ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 8. Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení? (Inkarnační transpozice kolektivního ducha civilizace a duchovní potenciál českého a slovenského národa)

Pojďme pokračovat ve výčtu specifických ukazatelů takové prehistorické supercivilizace. Chtěl bych ještě poukázat na dva poměrně hodně důležité body.

4) Samostatnou otázkou je duševní nebo hmotné dědictví takové civilizace. V tomto ohledu nemám na mysli pouze naší africkou supercivilizaci, neboť uvedené aspekty jsou aktuální i pro jakékoliv jiné starověké civilizační uskupení.

Dědictví může být buď záměrně zdeformované, a to samé se může týkat i případných vědeckých znalostí, nebo prostřednictvím časových vlivů a změn v environmentálním prostředí planety může dojít k rozpadu integrity takového odkazu. Samozřejmě, že nelze vyloučit ani obě dvě možnosti najednou, přičemž tato varianta se kupodivu jeví jako nejpravděpodobnější.


5) A pak tu je poslední bod, který by si zcela určitě zasloužil pozornost. Nelze totiž zapomenout na to, že taková civilizace se vyvíjela v podmínkách naší planety. Nemám nyní na mysli pouze fyzikální podmínky, ale především ty ryze nehmotného charakteru, které by byly jednak výslednicí samotného vývoje a evolučního bodu dosažení takové civilizace a jednak by byly odrazem úrovně její součinnosti s potenciálem planety.

I když tyto faktory mohou na první pohled vypadat jako od věci, jsou však pro naše zkoumání velmi, velmi důležité. Určují totiž míru naší schopnosti pochopit a přijmout odkaz starověké supercivilizace, o kterém jsme hovořili v předchozí části.


Všiml jsem si, že mezi mnohými autory existuje jakási tendence svalovat poměrně vysokou míru agresivity soudobé civilizace právě na ono „duchovní“, resp. genetické dědictví našich předků, kteří byli v dobách prehistorických součástí vyspělých civilizačních celků. Často se v tomto ohledu hovoří o jakémsi špatném paradigmatu, který jsme zdědili.

I když tato teze je do určité míry logicky správná, nemyslím si, že je zase až tak jednoznačná. Pokusím se tuto myšlenku trochu více rozvést. Na této planetě se stalo jakýmsi pravidlem, že všechny více či méně vyspělé civilizace ukončily svou existenci ve válečném konfliktu, který buď samy vyvolaly nebo se staly jeho součástí z pozice „toho napadeného“.

Tak bychom mohli pohlížet na kulturu sumerskou zanikající pod agresivním vlivem kultury babylonské, v analogickém sledu můžeme vnímat kulturu inckou podléhající brutalitě Pizara nebo kultury středoamerické podléhající neméně agresivnímu pojetí Corteze. Ne jinak dopadl i Starý Egypt v kontextu s říší Římskou a tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho.

Povrchně uvažující člověk by se mohl odkázat klasickým způsobem na jakési „karmické působení“ atp. a šmitec. Ovšem jak jsem již předeslal, není to tak černobílé, jak to na první pohled vypadá. Evoluce či vývoj té či oné konkrétní civilizace je součástí podstatně více globální a nadčasové celoplanetární vývojové potřeby, jejíž celkový rozměr jsme ze své vlastní pozice lidského vědomí jen stěží schopni obejmout a natož pochopit.

V této evoluční hře hraje podstatnou roli spektrum principů a zákonitostí, které jsou svou existencí platné nejen v prostředí Země, ale i v prostředí Vesmíru komplexně, alespoň co se týče naší domovské galaktické buňky. Zároveň tyto principy a zákonitosti nefungují pouze na makrokosmické rovině, ale jsou platné se stejně intenzivní účinností i na rovině více méně elementární, tedy mikrokosmické, např. v rámci buněčné soustavy lidského organismu.

Mezi tyto principiální faktory bych zcela jistě zařadil tzv. entropický evoluční parametr. Mám tím na mysli jeden velmi zajímavý jev. Je platný jak pro lidskou bytost jako jedince, tak i pro jakékoliv civilizační uskupení. Bylo zjištěno, že tak, jak plyne evoluční čas (jedince nebo civilizace), dochází průběžně k nárůstu uspořádanosti (koherence) energie esenciální formy ducha (duše) takového systému a přímo úměrně s tímto faktorem dochází v rovině konstituční čili na úrovni objektivně fyzikální jsoucí fragmentace (jedince nebo civilizace) k nárůstu entropického faktoru, který nakonec dříve či později vyústí ve fatální rozklad formy (těla nebo objektivního projevu dané civilizace). V našich duchovních podmínkách planety Země bývá rozpad takové civilizace charakterizován buď pohlcením agresorem (Sumer, Egypt), nebo podlehnutím přírodní kataklyzmatické katastrofě (Lemurie, Atantida).

Na tomto místě bychom se ale měli zeptat: „Co se děje s esenciální podstatou ducha (duše) takové finálnímu aktu rozpadu podléhající civilizace?“

Na tuto otázku není odpověď  zase až tak složitá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Do hry vstupuje proces tzv. „duchovní evoluční transpozice“. Tak jako se na individuální úrovni přelévá duch lidské bytosti z jednoho těla do druhého (velmi zjednodušeně řečeno), tak se kolektivní civilizační duchovní matrice přelévá z jedné civilizace (národa) do civilizace či národa druhého.

Duch na individuální úrovni pak vyhovuje magnetické přitažlivosti (magnetickému záření) kolektivního ducha národního (civilizačního) čili demiurga a tak vtělující se do nových těl přechází v nadčasové signatuře evoluce z jednoho zaniklého národa či civilizace do jiného, právě se rodícího. Snad čtenář na tomto místě dostatečně dobře porozumí procesu, který je ve hře a který mám na mysli.

V kontextu výše uvedeného pak soudobý národ český a slovenský v sobě obsahuje nejen duchovně energetický, ale dokonce i vývojový odkaz Atlantidy, říše staroegyptské i říše tibetské. Jinými slovy lidští duchové žijící v paralelním časovém pásmu v Atlantidě, Starém Egyptě či Tibetu jsou aktivní v tomto časovém evolučním pásmu zde v Česku a Slovensku.  (V tomto ohledu mám na mysli momentálně dominující reinkarnační přenos duchů do těl. Je samozřejmé, že v určité potenci jsou lidští duchové Atlantidy, Starého Egypta či Tibetu aktivní i v jiných národech). Proces probouzení vědomí je přísně harmonizován s makrokosmickými procesy, ale i s procesy mikrokosmickými na buněčné úrovni.

Na tomto místě bych chtěl zdůraznit ještě jiný velmi závažný aspekt výše uvedeného procesu. Stále ještě přetrvává potřeba zvát všeobecně známé a populární přednášející osoby ze západu do země české i slovenské. Na první pohled to budí dojem, jako kdybychom v našem národu neměli dostatečný inspirativní potenciál k všeobecnému probuzení a duchovní extrapolaci skrze jedince nebo skupiny jedinců z řad vlastního národa.

Jistě do určité míry tu může platit pravidlo, že cizí ovoce lépe chutná, ale všeho do času, jak říkával gróf Ján Palfy. Právě v důsledku řízené aktivace „Lvího Rouna“ se v současné době probouzí celá plejáda vynikajících vizionářů a vysoce zasvěcených duchů přímo v národě českém a slovenském, kteří během následujících dvaceti až třiceti let budou zváni i na jiná místa naší planety (především do oblasti západní hemisféry). Proud aktivační energie se obrátí.

Hledejme potenciál ve svém vlastním národě. Hledejme potenciál ve svých vlastních řadách. Buďme velmi vnímaví změnám a událostem uvnitř naší české či slovenské společnosti. Nebuďme slepí sami k sobě. V rovině českého a slovenského demiurga je naprosto fascinující potenciál energie a vědomostí nashromážděných za eony času. Tento potenciál je nastaven takovým způsobem, aby byl komplexně a vysoce efektivně využitý v nadcházejícím čase poslání kolektivní formy ducha národa českého a slovenského.

Uvnitř tohoto našeho národního duchovního bohatství dřímají zcela nové a nadčasové filozofické světonázorové směry, zdroje duchovní inspirace oproštěné od zastaralých paradigmat strachu, beznaděje a letargie.

Jak dalece a jak rychle se nám podaří otevřít potenciál onoho starověkého duchovního odkazu, jenž je vložen na rámě českého a slovenského národa, záleží na každém z nás. Nepromarněme tuto nádhernou výzvu.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly