním bodě opuštěno, a pak přechází do ultramystické části. Filozof využívající metafyziky pravdy k abstraktním úvahám musí ale nejdříve projít sebeočisťující disciplínou myšlenek citů a činů aby nedocházelo k pokřivenému myšlení a aby byly odstraněny všechny překážky bránící dosažení pravé intuice. To ho povede do vyšší sféry chápání bez rizika, že bude sveden myšlenkovou činností do ubohého materialismu. Studium metafyziky pravdy zjemňuje city a povznáší myšlenky. Tím, že odpoutává od ega, pročisťuje stezku k odhalení Nadjá.

Současná věda se může a také potřebuje rozšířit o metafyziku založenou na mystické intuici, a také o metafyziku Pravdy, jejímž základním principem je mentalismus. Přestože se jedná pouze o rozumové poznání Skutečnosti, ale není to Skutečnost sama, není metafyzické úsilí marné, protože správně přemýšlí o Nadjá, připravuje mysl pro mystické odhalení, a pozvedá do úrovně nad osobní úvahy. Tím nás ujišťuje v přesvědčení, že takováto nejvyšší realita skutečně existuje a dodává odvahu k nastoupení praktické ultramystické cesty. Po jejím úspěšném realizování se stává metafyzické úsilí opět důležitým k podání přesného vysvětlení dosažené vznešené zkušenosti ostatním.

Paul Brunton: „Každý člověk má svůj vlastní abstraktní názor na svůj vztah k vesmíru. Ve většině případů je to názor buď bezděčný nebo polovědomý. Ale stále je zde. V rozsahu, v němž usiluje vytvořit z něho názor plně vědomý a přiměřeně pravdivý, se člověk stává metafyzikem."