Kyberie se otevírá (2/2)

Teoretičtí matematici a fyzikové byli první, kdo tuto „designér reality" (vyprojektovanou skutečnost) předvídali. Věří, že to, jak se jim, v rámci matematických či fyzikálních experimentů, jeví nejrůznější fenomény, je nerozlučně spjato s jejich vlastním způsobem vnímání. Poté, co vědci ztratili víru v teorie umožňující materialistické vysvětlení existence, začali zjišťovat, že realita se „chová" podle toho, jaká jsou jejich očekávání, že reflektují svět, který je aktem jejich pozorování.

S ohledem na jejich čím dál větší závislost na počítači, který se stává nedílnou součástí jejich pozorování a výzkumů, se jejich předpoklady dále potvrzují: svět, který pozorují - svět, ve kterém existujeme — není možno redukovat na šikovné otázky a pohotové odpovědi; svět je nekonečně komplexní sérií vzájemných vztahů a závislostí, kde i ta nejjemnější změna na sebevzdálenějším místě může mít díky „ozvěně" vliv na celý systém (pozn. - známý efekt mávnutí motýlího křídla).

Když počítače zpracovávají informace o pozorování reálného světa, nevytvářejí jednoduché, lineární grafy zobrazující nějakou uspořádanou existenci, ale chrlí ze sebe mapy a diagramy fází, jež svou spirálovou komplexností připomínají spíše bizarní starodávnou mozaiku, nějaký korálový útes nebo psychedelickou halucinaci. Když je celý proces historických, biologických a kosmologických událostí přeanalyzován ve světle moderních matematických poznatků (věda o chaosu), všechny smyčky jejich fraktálních obrazců nebo zpětnýchb vazeb poukazují k přelomu tohoto tisíciletí jako k momentu obratu, kdy člověk učiní skok z dějin do bezčasé dimenze Kyberie.

Matné představy o tom, jaká může tato nová dimenze být, dostáváme prostřednictvím zkušeností počítačových hackerů a psychedelických cestovatelů, kteří se v žádném případě nepovažují za nějaký temný konec spektra lidských aktivit, ale za synergickou kongregaci tvořivých myslitelů, kteří se s pomocí vyspělé technologie a rozvinuté duchovnosti pokouší toto poselství přenášet do obývacích pokojů široké veřejnosti. Mezi tím už kybernetická zkušenost dodává dětem všech věků odvahu k výpravám do nové, neprozkoumané digitální země. S pouhým osobním počítačem a modemem teď kdokoli může vstoupit do datasféry (telekomunikačních a počítačových sítí) rozpínající se kolem světa i dál, až do vnějšího prostoru. Takové styčné počítačové technologie, jako je např. virtuální realita, jsou příslibem, že Kyberie bude místem, kam je možno na projížďku pozvat nejen své duše, ale i svá těla.

Kybeřané takovýto rozvoj datasféry interpretují jako elektronické propojení (hardwiring) globálního mozku. Jde prý o konečné stádium rozvoje „vědomí Gaii", živoucí bytosti Země, jíž vědomé lidské bytosti slouží jako její neurony. Počítačoví programátoři a psychedeličtí válečníci, kteří zjišťují, že „vše je jedním", začínají být přesvědčeni, že evoluce lidstvaje zcela záměrným postupem směrem k vybudování Kyberie, jakožto dalšího domova našeho vědomí v jiné dimenzi.

Duchovní důsledky tohoto technologického a koncepčního rozvoje se podle nich nemají hodnotit v kostele, ale spíše na tanečním parketě, který, jako chrámy Mayů, slouží jako společná šamanská půda, kde se mohou scházet účastníci ze všech koutů Kyberie, aby zde oslavovali výstup do vyšších sfér lidské zkušenosti a blaženě rezonovali s akcelerujícím časem. Kybeřanská zkušenost nachází svůj výraz v nových druzích umění a zábavy, která spíše než na struktuře a lineárním postupu spočívá na prožitku textury a plného vnímání každého momentu.

Mění se i jejich estetika: umění a literatura Kyberie (chcete-li, Kyberpunk) se vzdává oněch čistých linií a hladkých povrchů, dobře známých ze Star Treku nebo Vesmírné Odysey 2001, a dává přednost chmurnému pozdně-civilizačnímu realismu Neuromancera nebo Blade Runnera (pozn. — kyberpunková novela Williama Gibsona a film Ridley Scotta), kde počítače naše navršené lidské problémy nezjednodušují, ale spíše je odhalují, dokonce ještě více podtrhují očividné chyby v systémech naší logiky a sociálního inženýrství.

Nepřekvapuje, že reakce tradicionalistů na tento způsob kulturního vyjádření byla nevlídná a poznamenaná panikou. Kybeřané totiž zpochybňují samu realitu, na níž jsou vystavěny jak ideje, tak instituce ovládání a manipulace. Možnosti napojit se na nezávislé počítačové sítě se však dostává čím dál většímu počtu Kybeřanů, a ona hypnotická čaromoc manipulující televize a jejích „public relations" je tím nalomena. Důsledkem je, že především mladší populace má možnost přehodnotit dříve přijímané společenské zásady a předsudky. Politicky uvažující Kybeřané, fungující v médiích jako „vity", vysílají do datasféiy rychlostí svěla potentní ideje, které otevřeně útočí na pokrytecké a nelogické sociální struktury a účinně je zpochybňují.

Již jsme se zmínili, že nové vědecké paradigma, nový technologický skok vytvořily podmínky pro to, čeho jsme dnes svědky a co mnozí považují za novou renesanci (pozn. - taková byla i původní idea new age, vodnářského nového věku). Jen některé paralely mezi přelomovými objevy naší doby a minulosti: počítač a vynález knihtisku; holografie a perspektivní malba; kosmická lod a kolo; datasféra a zemědělství. Kybeřané však v této době vidí více než pouhé znovuzrození klasických idejí.

Možná jsme se opravdu na spirálovém schodišti lidské historie přiblížili k jednomu z těch vzácných momentů, kdy máme možnost nahlédnout zároveň celou cestu před sebou i celou cestu za sebou, vidět nahoru i dolů. Jestliže mají Kybeřané pravdu, a jde právě o tohle, pak to hlavní, co bychom se měli — než sklouzneme ještě hlouběji do attaktoru chaosu na konci času - naučit, je zvládat život uprostřed tolika změn.

Dnes, po několika desetiletích, znovu poznáváme, že tím nejzásadnějším přínosem šedesátých let a celé psychedelické éry pro populární kulturu byla a zůstává odvaha a chuť zvolit si svou realitu svobodně. Nenechat si ji vnutit. Také mise nové, kybeřanské kontra-kultury 90. let, jež je vybavena pokročilými technologiemi, jež je dobře obeznámena s kyberprostorem a jež má dostatek troufalosti k objevování dalších nezmapovaných oblastí vědomí, je stejná: vybrat si svou realitu úmyslně a cílevědomě. A Kybeřané další dimenzi nejenom aktivně zkoumají - oni pracují na tom, aby ji vytvořili.

Jako nějací pseudokolonizátoři této Kyberie, si vymýšlejí nové způsoby řeči (pozn. — kyberpunkerský argot), tvorby, práce, života i lásky. Vzpírají se přežilým systémům jazyka, myšlení i vlády a příznačně se tak ocitají na čelní vlně nového společenského hnutí. Zdá se, že jejich vliv nezůstane omezen jenom na kalifornské počítačové údolí, Silicon Valley, na půdu universit, nebo na sttánky současné sci-fi literatury. Proměňují svět v sobě i kolem sebe, a činí tak se zcela konkrétní vizí.

Ať již je nám hromadný skok do další vyšší dimenze souzen nebo nikoli, existuje mnoho lidí, kteří věří, že historie, jak ji známe, se uzavírá. Něco nového se před námi otevírá a je více než pravděpodobné, že ignorovat estetiku, vynálezy a postoje Kybeřanů bude stejně těžké, jako ignorovat kalkulačku nebo satelitní vysílání. Kyberie se otevírá. Všichni se musíme naučit vyrovnat se, tím či oním způsobem, s přechodem do jiného času.