V ohních Hory osudu II., část 21., "Ne Plus Ultra" aneb Za Heraklovými sloupy, první část

Obdařeni množstvím velmi zásadních informací z předchozí kapitoly Tajemství Eschatonu vstupujeme do prostoru následujících archetypálních vrstev bezprostředně souvisejících s již předloženými fakty.Předchozí text nám odhalil vpravdě velmi závažné archetypální schéma dotýkající se jakési evoluční – galaktické osy v souvislosti s periodickým jevem zarovnání slunovratů či rovnodenností s rovinou galaxie Mléčné dráhy.Zmíněný mechanismus lidské evoluce napříč jednotlivými precesními věky pak definoval neméně tajemnou existenci nebeských bran v příslušných oblastech kosmického prostoru.Připomeňme si rovněž, že potenciální kosmické brány sehrávaly ústřední úlohu v mytologickém schéma Konce času v návaznosti na astronomický podtext Velké nebeské konjunkce v čase prolnutí Galaktického a Pozemského kříže.

Obrátíme-li se zpět k rozličným pramenům původní hermetické tradice, objevíme zejména v prostředí esoterní ikonografie skutečně nevídané množství nejrůznějších odkazů na jakési brány vedoucí do prostoru mimo profánní realitu tohoto světa.Daný archetyp je natolik silný, že doslova prostupuje z prostředí starých mysterijních tradic a stává se neoddělitelnou součástí jejich dědictví.Brána byla odjakživa signaturou místa přechodu a také prostoru, který se za ní bezprostředně nacházel, vytvářela pověstný motiv prahu do jiného světa za oponou poskytující toužebně očekávané zasvěcení.

Bránu nacházíme jako pomyslnou signaturu zasvěcení v nejrůznějších motivech staré mysterijní tradice.Již od dob pohanských společností sehrávala úlohu prostoru, jímž může projít pouze zasvěcený jedinec.V jistých případech zastupovala „místo přechodu“ symbolizující přechod z příslušné životní fáze do fáze následující, jak se můžeme dopátrat v náboženských systémem tzv. „primitivních“ kultur.Brána je tedy symbolem prolnutí mezi dvěma vzájemně oddělenými realitami tvořící jakýsi komunikační koridor, který spojuje svět profánní s prostorem transcendentním, jenž je založen na principech či zákonitostech přesahujících smyslové a rozumové chápání běžné společnosti.V širším slova smyslu lze konstatovat, že samotná brána nebo její archetypální signum představuje trans-dimenzionální průchod mezi světy ve struktuře projeveného universa.Prostřednictvím zmíněného „okna mezi světy“ je tudíž realizován základní evoluční mechanismus propojující jednotlivé realitní vrstvy ve schématu universální signatury stromu života a stimulující tak vývoj příslušných forem vědomí na jejich vlastní evoluční cestě.

Podíváme-li se pod roušku zdánlivě prostých významů křesťanské tradice, bez pochyby objevíme v jejím samotném jádru právě onen pomyslný archetyp místa přechodu, jímž není nikdo jiný než sám Kristus.V evangeliu sv.Jana je Kristus doslovně přirovnáván ke dveřím čí bráně spásy:

„Já jsem dveře, kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu.“

Na jiném místě stejného spisu je Kristus nazýván cestou života a pravdy:

„Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Jak vidno – sám Kristus je cestou či bránou spásy a zaslíbení, což je v daném kontextu velmi zásadní tvrzení odhalující ústřední ikonu křesťanského paradigmatu v úloze samotného principu evoluce čili brány, prostřednictvím níž je tato evoluce realizována.Jinými slovy řečeno, Kristus zastupuje universální archetyp evoluce živých forem v projevené struktuře tohoto universa v pomyslné alegorii symbolických „dveří“ vedoucích do transcendentální oblasti vyšších světů či vědomí.

Právě tento symbolismus byl středověkými sochaři pravidelně zobrazován v prostoru nad portály kostelů a katedrál, kde nacházíme křesťanského spasitele v přítomnosti čtyř apokalyptických zvířat ve tvaru známé „vesica pisces“.Jedná se o specifický mandlovitý tvar vzniklý protnutím dvou oblouků nebo kruhů vytvářejících základní ikonografické schéma brány či průchodu dle pravidel posvátné geometrie.Motiv vesica pisces je bezpochyby jedním z nejdůležitějších symbolů křesťanského světa připomínající rybí měchýř v analogii s astrologickým znamením Ryb či se symbolem Pána tohoto věku - Kristem.

V obvyklém pojmosloví jej známe v podobě symbolu mystické mandle neboli „mandorly“ symbolizující maiestas Domini – Svrchovanost páně v prostředí středověkého umění.Avšak přes tento evidentní význam jsme schopni identifikovat celou řadu hlubších a vpravdě mnohem zajímavějších souvislostí, jenž nám napomohou rozšířit a vhodným způsobem dešifrovat eschatologický mýtus křesťanského světa v souvislosti s již odhalenými kódy okultní ikonografie.
 

Na obrázku sledujeme Krista uvnitř vertikálně situované vesica pisces, jeho levá ruka spočívá na knize a prává žehná příchozím poutníkům.V rozích nad gotickým portálem se nacházejí zvířata čtyř Evangelistů, symbol lva přináleží Markovi, orel Janovi, býk Lukášovi a člověk - vodnář Matoušovi.Ikonografie čtyř zvířat má hluboké esoterní kořeny v náboženské tradici křesťanské symboliky, nalézáme je ve vyprávění proroka Ezechiele nebo ve stěžejním díle křesťanské eschatologie – Apokalypse sv.Jana, kde vystupují v rámci 4. kapitoly:

„Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití, před trůnem hořelo sedm světel – to je sedmero duchů Božích, a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu: První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu.“

Jak ukazují již zjištěné skutečnosti, existují zřejmé významové korespondence s příslušným výjevem čtveřice apokalyptických zvířat ve vztahu k analýze badatelů Jana Wicherinka a Sergeye Smelyakova, kteří dokázali určit vzájemnou superpozici dvou nebeských křížů v kontextu Velké nebeské konjunkce jako hlavního ukazatele střídání precesních věků.Na danou skutečnost již dříve upozornil legendární alchymista Fulcanelli ve svém díle Tajemství katedrál, kde mimo jiné odhalil astronomický podtext celého motivu v ikonografii gotických portálů:

„Ve starověku tyto čtyři fáze velké cyklické periody, jejichž kontinuální rotaci vyjadřoval starověk kruhem rozděleným dvěma na sebe kolmými průměry, jsou převážně představovány čtyřmi Evangelisty nebo jejich symbolickým písmenem – řeckou alfou – anebo ještě častěji zvířaty čtyř Evangelistů, obklopujícími Krista, lidskou a žijící figuru Kříže.“

Přihlédneme-li k výše uvedeným nápovědám legendárního alchymisty společně s již uvedenými korespondencemi, dostaneme poměrně jasný obraz pravděpodobného významu celé ikonografie.Zcela jistě zde máme co do činění s universální astronomickou projekcí obsahující skrytý podtext, který určoval precesní střídání čtyř velkých věků a odpovídal prastaré astrologické projekci nebes.V daném kontextu rovněž můžeme říci, že brána konce času v přítomnosti čtyř apokalyptických zvířat odpovídá konci velkého precesního cyklu v čase napřímení evoluční osy v projevené struktuře stromu života.Sám Kristus je tedy dveřníkem otevírajícím bránu spásy představující finální akt zaslíbení pozemského lidstva na jeho evoluční cestě v rámci vývoje vědomí živých forem v prostředí tohoto universa.

Pojďme však dál a podívejme se na jinou a neméně zajímavou koncepci pomyslné „brány přechodu“ tak jak jí zachytila hermetická tradice v nejrůznějších částech našeho světa.Nepochybně nalezneme celou řadu možných spojitostí nebo archetypálních schémat, jenž rozšíří naše dosavadní chápání symbolu dveří posledního soudu jako ukazatele završení velkého precesního cyklu.

V roce 1620 spatřilo světlo světa dílo Francise Bacona – Great Instauration neboli Velká obroda, kde známý a vysoce zasvěcený autor tohoto pojednání představil mystický koncept Herkulových sloupů tvořících jakýsi průplav do nového světa Baconovy Atlantis.Na snímku spatřujeme dvojici masivních sloupů, které velmi zřetelně upomínají na dobře známý symbolismus zednářských sloupů Jakín a Boáz.Některé interpretace přisuzují levému sloupu Jakín (ustanovení) význam nositele moudrosti a symbolu sluneční energie, naopak sloup na pravé straně – Boáz (síla) je pravidelně spojován s projevem inteligence společně s měsíční energetickou polaritou.Mezi sloupy pluje loď Argo na výpravě za zlatým rounem ze známé řecké pověsti o Jásonovi a argonautech.Je evidentní, že ona dvojice sloupů tvoří jakousi mystickou bránu v analogii se srážejícími ostrůvky mezi nimiž podstupuje skupina hrdinů svoji rozhodující zkoušku.Pod výjevem lze objevit nápis či motto - Multi pertransibunt et augebitur scientia – Mnozí projdou a učenost bude na vzestupu.

Můžeme si tedy položit otázku – proč zvolil Francis Bacon právě takovou symbolickou koncepci?Jisté pochopení celého tématu přináší geografická lokalizace Herkulových sloupů, které evidentně představují úhelný kámen Baconovy inspirace.Již filosof Platón se o Herkulových sloupech zmiňuje ve svých spisech Timaeus a Kritias, kde plnily úlohu jakéhosi ukazatele ve směru k bájnému ostrovu Atlantis.Platón doslova říká:

"Tato mocná síla vyšla z Atlantského oceánu, neboť v této době se po Atlantiku dalo plavit; tam se před průlivy, které se nyní nazývají Herkulovy sloupy nacházel ostrov; ostrov byl rozsáhlejší než Lýbie a Asie dohromady a sloužil jako cesta k ostatním ostrovům. Od nich se můžete dostat až na protější kontinent, který obklopoval opravdový oceán; neboť moře,které je za sloupy Herkulovými je pouhým přístavem, jenž má úzký vstup, ale to jiné je skutečné moře, a země tam se rozprostírající může být zcela pravdivě nazývána kontinentem bez hranic."

Platonovo písemné svědectví je skutečně velmi zřetelné a vypovídající, dovoluje nám poodhalit esoterní podtext Baconova pojednání, jenž spočívá v pochopení Herkulových pilířů jako indikátorů mystické brány Baconovy Nové Atlantidy.Jedná se o mořskou úžinu mezi Evropou a Afrikou, která odděluje prostory Středozemního moře a Atlantského oceánu a symbolickým způsobem otvírá cestu směrem na západ, kde se údajně nacházela bájná ostrovní říše.Nutno podotknout, že stejným směrem se později ubírala cesta do Nového světa, která archetypálním způsobem signovala místo vzniku nové atlantské říše – Ameriky pod dohledem otců zakladatelů, kteří od samých počátků položili duchovní základ budovaného impéria Nového světového řádu.

Bájná Atlantis se v rámci Platonových instrukcí měla nacházet ve vnějším prostoru za Heraklovými sloupy - v oblasti dnešního Giblartarského průlivu. Pozdější Baconova utopistická vize Nové Atlantidy tedy zřejmě metaforicky odkazovala k představě Nového světa či lépe řečeno nové ideální společnosti vzniklé z ruin nebo odkazu původní atlantské říše.Lze poměrně s jistotou tvrdit, že rosenkruciánská vize Nové Atlantidy symbolizovala určitý archetypální vzor završení Velkého díla věků v podobě průchodu pomyslnou bránou, za níž se skrýval poklad ztraceného poznání umožňující dokončit hlavní cíl „atlantské“ tradice iluminismu.Tímto cílem pak mohlo být pouze opětovné ustanovení Nového řádu světa v historické analogii s původní říší iluminátských předků.

Rovněž tvrdím, že zmíněná koncepce brány zasvěcení vyskytující se velmi často v nejrůznějším podání v prostředí hermetických tradic obsahuje právě tento mystický podtext spočívající v průchodu portálem Nového Babylonu - Atlantidy v čase Velké nebeské konjunkce zastupující signum prorokovaného konce času.Jedná se o jakýsi přesně definovaný časový úsek, který odpovídá bodu omega našeho precesního cyklu a zastupuje okamžik otevření slunečních dveří v období astronomické konjunkce Slunce se středem Mléčné dráhy v prostoru mezi souhvězdími Střelce a Štíra.

Právě tento mystický element tvoří důležitý esoterní podtext symboliky Herkulových sloupů, které se s neochvějnou jistotou a v různém uměleckém ztvárnění objevují v bezpočtu hermetických spisů či nejrůznějších tradic, jak jsme si již nastínili v souvislosti se zednářskými sloupy Jakín a Boáz.Jako příklad uvádím motiv ze spisu Symbolographia J. Boschiuse, kde vidíme fénixe, jenž zastupuje symbol Slunce v bráně Nového řádu světa s nápisem „Plus Outre“.Je mimořádně zajímavé, že levý pilíř spočívá na pevnině a pravý se týčí přímo z mořských hlubin.

S jistotou zde dokážeme rozpoznat eschatoligický motiv Janovy Apokalypsy, která uvádí odpovídající reflexi anděla – Slunce, jenž spočívá jednou nohou na souši a druhou na moři.V desáté kapitole tohoto spisu se dovídáme o konečné lhůtě Posledního soudu ve vztahu s příchodem slunečního anděla stojícím na dvojici sloupů:

„Tu jsem viděl dalšího mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblak. Nad jeho hlavou byla duha, jeho tvář jako slunce, nohy jako ohnivé sloupy, v ruce měl otevřenou knížečku.Pravou nohou se postavil na moře, levou na pevninu a vykřikl mocným hlasem, jako když zařve lev. Na jeho výkřik odpovědělo sedmero zahřmění.
Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všechno, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce.“

Jsem přesvědčen, že pokud budeme sledovat danou archetypální signaturu příslušného výjevu, dokážeme velmi úspěšně odkrývat hlubší významové vrstvy, které jsou v tomto případě bezpochyby velmi interesantní.

Zaprvé nacházíme v přítomnosti zmíněných sloupů ztvárnění dvojice světových glóbů – Starého a Nového světa, což mělo upomínat na vzájemnou hranici mezi tehdy známým světem a nově vzniklými državami v prostředí Nového světa.S touto myšlenkou se můžeme setkat například na historickém souboru španělských dolarů, kde jsou vedle dvojice sloupů přítomny i umělecké signatury Nového a Starého světa deklarující mocensko – politické zájmy španělského impéria v oblastech amerického kontinentu.Vše podtrženo zobrazením národního hesla římského císaře a španělského krále – Karla V. v podobě tajemného nápisu „Plus Ultra“ nacházejícím se přímo mezi oběma Herkulovými sloupy.

Údajně měla původní forma příslušné formule znít – „Ne Plus Ultra“ – „Nic většího za tímto“ v úloze symbolického varování všem mořeplavcům, kteří se vydávali za onu kritickou hranici mezi tehdy známým a neznámým světem.Po objevení Nového světa jej výše zmíněný panovník poupravil do podoby „Plus Ultra“ – „Větší se nachází za tímto“, čímž nechal vzniknout určité formě národního zvolání deklarující zájmy španělského impéria.Postupem času se daný motiv stal nedílnou součástí státních insignií habsburského Španělska a to především na původní ražbě španělských dolarů.Dokonce i v současnosti je tento nápis přítomen na vlajce moderního španělského státu, což podtrhuje jeho mimořádnou úlohu.

Na španělském štítu se vyskytují výsostné insignie historických zemí. Kastilie je symbolizována hradem, León lvem, Aragon čtyřmi kůly, Navara řetězem a Granada ikonou granátového jablka.Ve středové pozici je přítomen rodový erb vládnoucí dynastie Bourbonů.Na levé a pravé straně se tyčí oba Herkulovy sloupy, které jsou společně ovíjeny červenou stuhou s devizou Plus Ultra.Štít je umístěn na hrudi černé dvojhlavé orlice (viz. znak Španělska vpravo.), pod ním lze identifikovat býčí jho a šípy společně se symbolikou Herkulových sloupů.

Vybaveni celou řadou důležitých informací jsme schopni určit několik zcela zásadních skutečností, v první řadě nemůžeme opomenout symbol lvů jako strážců slunce a jeho cesty napříč oblohou na znaku Leónu, dále pak dvojici věží – Symplegád na insignii Kastilie či řetězu na znaku Navary, který formuje nám dobře známou osmicípou hvězdu resp. kříž reprezentující období Velké nebeské konjunkce a určující vzájemný vztah Pozemského a Galaktického kříže.Doplňme esoterní význam říšské orlice, která splňuje úlohu strážce sluneční brány na konci času, když svými hlavami střeží tento portál Nového řádu světa.Rovněž stojí za zmínku obětovaný beránek – Kristus v jejích pařátech signující oběť Posledního soudu v čase ukřižování Země v portálu apokalyptického orla – draka.Na závěr našeho krátkého výčtu nesmíme zapomenout ani na ústřední nápis „Plus Ultra“ mezi oběma Herkulovými sloupy.

V souvislosti s motivem původní Baconovy Atlantidy musíme podtrhnout zjevnou skutečnost poukazující na hluboký esoterní podtext celého nápisu.Podíváme-li se pozorněji na uvedený obrazový materiál, spatříme signaturu Plus ultra v podobě písmena „S“, které se jakoby proplétá mezi oběma sloupy.Podotýkám, že i tato na první pohled malicherná záležitost obsahuje svůj hlubší smysl v kontextu s astronomickým významem příslušného motivu.Abychom jej mohli lépe pochopit, bylo by jistě příhodné osvětlit některé významové korespondence tvořící astronomickou perspektivu Herkulových sloupů.O tomto tématu pojednává John Major Jenkins v návaznosti na inspirace známého myslitele Anandy Coomaraswamyho, jenž ve svých esejích předložil množství stěžejních informací o původní hermetické představě „slunečních dveří na konci času“, které jsou v Jenkinsovy reinterpretaci shodné se severní slunovratovou branou v místě galaktického středu.

Lze jednoznačně souhlasit, že symbolické schéma Herkulových sloupů vychází z mytologické představy Symplegád – dvojice srážejících se skalisek, které se v daných intervalech zavírají a následně otvírají, čímž vytvářejí pomyslnou bránu neboli místo přechodu v přesně stanoveném okamžiku.Vždyť i bájní hrdinové na lodi Argo musí vystihnou onen jedinečný moment, aby dokázali dokončit svoji strastiplnou pouť za lvím rounem.V intencích Jenkinsovy vynikající práce tak můžeme poodhalit úlohu dvojice sloupů jako indikátorů osy galaxie Mléčné dráhy.Řečeno jinými slovy – oba Herkulovy sloupy vyjadřují hermetickou ideu strážců hranice projeveného a neprojeveného kosmu v oblasti galaktické středu v místě severní slunovratové brány.Pochopitelně jde o stejnou hraniční oblast, o níž se tak úzkostlivě zajímalo nepřeberné množství původních zdrojů staré mysterijní tradice.Vzpomeňme na představu Jákobova žebříku nebo obdobných symbolů cesty do nebes vytvářejících spojitý archetyp Mléčné dráhy jako světového pilíře, který určoval duchovní směřování celého lidstva.

Můžeme tedy říci, že ikonografie pilíře či sloupu definovala archetypální vyjádření samotné galaxie Mléčné dráhy s tím, že skalisté výběžky Herkulových sloupů neboli Symplegád zřejmým způsobem určovaly periodické otevírání galaktické brány v kontextu s mytologickou představu střídání precesních věků.Dále je nutné doplnit, že pomyslné časové intervaly otevírání a zavírání této brány na pilíři Mléčné dráhy byly symbolicky definovány tvarovou signaturou písmena S, které, jak již bylo uvedeno v textu předchozím, definuje nebeskou cestu Slunce neboli ekliptiku.Máme tedy dva základní ikonografické prvky – první je představen vertikální osou neboli pilířem Mléčné dráhy a druhý je formován ikonou slunečního hada, který se ovijí okolo výše uvedené světové osy.Mluvíme zde o mýtické představě světového hada Leviatana, jenž se ve spirálách obtáčí okolo kmenu světového stromu, čímž mimo jiné určuje nám již dobře známé galaktické průsečíky XX v blízkosti středu a anti-středu galaxie.

Pozorný čtenář jistě dokáže velmi spolehlivě určit i příbuzné ikonografické reflexe.Ano, daný symbolismus kopíruje dobře známou signaturu amerického dolaru "$" ve formě hada a hole, který tak ve svém skrytém významu reprezentuje časový interval počátku a završení Velkého díla věků podobně jako drtivá většina příbuzné symboliky.Existuje celá řada teorií vysvětlujících původ této dolarové symboliky, podívejme se tedy na některé z nich se záměrem rozšířit celý významový rámec.

Americký dolar je často odvozován od ikonografie, jenž je přítomna na španělské koloniální měně s insignií dvojice Herkulových sloupů obtočených stuhou, která vytváří profil písmena S a nese výše uvedený nápis - Plus Ultra.Signum dolaru mělo být inspirováno mincovní značkou španělského dolaru, který byl ražen v oblasti Potosí na území dnešní Bolívie.Uvedené mince pak nesly mincovní značku tvořenou písmeny „PTSI“, což v případě jejich přeložení připomíná tvarovou signaturu současného dolaru.
 

V dalších případech je původ symbolu americké měny spatřován v původní formě římských sesterciů, které obsahovaly mincovní značku ve formě „HS“, přičemž podobně jako v předchozím případě vzniká tvar písmena S společně se dvěma vertikálními liniemi – sloupy ve chvíli, kdy jsou obě písmena přeložena přes sebe.Jinou avšak koncepčně značně příbuznou hypotézu předložil i badatel David Ovason, který připomíná ražbu německého tolaru s ikonografií ukřižovaného Krista na jedné straně a hadem visícím z kříže na straně druhé.V blízkosti hadí hlavy lze identifikovat písmena „NU“, naopak na straně druhé vidíme na německém tolaru číslici 21 obsahující esoterní korespondenci na tarotovou kartu XXI - Svět.(viz. informace v jedné z předchozích kapitol, především upozorňuji na esovitý pruh látky okolo těla ženské tarotové figury).

Porovnáme-li jednotlivá významová schémata, dokážeme již v tomto bodě určit spojitý archetypální význam, který spočívá v identifikaci dolarové značky jako formy dvou zcela zásadních symbolických prvků.Jedná se o signum pilíře či sloupu v podobě jedné nebo dvou vertikálních linií a rovněž symbol alchymického hada, který formuje esovitý tvar písmena S, což společně dotváří jakousi astronomickou projekci ekliptiky – hada a pilíře – Mléčné dráhy.

V obecné perspektivě je alchymický had ukřižovány na kříži znám pod pojmem „Nahustan“ a zpodobňuje prý jakousi reflexi ukřižovaného spasitele.My však již začínáme tušit doslova strhující významovou platformu ukrytou pod zjevným povrchem příslušného symbolu.Je více než pravděpodobné, že universální symbolika hada ukřižovaného na kříži definuje onen apokalyptický mechanismus oběti beránka – Krista na precesním kříži v čase Velké nebeské konjunkce v portálu apokalyptického draka Mléčné dráhy, jenž pochopitelně svým tělem formuje dvojici průsečíků určujících místo protnutí ekliptiky s rovinou naší galaxie.Zdá se tedy, že příslušná ikonografie „hadího kříže“ velmi úzce souvisí se samotným aktem ukřižování Krista!…. nebo spíše určuje apokalyptický mezník, kdy k této události dochází??

-pokračování-