Mexiko: "Případ Raffael" aneb pravdivá akta "blízkého setkání třetího druhu", která měla navždy zůstat skrytá v trezorech mexické vlády (3)

Po několika dnech se Salma vrátila domů, ale krvácení se opět zhoršilo. Takže asi za týden se vrátila zpět do nemocnice a požadovala potrat. Ve chvíli, kdy požadovala odstranění zárodku dítěte, si někde hluboko uvnitř sebe sama začala uvědomovat, že by mohla porodit normální zdravé dítě.

Stále dokola si kladla otázku, zda má právo ukončit život tohoto nevinného stvoření? Nakonec přemluvila lékaře k tomu, aby do dalšího dne přes noc mohla setrvat v nemocnici s tím, že se zítra definitivně rozhodne.

Ve skutečnosti měla v úmyslu se vnitřně spojit se svým dítětem v sobě. Prosila toto nenarozené stvoření o to, aby jí dalo znamení, zda půjde o normální lidské dítě stvořené z Lásky a Světla, nebo zda půjde o nelidské monstrum.

V tomto případě by však byla pevně rozhodnuta k odstranění plodu. Hned na druhý den se stala zvláštní věc. Intenzivní krvácení samo o sobě ustalo. Salma to pochopitelně vzala jako dobré znamení.

Z potratu nakonec sešlo, ale lékaři jí upozornili na to, že celé těhotenství může být velmi rizikové, ale byla tu významná šance porodit zdravé dítě. Teprve dlouho po tomto příběhu se Salma před mexickými vyšetřujícími orgány přiznala k tomu, že měla během svého těhotenství jakýsi vnitřní mentální kontakt s vysokou dlouhovlasou bytostí, která jí opakovaně uklidňovala s tím, že nemusí mít obavy o své dítě.

Ovšem i přes tyto zvláštní spirituální kontakty se Salma po celou dobu svého těhotenství cítila špatně, a to jak po stránce fyzické, tak i psychické. Prakticky vůbec nepřibírala na váze a neustále se potýkala s nevolností, i když jí lékaři ubezpečovali, že po třech měsících by měla nevolnost ustoupit.

Během pátého měsíce svého těhotenství se Salma od svých ošetřujících lékařů dozvěděla špatnou zprávu, která spočívala ve zjištění, že se dítě přestěhovalo do takového postavení, které by během porodu mohlo způsobit to, že by dítě nepřežilo.

Po tomto zjištění se stalo něco velmi zvláštního. Doslova během několika dnů se dítě přestěhovalo zpět do naprosto optimální pozice. Jako kdyby nějakým telepatickým způsobem přijalo informace buď od matky nebo od ošetřujícího personálu.

Když se naplnil přesně osmý měsíc těhotenství, nastala krize a dítě muselo být vyjmuto císařským řezem. Dne 1. března 1978 se narodila krásná holčička, která dostala jméno po své matce – Salma.

Po narození dítěte však matka velmi vážně onemocněla vysokými horečkami a infekcí v místě jizvy císařského řezu. Během šesti týdnů hospitalizace užívala poměrně silná antibiotika, ale její zdravotní stav se nijak valně nelepšil.

Pozitivní změna nastala až po návštěvě čínského lékaře, který navrhl, aby byl na zanícenou ránu aplikován speciálně upravený med. K údivu všech přítomných lékařů mohla být Salma – matka během několika následujících dnů převezena do domácího ošetřování.

Prakticky okamžitě po narození dítěte – Salmy se ukázalo, že půjde o velmi zvláštní stvoření. Do 48 hodin po porodu dokázala malá Salma otočit hlavu a reagovat především úsměvem na různé podněty. Těchto anomálií se postupně nashromáždilo poměrně velké množství a všechny jsou pečlivě zadokumentovány a staly se součástí přísně tajné spisové agendy.

Tak například i jako malé dítě Salma nikdy neplakala. Její matka tvrdila, že jí musela nakonec naučit jak se pláče, načež malá Salma tak sama učinila teprve až v šesti letech. Jedla pouze jednou za šest hodin a ve velmi mladém věku (podle svědků již v době kolem pěti měsíců) dokázala prsty na rukou dělat různé stíny pro své vlastní potěšení.

Od devíti měsíců se dokázala postavit na své nohy a během dalších dvou následujících měsíců dokázala chodit bez cizí pomoci. Na svůj věk byla malá Salma neuvěřitelně fyzicky hbitá a mentálně čilá. Problém však spočíval v tom, že skoro nikdy nevydala ani hlásku. Když dítěti bylo jedenáct měsíců, začala se její matka obávat, aby její dítě netrpělo nějakou poruchou verbální komunikace.

Pak se ovšem stalo něco, co celou rodinu mírně řečeno šokovalo. Malá Salma totiž z ničeho nic řekla:

„Mami, dej mi jeden brambor.“

Když jí její matka řekla, aby větu zopakovala, tak to bez nejmenších potíží malá Salma učinila, přičemž větu doplnila ještě velmi zajímavou mimikou, ze které nakonec vyplynulo, že chce zcela něco jiného než brambor. V ten den malá Salma vyslovila ještě dalších 112 různorodých frází.

Když byly dítěti dva roky, sdělila Salma své matce, že chce jít do školy se staršími dětmi, jelikož děti (její vrstevníci), se kterými si hrála, jsou prý hloupé. Ve skutečnosti šlo o zcela normálně se vyvíjející batolata, která nosila ještě pleny, nemluvila klasickým způsobem a pila z láhve s dudlíkem.

Ve čtyřech letech se Salma naučila číst i psát. V tuto dobu se o ni poprvé začaly zajímat některé státní instituce. V pěti letech přišla malá Salma za matkou s tím, že se jí podařilo mluvit s míčem. Její matka si myslela, že jde o nějakého imaginárního kamaráda, což je u dětí v tomto věku zcela normální, ale malá Salma jí důrazně řekla, že nejde o žádného kamaráda, ale že jí to sdělil míč.

Míček jí prý řekl, že tam někde venku je planeta, kde lidé velmi trpí a mají mnoho problémů. Její matka si nejprve myslela, že má Salma na mysli tento náš svět, ale Salma trvala na tom, že jde o jinou planetu.

Když bylo Salmě osm let, stala se jiná velmi závažná příhoda, která je do všech podrobností zaznamenána v příslušných aktech mexické vlády. Salma si jednoho dne hrála se svou menší sestřičkou a ještě dalšími dětmi v pokoji.

Rodiče byli venku a v pokoji s dětmi byla ošetřovatelka. V jedné chvíli volali rodiče k oknu, zda by si děti nechtěly jít hrát ven. K oknu přistoupila ošetřovatelka a chtěla ho otevřít, jenže ono celé prostě vypadlo z pantů.

Ve stejném okamžiku malá Salma vydala neuvěřitelně pronikavý pisklavý tón. Vypadlé okno však nespadlo na zem, kde si hrály děti, ale jakoby přeplavalo přes celou místnost a rozbilo se o protější stěnu. Rodiče se okamžitě vřítili do místnosti, kde spatřili na zemi sedět malé děti včetně Salmy a u bývalého okna stála bledá ošetřovatelka, která nebyla schopná vydat jedinou hlásku, jen prstem ukazovala k protější stěně, kde na koberci leželo rozbité okno i s rámem.

V případě, že by okno vypadlo normálním způsobem dolů, spadlo by rovnou na děti a ty by to zřejmě nepřežily. Později malá Salma řekla, že udělala to, co musela udělat, protože jinak by její přátelé i malá sestřička prý „nemohli žít fyzický život“.