Kolektivní tvorba reality v praxi + audio ke stažení (5)

Máme tu další velmi důležité období – letní slunovrat. Nejen během samotného slunovratu, ale i v okolních dnech se vše, co vpustíme do svého vědomí, vše, čemu budeme věnovat svou pozornost a všechny naše vnitřní pocity, projeví a otisknou do následujících měsíců mnohem silněji, než obvykle. Proto se celkem vyplatí být velmi přítomný a ukotvený vědomě ve svém těle, aby jím procházelo co největší množství životní, tvůrčí energie. Proto jsme v dávných dobách v tomto čase prováděli hromadná léčení a obrovské oslavy života. Tvořilo se veliké množství radosti, aby se tato otiskla do následujícího času. Všichni si tím vzájemně velice pomohli.

Zkusme si představit a mnozí v dnešní probouzející době třeba už i zavzpomínat, jak vypadala taková oslava, kde v centru dění figurují například nádherné, obrovské, zlaté sochy ztělesňující specifické životní principy. Je na ně zaměřena v jeden moment pozornost celého národa. K tomu hraje spontánní hudba, produkovaná všemi, kdo se mají chuť připojit. Praktikuje se nejúčinnější prevence proti zdravotním problémům – tanec a zpěv. Všichni se smějí a radují, hrají, tančí a zpívají několik dní. Sami si zkusme uvědomit, k čemu dochází, když celá společnost soustředí/slaďuje svou pozornost a vnitřní rozpoložení na stejnou konkrétní věc. V období současném jsme na tom velmi podobně. Také kolektivně programujeme/vytváříme svůj svět.

Pouze místo zlatých soch – symbolů vyjadřujících lásku, radost, harmonii a další vznešené kvality, si umístilo mnoho lidí doma na oltář svého zářivého boha - televizi se všemi poklady, které jim dokáže doručit expres přímo do vědomí. Hotový generátor radosti. Naštěstí je tu s námi život, stále více lidí jej vnímá a chápe, kudy cesta ke štěstí nevede, resp. kudy vede ta zbytečně trnitá a bolestná a že se nám skutečně vyplatí přestat se mezi sebou handrkovat a raději sladit svou pozornost a zaměřit ji na úplně jiné věci, než se nás mnohé okolní impulsy nevědomí a strachu snaží vyprovokovat.

Podlehneme pokušení reagovat na okolní negativní podněty a vpustíme si je tak do svého nitra nebo se vydáme raději směrem k vědomému, vědomě tvořivému, věčnému životu bez utrpení a bolesti. Komu je bližší druhá varianta, může třeba vyzkoušet naše pravidelné nefyzické setkání. Není třeba se štvát a stihnout jej každý den. Každý den tam však někoho potká ať se rozhodne pro 19tou či 22tou hodinu.

A nyní již další vize, opět i v audioverzi ke stažení na adrese – http://www.ulozto.cz/5152728/kolektivni-tvorba-reality-v-praxi-5-.mp3

Svítá a my se probouzíme. Je to jiné svítání, než to, na které jsme zvyklí. Přesto je nám blízké a velmi známé. Probouzíme se. Není to však spánek, z čeho se tentokrát probouzíme, ale nevědomí. Nádherně hřejivé svítání jej rozpouští jako slunce ranní mlhu. Nevědomí se vypařuje a mizí. To svítání je probouzející se vědomí. Vědomí zaplavuje naše tělo. Cítíme jej všude. Tryská ze srdce a to jej pumpuje do každičké buňky. Není jediné místo v našem těle, které by nebylo zaplavováno vědomím. To proto, jsme si vědomi každičké části svého těla právě tady a teď. To proto pozorujeme celý proces, který probíhá plynule a sám od sebe. My jsme jej pouze spustili tím, že jsme si jej uvědomili. Dále jej řídí inteligence nejvyšší – život sám.

Je to projev života, všudypřítomného, věčného bytí, kterým jsme my sami. Pozorujeme sami sebe uprostřed tohoto procesu probuzení, uvědomění si sebe sama. Jsme bdělí, přítomní a vědomí. Vnímáme celé své tělo, ale i prostředí, v němž se nachází. Vnímáme kontakt s okolní hmotou, doteky našeho fyzického těla, pohovku, na níž ležíme či křeslo, v němž sedíme, vzduch, svůj dech, celou aktuální formu našeho přítomného okamžiku, který mění svou podobu každým momentem. Každý moment má jinou formu a nikdy se již nezopakuje. Nikdy se neobjeví tatáž forma dvakrát. Nikdy. Proto pozorujeme tuto nádheru a uvědomujeme si, že to je naše bohatství, které nám nikdo nemůže vzít.

Vědomá přítomnost a vědomé vnímání nahradilo přemýšlení. Již se nezdržujeme přemýšlením jako dříve, nemáme čas přemýšlet, nemáme chuť přemýšlet. Je tolik nádherných věcí kolem, že už máme pouze čas být a pozorovat přítomnost. Nyní již dobře chápeme, co to znamená žít v nevědomí a o to více se otvíráme vědomému a bdělému stavu. Vnímáme život, jak nám proudí v žilách a tím jej v sobě ukotvujeme. Vnímáme tyto velice příjemné pocity po celém svém těle a tím je ukotvujeme. Nepotřebujeme vládu, právníky, politiky. Jsme vědomí a bdělí a víme, co je správné a co ne. Vše nepotřebné odplouvá. Pohlížíme na sebe a vidíme, že všichni kolem mohou cítit to samé. Kdo nechce cítit to samé, kdo chce setrvat v původní formě, je mu to dopřáno.

Kdo se otevírá evoluci a nechává do sebe vstoupit vědomí, pomáhá tvořit nový celek. Jedno vědomé vědomí a přece kolektiv individualit. Propojený celek a zároveň mnoho jedinečných jedinců. Vzpomínáme si na odkaz přírody, která nám ukázala cestu. Uvědomujeme si na hejna ryb, roje včel či kolonie mravenců a uvědomujeme si jejich propojení a manifestaci dokonalé spolupráce celku v jednotě. Vzpomínáme hejno ptáků, kde všichni změní směr v jednom momentě, vnímáme jejich propojené jednotné vědomí. Vzpomínáme, že mohou být v hejnu, ale fungovat i jako oddělení jedinci a zase se připojit, pokud chtějí být užiteční. Tyto ukazatele matky přírody nás inspirují. Svítá a my se propojujeme také do jednoho celku. Toto propojení si uvědomujeme a otvíráme brány do nové úrovně vědomí. To nám otvírá nekonečné možnosti, sílu a schopnosti. Vše je pod ochranou lásky a světla.

Vysoké vibrace pomáhají sbližovat láskyplné, poctivé, upřímné jedince. Tím se tvoří celky, jež mají chuť žít společně v harmonii a rovnosti. Všichni jsou si rovni a mají k sobě hlubokou úctu, protože chápou, že každý je užitečný. Ozvěny minulosti nás pokoušejí, ale my máme jasno. Utrpení jsme nahradili vnitřním klidem. Přestáváme věnovat svou pozornost tedy vlastní životní energii všem, kdož si ji vynucovali. Místo toho věnujeme energii těm nejmoudřejším a ti se pomalu přesouvají do čela společnosti. S vlévajícím se vědomím si toto uvědomují další a další a přidávají se k ostatním, kteří kontrolují své vědomí. Celá společnost se rázem vyvíjí a roste její frekvence. Zvyšujeme úroveň vědomí. Stále více z nás se otvírá vědomé existenci. S vědomím vlévajícím se do našich žil se vlévá i moudrost našeho ducha, který vstupuje do našich těl. Vítáme jej. Jeho moudrost je nekonečná. Ukrývá všechno dosavadní poznání. Vznikají nové vzdělávací systémy, které učí, že je třeba otevřít se životu a vědomému bytí v přítomnosti. Díky tomu se nám rychlostí světla aktivují naše nekonečné možnosti a schopnosti, které dlouho spaly a které právě tady a teď probouzí sám život.

Jakmile se nastartují tyto procesy, vše již nezastavitelně běží, ovšem tak, aby si nikdo neublížil. Cokoli potřebujeme, dokážeme se naučit velice rychle. Nezáleží na věku fyzického těla. Kdo chce, nenechá se odradit pochybnostmi. Učíme se v mžiku nasát do vědomí kteroukoli potřebnou informaci tím, že se na ní jednoduše zaměříme, nyní však navíc již vnímáme své tělo, dech a život, kterým jsme my sami. To nahrazuje naše dosavadní nepřítomné přemýšlení, při němž jsme nebyli přítomni ve svém fyzickém těle, ale ulétávali jsme v čase a prostoru k událostem, které se již staly nebo se teprve blíží. Uvědomujeme si, že vlastně velice dobře umíme cestovat svým vědomím v čase i prostoru a že jsme to nevědomě dělali od té doby, co jsme přestali být dětmi. Ovšem Nyní se dětmi stáváme znovu.

Navíc obohaceni o moudrost. Jsme moudré děti a nyní již opět zůstáváme ve svém fyzickém těle přítomni, jak často jen to jde, protože víme, že permanentním zaměřením části své pozornosti na své tělo jej energetizujeme, regenerujeme a posilujeme. Pokud se nezadaří, nezoufáme. Důležité je, že nyní již víme a nikdo a nic nám již nezabrání pokračovat v tréninku bdělé přítomnosti.

Vědomí je život a život je láska. Stále více nás dělá už jen to, co nám přináší radost. Řídíme se svou intuicí. To, co je nám příjemné, to je přesně to, za čím jdeme. Vše nepříjemné necháváme bez zbytečné pozornosti proplout do minulosti. Nevěnujeme tomu víc svého času, energie a pozornosti, než je nezbytně nutné. V takových momentech jsme obzvlášť bdělí a zaměřujeme se na své tělo a dech.

Staré a škodlivé zdroje energií upadají v zapomnění. Náš svět zaplavily zdroje nové. Objevují se dávno objevené technologie, patenty a vynálezy. Mnoho z nás doslova oněmělo úžasem, co vše je možné. Zdvihá se obrovská vlna radosti a štěstí. Tyto nové objevy se nyní dostávají k dispozici všem. Vzniká tak mohutná vlna radosti, že se systém založený na strachu a neharmonii okamžitě hroutí. Hroutí se i s těmi, kdož jej uměle, přes úpěnlivé žádosti a volání všech stavebních článků – obyčejných lidí - udržovali při životě pomocí strachu. Hroutí se vše, co není založeno na pravdě. To zvedá další obrovskou vlnu radosti a ta dočišťuje vše, co odolalo prvnímu návalu radosti. Pravda nás osvobodila, dílo jest dokonáno.

Všem, kteří mají chuť se změnit a pochopili, že bez života v jednotě, spolupráci, harmonii a rovnosti všech, nelze jít dále ruku v ruce s životem, podávají jedinci v jejich okolí pomocnou ruku, protože jsme to my sami, kdo toto vše pomohl ve svém nevědomém stavu vytvořit. Bylo to v pořádku, získali jsme díky tomu nové zkušenosti a jsme o to vnitřně bohatší. Proto není třeba již nikoho obviňovat a trestat. Kdo nemá potřebu přidat ruku k dílu, opouští dobrovolně celek a v ústraní je neškodný. Čas oddělenosti a soupeření, touhy být lepší než druhý byl nahrazen právě tady a teď v našem společném vědomí časem jednoty a spolupráce.

Jsme zdravě obezřetní, bdělí a přítomní, ale nemusíme být nijak zvlášť opatrní na ty, kteří projeví příznaky opětovné touhy ovládat druhé. Vědomí již plně zaplavilo naše nitro. Uvědomujeme si, že jsme ve skutečnosti všichni poctiví lidé. Nyní jsme sjednocováni a máme stále větší chuť žít v rovnováze, harmonii a rovnosti s ostatními. Naše zvyšující se vibrace nutí naše okolí otevřít se jednotě také anebo odejít. Někdy opouštíme my sami pole své působnosti, protože nevyhovuje našim vibracím. Ovšem míst a lidí s hrubými vibracemi ubývá. Více a více lidí a míst chápe, že vyšší vibrace jsou příjemnější a přinášejí to, co celou dobu hledáme, vnitřní klid. Život sám nás vede směrem k tvořivosti. Uvědomujeme si svou sílu a obrovské schopnosti. Uvědomujeme si, že jsme mnohem silnější než ti, kdož využívají strachu.

Uvědomujeme si svou odpovědnost vůči společnosti. Uvědomujeme si, že jsme povinni hlídat sebe a svou vlastní společnost pomocí čistoty svého vlastního vědomí. Hlídáme jej, svobodu, vědění a lásku uvnitř svého vědomí a tím i uvnitř vědomé společnosti. Tím pádem již před námi nikdo nemůže ukrýt pravdu, stejně jako vědomosti o našich schopnostech a o možnostech sjednocené vědomé společnosti, kterou my samotní jsme, vždy jsme byli a vždy budeme. Již víme, že je toto dosažitelné všem. Přestáváme věnovat pozornost všem spolkům, sdružením a sektám a vše, co nestojí na pravdě, se tím pádem rozpadá. Jsme to my sami, kdo sebe řídí pomocí vlastních pocitů a vlastního nitra, kde máme uloženo vše, co potřebujeme vědět.

Příjemné pocity nám ukazují, co je správné pro nás i celek zároveň. Sami jsme svým dobrým rádcem, co umí poradit, jak máme žít. Dobře víme, co je pro nás všechny dobré a co špatné. Víme co je nám příjemné a co nám činí radost. Posloucháme, co chceme a koho chceme. Posloucháme, vnímáme a zaměřujeme pozornost jen na to, co je nám příjemné. Ostatní odplouvá z našich životů a zůstává pouze jako vzpomínka, abychom neopakovali své chyby. Uvědomujeme si co je nám příjemné a co není. Jsme plně vědomí, plně přítomní. Vnímáme tělo, svůj dech a prostředí, v němž jsme ukotveni.

Nyní již chápeme příčiny našeho utrpení. Stáváme se svobodnými a jsme to pouze my sami, kdo rozhoduje o svém životě pomocí toho, čemu věnuje svou pozornost a pocity. Nikdo jiný nás již nedokáže k ničemu nutit. Nenecháme si vzít svou pozornost, ovládat naše vědomí, náš tvořivý nástroj, který tvoří náš svět. Toto prociťujeme a máme velikou radost.

Nemusíme být hned se všemi největšími přáteli. Některé události vyžadují čas a odpočinek, aby části vědomí, které si pomohli získat specifický typ zkušeností, opět obnovili vzájemné sympatie. Zůstáváme však v těchto případech neutrální. Současně ke všem takovým vysíláme ze srdce bezpodmínečnou lásku. Tím se vztahy regenerují. Víme, že vše co se stalo se tak mělo stát a bylo to ku prospěchu všech, ku prospěchu evoluce. Čas zahojí rány a zůstanou již jen vzpomínky a zkušenosti důležité pro náš vývoj. Mnozí se udobřují již nyní. V mezičase jsme co nejvíce s těmi našemu srdci nejbližšími.

Ostatní vztahy se pomalu, ale jistě regenerují, rány se hojí a vzájemné sympatie vzrůstají. Získali jsme cenné zkušenosti, je čas se radovat ze všeho. Společnost se obnovuje a prociťuje vzájemnou propojenost. Tím se zvyšují vibrace. Již není třeba odpouštět, protože všichni chápou důležitost a smysl proběhnutých událostí, to, co každému přinesly, a jak hodně to prospělo našemu osobnímu růstu a růstu-vzestupu celé společnosti na cestě zpět z duality do nyní již nové jednoty – Jednoty obohacené o zkušenosti z duality.

Zdvihly se obrovské vlny radosti a letí celou společností. Ukazuje se, že není žádná anarchie, rozpadá se pouze to, co je založeno na lži, proto se násilí nemůže dotknout nikoho, kdo má uvnitř sebe lásku. Rozpadá se vše, co působí bolest a utrpení. Vykonává se pouze užitečná činnost. Vědomí je všude. Nikdo již nepokračuje starým způsobem fungování. Nelze to stejně, jako nelze vrátit vítr na místo, odkud přilétl. Stejně jako nelze vrátit novorozeně do lůna matky, nelze zničit tu obrovskou vlnu radosti, kterou jsme si dlouho přáli a nyní spustili. Spustili jsme ji tím, že jsme našli odvahu přestat živit svou pozorností vše, co nechceme ve svém životě. Našli jsme odvahu dělat jen a pouze to, co nás baví. Jsme tím prospěšní sami sobě a tím pádem i svému okolí a to nám i všem ostatním činí radost. Celá společnost je spokojená a všichni mají všeho dostatek. Utrpení bylo nahrazeno radostí.

Vždy, když cítíme snižování vibrací, projevující se nepříjemnými pocity, vnímáme svůj dech, své tělo a každičkou buňku. Tím umožňujeme vědomí vstoupit do každé buňky. Jdeme do srdce, zaměříme pozornost na svá srdce – centra lásky. Uvědomujeme si, že jsme vlastně stále na tom samém místě – tady a teď. Vždy jsme tady, nikdy nemůžeme být jinde. Vždy jsme teď, nikdy nemůžeme být jindy. Pouze ono „tady a teď“ mění svou formu. Uvědomujeme si, že se vlastně nehýbeme my. To je jen iluze, jíž jsme přijali za účelem nabytí zkušeností. Ve skutečnosti se pohybuje vše kolem nás, přesně podle toho, jaké pokyny vydáme prostřednictvím vnitřních pocitů, pozornosti, jež ovlivňuje stav našeho individuálního vědomí.

Náš přítomný okamžik je to jediné, co se pohybuje a mění každý moment k obrazu našeho vědomí. Pozorujeme jej a tím pozorujeme sami sebe. Ne pouze své fyzické tělo, ale i celý náš individuální vnější svět, který je odrazem našeho nitra. Kdokoli se přiblíží, je to ve skutečnosti část projevu jeho tady a teď. Jeho přítomnost se přiblížila a prolnula s naší a tím jsme se vzájemně stali součástí svých vlastních realit svými vlastními zrcadly. Uvědomujeme si s přicházejícím vědomím, že jsme všichni stále na onom jednom místě. Nikdy jsme se nepohybovali, ale byli vždy na onom místě - tady a teď. Přijímáme jej ve všech jeho formách a pozorujeme jej. Nikdy není stejné jako předtím. Jeho přijetím přijímáme život a tím i energii.

Tím přijímáme vše, co jsme vytvořili svým vědomím a tím pádem přijímáme sami sebe. Pak k nám může dál proudit život a další životní síla a můžeme tvořit dál. Naše výtvory jsou stále čistější a zářivější tím, jak pročišťujeme a kultivujeme své vědomí. Odraz čistoty našeho vědomí se projevuje v čistotě našich výtvorů tedy našeho individuálního vnějšího světa. Jsme bdělí a přítomní a pozorujeme s upřímnou láskou své tady a teď a uvnitř něj sebe sama. Trvalá bdělost, trvalá přítomnost zajišťuje takovou čistotu našeho vědomí, která je branou k věčnému životu ve vědomém vědomí, ve věčném spojení s životem samotným, který je láskou, z níž vzešlo vše a kterou jsme my sami. Chcete žít věčně? Vždyť už žijeme.