Neuvěřitelný příběh Davida Hamela (1)

Před nedávnem vyšla zcela nová kniha od velmi podivuhodného člověka kanadského původu, který se jmenuje David Hamel. Na první pohled by mohlo jít o postaršího a vcelku poměrně mrzutého pána, který se nějakým zvláštním způsobem shlédl v jakési velmi exotické technologii, která pracuje na zcela jiném typu pohonu, než které se běžně užívají v našem prostředí. Navíc lze říci, že David Hamel patří mezi tu skupinu osob, o kterých můžeme říci, že byli kontaktováni nějakou nám neznámou cizí inteligencí. (Vlevo: Foto schématu třetího stupně exotického objektu Davida Hamela).

Ale nepředbíhejme událostem, on totiž není kontakt jako kontakt. Může jít o klasické setkání s E. T., ale stejně tak připadá do úvahy astrální cestování nebo ryze mentální přenos informací na bázi jakési interdimenzionální zkušenosti. Faktem ale je, že u tohoto člověka přišlo všechno velmi náhle. Vlastně během jednoho jediného večera v roce 1975.

To, k čemu došlo, bylo tak silné, že hned na druhý den opustil Hamel svou práci a okamžitě se pustil do stavby jakéhosi zvláštního plavidla kruhového designu. Ve chvíli, kdy byl s jeho konstrukcí zcela hotov, však nekontrolovatelně zmizelo na obloze. Jenže Hamel se nevzdal a prakticky okamžitě začal s výstavbou nového prototypu podstatně složitějšího třístupňového charakteru.

V roce 1990 se o Davidu Hamelovi dozvěděl odborník na elektroniku z Vancouveru, pan Pierre Sinclair, který se sice k jeho příběhu stavěl z počátku velmi skepticky a s nedůvěrou, ale přesto ho něco přimělo, aby vzal telefon a zavolal mu. Oba dva hovořili plynně francouzsky, takže nebyl vůbec žádný problém se domluvit.

Ovšem před tím, než došlo k tomuto rozhovoru, učinil Sinclaire takové malé šetření na vlastní pěst, přičemž zjistil, že David Hamel bydlel před dvaceti lety v Maple Ridge v regionu Britské Columbie. Bývalí sousedé se shodli na tom, že v osobě Davida Hamela viděli neuvěřitelného podivína, jehož počínání mnohdy nedovedli vůbec pochopit. Například jeden ze sousedů byl ještě po dvaceti letech dopálen, jelikož s neúprosnou pravidelností docházelo k absolutnímu rušení televizního signálu. Zřejmě ze stejných důvodů docházelo k selhávání zapalování u vozidel, která se nacházelá v blízkosti Hamelovy usedlosti.

A tak vybaven těmito informacemi vypravil se Sinclaire již přímo za Davidem Hamelem, který se mezitím se svou manželkou Norou přestěhoval do bezbariérového domku v oblasti severního Ontaria. Faktem je, že čím více se Sinclaire dozvídal o životě podivína Hamela, tím více se tomuto málo mluvnému, velmi svéráznému a tak trochu obhroublému člověku obdivoval.

Jeden ze sady energetických pastorků vložených do magnetického pole plavidla

Poté, když se Pierre Sinclair vrátil do Vancouveru, kontaktoval mne s tím, abych o něm napsala knihu. Sinclair měl obrovskou motivaci předložit veřejnosti příběh o člověku, který dokázal najít zdroj neomezené „čisté energie“, jejíž přítomnost nakonec nejen prokázal, ale dokázal i uplatnit v případě speciálně sestrojeného létajícího prostředku.

Později jsme s Davidem Hamelem strávili bezpočet dní v rozhovorech. Chvílemi i se zatajeným dechem jsme naslouchali jeho zážitkům z průběhu II. světové války. O tom, jak byl postřelen do hrudníku, když unikal ze zajateckého tábora, jak se skrýval v improvizované houpací síti pod železničním vagónem, který jel směrem na východ, o tom, jak se po nocích plížil loukami a poli nebo o tom, jak dostal během jedné poválečné ceremonie drahokamy zdobenou medaili za záchranu života.

Návrat do budoucnosti?

Nyní bych se ráda v Hamelově biografii posunula výrazně dopředu, a to konkrétně do roku 1975. Jedné noci tohoto roku seděl ve své oblíbené židli připraven sledovat nějaký norský program. K jeho obrovskému překvapení se na obrazovce objevily dvě bytosti. Prakticky ihned ho začaly uklidňovat. Po několika dalších okamžicích se ocitl mimo své tělo a takovým mírně houpavým pohybem se začal vznášet ke stropu. Pamatuje si, že ve chvíli, kdy prostupoval stropem, byl schopen do všech detailů vnímat izolaci a další stavební komponenty, což se mu zdálo naprosto neuvěřitelné. V hlavě slyšel stále se opakující hlas: „Neboj se, prosím. Neboj se, prosím. Neboj se, prosím……“.

Speciální vložka pro energetický pastorek

Po nějaké době zjistil, že se přibližuje ke zvláštnímu plavidlu, které mohlo mít v průměru tak 300 stop. Poté, se ocitl uvnitř plavidla, před sebou uviděl tři bytosti, které s výjimkou jakéhosi stříbřitého jednodílného oblečení vypadaly přesně jako člověk. Viděl dva muže a jednu ženu. Všichni se mu omluvili za narušení jeho soukromí, ale zároveň se ho zeptali, zda si chce prohlédnout jejich plavidlo. I když byl David stále ještě v šoku, vůbec neváhal a ihned tuto nabídku přijal.

Záhy zjistil, že plavidlo nabízelo vše potřebné pro kvalitní život, čerstvý vzduch, vodu a k dispozici byla i velká zahrada. Jeho hostitelé mu dovolili jít na jejich lodi prakticky kamkoliv. V jedné chvíli zjistil, že se mu jeho vědomí smrskává jakoby do jednoho malého bodu. V tuto chvíli byl schopen zkoumat i na té nejmenší elementární úrovni podivně vrstvenou konstrukci.

Později zjistil, že loď byla vyrobena z obrovských kovových kuželů, které svou širší částí tvořily prstenec v dolní části plavidla. Plavidlo jako celek připomínalo jakousi zvláštní pánev. Kužely se ve své horní části pohybovaly, resp. se přesouvaly z místa na místo v závislosti na aktuálním stavu magnetického pole.

Kontinuální nerovnováha je uváděla do pohybu. David nějak podvědomě cítil, že je tu ve hře nějaký druh fyziky „torzních polí“. Na vnější straně plavidla zase viděl jakési energetické průduchy. Opět spíše intuitivně vycítil, že napájecí zdroj je spojen se systémem rotujících kuželů, které navíc obsahují neznámý systém magnetů.

David cítil, že komplexní pohonný systém lodi není vůbec složitý, ba naopak je geniálně jednoduchý, účinný a spolehlivý. Plášť lodi zprůhledněl a on zjistil, že je již den a letí nad známou skalnatou krajinou v oblasti Ontaria. Během okamžiku se dostali do jižnější oblasti, kam se později David sám přestěhuje. Vidí muže, jak nese dva kbelíky s vodou na dřevěném rameni. Nečekaně se muž podívá směrem nahoru k plavidlu a omdlí.(Vpravo: Hamelův princip generování energie prostřednictvím činnosti spojitých torzních polí uvnitř magnetického pole).

(O několik měsíců později David Hamel navštívil tuto oblast osobně, přičemž hledal nemovitost, kterou viděl z výšky v době, kdy se nacházel uvnitř mimozemského plavidla. Uvedený dům skutečně našel, ale majitelka ho odmítla prodat s tím, že patřil manželovi, který zemřel před několika měsíci před domem na infarkt. Kdyby tato žena znala všechny okolnosti. Kdyby tušila, že hovoří s člověkem, který ve chvíli manželovy smrti stál uvnitř průhledné stěny objektu, který onoho muže na zemi tak vyděsil).

Nakonec David Hamel zakončil svůj výlet v místě, kde začal. Ve svém těle, které po celou dobu sedělo v čalouněném křesle. Sice desorientovaný, ale ohromený a maximálně vzrušený. Hned na druhý den opustil svou tesařskou praxi a požádal o starobní důchod. Byl odhodlán vybudovat podobné zařízení, jakého byl sám svědkem. I když by se na první pohled mohlo takové rozhodnutí zdát dětinské a naivního charakteru, opak byl pravdou. Hamel postupoval krok za krokem po malých experimentech.

Prostřednictvím těchto dílčích malých experimentů si v praxi vyzkoušel všechny hlavní a zásadní principy pohonu předmětného kosmického plavidla. Od samého počátku velmi dobře věděl, že k tomu může použít různorodé běžně dostupné technologie. Hlavní efekt totiž nespočíval v nějaké exotické technologii či špičkové elektronice, ale v pochopení povahy magnetického pole v návaznosti na fyziku „vírového“ pohybu torzního pole. Pak už šlo o to vhodně sestavit běžně dostupnou a vcelku jednoduchou technologii.

Nakonec se cítí být připraven postavit malý model. Stavba zařízení probíhá v obyčejné garáži a David Hamel je jediným lidským faktorem, který se na konstrukci podílí. Sám je udiven, jak si vše do nejmenších podrobností pamatuje. V podstatě jediným dalším člověkem, který je alespoň okrajově do Davidova díla zasvěcen, je jeho manželka Nora. S ní pravidelně sdílí své úspěchy. I když je k možnému praktickému využití tohoto stroje velmi skeptická (osobně si myslí, že toto zařízení nebude nikdy létat), přesto by mohlo jít o velmi inspirativní konstrukci, ze které by mohli vycházet případní budoucí pokračovatelé.

David Hamel - kanadský konstruktér a vizionář nebo šílenec?

Jednoho večera se však stalo cosi velmi bizarního. Hluboko v noci se ozval výbuch a z místa garáže vystupovala rudá záře. První myšlenky se týkaly možného požáru, ale scéna, která se odehrávala v garáži, byla přinejmenším zarážející. Jedno z několika ocelových zařízení vybuchlo a jeho části byly rozházeny po všech vnitřních prostorách.

Uvedená záře zcela jistě pocházela z nahromaděné energie, která zároveň roztavila systém magnetových prstenců. David a jeho manželka byli šokováni, ani ne tak z toho, co se stalo, jako spíše z toho, jakou ohromující sílu dokázala projevit ona malá konstrukce, kterou David postavil ze zcela běžných a dostupných materiálů.

A tak se v létě roku 1977 pouští do výstavby nového druhého modelu. Tento model je již podstatně větší. Stavba jeho konstrukce jde podstatně rychleji, neboť David dokáže velmi efektivně zhodnotit všechny potřebné zkušenosti z výstavby předchozího modelu. Druhý prototyp bude potřeba zkoušet výhradně venku proto, aby se uchránil vnitřek garáže a domu vůbec.

David pro toto nové zařízení vybudoval speciální přístřešek především však proto, aby mohl být objekt dostatečně dobře ukotven i mimo dům a hlavně také ukryt před vtíravými zraky sousedů. Přesto určité pozornosti zabránit nemohl. Oba dva sousedé se mu nepokrytě smějí, ale David všechny tyto výpady ignoruje. Uvnitř sebe sama je přesvědčen o tom, že je na stopě praktického využití zcela nového druhu energie.