Tajemství bájné "Kroniky Akakoru" (7)

Podle „Kroniky Akakor“ nastala „nultá hodina“ v roce, kdy „Mistři z hvězd“ opustili Zemi. Jejich odchod byl signálem ke zcela nové kapitole mého lidu, říká Tattunca Nara. První kníže národa „Ugha Mongulala“ po odchodu bohů zpět ke hvězdám se jmenoval „Ina“.

A „Ina“ věděl, že jeho národ budou čekat velmi těžké události a že teprve nyní bude muset národ „Ugha Mongulala“ prokázat, že je hoden své existence. „Kronika Akakor“ říká, že lidé tohoto národa často hleděli k nebi s nadějí a vírou, že spatří „zlaté lodě“, ale ty se již nikdy neukázaly.

Jazyk „bohů“

V jazyce bílých barbarů znamená výraz „Ugha“ „spojenec“, slovo „Mongu“ „vyvolený“ a slovo „Lala“ „kmen“. Název „Mongulala Ugha“ pak v překladu znamená „Vyvolené spojenecké kmeny“. Po odchodu „bohů“ vládl lid „Ugha Mongulala“ území, které se rozkládalo mezi dvěma oceány od Velké Řeky (Amazonka) na severu po rozsáhlé pláně na jihu.

Říše, které vládl „Ina“, čítala podle „Kroniky Akakor“ neuvěřitelných 362 milionů obyvatel. Lid „Ugha Mongulala“ disponoval 26 velkými městy, která se nacházela hluboko v podzemí. Pouze tři náboženské komplexy, které se nazývaly „Salazere“, "Manoa" a "Tiahuanaco", se zčásti nacházely na povrchu země.

Z období těsně po odletu „božských učitelů“ se zachovalo jen nepatrné množství záznamů. Zhruba 13 let po jejich odletu musel národ „Ugha Mongulala“ čelit velké přírodní katastrofě. Kněz „Ina“ vládl moudře nad většinou této velké říše. Bojovníci chránili její hranice před podivnými tvory, kteří se čas od času snažili vstoupit do říše z vnějších oblastí, které sahaly daleko za říši lidu „Ugha Mongulala“.

Ovšem po první velké katastrofě se mnohé změnilo. Mnoho z obyvatel tohoto národa se vzbouřilo proti moudré vládě, velmi rychle se tito vzbouřenci vzdali dědictví „bohů“. Jejich jazyk i písmo byl z jejich strany velmi rychle zapomenut.

„Kronika Akakor“ říká, že jazyk „bohů“, který byl předán lidu „Ugha Mongulala“, se nazýval „Quecha“. Jazyk se skládal z velmi jednoduchých slov, která dostatečně kvalitně a přehledně dokázala popsat všechny jevy v přírodě. Dokonce i pozdější Inkové převzali od národa „Ugha Mongulala“ asi 1400 specifických symbolů, které dodnes používají.

Dokonce když přišli němečtí vojáci v roce 1942, naučili se velmi rychle jazyku „Quecha“ a veškeré písemné záznamy prováděli výhradně prostřednictvím něho. Je otázkou, zda to bylo z důvodu jeho obliby nebo z důvodu využití přirozené šifry, a tak jejich informace zabezpečit před nezvanými zraky.

Tatunca Nara sdělil, že „Kronika Akakor“ zaznamenala příchod „první velké katastrofy“ stejně tak, jako bezmála 10 000 let trvající historii jeho národa. Jde opět o velmi zajímavé informace.

Zlověstné znamení na nebi

Začala se objevovat velmi podivná znamení na nebi. Slunce svítilo, ale jakoby jakýsi nepostřehnutelný soumrak zahalil nebe. Jakýsi mlžný závoj prostupoval oblohou od horizontu k horizontu. I hvězdy svítily jakoby jinak. Z kopců visely „jedovaté mlžné opary“. Slunce se zbarvilo do ruda stejně tak, jako obloha. I listy na stromech i tráva a vše ostatní na Zemi jakoby mělo načervenalý nádech.

„První velká katastrofa“ změnila od základů život lidí národa „Ugha Mongulala“. Nikdo si neumí představit, co se odehrálo třináct let poté, co Zemi opustili „hvězdní učitelé“. Přišla obrovská katastrofa. Všichni byli naplněni strachem. Obloha potemněla. Nebylo vidět ani slunce, ani hvězdy. V této temnotě byl slyšet ohlušující praskot. Na obloze se objevovaly podivné obrazce a z nebe kapala „pryskyřice“. Po určité době lid „Ugha Mongulala“ jen stěží sháněl potraviny a další základní potřeby.

Každý se ptal sám sebe, kdo byl zodpovědný za tuto katastrofu, která uvrhla lid „Ugha Mongulala“ na 6000 let do temnoty. Kněží se snažili interpretovat tyto události. „Kronika Akakor“ dále říká, že nedlouho před katastrofou se na několika místech říše objevili zvláštní tvorové. Nikdo nevěděl, odkud přišli, ale zjevně znali naše „božské učitele“. Tyto bytosti byly chlupaté a měly narudlou pokožku. Vůči lidu „Ugha Mongulala“ se chovaly velmi nepřátelským způsobem.

Jejich podoba je prý dodnes patrná na velkých obrazech v chrámu Slunce města Akakor. Tyto bytosti měly také hadí hlavu a šupinatou pokožku na svém těle. Obrazy obou dvou druhů bytostí jsou znázorněny v galerii chrámu Slunce města Akakor. Kněz „Ina“ včas rozpoznal nebezpečí, které přicházelo z nebe, a nařídil ústup do rozsáhlých podzemních měst.

A lid „Ugha Mongulala“ svého nejvyššího kněze poslechl. Mnohé skupiny obyvatel kráčely mnoho dní a týdnů přes kopce i rokliny, než dorazily k nejbližšímu podzemnímu městu, do kterého bez váhání vstoupily. S velkou důvěrou a příslibem návratu „hvězdných bohů“ statisíce obyvatel vešlo do podzemních útrob v naději, že zde v bezpečí přečkají blížící se katastrofu.

První velká katastrofa

Rok 13 (10 468 př.n.l.) byl pro lid „Ugha Mongulala“ velmi tragickým obdobím. Tato první velká katastrofa byla horší než ta druhá, která přišla o 6000 let později, kdy voda ve velkých řekách tekla proti proudu. Během první velké katastrofy přišlo o život mnoho milionů příslušníků lidu „Ugha Mongulala“.

„Kronika Akakor“ zaznamenala příběh o tom, jak tito lidé zemřeli:

„Co se to stalo se Zemí? Proč se tak houpe? Proč tancují hvězdy na obloze? Proč se tak náhle ochladilo? Krutá zima obchází tuto zem. A proč tuto zimu vystřídal tak náhlý a prudký žár, že lidé hořeli, dokonce i vzduch hořel na některých místech. Lidé i zvěř prchají v hrůzné panice. Všichni se snaží dostat do hor. A co to je za obrovské dunění? Přichází ze všech stran. Dokonce i podzemní města se začínají chvět.“

Před touto katastrofou se na několik měsíců ochladilo. Bylo to v době, kdy byl spatřen trvalý opar na nebi. Počasí bylo chladnější a deště byly častější. Velká řeka neměla tak velké koryto jako po katastrofě a tekla od jednoho oceánu k druhému. V místě dvou z mnoha jejích přítoků se v pradávných dobách vytvořilo jezero a zde na jeho jižním konci vybudovali „mistři z hvězd“ velký posvátný komplex zvaný „Tiahuanaco“.

„První velká katastrofa“ dala zemi, kde se nacházel národ „Ugha Mongulala“, zcela jiný aspekt. Řečiště mnoha řek byla trvale změněna. Objevily se nové převeliké hory a dokonce i svit Slunce se změnil. Vody velkého jezera ustoupily do oceánu a do velké prolákliny se zase naopak vlily vody moře. Řečiště „Velké Řeky“ se posunulo v důsledku vzniku hradby hor. Nyní tato řeka začala téct směrem k východu.

Na jejích březích vyrostly obrovské lesy. Nad velkou plochou říše byla patrná velká vlhkost. Na západě se objevilo velmi vysoké horstvo a v něm zůstali v podzemních městech uvězněni mnozí z lidu „Ugha Mongulala“.

Toto neštěstí vyvolalo obrovskou devastaci krajiny. Zanedlouho poté, co se tento národ vzpamatoval, vypočítali mudrci a vědoucí prostřednictvím postupů „hvězdných učitelů“, že další podobná katastrofa přijde za 6000 let. V tuto dobu se kruh opět uzavře.