Explozivní dluhové domino: nadcházející finanční katastrofa (8)

V září 2009 varoval bývalý hlavní ekonom Banky pro mezinárodní platby (BIS), William White, který přesně předpověděl předchozí krizi, že: „Svět nebojoval s problémy v srdci ekonomického poklesu a pravděpodobně sklouzne zpět do recese.“ Také „varoval, že vládní kroky krátkodobé pomoci ekonomice mohou zasévat semena pro budoucí krize“. Článek ve Financial Times tuto myšlenku rozebíral:

„Míříme k recesi tvaru písmene W? Téměř jistě. Bude z toho tvar písmene L? Vůbec by mě to nepřekvapilo,“ řekl White k riziku takzvané recese dvojitého dna či dlouhotrvající stagnaci, kterou třeba v 90. letech zažilo Japonsko. „Jediná věc, která by mě opravdu překvapila, by bylo rychlé a trvalé zotavení z pozice, ve které se nacházíme.“

Komentáře pana Whita, který vedl ekonomické oddělení banky centrálních bank v letech 1995-2008, mají váhu, protože byl jedním z mála vysoce postavených představitelů, kteří předpověděli finanční krizi před tím, než udeřila.

Pan White opakovaně varoval před nebezpečnými nepoměry v celosvětovém finančním systému již v roce 2003 a odvážil se kritizovat Alana Greenspana, tehdejšího předsedu Federální ústřední banky, za jeho politiku dlouhotrvajících levných peněz [tj. nízké úrokové sazby], čímž toho času prolomil velké tabu v kruzích centrálního bankovnictví.

[…] Celosvětově centrální banky během minulých dvou let načerpaly do finančního systému [biliony] dolarů nových peněz ve snaze zamezit depresi. Mezitím podnikly vlády podobné extrémy, převzaly obrovské sumy dluhu, aby posílily průmyslová odvětví od bankovnictví po automobilový průmysl.

White říká, že již tato opatření mohla nafukovat bublinu v cenách aktiv, od průmyslových cenných papírů po výrobky a existovalo malé riziko, že se inflace vymkne kontrole, jestliže si banky špatně načasují své „únikové strategie“.

Mezitím nebyly vyřešeny fundamentální problémy v globální ekonomice, jako například neudržitelné nerovnováhy trhu mezi Spojenými státy, Evropou a Asií.

Koncem září 2009 generální ředitel BIS varoval vlády před spokojeností a řekl, že „to, že se trh vzchopil, by se nemělo vysvětlovat špatně“, a že „profil zotavení není jasný“.
V září Financial Times dále napsal, že William White, bývalý hlavní ekonom BIS také „argumentoval, že po dvou letech vládní podpory finančního systému máme řadu bank, které jsou dokonce ještě větší - a nebezpečnější, než kdy předtím“, o čemž také „hovořil Simon Johnson, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu“, který „říká, že finančnictví v podstatě ovládlo americkou vládu“ a sarkasticky poznamenal: „zotavení nebude úspěšné, pokud nerozbijeme finanční oligarchii, která blokuje bezpodmínečně nutnou reformu“.

V polovině září vydala BIS varování o globálním finančním systému, protože: „Celosvětový trh pro deriváty ve druhém čtvrtletí 2009 opět naskočil na 426 bilionů dolarů, když se navrátila chuť riskovat, ale systém zůstává i nadále nestabilní a náchylný vůči krizím.“ Deriváty vzrostly o 16% měsíčně „převážně díky impulzu termínovaných obchodů a opčních smluv o tříměsíčních úrokových sazbách“. Jinými slovy, spekulace se vrátily v plné síle a peníze výpomoci na druhé straně živí spekulativní praktiky, které nebyly podrobeny reformě či regulaci. Tím pádem zde stále existují problémy, které vytvořily předchozí krizi a dále rostou.

Stephen Cecchetti, hlavní ekonom BIS, řekl, že mimoburzovní trhy s deriváty jsou stále neprůhledné a pro finanční systém představují „hlavní systémová rizika“. Nebezpečím je, že kompetentní orgány opět nebudou schopny vidět, že se velké instituce vystavují daleko většímu riziku, než jsou schopny zvládnout v traumatických podmínkách, čímž se zopakují chyby, které umožnily obrovské americké pojišťovně AIG, aby vypsala téměř „půl bilionu dolarů“ nechráněného pojištění prostřednictvím úvěrových přesunů.

Koncem listopadu 2009 varovala banka Morgan Stanley, že „Británie riskuje to, že se stane první zemí bloku hlavních ekonomik G10, která v nadcházejících měsících riskuje únik kapitálu a plně rozvinutou dluhovou krizi“. Je možné, že Bank of England bude muset zvýšit úrokové sazby „před tím, než na to bude připravená - čímž bude riskovat recesi dvojitého dna a neodvratnou dluhovou spirálu“. Dále:

„Banka Morgan Stanley uvedla, že se sterling může propadnout o dalších 10 procent. To by dokončilo nejstrmější propad libry od průmyslové revoluce, přesahující pokles o 30 procent poté, co Británie upustila od zlatého standardu za kataklyzmatických okolností roku 1931.“

Jak Ambrose Evans-Pritchard napsal pro deník Telegraph, toto „je připomínkou, že si země pouze koupili během krize trochu času tím, že se uchýlily k fiskální stimulaci a přesouvání soukromých ztrát do veřejného účetnictví“, a zatímco schvaloval stimulační balíčky a tvrdil, že jsou „nezbytné“, připustil, že stimulační balíčky „nevyřešily fundamentální dluhový problém. Navrstvily druhou sadu problémů degradováním státního dluhu ve většině světa“. Banka Morgan Stanley uvedla, že dalším překvapením roku 2010 by mohl být růst dolaru. Bylo by to však díky úniku kapitálu z Evropy, způsobeného tím, jak se její ekonomiky bortí pod svou dluhovou zátěží a kapitál hledá „bezpečný přístav“ v americkém dolaru.

V prosinci 2009 Wall Street Journal informoval o varování některých špičkových ekonomů země, kteří se obávají, že po finanční krizi, jako je ta, kterou jsme zažili v předchozích dvou letech, „dochází typicky k vlně krizí nesplácení státních dluhů“. Jak vysvětlil ekonom Kenneth Rogoff: „Pokud chcete vědět, co je dalším chodem na jídelníčku, sázíte dobře, protože spirálovitě rostoucí státní dluhy po celém světě, od Washingtonu přes Berlín po Tokio, by mohly připravit půdu pro roky finančních problémů“. Mimo zjevného příkladu Řecka jsou v nebezpečí také další země, jak autor článku napsal:

„Starosti způsobuje také několik dalších zemí na periferii Evropy – Pobaltí, východoevropské země jako Maďarsko a možná i Irsko a Španělsko. Zde jsou veřejné finance v nejhorším stavu. A pouta jednotné evropské měny, řekl profesor Rogoff, znamenají, že si jednotlivé země prostě nemohou jen natisknout více peněz, aby se dostaly z dluhů. (Pro informaci, nejmazanější investor, kterého jsem kdy znal, manažer zajišťovacího investičního fondu v Londýně, krizi státních dluhů očekává také).

[…] Řekl, že velké krize státního dluhu nastanou pravděpodobně během několika málo let. Klíčovým problémem je, že tentokrát vršící se finanční problémy Spojených států, Německa a Japonska znamenají, že tyto země, kdysi bohatí strýčkové světa, již nebudou mít peníze na to, aby zakročily a zachránily slabší neteře a synovce.“

Rogoff předpověděl: „Budeme zvyšovat daně do neuvěřitelných výšek“ a „pravděpodobně budeme nakonec svědky spousty inflace. Budeme muset. Je to nejjednodušší způsob, jak v reálných podmínkách snížit hodnotu těchto závazků.“ Rogoff uvedl: „Způsob, jakým bohaté země nesplácejí, je prostřednictvím inflace.“ Dále uvedl: „Dokonce i americké dlužní úpisy vydané státem nebudou před problémy v bezpečí. Kalifornie by mohla být mezi těmi, kdo budou čelit krizi neplacení.“ Rogoff pokračoval: „Nepřekvapilo by mne, kdyby v jistém okamžiku Federální ústřední banka koupila dluh Kalifornie, nebo nějaká jiná forma záchrany z finančních potíží.“

Záchranné balíčky, obzvláště ty ve Spojených státech, daly největším světovým bankám do rukou bianco šek. Jako další laskavost americká vláda tytéž banky pověřila „reformou“ a „regulací“ bankovnictví. K žádné reformě či regulaci přirozeně nedošlo. Tudíž lze peníze vydané vládou bankám použít ve finančních spekulacích. S rozvíjením a šířením krizí státního dluhu po celém světě budou hlavní mezinárodní banky schopné získat ve spekulacích enormní bohatství tím, že budou rychle odsávat peníze z jedné země v dluhové krizi, což urychlí její kolaps a přesunout je do jiné země, dokud všechny kostky domina nepadnou a banky nebudou větší, bohatší a mocnější, než jakýkoliv národ či instituce na Zemi (za předpokladu, že již nejsou). To je důvod, proč byli bankéři tak dychtiví po finančním puči ve Spojených státech, aby zajistili, že k žádné skutečné reformě nedojde, že budou moct zemi okrást o vše, co má a profitovat z jejího eventuálního kolapsu a kolapsu globální ekonomiky. Banky byly zachráněny! Nyní musí platit všichni ostatní.

Edmund Conway, ekonomický redaktor deníku Telegraph, na začátku ledna 2010 oznámil, že během roku:

„Státní dluh se zbortí pod tíhou [vládních] deficitů; když vláda zruší svá fiskální stimulační opatření, ekonomické zotavení uvázne a bude krachovat stále více společností. Jinými slovy, rok 2010 pravděpodobně nebude rokem zotavení ve tvaru písmene V.“

Jinými slovy, „zotavení“ je iluze. V polovině ledna 2010 vydalo Světové ekonomické fórum zprávu, ve které varovalo: „Momentálně existuje šance 1:5 na implozi další bubliny cen aktiv, která bude svět stát více než bilion dolarů a podobná pravděpodobnost na kompletní státní fiskální krizi“. Zpráva varovala před simultánní druhou finanční krizí spojenou s velkou fiskální krizí, protože země nebudou schopné splácet své dluhy. Zpráva „také varovala před možností přežhavení čínské ekonomiky, která místo toho, aby podpořila celosvětový ekonomický růst, zabrání plnohodnotnému zotavení“. Dále uváděla:

„Zpráva, která byla v předchozích letech první, která zmiňovala vyhlídky na finanční krizi, ropnou krizi, která ji předcházela, a probíhající potravinovou krizi, zahrnovala seznam rostoucích rizik ohrožujících hlavní ekonomiky. Mezi nejpravděpodobnějšími, a potenciálně nejdražšími, je krize státního dluhu, kdy některé země bojují za to, aby si mohly dovolit bezprecedentní náklady na uklizení krize, uvádí zpráva, a výslovně jmenuje Velkou Británii a Spojené státy.

[…] Zpráva také vyzdvihuje riziko dalšího kolapsu cen aktiv, což by mohlo vykolejit rodící se ekonomické zotavení na celém světě, s konkrétními obavami o Čínu, která, jak se někteří bojí, může jít ve šlépějích Japonska v 90. letech.“

-pokračování-