Kolektivní tvorba reality v praxi (4) + audio ke stažení

Jelikož máme před sebou speciální období, lehce se dotkneme tématu řídících článků naší společnosti a to tak, abychom pomohli nasměrovat podmínky ideálním směrem a pomohli moudrosti pomalu opět vstupovat do čela naší společnosti. Nebudeme měnit volební systém, proměňovat strany, pouze si pohrajeme s nehmotným základem všeho hmotného ku prospěchu všemu a všem a zaplaveme si ve vizích budoucnosti, kterou si právě tady a teď společně formujeme a která k nám neustále (také tady a teď) přichází, aby se stala přítomností.

Stále více se nám všem vyplatí být velice bdělými a přítomnými a nereagovat na negativní podněty přicházející z okolí. Prostě je odpozorovat (pokud možno) bez emocí a nechat odejít, netvořit je znovu. Mnoho manifestovaného negativního, co kolem sebe vnímáme, se z posledních sil pokouší vybudit opět naši reakci a tak si prodloužit čas své existence v našich životech. Vytvořili jsme si to předchozími reakcemi, ale již to nemusíme udržovat dále při životě. Čím méně budeme reagovat, tím dříve ty věci zmizí z naší reality tam, kde i jim samotným bude lépe. Splnily již účel a netřeba celý proces vzdělávání prodlužovat. To, že se zdají být některé věci tolik silné, je jen důkaz, že jde o poslední pokusy se udržet. Vše je pod ochranou všudypřítomné Inteligence, kterou je Život samotný.

Opět je připravena i audioverze ke stažení na následující adrese - http://www.ulozto.cz/4933898/kolektivni-tvorba-reality-v-praxi-4-.mp3 - jakékoli připomínky a návrhy posílejte buď prostřednictvím diskuze nebo na email ales.zelenka@seznam.cz. Těším se na další setkání při společném tvoření ať v 19.00 či 22.00 kterýkoli den. Cítím vás vždy všechny a je to moc příjemné po tom čase oddělenosti. Je moc fajn, že žijeme v době, kdy je nám umožněno mít prostor k realizaci společné činnosti tohoto druhu. Díky za to a díky všem, kdož se rozhodli přidat své vědomí k dílu.

Na začátku si připomeňme některé momenty z předchozích částí. Z té první si vzpomeneme a procítíme okolí, které se skládá ze samých blízkých lidí. Jsou velmi blízcí našemu srdci. Všechny dobře známe a cítíme se mezi nimi velice radostně a šťastně, jako doma. Jsme velice spokojeni se vztahy ve svém okolí. Všude kolem jsou lidé, s nimiž máme tak oboustranně vřelý vztah, že odpuštění pozbylo smyslu. Procítíme současně, že naše okolí je zrcadlem nás samotných. Uvědomujeme si, jaké obrovské možnosti nám tento kolektivní posun umožňuje a jaké blahodárné účinky to má na prostředí, v němž žijeme.

Vše toto již plně vědomě nyní ovlivňujeme udržením čistoty svého vědomí. Vdechování bezpodmínečné lásky a její automatické šíření do našeho okolí je již běžnou součástí našeho života a nahradilo stávající nevědomý dech.

Přichází připomenutí druhé části a s ní Jaro lidského života. Vzpomeneme si na momenty své první zamilovanosti. Prociťujeme je každičkou svou buňkou, celým svým tělem, každou jeho částí. Není jediná buňka, která by ji necítila, protože všechny jsou propojeny, tak jako my všichni, spolupracující právě tady a teď, jsme propojeni se všemi a vším. Rozplýváme se do prostoru, ale zároveň jsme pevně ukotveni v Matce Zemi.

Jsme jedno, ale zachováváme si současně svou individualitu a jedinečnost. Do našich očí hledí všechny děti světa a hovoří přesvědčivě. Je konec této hry. Vše potřebné bylo již vykonáno a Vesmír děkuje za zkušenosti, které byly přineseny. Nyní je čas, začít si hrát. Všeho je dost pro všechny, potřebné se získává radostnou hrou. I všechny další potřebné zkušenosti. Zářivá dětská očka a zvonivé dětské hlásky na Jaře života nám dávají vzpomenout, že my všichni jsme děti a jdeme si už jen hrát.

S připomenutím třetí části zaměříme svou pozornost do srdce. Dýcháme stále bezpodmínečnou lásku a ta z nás vychází do všech stran. Tento nový vědomý dech již plně nahradil předchozí nevědomý. To nás ochraňuje, regeneruje a udržuje bdělé, vědomé a permanentně přítomné. Jsme uvolnění a uvědomujeme si všechny buňky. Zvětšujeme „obraz“ a jdeme až k atomovému jádru, kde si uvědomíme přímé propojení na zdroj a to, že je uvnitř nás samotných. Uvědomíme si, že atomy jsou nejen uvnitř nás, ale poletují i vně. I ty jsou s námi propojeny, což zesiluje propojení na zdroj.

Atomy tvoří jak vnitřní tak vnější Vesmír. Zaostříme-li na mikrokosmos (zvětšujeme-li obraz pomocí své čočky), jdeme jednou cestou ke zdroji. Zaostříme-li na makrokosmos (zmenšujeme-li obraz pomocí své čočky), jdeme ke zdroji z druhé strany. Ať se vydáme na jednu či druhou stranu, dojdeme do toho samého cíle. Žádná z cest není špatná, žádná správná. Můžeme jít po obou z nich. Vždy dojdeme do toho samého cíle. Prociťujeme toto dvojí a přeci jediné propojení na Zdroj a uvědomujeme si, že jej není možné přerušit. To přináší silný pocit bezpečí, do něhož jsme ve věčném „tady a teď“ stále ponořeni. Tento pocit ukotvujeme tak, abychom si byli schopni vzpomenout kdykoli a kdekoli a chránili tak ještě kvalitněji svou fyzickou formu, která nám slouží k ukotvení ve hmotě. Jsme nádherně uzemněni.

Stále dýcháme vědomě bezpodmínečnou lásku. A jdeme na aktuální příliv očistných a tvůrčích energií.

Lidstvo je jeden veliký a úžasný nástroj a ten se právě tady a teď daří nám všem společně sladit a rozeznít. Tento nástroj funguje již mnoho a mnoho věků. Neustále se mění, neustále mění svou formu a stále zůstává hudebním nástrojem. Čas od času přijde období přeměny, takže se přemisťují jeho části z místa na místo. Tvoří se tak nová forma. V tomto mezičase přeměny je spíše ticho. Hudba tolik nezní. Občas některé části zatouží hrát dříve, než se dostanou na správné místo, protože to nemohou vydržet. Vědí, jak krásné je hrát. Pak vznikne změna uprostřed změny, ale nakonec se každý dostane na své místo a vznikne další nový lidský hudební nástroj. To se děje i nyní. Tady a teď. Díky nám. Díky nám všem.

Po dlouhém věku se opět společně stáváme staronovým hudebním nástrojem, který rozezní celou planetu! Představujeme si jej a oprašujeme tak hluboko uložené vzpomínky. Dobře to známe. Není to poprvé, co tak činíme. Právě tady a teď se slaďujeme. Jednotlivé články jsou vytlačovány na svá správná místa, aby nehráli jinde, než jim to je příjemné. Je stále více hudby a hudba je stále propracovanější a rozmanitější. Lidský hudební nástroj hraje doposud nepředstavitelné tóny a harmonie. Ty vytvářejí nové barvy a odstíny. Vše září a hraje. Lidský nástroj rozeznívá právě tady a teď celou planetu.

Nehraje stále stejně na všech místech. Je v souladu se všemi články. Někdy je ticho tu, někdy je ticho tam. Ticho je nejdůležitější tón. Je to prvotní tón, z něhož vzešly všechny tóny a díky němuž jsou všechny tóny slyšet a jsou rozeznatelné. Vážíme si ticha a rádi jej přivítáme. Jakmile si odpočineme a načerpáme energii z ticha, začínáme opět hrát a tančit. Harmonicky se střídá ticho a hudba. Je to lahůdka pro uši, ale i nádherná podívaná. Nádherný koncert. Všechny články se radují a jsou šťastné, že zas mohou hrát na svůj nový společný nástroj, který tvoří pomocí sebe sama.

Každý nástroj má svého hráče a každý orchestr má svého dirigenta. Dirigentem je vždy jedna či více částí. Záleží na pocitu celku. Sladěný nástroj vždy dobře cítí, co je nejvhodnější varianta pro celek i všechny části, které jsou stejně důležité. Nikdo není důležitější. Když celek cítí nejvhodnější variantu, pak i všechny jeho části cítí to samé, aniž by přišli o svou jedinečnost. Každý má dispozice být dirigentem. Proto se postupně střídají všechny části. Každá je jedinečná a každá diriguje svým způsobem. Žádný způsob není špatný. Všechny jsou takové, jaké jsou, jsou přesně takové, jaké mají být.

Přinášejí zkušenosti všem částem celku. Všichni si užívají přítomnosti dirigenta. Když přichází nový, jsou velmi natěšení na další jedinečný způsob hry. Dirigentem je vždy ten, kdo je nejvíce odpočatý a má nejvíce sil táhnout kolektiv. Tím je zabezpečena harmonie. Motivací je vzpomínka na konflikty z minulosti, Kdy některé části chtěli dirigovat, ale již neměli dost sil. Vzpomínky na konflikty z minulosti již díky vysokým vibracím, které lidský nástroj tvoří, na nás nedosáhnou. Není jich již potřeba. Nedokáží nás vtáhnout zpět do děje, který nechceme prožívat.

Dýcháme srdcem. Cítíme dvě srdce. Jedno je nalevo a bije pro pravou mozkovou hemisféru, druhé je napravo a bije pro levou mozkovou hemisféru – duchovní srdce je přesně mezi nimi a tím vzniká dokonalá harmonie. Prociťujeme svá srdce a dýcháme bezpodmínečnou lásku. Ta pak proudí všude, do našeho okolí. Vždy, když cítíme snižování vibrací při své každodenní činnosti, jdeme do srdce, to znamená, zaměříme svou pozornost na svá srdce.

Jsme hudební nástroj, který rozeznívá planetu a umožňuje díky harmonickým tónům, které společně vydáváme, vznikat nejrozmanitějším druhům na planetě. Objevují se nové květiny a ptáci, nové bytosti, všude září nové krystaly. Vnímáme svou planetu, jak se otáčí okolo jádra naší planetární soustavy – našeho Slunce, které nás všechny energetizuje. Zaostříme na celou naši sluneční soustavu a porovnáváme ji s atomem, který zvětšíme. Vypadají velmi podobně. Tak jako elektrony obíhají kolem zářivého atomového jádra, tak se i naše planeta otáčí kolem Slunce. Vnímáme, jak je vše propojené a jak vše, co je uvnitř nás je i v našem vnějším světě, který zrcadlí naše nitro. Znovu si uvědomíme naše přímé a nezničitelné spojení se zdrojem, který je zároveň uvnitř nás a stejně tak i v našem vnějším světě.

Moudrost a vědění je opět přítomno a vytlačuje vše temné. Prošli jsme velice silnými zkušenostmi a prožitky. Mnohokrát jsme zapochybovali, zda činíme správně, ale nyní chápeme hluboký význam všech událostí. Vše se stalo ku prospěchu evoluce vědomí. Nic není špatně, nic není dobře. Vše je tak jak je, podle plánu. Uvědomujeme si sami sebe a uvědomujeme si, že již nejsme nevědomí. Pomalu se rozpomínáme na vše, čím jsme v minulosti prošli a zažíváme stále častěji záblesky osvícení (nejprve krátké, později delší a delší). Stále méně času trávíme v nevědomí. Osvícení nehledáme, pouze jej necháme přicházet a odcházet a prodlužovat čas, který je pro nás vědomý, přítomný. Toto se děje častěji a častěji a jsme blíž a blíž osvícení trvalému.

Nehledáme jej, nebojíme se o něj, přichází samo vše je přesně načasováno. Vše řídí Inteligence nejvyšší – Život sám. Nikam nepospícháme, protože vše plyne přesně podle plánu. Přesně tak jak má. Není kam pospíchat, abychom si neublížili. Byli jsme dlouho ponořeni v zapomnění. Dlouho jsme nebyli osvícení. Zároveň má každý naplánované jiné tempo, aby zažil přesně ty zkušenosti, které potřebuje ke svému rozvoji. Užíváme si celý proces, který řídí ti nejmoudřejší z nás. Nejsou lepší ani horší, pouze je jejich aktuální rolí, býti již probuzení. Jednoduše vnímáme a prociťujeme, že se tak děje a proto se tak děje. Nemusíme vynakládat zbytečné úsilí. Pouze udržujeme své vědomí v přítomnosti a pozorujeme život uvnitř i kolem nás. Je to ta nejvyšší Inteligence, život sám.

Zdroj, který je uvnitř i vně. Jsme to my sami ve věčné a nekonečné přítomnosti. Máme-li potřebu něco udělat, děláme to a zároveň jsme stále ve svém srdci. Jsme bdělí a nepřemýšlíme o minulosti ani budoucnosti. Jsme tady a teď. Ve věčné přítomnosti. Jsme právě tady, právě teď, bdělí a vědomí. Vnímáme celé své tělo i vnější prostor zároveň. Vnímáme svůj dech, lásku, srdce. Jsme v harmonii přesně uprostřed mezi vnějším a vnitřním. Vše je v harmonii a vnímáme tuto harmonii v nekonečné přítomnosti. Nikdy jsme se nenarodili, nikdy nezemřeme, protože jsme stále tady a teď. To udržuje naše vědomí bdělé a přítomné a to zaručuje, že se vše děje přesně tak, jak má. Nejmoudřejší vedou zbytek. Jsou probuzeni a umí svou bdělost udržet.

Toto nás učí a i my se stáváme moudrými. Vnímáme je a jsme šťastni a vděční za to, že je máme. Oni jsou šťastní a vděční, že mají nás. Takto funguje věčná a nekonečná hra, jíž jsme součástí. Když přijde správný čas, vymění se ti, kdož vedou celý kolektiv a ostatní odpočívají nebo vykonávají jinou potřebnou činnost. Jsme pány svého vědomí a vkládáme do něj jen to, co chceme manifestovat.

Pozorujeme a čistíme. Vše co nechceme, nahrazujeme novou představou a to se realizuje. Znovu jsme se stali králi svého vědomí a opouštíme stav nevědomí. Temnota se rozpouští, tak jako sníh na jaře vsakuje do půdy naše matka Zem. Temnota a nevědomí se rozpouští. Vše začíná nanovo. Celý cyklus je na počátku. Stejný a přece nový. Úžasná hra, nekonečná, nezničitelná věčná, tak jako my. Vše je jak má být. Jsme tady a teď, všude je zářivé světlo a v našem čele stojí ti nejmoudřejší z nás.

-pokračování-