Pod gilotinou času: V sevření vědy (1)

V tomto seriálu bych chtěl věnovat pozornost velmi zásadním otázkám lidské i planetární historie. V poslední době se stále více a více ukazuje, jak dlouhodobě je lidská veřejnost zcela záměrně a bezostyšně manipulována zcela zkreslenými daty a informacemi, a to z toho důvodu, aby byl naplněn dlouhodobý scénář, jehož všeobecně zastřešujícím faktorem je snaha stabilně udržovat prostého člověka v hluboké nevědomosti oproti skutečně se odvíjející se realitě. A proč tomu tak je?

1) Věda od dob tzv. vědecko - technické revoluce, kdy od šedých silových infrastruktur našeho světa dostala zelenou působit na stále se zvětšující množinu populace, na kterou nezabírají manipulační praktiky klasické církve, získala strašlivou moc. Je to o to horší, jelikož si veřejnost neuvědomuje, z jaké pozice vědecká nomenklatura vládne. Je to věda, která určuje to, co se má v systému školního vzdělávání na všech úrovních učit (v průběhu této série si ukážeme celou řadu příkladů potvrzujících toto pravidlo), je to věda, které nevědomá společnost bezvýhradně věří a na kterou upíná svou pozornost jako na záštitu jakési intelektuální berličky. Stačí si uvědomit doslova kouzelnou sílu titulu před a za jménem.

Svého času byl realizován experiment, který odhalil naprosto hrozivý dopad současné pozice vědy ve společnosti. Dva jedinci referovali prostřednictvím TV obrazovek k několika set tisícové skupině posluchačů, kterou tvořili jedinci se základním nebo středoškolským vzděláním. Byli dva přednášející. Člověk bez jakéhokoliv titulu a jedinec s titulem PH.D. Přednášející bez titulu přednášel směrem k veřejnosti celou řadu informací reálného a pravdivého charakteru. Vedle sedící jedinec s titulem mu zcela záměrně oponoval, prezentujíc celou řadu nesmyslů a zavádějících a nepravdivých informací (šlo o předem a záměrně připravený scénář).

Nakonec byla za poměrně přísných pravidel a podmínek realizována anketa, ve které se měli diváci a účastníci tohoto experimentu vyjádřit, komu uvěřili. Přátelé, přes 92% diváků uvěřilo i přes zjevné nepravdy a zkreslené informace onomu přednášejícímu s titulem PhD. Typizovanou odpověď poskytl jeden z diváků se středoškolským vzdělání, když řekl: „Víte, bylo mi divné, jak mluvil a co říkal, ale když byl nositelem titulu Ph.D?“ Co k tomu dodat. Nic.

2) Od chvíle, kdy věda převzala roli ústředního činitele tvořícího základní infrastrukturu celospolečenského systému víry, začala od 17. století systematicky budovat obraz světa, který začal být s postupnou, až sveřepou systematičností kódován do společnosti, a to prostřednictvím jednotlivých po sobě jdoucích generací přes 18., 19. a 20 století. Tato světonázorová platforma se stala jakousi všeobecně platnou normou, která přesně stanovila (a stanovuje) jakým způsobem a co se má široké lidské společnosti předkládat. Jinými slovy, věda začala poskytovat záměrně upravené informace, které vždy musí vyhovovat a vměstnat se do onoho normovaného světonázorového předobrazu.

Velmi trefně o tom hovoří výzkumník Peter Bros, když na jedné z konferencí řekl:

„Věda je nicméně podnik přetvářející víru ve fakta, což zvládá natolik výtečně, že se její mýty stávají ještě skutečnějšími, než fakta samotná. Využívá tzv. „hypotéz“ – pouhých domněnek – a vyrábí metodické postupy určené k dosažení nemožného: k přeměně domněnek ve skutečnost. Věda je totiž přesvědčena, že hypotéza, která dokáže předvídat fakta, je stejně dobrá jako fakt samotný.“

Ten samý Peter Bros (obr. dole vlevo) v jiné části svého vystoupení říká:

„Věda s neustálou vehementností ignoruje a dělá všechno pro to, aby zničila veškerá fakta, která deklarují existenci velmi vyspělé prehistorické civilizace, která se rozkládala prakticky po celém povrchu naší planety. Neuvěřitelné rozvaliny pradávného města pod hladinou u japonského ostrova Yonaguni vyvolaly bouři polemiky, kterou vzápětí přehlušily výlevy vzteku nad objevením podmořského města u západního výběžku Kuby východně od Yucatanu.

V tu dobu přišel další překvapivý objev podmořských rozvalin, a to v Khambátském zálivu u západního pobřeží Indie. Ten vědecké dogmatiky tak rozlítil, že jeden z jejich čelních představitelů, harvardský archeolog Richard Meadows (obr. vpravo dole), začal volat po tom, aby byl sestaven mezinárodní tým, který by určoval, jaké informace o nových objevech by měly pronikat na veřejnost“.

Vážení přátelé, uvědomujete si, kam až ona oficiální věda skrze své některé představitele je schopna dojít? Uvědomujete si ono nebezpečí, které z takového přístupu a myšlení plyne.

Bohužel, prostý člověk nemá šanci se dostat k aktuálním strategicky důležitým objevům na poli archeologie, antropologie, fyziky, biochemie, chemie, mikrobiologie atp.

Stáváme se zcela závislými na datovém servisu těch, kteří k této informační platformě přístup mají, ale tito jsou rozhodnuti, resp. musí směrem k nám obyčejným lidem – cenzurovat.

Běda však, pokud by se našel někdo, kdo by měl vůli, sílu a intelektuální předpoklady se proti stávajícímu trendu veřejně postavit a ohradit.

V tu chvíli, pravda že, není žádného rozdílu mezi středověkou církevní inkvizicí a soudobou vědeckou inkvizicí (snad s tím rozdílem, že ona neupaluje na hranici), ale přesto je natolik mocná, že (jak si ukážeme na mnoha případech této série reportáží) dokáže zcela zničit život nejednoho vědce, ale i běžného člověka. Opět si uvedeme celou řadu příkladů, které potvrzují tyto informace.

3) Je třeba si uvědomit, že věda je nástrojem skryté Moci a proto sama má Moc. Dalšími nástroji Moci jsou politika, církev a zábavní průmysl. Tyto čtyři výkonné pilíře „Mocných“ odpovídají energetické fluktuaci čtyř živlů, a to v následujícím režimu: Politika – Oheň, Věda – Vzduch, Církev – Voda, Zábavní průmysl – Zem“. Tento výkonný „čtyřpólový tetragramaton“ Moci Mocných našeho světa svou sjednocenou aktivitou (otáčením) ve fluidickém poli osudovosti vytváří koherentní silové pole ovládající energetický potenciál, kterému nevědomá lidská společnost říká „Ekonomika“.

Po vzoru bipolární rezonance (jin a jang) pak v sobě skrývá potenciál ekonomiky svou stínovou stránku, tou je silové pole, které veřejnost nazývá „sociologie prostředí“. Tyto dvě polarity jsou v neustálém vzájemném a pevném spojení čili vzájemně se ovlivňují. Touto vzájemnou a mnohdy destruktivní konfrontační interakcí generují energii, kterou je živena vitalita Mocných tohoto světa a která je zčásti převáděna do energoinformačního pole výše uvedených čtyř nástrojů moci (Politiky, Vědy, Církve a Zábavního průmyslu), čímž dochází k jejich zpětnovazební vitalizaci.

Myslím, že pro přemýšlivého člověka bylo řečeno dosti. Dosti k tomu, aby si sám mohl udělat obrázek o fungování tohoto světa a dosti k tomu, aby sám mohl z toho, co zde bylo řečeno, verifikovat další zcela zásadní indicie.