"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí souvisejících s problematikou "2012", přednáška č.17

V esoterické literatuře se v souvislosti s paradigma „2012“ často zmiňuje termín „zrození a smrt Venuše“. Rád bych se v této části našeho pojednání věnoval těmto termínům poněkud blíže. Jak jste si asi povšimli, v předchozí části jsme hovořili o výzkumu badatele Mardykse, který mimo jiné uvedl, že pokaždé, když se Venuše vrátí do stejné části oblohy (což je každých osm let), je vždy o krok blíž a blíž Plejádám.

Poukazuje také na fakt, že v roce 1972 se Venuše nacházela asi jeden stupeň vedle hvězdy Alcyon (centrální hvězda uskupení sedmi nejjasnějších hvězd této hvězdokupy). Ovšem v roce 2012 bude Venuše prakticky v přesném zákrytu s Alcyonem.

Někdo by mohl výše uvedené informace vnímat jako banalitu zanedbatelné povahy. K jejich zdůraznění mám však pádný důvod. Venuše a Plejády totiž vždy hrály velmi prominentní roli uvnitř mayského kalendářního systému. Z tohoto důvodu již před nějakou dobou napadlo některé výzkumníky provést vlastní šetření, a to prostřednictvím specializovaného software, který se nazývá „CyberSky“.

První věc, kterou se podařilo zjistit, spočívala v tom, že se Venuše bude nacházet skutečně extrémně blízko Alcyonu již 3. dubna 2012. Jde o bod, který je spojen s retrográdní smyčkou Venuše, kdy se pozorovateli zdá, jako kdyby se tato planeta pohybovala zpět, k čemuž dochází vždy jednou za 584 dní. V komplexním pohledu mají tyto smyčky charakter jakéhosi pentagramu s dokončením každým osmým rokem, přičemž v bodě „alfa – omega“ se vždy posune o 2,4 stupňů od své původní pozice.

Uvedený diagram ukazuje blízkost Venuše k Alcyonu, centrální hvězdě hvězdokupy Plejád, přičemž k dispozici jsou pozice ze dne 13. března 813 n.l., 15. března 837 n.l., 16. března 853 n.l. a dne 3. dubna 2012 i dne 4. dubna 2036. Obrázek vznikl sloučením pěti různých snímků díky software „CyberSky“, viz. http.//cybersky.com

Anatomie uvedeného software umožňuje reverzní pohyb planet a hvězd i v rozsahu 1199 let. To je doba, kterou planeta Venuše potřebuje k dokončení celého pentagramu s návratem do svého výchozího bodu. V našem případě je tedy zpětně výchozím časovým bodem, ve kterém planeta Venuše započala tvořit aktuální „pentagram“ s vyvrcholením v roce 2012, rok 813 n.l.

Díky výše uvedenému software se však zjistilo, že Venuše bude ve skutečnosti v nejtěsnější blízkosti profilu pozice hvězdy Alcyon na hvězdné obloze v roce 2036 a nikoliv v roce 2012. Jde tedy o časový úsek vymezený roky 813 n.l. až 2036 n.l.

Zjistilo se také, že v časovém období let 813 n.l. až 1436 n.l. se Venuše od hvězdy Alcyon „vzdalovala“ a přibližovat se začala opět až po tomto roce s vyvrcholením v roce 2036. Na této skutečnosti je zajímavý ještě jiný fakt. „Učení Ulema“ klade podstatně větší důležitost rokům 2017, 2022 a také 2036 na úkor roku 2012. Myslím si, že bychom si tento fakt (vzhledem k událostem nastávajícím) měli velmi dobře zapamatovat.

(Na obr. vpravo vidíme základní geometrickou koncepci sedmi nejjasnějších hvězd hvězdokupy Plejád. Tomuto uskupení se v esoterické tradiční literatuře také říká "Systém Sedmi Sester". Pokud vám toto rozložení připomíná seskupení hvězd "Velkého vozu", pak jste na správné stopě. Mimochodem sedm nejjasnějších hvězd "Velkého vozu" vystupuje pod alternativním výrazem "Sedm Otců" nebo také "Sedm Rishis". Okultní energetický vztah mezi těmito dvěma sedmihvězdnými útvary je již hlubší téma esoterní kosmologie).

U planety Venuše bych ještě na moment setrval. Svého času u nás vyšla kniha od Imanuela Velikovského: „Světy v kolizi“, kterou tento autor napsal již v roce 1950. V této poměrně velmi zajímavé publikaci autor zmiňuje, že ke „zrození“ Venuše došlo kolem patnáctého století př.n.l., kdy došlo ke střetu jakéhosi kometárního tělesa s Jupiterem.

V důsledku této kolize došlo k vymrštění objektu Venuše z jeho původní orbity, která sousedila s Jupiterem na jeho současnou orbitu. Zároveň v tomto čase došlo ke vzniku útvaru, který známe pod názvem „Velká rudá skvrna Jupiteru“. Navíc se zdá, že tato kolize ovlivnila nebeskou mechaniku i u ostatních „vnitřních“ planet včetně Země, které se oběžná doba prodloužila zhruba o pět dní.

A určitě není od věci upozornit, že z pohledu hluboké antické symboliky je tato událost zakomponovaná do výjevu, kdy „Pallas Athena“ (Venuše) se na hoře Olympu rodí z hlavy Dia (Jupiter). Na celou tuto záležitost existuje ještě jiný pohled, který říká, že Venuše je v podstatě vymrštěným odštěpkem planety Jupiter, který se vytvořil po nárazu komety.

Každopádně je zjevné, že v tuto dobu muselo uvnitř naší Sluneční soustavy skutečně k něčemu významnému dojít. Dokladují to zmínky z oblasti ovládané Hebrejci v návaznosti na exodus Izraelitů v Egyptě.

Zajímavé indicie také poskytují mayské a aztécké mýty, ze kterých vyplývá na povrch, že Qutzalcoatl neboli „Opeřený had“ byl velmi významným způsobem spojován právě s planetou Venuší, které se v tomto regionu také říkalo „kouřová (dýmající) planeta“.

Na jednom místě své knihy cituje Velikovský z „Histoire des Nations Civilisées du Mexique“ autora Charlese-Etienne Braseur de Bourbourg:

„Slunce se na obloze neobjevilo po dobu čtyř dnů. Svět byl ponořen do temnoty. Pak se na obloze objevila hvězda, která dostala jméno „Quetzal-cohuatl“. Tato hvězda ukázala svůj hněv, při kterém zahynulo velké množství lidí hladem a morem…“.

Pohled na hvězdnou oblohu dne 12. Srpna 3114 př.n.l. Vidíme, že Plejády se nachází na ústředním meridiánu a Venuše právě vykukuje zpod obzoru. Podle Adriana Gilbreta naznačuje právě tato situace „zrození Venuše“. Obrázek byl pořízen prostřednictvím software „CyberSky“.

V knize „Mayské proroctví“ (vyšla i v českém jazyce) se oba dva badatelé, tedy Gilbert a Cotterell, zmiňují o tom, že se soustředili na výzkum hvězdné oblohy, která byla totožná s úsvitem ze dne 12. srpna 3114 př.n.l.

Pokud si dobře pamatuji, pracovali se software „SkyGlobe“. Jen připomínám, že uvedené datum odpovídá začátku „třináctého baktunu“ podle mayského kalendářního systému „Dlouhého počtu“. V tento den planeta Venuše vystupuje z pozice „Jitřenky“.

To znamená, že se nachází v místě „východu slunce“ těsně před tím, než se slunce vyhoupne nad obzor. Toto je také astronomický prvek, který může korespondovat s archetypálním aktem „zrození Venuše“.

Dobrá, potud shoda. Ale nesmíme zapomínat, že Velikovský hovoří o období, které je shodné s rokem 1500 let př.n.l., přičemž Gilbert s Cotterellem spojují akt „zrození Venuše“ s obdobím startu časového cyklu „třináctého baktunu“, tedy s rokem 3114 př.n.l. Dobrá.

Pokud tedy výše uvedené poznatky shrneme, zjistíme, že badatelé Gilbret a Cotterell odvozují akt „zrození Venuše“ ze situací, kdy se na nebeské klenbě nachází Plejády na poledníkovém tranzitu, přičemž Venuše se právě dotýká Východního obzoru.

A jaká bude situace na obloze dne 21. prosince 2012? Odpověď na tuto otázku by nás měla eminentně zajímat. Jde o časový bod aktuálního ukončení časového cyklu, který odpovídá „třináctému baktunu“.

Zjistíme, že před západem slunce se Plejády nachází nad východním obzorem, přičemž Venuše se začíná pomalu, ale jistě potápět pod západní horizont. Takže můžeme tuto specifickou situaci na nebeské klenbě označit za symbolickou „smrt Venuše“? Já se domnívám, že ano.