Starobylé národy měly blíže k přírodě, byly daleko vnímavější a mnohem více si uvědomovaly psychické úrovně. Od té doby se u člověka vyvinul logický intelekt, který do určité míry nahradil instinkty, jasnovidnost a další schopnosti. Přesto však v lidské duši spočívají latentně netušené síly, které se mohou projevit jako psychické zkušenosti a mystické jevy. Mnoho hledajících se snaží tyto síly probudit, aniž by si uvědomovali, že se jimi nemají zabývat, protože jsou pouze vedlejšími produkty na cestě hledání. Pročistěný charakter a ukázněné myšlení jsou cennější než psychické jevy, které jsou buď přípravami nebo vedlejšími produkty ryzích duchovních procesů. Určité stupně meditace často doprovázejí psychické úkazy. Mysl se postupně pročisťuje, prohlubuje se vědomí, a to se projevuje zvýšenou senzitivitou. Shromažďovat vnitřní mystické nebo psychické zkušenosti může být fascinující, ale pouze pro naše ego.
Během duchovní praxe se mohou objevit různé vize, ale ani těm není nutné přikládat příliš velkou důležitost, stačí si je pouze uvědomit. Neměly by být žádaným cílem naší meditace, tím by se mělo stát samotné Bytí. Z vyššího hlediska jsou vize stejně objektivní jako hmotné věci, protože jsou také pouhým projevem. To čím jsme, můžeme odhalit jedině pokud pronikneme ještě hlouběji a staneme se tím. Vize mohou hledajícímu pomoci, ale měl by si zároveń uvědomit jejich omezenou užitečnost a riziko, které spočívá v jejich vedení. Měli bychom je považovat za pomíjivé jevy, možná nepřímo zprostředkované duší, která však ještě není v čistém nadsmyslovém stavu. Nedomnívejme se, že obrazové vize neobyčejného druhu musíme mít v naší meditaci. Nedostavují se u každého, a neměli bychom je ani vyhledávat. Pokud se dostaví, je důležité pozvednout se od těchto zkušeností do vědomí Nadjá a zůstat v něm.
Vize jsou utvářeny činností snové mysli, a z toho co může či nemusí být důvěryhodným faktem. Jsou to obvykle prchavé jevy, které jsou příznakem rostoucí vnímavosti, i když mohou být někdy významné. Mnohé jsou obdivuhodně pravdivé, ale jiné jsou bohatým zdrojem klamů. Mnozí mohou vnímat autentické vize, které se týkají předcházejících inkarnací, ale měli by si je ponechat pro sebe, protože jsou mimo pochopení ostatních lidí.Vize bychom měli přijímat, ale musíme se také naučit přecházet do čisté přítomnosti za nimi. V meditaci se neobjevují tak často jako intuice, inspirace, pokyny, předpovědi a poselství, které má téměř každý mystik. Mystický úkaz není o nic pravdivější, když je provázen viditelnou postavou nebo slyšitelným hlasem. Vzrušujícímu zážitku bývá často přiřčena autorita, která by měla být věnována klidnějšímu a spolehlivějšímu hlasu intuitivního přesvědčení. Intuice nás přivede blíže k onomu životu bez ega, o který bychom měli usilovat, ale nepročistěný a nevyvážený cit nás může od něj vzdalovat.
Není těžké aby meditující ve své představivosti viděl věci, které nemají žádnou odpovídající skutečnost, nebo aby si vytvořil klamnou směs faktů a imaginace. Díky tomu pochybují skeptici o tom, že člověk v meditaci získává duchovní spojení s Božstvím, a považují mystický zážitek spíš za halucinaci. Bohužel mají někdy pravdu, protože i pravý mystický zážitek je často smíchán se zážitkem halucinace. Osobní předsudky, předem utvořené pojmy a z vnějšího prostředí získané sugesce může podvědomá mysl snadno zformovat do vizí nebo vnitřních hlasů, které nápadně potvrzují představy a názory meditujícího. Takováto meditace neosvobozuje od omylů a klamů, ale může je jedině prohloubit. Meditace nekontrolovaná rozumem a nevyrovnaná činností, vytváří často pokroucené pravdy potvrzující vlastní přání a představy. Pravá mystická zkušenost je vzácná a náleží vysoce pokročilému stupni. Opravdová ryzí zkušenost může vzniknout pouze tam, kde je náležitá příprava, sebeočistění a mentální disciplína.
Jak hledající pokračuje na cestě, dostává se do stavu vysoce zvýšené senzitivity, a pokud je činný ve světě tak se pro něj tato citlivost stává nepříjemnou. Zvětšující se senzitivita je přirozeným důsledkem jemnějšího mentálního a citového vývoje. Prostor mezi dvěmi osobami je zaplněn jejich aurami, vibracemi elektromagnetického působení jejich těl a mentálně citovými atmosférami, které je obklopují. Čím vyspělejší je inteligence, charakter a duchovní vědomí člověka, tím rozsáhlejší je aurické pole kolem něho. Psychicky citlivý člověk si může povšimnout toho, že jakmile se k němu blíží jiná osoba, uvědomuje si stále silněji cizí auru, až tato nakonec plně prostoupí jeho auru. Kolem nás se hromadí spousta citově mentálních aurických vlivů, které se nemusí shodovat s naší senzitivností. Tyto vlivy jsou disharmonické, nepříjemné a bude možná nutné se před nimi chránit. K tomu jsou určeny jak psychické, tak i fyzické ochranné způsoby.
Myšlenková atmosféra jiných lidí na nás působí, a pokud cítíme, že nejsme s nimi v harmonii, můžeme se cítit deprimováni, nešťastni nebo rozrušeni. Proto je lépe se takovýmto lidem raději vyhnout. Pro senzitivního člověka může být sezení v auře jiných lidí nepříjemné, a stejně tak i upřené pohledy druhých lidí, které nesou mentální charakteristiky a promítají ven jejich momentální myšlenky a city. Při prvním setkání s některými lidmi můžeme mít nepříjemný pocit, který může být pouhou ozvěnou vlastní antipatie nebo předsudku, nebo to může být psychická reakce a autentická výstraha, a někdy to může být i vzpomínka z dřívější inkarnace. Jestliže se musíme stýkat s lidmi pro které je typická destruktivní a temná mentální atmosféra, musíme si vytvořit silnou a vyšší ochrannou hradbu tím, že se denně opakovaně soustředíme na sebezlepšení prostřednictvím správného myšlení. V okamžiku kdy si uvědomujeme něco negativního je nutné okamžitě obrátit pozornost k něčemu jinému, nejlépe k myšlence Nadjá.
Senzitivnímu člověku není příjemné, když se ho někdo dotýká, protože cítí, že dotek přenáší jejich auru. V jistém období na cestě se přirozeně projevuje intuitivní citlivost na negativní i pozitivní stavy. Proto je nutné posílit ideu duchovního středu v sobě, který mu má poskytovat určitý bod, kolem kterého se má otáčet jeho vědomí. Abychom se vyhnuli rušivému účinku na naši mysl, je nutné být opatrný, nepřijímat nálady jiných lidí a nepřizpůsobovat se jejich myšlenkám. Pokud je člověk dostatečně vnímavý, zachycuje dojmy o náladě, charakteru nebo citu člověka s kterým je ve styku, aniž by o to usiloval. Tyto dojmy zachycuje aniž by věděl na co nebo na koho ona osoba v této náladě myslí. Byli bychom překvapeni, kdybychom věděli kolik citů a myšlenek, o kterých si myslíme, že jsou naše vlastní, pochází od jiných lidí se kterými jsme ve styku. Při osobním setkání nebo konfrontacích s jinými lidmi si musíme dávat pozor abychom nebyli vtaženi více než je nutné do telepatického víru, který vzniká nárazem dvou vědomí při jejich setkání.
Telepatie je všeobecně známý a již dávno vědecky dokázaný fakt, který je prokázán vědou, filozofií, zkušeností i intuicí. Podává nám důkaz, že myšlenky mohou být přenášeny z jedné mysli do druhé. Stejně tak cit jednoho člověka může působit na cit jiného člověka aniž by je spojovala psaná zpráva nebo mluvené slovo. To by nebylo možné , kdyby mezi všemi lidmi nebyla žádná společná mysl, jejíž univerzální existence je příčinou toho, že všichni vnímáme jev světa a jsme schopni přijímat božskou světovou ideu. Kdyby všichni nebyli zakořeněni v univerzálním vědomí, nebyl by přenos z jednoho individuálního vědomí do druhého vůbec možný. Jak budeme postupovat na naší duchovní cestě, zjistíme, že na nás stále působí vlivy jiných lidí. Bude nutné , abychom se před těmito vlivy chránili, nebo se jim otevřeli pokud budou povznášející. Nevyslovené myšlenky mohou překonat vzdálenost a uniknout do jiné mysli, která si je může uvědomit a někdy i jejich zdroj. Cvičená pasivní a vnímavá mysl může být příjemcem na velkou vzdálenost.
U senzitivních lidí se také projevuje jasnovidná schopnost, která je rozšířenou představivostí, zbavenou přání, zvyků a vlády ega. Jedná se v podstatě o abnormální uvědomování umožňující poznat nějaký fakt, nebo vnímat nějakou scénu mimo obvyklé vnímání. Jasnovidná vize bývá většinou vytvářena podvědomou myslí, která prostřednictvím známé formy předává zprávy vědomé mysli. Může být činná v čase i prostoru, když sděluje události z budoucnosti, nebo scény ve vzdálené zemi. Takto můžeme obdržet náznak toho co přichází, předzvěsti pravděpodobných událostí a obrazy z karmického plánování. Vidět věci pomocí jasnovidnosti ale není nejlepším ani nejpřesnějším způsobem. Bez patřičné průpravy je možné snadno zaměnit výtvory neukázněné fantazie za produkty autentické jasnovidnosti. Jistější je poznávat věci intuitivně pomocí „něčeho“ v nás, prostřednictvím vnitřního hlasu, který nám může říci pravdu o věcech a lidech. Ale i k takovýmto sdělením musíme být kritičtí, protože je snadné zaměnit hlas ega za hlas Nadjá.
Existují nižší stavy,které mohou být šťastné nebo míruplné, vzrušené nebo senzační, ale stále ještě nejsou tím skutečným a pravým cílem. Ať už jsou naše mystické zkušenosti jakkoli povznášející, extatické a fascinující, není to Nekonečná skutečnost se kterou máme kontakt, ale jen představa o ní, oživená a zesílená faktem, že se k ní přibližujeme. Jestliže na naší cestě nemáme žádné psychické zkušenosti, žádné obrazové vize a slyšitelné hlasy předávající vrcholná poselství, náš pokrok tím není žádným způsobem zmenšen. Klidná, tichá a hluboká meditace je jasnějším znamením božské přítomnosti v srdci, než vzrušující psychická zkušenost. Počátek mystické zkušenosti může být u někoho dramatický a extatický, ale u jiného může být jemný a klidný. Všechny okultní a psychické síly jsou na nižší úrovni, protože jsou spojeny s egem a tělem. Pravé duchovní síly jsou na daleko vyšší úrovni, neboť náleží jeho božskému Já.
Paul Brunton: „Tak zvané nadpřirozené nebo zázračné události, které se mohou přihodit, jsou vyjímečné a neměla by se jim věnovat přílišná pozornost.Člověk by měl být zdrženlivý, když o nich vypravuje jiným lidem a když už o nich vypráví, měl by být umírněný při jejich popisování. To neznamená, že se musí tyto události podceňovat nebo ignorovat, ale že by se neměly považovat za podstatné. Tyto jevy opravdu mají hodnotu a vyžadují pozornost za předpokladu, že jsou autentické a nejsou halucinační, neboť se vyskytují proto, aby splnily určitou potřebu. Ale nebezpečí, když se o nich hovoří, je v tom, že povzbudí pověrčivost v jiných lidech a domýšlivost ve vypravěči samotném.“
partner Matrix 2001
