FENOMÉN: Prastaré tajemství kosmické genetické linie "Heinz 57" (8)

Andromeďané mi o Měsíci předali velmi mnoho informací. Některé z nich jsem zveřejnil prostřednictvím tohoto materiálu, ale mnohé další budou zveřejněné teprve až v následujících deseti až patnácti letech. Je potřeba aby padly na „úrodnou půdu“. Jejich vydání v těchto chvílích by bylo skutečně předčasné. I lidé mohli v mnoha případech sledovat zvláštní jevy spojené s aktivitou na Měsíci, ale i na jiných místech naší Sluneční soustavy.

Tak například v roce 1953 zachytily družice, ale i radarová zařízení na povrchu Země, velký objekt, který planetu Zemi míjel ve velmi těsné blízkosti. Ve skutečnosti šlo o umělé těleso bytostí greys a dracos. Podobné „sondy“ schopné cestovat v čase byly zachycené několikrát i poblíž Venuše a to konkrétně v letech 1787, 1788 a 1789. Dokonce již v roce 1645 byl spatřen nedaleko Venuše velký jasně zářící „měsíc“. Vissaeus a Morenae mi sdělili, že v tomto případě šlo o jednu z mateřských lodí inteligence ze Síria „B“.

V listopadu roku 1844 bylo podobné plavidlo zaregistrováno v blízkosti Marsu. Tentokrát prý šlo o mateřskou loď reptiloidních forem inteligence z oblasti Orionu. V roce 1859 bylo spatřeno obrovské kulovité těleso přímo proti slunečnímu kotouči a podle provedených výpočtů nemohlo jít o žádnou planetu. Během zatmění, ke kterému došlo dne 29. července 1878, bylo vidět dva velké zářící objekty mezi planetou Merkur a Venuše. Podle Morenae šlo v tomto případě o mateřskou loď andromedánského společenství civilizací.

V letech 1783 a 1787 byla na povrchu Měsíce zpozorována velká světla, která neměla nic společného s případnou sopečnou erupcí. Ve skutečnosti šlo o objekty patřící civilizačnímu uskupení v oblasti Plejád. V roce 1894 byl na mnoha místech Spojených Států a zřejmě i jinde na zemi spatřen a vyfotografován velký černý objekt doutníkového tvaru. Podle vyjádření Vissaeuse a Morenae šlo o umělý objekt patřící draconiánské civilizaci pocházející ze slunečního systému Alfa Draconis. Tento objekt byl prý naposledy v naší Sluneční soustavě pozorován 27. ledna 1912.

Na tomto místě bych chtěl zdůraznit to, co je snad mnohým již v těchto chvílích dokonale známo. Jsme dlouhodobě a systematicky uváděni v omyl vykonstruovanými informacemi, které se snaží zastřít velmi důležité jevy a události, které se odehrávají nejen uvnitř našeho slunečního systému, ale i přímo na planetě Zemi.

Tato zastírací strategie má za cíl udržovat na naší civilizační úrovni hluboký potenciál nevědomosti, která je v mnoha ohledech naprosto odzbrojující. Do této kategorie patří i sled oficiálně přijímaných informací týkajících se našeho souputníka, kterému říkáme Měsíc.

Falešné a zastírací informace se týkají i aktivit zástupců lidské civilizace v prostředí tohoto tělesa. Ve své podstatě a v duchu přirozené logiky tyto aktivity musí být před člověkem zatajeny, neboť jsou spojeny s plány, které jsou namířené proti svobodě každého jednoho z nás.

Snad některé z alternativních informací, které jsem v tomto materiálu přednesl, byť se mohou lidské mysli jevit sebevíce fantastické a neuvěřitelné, podnítí u čtenáře další zájem a hledání skutečné pravdy. Snad budou tyto informace dostatečně inspirativního charakteru a pomohou mnohým vymanit se ze svíravého vlivu oficiální monopolu „na pravdu“, kterou jsme bez rozdílu bombardováni oficiálními médii ze všech stran.

V tomto duchu bych nyní přenesl pozornost k dalšímu důležitému tělesu naší Sluneční soustavy a tím je planeta Mars. Vissaeus a Morenae mi sdělili, že toto planetární těleso je bezmála třikrát větší, než se tvrdí veřejnosti. Oficiální informační zdroje nám sdělují, že planeta Mars měří v průměru zhruba 4200 mil, ale ve skutečnosti je to více jak 11.420 mil.

V roce 1995 se objevil v americkém listu San Diego článek o Marsu, ve kterém byly zveřejněny některé snímky, které pořídila sonda Viking v roce 1971. V tomto článku se však navíc objevila informace o tom, že tato sonda zaregistrovala v marťanské atmosféře neuvěřitelně velké množství ozónu.

Tato informace je obdivuhodná i z toho důvodu, že prakticky v žádné dostupné oficiální literatuře nenajdeme ani zmínku o přítomnosti ozónu v atmosféře Marsu. Systematicky se dozvídáme, že v atmosféře této planety se nachází oxid uhličitý. Zdá se, že prostřednictvím článku v novinách „San Diego“ (a je možné, že nejenom v nich) došlo k záměrnému úniku informací.

Odkud se ale v atmosféře Marsu bere oxid uhličitý, když povrch zcela postrádá rostlinnou formu života? Alespoň takto je nám to předkládáno. Na jaře prý vidíme tát polární čepičky, které jsou složené ze zmrzlé vody.

Jenomže další oficiálně nám předkládaná informace hovoří, že nejvyšší teplota na Marsu se pohybuje kolem 140 stupňů pod nulou. V tom případě bychom se měli ptát, jak je možné, že voda na Marsu taje při teplotě mínus 140 stupňů? Nepřijde vám, že na oficiálně nám předkládaných informacích je cosi divného?

To, co vám nyní povím, bude s největší pravděpodobností opět nabourávat zažité a pro mnohé velmi pohodlné informační paradigma. Podle Andromeďanů dosahuje totiž teplota na rovníku až 59 stupňů Celsia. V roce 1979 NASA neochotně připustila, že byly viděny a vyfotografovány mraky nad horou „Mount Olympus“ (což je mimochodem nejvyšší sopka v naší Sluneční soustavě), která je vysoká 72 000 stop (27 kilometrů). Na Marsu musí být tedy zatraceně silná vrstva atmosféry, když registrujeme plující oblaka ve výšce 27 kilometrů. (Silnější atmosféra dokáže podstatně více zahřát povrch planety).

Nyní bych věnoval krátkou pozornost výskytu zvláštní tetrahedonální geometrické koncepce a zvláštní magnetické rezonance uvnitř naší Sluneční soustavy. Podle Moreane je známá „Tvář na Marsu“ ve skutečnosti obří hrobkou. Stejně tak se na této planetě vyskytuje celá řada evidentně umělých staveb, o kterých lídři lidské civilizace velmi dobře ví, ale z mnoha důvodů tyto informace před lidskou společností utajují.

Andromeďané mi pověděli, že na povrchu všech planet naší Sluneční soustavy se v pásmu 19,5 stupně severní a jižní šířky nachází mysteriózní artefakty odhalující velmi důležité informace o prehistorii našeho slunečního systému. Planeta Země v tomto ohledu není výjimkou.

V souvislosti s těmito artefakty mi Vissaeus a Morenae sdělili několik velmi prapodivných informací, kterým zcela nerozumím, ale věřím, že pro některé z vás mohou být velmi inspirativního charakteru. Dozvěděl jsem se, že sjednocený soubor planet našeho systému včetně Slunce permanentně produkuje zvláštní druh magnetické frekvence, která polarizuje naší Sluneční soustavu do přímo konstruktivní opozice vůči čistému energetickému potenciálu lidského Ducha.

Tento stav způsobuje, že nemůžeme z pozice čistého ducha opustit naší Sluneční soustavu, neb jsme k jejímu jádru přitahováni silným magnetickým tokem energie. Jak říkám, ne zcela těmto informacím rozumím, ale cítím, že jsou pro každého z nás velmi důležitého charakteru.

Dozvěděl jsem se také, že v pradávných dobách byla Venuše měsícem Uranu a Merkur byl měsícem Saturnu. Ptal jsem se, jaká síla způsobila následující změny v orbitálních drahách všech těchto těles, ale na to mi s omluvou nechtěl Moreane ani Vissaeus odpovědět.

Ptal jsem se také na planetu Zemi a bylo mi sděleno, že se naše planeta v pradávných dobách nacházela na zcela jiné oběžné dráze. Byla ledovou planetou obývanou zvláštními bytostmi nepodobnými lidem. Mnohé z těchto bytostí dodnes v jakémsi hibernačním stavu spí v útrobách Země hluboko pod zemským povrchem. Samozřejmě jsem se také ptal na to, co způsobilo přemístění naší planety na současnou orbitu, ale ani na tuto otázku jsem nedostal odpověď.

Dozvěděl jsem se také, že skupina Plejádských civilizací je ve skutečnosti tvořena našimi předky. Během kataklyzmatu Atlantidy jedna z velkých skupin prchajících z tohoto kontinentu použila svou velmi vyspělou technologii umožňující cestování v kosmickém prostoru.

Tato skupina se nakonec usadila ve čtyřech slunečních systémech hvězd Maya, Tyageta, Pleione a Electra. Postupně se zde vyvinuly čtyři vzájemně spolupracující civilizace lidských potomků z planety Země, které se tak vydaly na svou vlastní identickou evoluční pouť. Přesto však mnohokrát zasáhly do osudu pozemšťanů.