Rupert Sheldrake a tajemství morfogenetických životních polí (2/3)

Sheldrake nepřeceňuje roli morfogenetických polí, ale zároveň zdůrazňuje, že zdaleka ne všechny události lze vysvětlit působením klasických fyzikálních polí. Účinek formativní příčiny se velmi významným způsobem podílí na vzhledu stvoření nebo objektu v rámci dané struktury, přičemž ale určuje pouze ty nejrozšířenější rysy u jakéhokoliv druhu.

Tak například ve vývoji organismu z oplodněného vajíčka se objevují sekvence organismu v řádech rodiny, rodu a nakonec i druhu. V tomto ohledu Sheldrake vidí velmi významnou roli orfické rezonance během procesu morfogeneze.


Opakovatelnost experimentů

Sheldrake se také liší od ostatních výzkumných pracovníků, kteří se snaží najít komplexní teorii formy a „bytí“ svým tvrzením, že aplikovatelnost jakékoliv formy svědčí o existenci formativně příčinných souvislostí. Vědecká společenství obvykle reagují velmi podrážděně na jakýkoliv pokus o metafyzické vysvětlení čehokoliv, pokud nejsou ve hře konvenční redukcionistické metody.

V jedné ze svých prvních publikací se Sheldrake zaobírá sérií velmi zajímavých experimentů zaměřených na pozorování krystalizace chemických látek. Opakovanými experimenty bylo zjištěno, že stejné množství chemické látky prochází procesem krystalizace rychleji, přičemž drúzy krystalů vykazují během opakovaných experimentů stále vyšší index estetiky.

Tento podivuhodný jev Sheldrake vysvětluje působením neviditelné orfické rezonance na látku. Ta jakoby se učila z datového pole, takže během další a další replikace procesu se ta samá látka jakoby učí z předcházejících zkušeností.

To se v samém výsledku objektivně odráží na rychlosti a kvalitě procesu krystalizace. Podobnou zkušenost zažívají i chemici v rámci syntetizace nových chemických látek. Na počátku se potýkají s problémy týkajícími se krystalizace, ale později ta samá látka krystalizuje snadněji a rychleji.

Během výzkumu Sheldrake navrhl rozdělit nově syntetizované látky do třech kategorií. Zkoumané chemické látky od sebe oddělit podle množství krystalického substrátu. Pakliže je Sheldrakova teorie správná, měla by nejrychleji během opakovaného procesu krystalizovat ta látka, která je schopná vytvořit největší skupinu krystalů.

Vycházíme z předpokladu, který hovoří v tom smyslu, že čím je větší objemová kapacita látky, tím silnější datové pole (morfické pole) bude vytvořeno a tím silnější otisk zkušeností z předcházejícího procesu bude moci být přenesen do další generace krystalů. V praktických podmínkách prováděných experimentů se tento předpoklad do puntíku potvrdil.

Podobný experiment byl realizován i prostřednictvím tzv. hybridních semen rostlin. I zde byla semena rozdělena do tří skupin za přísně kontrolovaných podmínek. U první skupiny byly rostliny opylovány pokaždé jinou skupinou včel. Poté byla každá jedna rostlina oddělena od druhé. Jakmile vysemenila, byla semena zaseta a celý cyklus se za stejných podmínek opakoval.

U druhé skupiny semen experiment probíhal obdobně, pouze s tím rozdílem, že opylené rostliny nebyly od sebe odděleny, ale byly pohromadě, takže tvořily sourodou skupinu, s jakými se můžeme setkat v klasické přírodě.

U třetí skupiny tomu bylo také tak, ale navíc každou generaci nových rostlin vyklíčených ze semen opatřených předchozí generací vždy opylovala jedna a ta samá skupina včel. Během tohoto samo o sobě nesmírně zajímavého experimentu se zjistilo, že další a další generace rostlinek u třetí skupiny klíčí podstatně rychleji, ale nejen to, zjistilo se, že každá následná generace má podstatně lépe vyvinutý imunitní systém, je přizpůsobivější vnějším vlivům a výrazně vzrostl objem užitečných živin v těle takové rostliny.

U druhé skupiny byl tento jev sledován také, ale asi 15x pomaleji, a u první skupiny žádné změny podobného typu u následujících generací patrné nebyly. Ovšem nejvíce fascinující na celé věci byl fakt, že nakonec bylo všem zainteresovaným vědcům, a to včetně Ruberta Sheldraka, důrazně doporučeno, aby o těchto závěrech vůbec nereferovali směrem k veřejnosti. K tomu, předpokládám, není vůbec co dodat.

Tato reakce je o to podivnější, když si uvědomíme, že Rupert Sheldrake se svými kolegy postupoval zcela v souladu s vědeckými metodami, nehledě na to, že výše uvedený překvapující výsledek byl opakovaně ověřen s naprosto stejným efektem.

Takže, jak vidno, nejde tu už pouze o ověřitelnost výsledků, ale principiálně řečeno, o nebezpečí nabourání zažitého světonázoru, který by se v opačném případě musel měnit a vzhledem k reálnému dominovému efektu by si nikdo ani netroufal odhadnout, kde by to nakonec skončilo. Taková je realita, kterou bude nejprve nutné změnit, abychom se jako lidstvo mohli posunout v těch nejzásadnějších otázkách o kus dopředu.


Konvenčně nevysvětlitelné

V roce 1996 probíhal za účasti dr. Ruperta Sheldraka ve Velké Británii televizní test, kterého se zúčastnilo asi 2 miliony diváků. Součástí tohoto testu byl obrázek obsahující v sobě další skrytý obrazec. Jinými slovy, v jedné chvíli se dívalo na testovaný obrázek 2 miliony lidských vědomí. Všichni tito lidé prostřednictvím předem připravené technologické metody dali redakci vědět, jak vypadá skrytý obrázek. Tím se nejen zjistil jeho tvar, ale také i přibližná doba, za kterou si divák byl tvarem skrytého obrázku jist.

Ovšem ještě před tím, než se tento rozsáhlý experiment rozběhl na televizních obrazovkách, bylo naprosto stejnému testu vystaveno 2 miliony jiných účastníků, kteří však byli rozděleni do skupin po 1000 respondentech. Obrázek byl ukázán každé takové skupině zvlášť a v jiném čase. Nakonec došlo k celkovému vyhodnocení, které přineslo zcela šokující výsledek.

U těch účastníků, kteří byli rozděleni do skupin po 1000 respondentech, určilo správný tvar skrytého obrazce přesně 1,17%. Kdežto v případě, kdy najednou (tedy v jedné době) mělo možnost vidět obrázek se skrytým obrazcem 2 miliony respondentů, určilo správně skrytý obrazec neuvěřitelných 76% zainteresovaných. Tento projekt byl ještě několikrát opakován s prakticky stejným výsledkem.

Odhalil neuvěřitelný kreativní potenciál kolektivní mysli lidské bytosti. V terminologii výzkumníka dr. Ruperta Sheldraka bychom řekli, že byla opětovně prokázána síla tajemného morfogenetického pole – tentokrát přímo v prostředí lidského vědomí.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly