Mayský faktor (2/60)

V průběhu osmnáctého století se začala klubat na světlo světa institucionalizovaná moderní věda, která znamenala a dodnes představuje vrchol lidského úspěchu. Materialistická doktrína se stala základem prakticky každého aspektu globálně průmyslové revoluce lidské civilizace. V době nedávno minulé se stala základem jaderného militarismu a systematického decimování životního prostředí na naší planetě.

Zakořeněná a stále bdělá platforma vědeckého materialismu i v současné době žárlivě střeží portály svých vlastních domén a nemilosrdným způsobem potírá (alespoň verbálním a písemným způsobem) jakýkoliv náznak alternativy. Snaží se prakticky za každou cenu udržet ideologii materialismu a technokratismu při životě.

I z tohoto důvodu je celá řada různých „nadpřirozených projevů“ uvnitř naší reality, anomálie nacházející se nejen na naší planetě, ale třeba i v prostředí Marsu, součástí dokumentace, která je ve většině případů stále nepřístupná široké veřejnosti. Nicméně v ranních hodinách dne 28. ledna 1986, přesně čtyři dny po úspěšném průletu kosmické sondy Voyager 2 kolem planety Uran, došlo k explozi raketoplánu Challenger, a to v přímém televizním přenosu před veřejností prakticky celého světa.

Mýtus o technokratické dominanci utrpěl velmi vážnou ránu.

Katastrofa Challengeru skutečně vyvolala sérii velmi vážných debat, jež byly naplněné pochybnostmi o neomylnosti moderní vědy. A právě v této době jakoby poznenáhlu začal foukat vítr série ideových posunů, které zasáhly snad všechna patra lidské společnosti na této planetě. Ve světle všeho toho, co přesahuje hranice racionalistické vědy, si zkusme položit následující otázky:

• Co když hlavní směr našich civilizačních aktivit není ani nejlepší a dokonce ani nejmoudřejší?

• Co když zdaleka nejsme jedinou inteligentní civilizací v blízkém kosmickém prostoru?

• Může existovat civilizace podstatně inteligentnějšího charakteru, všeobecně moudřejší a vyspělejší než jsme my?

• Obstála by věda v takové formě, v jaké praktikována v prostředí naší civilizace, v prostředí jiné rozumově vyspělé civilizace?

• Čím to je, že velká většina obyvatel naší civilizace stále pevně věří v to, že vědecký materialismus je tím nejlepším způsobem, jak nalézt odpovědi na nekonečně velká a tajemná zákoutí vesmíru?

Jinými slovy řečeno. Nestálo by za to, zamyslet se nad tím, zdá právě v těchto chvílích neprochází naše společnost poměrně logickou a v podstatě nezvratnou krizí paradigmatu materialismu a technokracie? Tato otázka se v poměrně nedávné době poprvé objevila v souvislosti s rozvojem průkopnických aktivit kvantové fyziky.

I když se v průběhu dvacátého století a na počátku jednadvacátého století stále s úspěchem drží u kormidla stará vědecká paradigmata, začínají se pomalu, ale jistě stále častěji objevovat nové vědecké průkopnické směry. Sice zatím v podobě individualit, ale s o to větší dynamikou.

Mám na mysli například Fritjofa Capru, Rupelta Shaldrake, Gary Žukova nebo Nassima Harameina. Tito a mnozí další učinili doslova gigantický kus práce v tom, že dokázali k sobě maximálně přiblížit tradiční ortodoxní pojetí vědy, východního mysticismu a západního esoterismu. Jsem přesvědčen o tom, že skutečný potenciál tohoto posunu budou schopni docenit teprve až naši potomci.

Ve skutečnosti je tou nejtěžší ránou pro soudobou vědu nezvratné zjištění, že v pradávných dobách existovaly v podmínkách naší planety vědy podstatně vyspělejšího charakteru. I když to na první pohled může vypadat zcela šíleně, hovoříme o dobách daleko předcházejících dobu kamennou. Je zřejmé, že přiznání soudobé vědy, že něco takového kdy existovalo, by byla její rychlá a cílená sebevražda.

Proto nikde jinde nedochází k tak masivnímu a systematickému zakrývaní pravého stavu věci, jako v archeologii nebo egyptologii atp. Do této kategorie oficiálního a zcela nezřízeného zatajování a masivní cenzury patří i mayská kultura. Veřejnost není v tomto ohledu poctivě a přesně informována. Díky vlivu vědeckého cenzora žijeme v iluzi zcela pomýlených a záměrně deformovaných teorií a hypotéz, které jsou mnohdy představovány jako reálná fakta.

Již před nějakou dobou bylo zjištěno, že jistá paradigmata mayské vědy jsou nápadně podobná principům, na kterých je postaven velmi unikátní filozofický, ale i matematický systém, který je součástí čínského historického dědictví a který se nazývá „I-ting“.

Nicméně na tomto místě je potřeba podotknout, že ani v současné době není tento matematický systém ortodoxní vědou správně pochopen. Ale proč? Protože kódování starobylého čínského systému je založené na tzv. „holonomní rezonanci“, a nikoliv na klasických obecně přijímaných fyzikálních principech.

Pokud by vás tato problematika zajímala do větší hloubky, určitě si prostudujte spis od Martina Schönbergera, který se jmenuje „I-ting a genetický kód, klíč skrytého projevu života“, nebo materiál od Roberta Antona Wilsona s názvem „Dokumenty Osvícení“.

Na jednom místě svého materiálu Schönberger říká:

“I-ting je systém „univerzálního řádu“ a sem patří i mayský systém poznání. Oba dva prvky pocházejí z různých částí světa a zároveň oba dva systémy patří mezi hlavní nástroje tzv. „holonomní rezonance.“

Skutečně se u obou systémů klasické pojetí minulosti nebo budoucnosti scvrkává do jednobodovosti přítomného okamžiku. Mayský systém poznání nezná čas jako lineární cestu vedoucí z minulosti do budoucnosti. Oficiální vědecký establishment však stále považuje potenciál systému „I-ting“ i mayské vědy jako pseudovědecký a iracionální. Pokusme se v této souvislosti nalézt odpovědi na následující otázky:

• Kým ve skutečnosti byli staří Mayové?

• Odkud přišli?

• Jaké byly jejich největší úspěchy?

• Proč opustili své civilizační schéma, když se nacházelo na svém vrcholu?

• Kde se nyní nachází ohnisko starověké mayské civilizace?

Přesto, jak již bylo naznačeno výše, evokují Mayové Střední Ameriky východní rezonance především indického charakteru. V tomto ohledu je velmi zvláštním faktem, že slovo „maya“ je klíčovým pojmem v hindském jazyce, který se dotýká jak „původu světa“, tak i „světa iluzí“.

Kromě toho je slovo „maya“ v jazyce zvaném sanskrt spojeno s takovými pojmy jako je „mysl“, „magie“ nebo „matka“. Nemůžeme být překvapeni ani ve chvíli, kdy zjistíme, že Maya je jméno matky Budhy a v klasickém písemném artefaktu „Mahabharáta“, která je součásti známých Véd, se dočteme, že Maya bylo jméno vynikajícího astrologa, astronoma i architekta.