MEXIKO: "PŘÍPAD RAFAEL" aneb pravdivá akta "blízkého setkání třetího druhu", která měla navždy zůstat skrytá v trezorech mexické vlády (1)

Následující informace autenticky vycházejí z rozhovoru s matkou a dcerou, který byl učiněn v Mexiku dne 11. prosince 1999, a to za přítomnosti Grahama Birdsalla, Rissella Callaghana, Rogera Leira a Whitleye a Anny Streiberových. Jména osob aktivně zúčastněných v tomto příběhu jsou změněna. V následujícím dokumentu bude popsáno jedno z nejmonstroznějších setkání tzv. "třetího druhu", které bylo kdy v našich podmínkách zadokumentováno. I proto bylo přes více jak dvacet let jednou z nevíce utajovaných událostí tohoto typu na území Mexika.


Salma je učitelkou antropologie a nemá, ani neměla žádný vztah k problematice UFO. Naopak, když jí její přítel sdělil, že v roce 1976 viděl „ufo“, byla Salma přesvědčena, že se snad zbláznil. Je tedy pochopitelné, že to, co se jí přihodilo a co budete za chvíli číst, jí samotnou uvrhlo do velkého zmatku a svým způsobem i hněvu.

Její manžel, v té době lékař a nyní právník, pochází z bohaté rodiny z Jižní Ameriky. V současné době odmítá o tomto incidentu v jakékoliv podobě hovořit. Salma pochází také z bohaté rodiny a rozhodně odmítá jakýkoliv finanční zisk, který by jí pramenil ze zveřejnění následujícího příběhu.

Jednoho dne v roce 1977 Salma a její manžel, kterého v našem příběhu budeme nazývat Enrique, cestovali z Kostariky do Panamy ve Střední Americe. V dopoledních hodinách opustili město San Jose v Kostarice a těšili se na návštěvu strýce Salmy, který žil v Panamě. K dispozici měli obytný automobil a užívali si krajinné dominanty podél jejich cesty.

V noci zhruba mezi devátou až desátou hodinou zaparkovali v blízkosti hraničního přechodu mezi Kostarikou a Panamou a začali se připravovat na nocleh. Byla temná bezměsíční noc bez oblačnosti. Bylo velmi teplo a nefoukal prakticky žádný vítr. Uvnitř přívěsu byly pochopitelně podmínky o hodně horší, jelikož zde byla pouze dvě malá okénka a jedny dveře. Salma varovala, že v dané oblasti se pohybují partyzáni a tak se snažili auto co nejlépe zabezpečit.

Jakmile Enrique zaparkoval, chystala se Salma nalít pomerančový džus. Přitom se zeptala, kde se přesně nacházejí. Enrique v žertu odpověděl, že ve „spolkovém území“. Tím měl ve skutečnosti na mysli hraniční pásmo mezi Kostarikou a Panamou, ve kterém se právě nyní nacházeli. Poté si sedli na schůdky u karavanu.

Přesně v této chvíli začal bez jakékoliv zjevné příčiny Enrique svými ústy vytvářet zcela bizarní zvuky. Vzhledem k tomu, že se v jeho rodině již vyskytla mozková cévní příhoda, začala se Salma obávat nejhoršího. Měla skutečně obrovský strach, neboť se nacházeli v poměrně neprostupném území mezi Kostarikou a Panamou.

Vyděšená Salma se ho ptala, zda pro něho může něco udělat, ale Enrique odpověděl, že „ne“, a dále pokračoval v blekotání jako malé dítě. Zeptala se ho, zda chce napít, ale on odpověděl nějakým naprosto nesrozumitelným bublajícím zvukem. Nyní navíc začala v karavanu blikat světla.

Trvalo to asi půl minuty, ale poté se opět normálně rozsvítila. Salma si myslela, že se začíná vybíjet autobaterie a proto šla k přepínači, aby přepnula na náhradní plně nabitou baterii. Když však cvakla vypínačem, světla zhasla zcela. Salma se zaptala Enriqua, co se děje, ale on neodpověděl.

Při pohledu ven viděla, že vzdálená světla na kostarické straně hranice, která patřila celní kanceláři, zhasla také. Otočila se, aby se pokusila najít několik svíček. Přitom si uvědomila, že světla na straně směrem do Panamy zhasla také. Nejdřív si pomyslela, že je to v důsledku výpadku elektrické sítě, ale jaký by to mohlo mít vliv na jejich baterii v karavanu?

Noc byla naprosto tmavá a tichá. Salma byla na smrt vyděšená. Myslela si, že její manžel je vážně nemocný a vůbec nevěděla, co má dělat. Salma již před tím několikrát prozradila, že její muž byl psychicky velmi silný jedinec. Jeho oblíbeným zábavným číslem bylo hypnotizování dobrovolníků, které pak nechal kukat jako kukačka. Ale nyní je to on, kdo tady ve tmě sedí a tiše nesrozumitelně žvatlá jako malé dítě.

V této velmi nelehké chvíli najednou Salma uslyšela zvláštní zvuk. Jako kdyby něco velmi těžkého bylo smýkáno na štěrkové cestě. Vyšla ven z karavanu, ale v tu chvíli zaplavilo celý obytný automobil neuvěřitelně jasné světlo.

Zpočátku si myslela, že někdo za nimi přijel a zapnul dálková světla. Tak jak se dívala do světla, všimla si jakýchsi objektů, které připomínaly tanky. Jenže žádná válka mezi Panamou a Kostarikou neprobíhala. Bez ohledu na zcela zvláštní situaci byla vděčná za světlo. Obrátila se zpátky do karavanu, aby si připravila doklady.

Ve chvíli, kdy v přítmí hledala potřebné dokumenty, zaslechla z venku podobné zvuky, které před nějakou chvílí slyšela u Enriqua. Ten ale seděl uvnitř karavanu nedaleko ní a nepříčetně koukal před sebe. Najednou nějaká postava prošla vedle okna karavanu.

Salma neviděla detaily, ale byla přesvědčena, že jde o nějakého vojáka, neboť si všimla, že má postava na zádech nějakou nádrž. Každopádně tato postava musela být velmi vysoká, neboť ramena postavy byla ve výšce okénka karavanu, a to se nacházelo ve výši asi dvou metrů nad zemí.

V tuto chvíli Salma držíce v rukou doklady vychází zadními dveřmi z karavanu. Zleva obchází vozidlo a směřuje ke dveřím kabiny a chce předat dokumenty vojákům. Ujde pouze pár kroků a pak zcela zděšená a hrůzou neschopná pohybu zírá před sebe. Kolem auta stojí asi dvanáct velmi vysokých a hubených postav.

Na sobě mají stříbrožluté obleky a na zádech jakousi nádobu. Mají velkou hlavu a velké oči připomínající oči krávy. Naopak nevidí žádný nos ani ústa. Nyní je karavan ozařován ze tří stran ze třech zřejmě rotujících objektů. Jedna z vysokých bizarních postav se pomalu vznese do výšky asi šesti metrů, přičemž se stále dívá na Salmu. Všude je až nepřirozené ticho a do tohoto ticha začne Salma nelidsky křičet. Poslední, co si pamatuje, jsou její vroucí modlitby směrované k Bohu.

Poté následuje krátký okamžik „ničeho“ a pak sebe sama vidí, jak leží na podlaze přívěsu. Postavila se a její pohled směřuje k jednomu z malých oken karavanu. Slyší jakýsi sací zvuk. Oči jí slzí, ale přesto vidí světla, jak vertikálně neuvěřitelnou rychlostí stoupají vzhůru k nebi. Posadila se na malou židličku a začíná velmi intenzívně cítit zápach skořice a páleného medu. Její nos je oteklý a cítí silné bolesti v šíji.

Salma se pustila do usedavého pláče. Je vděčná za to, že bytosti a jejich létající stroje jsou již pryč. Enrique stále sedí ve stejné pozici, ale už nežvatlá. Je zticha. Salma se ho ptá, co se to stalo, a zároveň si uvědomuje, že všechna okna i dveře od i od vozidla jsou otevřená. Chce je zavřít, ale jakmile opět vstala, cítila velkou bolest v břiše. Popisuje to, jakoby jí vnitřkem těla procházel „horký nůž“.

Znovu se ptá Enriqua, co se stalo. A on jí již normálně odpovídá: „Dnes večer se tady stalo něco velmi důležitého a my o tom nesmíme s nikým hovořit. Budeme to prostě akceptovat.“

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly