Mayský faktor (5/60)

Díky svým předchozím nabitým zkušenostem jsem začal vnímat, že problém dosáhnout dohody mezi Mayi a dalšími starými civilizacemi byl ve skutečnosti problém naší vlastní civilizace. Ať to bylo, co to bylo, to, co jsem v roce 1953 cítil, mne zasáhlo velmi hluboko a ovlivnilo zcela fatálním způsobem.

V této době jsem daleko častěji začal navštěvovat oblast mexické vysočiny, a to především starověká místa jakými je Tula nebo Xiochicalco. Vyzbrojen již jistými vědomostmi jsem byl schopen lépe pronikat do podstaty této starobylé kultury.

Bylo to zvláště Xochicalco, kde jsem vnímal velmi intenzivní a znepokojující pocity. Xochicalco se nachází v poměrně vzdálené enklávě hornatého státu Guerrero. Poměrně jemným harmonickým zobrazením mnoha architektonických útvarů dominuje singulární přítomnost „opeřeného hada Quetzalcoatla“.

Xochicalco vzniklo někdy na rozmezí devátého až desátého století. V překladu toto slovo znamená „Místo domova květin“ a představuje fúzi kulturního stylu, který byl typický pro mexickou vysočinu a který byl zosobněn v podobě „Teotihuacánu“ s klasickým kulturním modelem Mayské říše.

Bylo to právě zde, kde se Xochicalco v období náhlého úpadku klasického období Mayské civilizace připojilo k Mayské duchovní elitě a k Teotihuacánu. A bylo to zde, kde se alespoň podle legend Quetzalcoatl v roce 947 narodil a kde ve svém ztělesnění vytvořil jednu z velkých záhad středoamerické mytologie.

„Quetzalcoatl" (Opeřený had) byl také nazýván Kukulkánem, což v překladu znamená „Místo, kde sídlí had“. V pohledu na Qutzalcoatla mne velmi ovlivnily práce Séjourného, který se na jeho kult ve svém výzkumu specializoval. Je zřejmé, že Quetzalcoatl byl nejen Bůh, ale v některých rovinách poznání také člověk, který velmi výrazným způsobem dokázal ovlivnit mayskou kulturu.

Ten vliv byl skutečně patrný snad v každé oblasti mayské společnosti. Tedy nejen v umění, ale i v astronomii a kalendářním systému. Navíc byl Qutzalcoatl úzce spjat s planetou Venuší čili jitřenkou a večernicí. Jako náboženské postava měl Qutzalcoatl i svůj velmi zásadní prorocký význam.

Podobně jako v západní kultuře tomu bylo u Mojžíše nebo Krista. A tak v desátém století, v době kdy údajně založil město Tula a zrevitalizoval Chichen Itza v Yacatanu, Qutzalcoatl předpověděl den, kdy se opět vrátí. Fascinující na této věci je fakt, že skutečně v onen přesně prorokovaný den přistál u mexického pobřeží dobyvatel Cortés.

Dodnes panují názory, že Cortés o proroctví Qutzalcoatla musel vědět a proto připravil velmi chytrý psychologický tah. Nikdo však už nevysvětluje, odkud se mohl Cortez toto proroctví dozvědět. Na toto téma panují jen vzájemně rozporuplné dohady.

Klasická západní kultura se potýká s tím, že je jen málo informovaná o podstatě Qutzalcoatla. Mnohé z fakt, která se vážou na život této legendy, dávají spíše za pravdu těm, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Quetzalcoatl není pouze lokačním problémem. Naopak, prostřednictvím své imanentní a neviditelné síly přesahuje ony pověstné mytické hranice.

V době, kdy jsem dokončil své základní studium dějin umění v roce 1965, došlo u mne k dalšímu zesílení intuitivního napojení na Mayskou kulturu a ještě jednu ze starověkých civilizací, která se jmenuje Anahuac, což v překladu znamená „místo mezi vodami“. Mezitím archeologové exhumovali celou řadu neuvěřitelných výtvorů, které vzešly na světlo světa právě v době existence Quetzalcoatla.

Mezitím jsem se znovu vrátil do Mexika, abych navštívil všechny známé lokality a přesvědčil se, kolik se toho na těchto místech změnilo. Archeologický výzkum pokračoval mílovými kroky směrem dopředu. Ale bylo to dobře. Jakoby nám všem cosi bránilo se dostatečně psychicky napojit na všechny tyto relikvie a jednou provždy tak přijmout a uchopit jejich skutečný význam a smysl. Tento aspekt jsem od určité doby začal velmi zřetelným způsobem pociťovat i sám na sobě. Byl jsem přesvědčen o tom, že jisté psychické mystické stavy vědomí přesahují čas jejich tvůrců, a to pochopitelně mělo platit i pro Qutzalcoatla – Kukulkana. Se stále větší naléhavostí jsem si začal klást následující otázky:

• Co mi brání naladit se na způsob uvažování velikánů staré mayské civilizace?

 

• Copak R. Bucke, William James nebo Aldous Huxley nepředložili dostatečně přesvědčivé argumenty o jednotě mystických stavů vědomí v jakémkoliv čase a místě?

 

• A nebylo právě jedním z cílů mystické praktiky držet si schopnost projevit se a koexistovat se jsoucím vědomím v kterémkoliv čase?

Podle Séjourné udávalo náboženství signifikované Quetzalcoatlem základní tón prakticky všem dávným civilizacím na území dnešního Mexika. Zároveň to byl alespoň v této lokalitě proces, který vedl ke sjednocení mysticismu. Já osobně jsem této představě naprosto věřil. A tak na konci roku 1966 jsem se pustil do experimentu, ke kterému mne dovedly právě takové úvahy.

Pokud umění starodávných civilizací, včetně té mayské, poskytlo průchod ke kreativnímu vyjádření mystických zážitků, pak to bude opět umění, které by mé vědomí mohlo dovést zpět k mystickým činitelům, kteří byli aktivní v době civilizace Mayů a Teotihuacanu.

Začal jsem intenzivně pracovat se starými obrazovými cykly zakódovanými do mnoha nástěnných maleb Teotihuacanu a do nepřeberného množství materiálů z keramiky. Pracoval jsem s hieroglyfy a tak jsem se postupně dostával stále blíže a blíže k pochopení charakteristiky mentálních vln, které byly kdysi součástí tvůrců těchto dochovaných uměleckých hodnot.

Ale abych byl konkrétní. Výsledkem tohoto experimentu byla v podstatě série velkých panelů, o kterých v roce 1968 Humphry Osmond řekl: „Tak toto jsou ty pravé psychedelické dveře vnímání.“

Zatímco vize dávných Mayských a veskrze Mexických umělců mne vedly do polohy toho správného vnímání během mých vlastních maleb, studie „I-ťing“ mi dala nahlédnout do konkrétní struktury. Každý obraz byl v podstatě rozdělen do tří částí.

V horní části se nacházely vize, které tvořily jakési zrcadlo tomu všemu, co se nacházelo ve hmotné sféře fyzického světa. Prostřední část tvořila pásmo transformace a spodní část obrazu byla charakteristická svými základními principy fyzického světa.

Každá část obrazu byla navíc charakteristická svou specifickou a nezaměnitelnou symetrií. Teprve o mnoho let později jsem s údivem zjistil, že tato konkrétní struktura vnímání reality je prakticky totožná s trojitou a zároveň binární konfigurací, která tvoří image vložených matric posvátného mayského kalendáře. Podrobně o této zvláštnosti hovořím ve své knize „Země vzestupu“.

V roce 1968 jsem se opět vrátil do Mexika, ale byl jsem o mnoho lépe připraven vidět všechno to, co jsem vidět měl. Kromě návštěvy nového muzea antropologie byla důležitým bodem mé návštěvy doslova mystická příprava na cestu do Monte Albana, města Zapotéců v horách Oxaca. Monte Albano pochází z období přinejmenším 600 let. př.n.l. a představuje fúzi vlivů tradiční mayské kultury s různými dalšími méně rozšířenými mexickými styly.

Často jsou zde k vidění sochy tanečníků, kněží, šamanů ve stavu vytržení se zvířecími hlavami. Nachází se zde také velké množství různých hieroglyfů, včetně konceptů některých mayských matematických systémů, a to včetně znaků posvátného kalendáře.

-pokračování-