Tajemství bájné "Kroniky Akakoru" (4)

Kniha Jaguára

Jaguár je velmi silný, vytrvalý a hbitý tvor. Je to Pán lesů. Všechna zvířata jsou mu podřízena. Nemá rád jakýkoliv odpor. Okamžitě trestá všechny nesposlušné.


Území Bohů (600 000 – 10.481 let př.n.l.)

Podle Bible stvořil Bůh svět během sedmi dní. Člověka stvořil z hlíny a vdechl mu život. Ovšem podle „Popol Vuh“, nejdůležitějšího spisu starých Mayů, se člověk objevil až na počátku čtvrtého světa, přičemž tři předchozí světy byly zničené velkou katastrofou.

Tradiční historiografie datuje „jitro“ lidské evoluce někam do období kolem 600 000 let př.n.l. V tuto dobu lidský předek neuměl používat žádné nástroje a ani neuměl zacházet s ohněm.

Teprve kolem roku 80 000 př.n.l. se objevuje člověk neandertálský, který je typický svými rituály a schopností udržovat oheň. Následná doba je pak rozdělena do tří samostatných segmentů, které známe jako dobu kamennou, bronzovou a železnou. Z člověka lovce a sběrače se postupně stává zemědělec a chovatel domestikovaných zvířat.

Začínají se objevovat jeskynní malby a lidská bytost začíná i po této stránce stále častěji a intenzivněji vyjadřovat svůj kreativní potenciál. Nakonec přichází magicko – náboženské obřady a někdy kolem roku 25 000 let př.n.l. (alespoň podle oficiální verze) se přes Beringovu úžinu dostává člověk do oblasti Severní a Střední Ameriky.


Mimozemští učitelé

Psaná část „Kroniky Akakor“ začíná tzv. „Nultou hodinou“, která je totožná s dobou, kdy ze Země odešli mimozemští učitelé. „Kronika Akakor“ již od chvíle „nulté hodiny“ popisuje historii města Akakor a to na popud prvního prince starověkého národa „Mongulala Ugha“. Kronika od této chvíle popisuje události uvnitř výše uvedeného národa a to až do současnosti resp. do chvíle, kdy se „bílí barbaři snažili zničit“ národ „Mongulala Ugha“.

„Kronika Akakor“ začíná s popisem země (kontinentu Jižní Ameriky) v dobách, kdy „Velká Řeka“ (Amazonka) tekla zcela jiným směrem, než jak je tomu nyní. Celý kontinent byl rovinatého charakteru. Nikde se nevyskytovaly vysoké hory. Tak tomu bylo v době „Nulté hodiny“, tedy období kolem roku 10.481 př.n.l.

Tato informace je zcela fascinující, pokud jí vložíme do kontextu s průlomovými objevy dvou vynikajících vědců dr. Allana a dr. Delaira, kteří na základě svého celoživotního výzkumu došli k neuvěřitelnému závěru, že největší velehory světa nejsou starší jak 10000 nebo 12 000 let. Své poznatky vložili do spisu „Cataclysm! – Compelling Evidence of a Cosmic Catastrophe in 9500 B.C.“, který je považován za nejzásadnější dílo současné doby na toto téma.

Pakliže vás, milí čtenáři, toto téma interesuje více, skutečně neváhejte a objednejte si tento materiál. Takže „Kronika Akakor“ je minimálně v tomto ohledu plně v souladu s nejnovějšími poznatky dr. Allana a dr. Delaira. Skutečně fascinující.

„Podle Kroniky Akakor“ žili lidé na samém počátku své existence jako zvířata. Neměli žádná pravidla, neměli žádné zákony, nebyli schopni obdělávat půdu. Žili v malých skupinách v jeskyních ze dne na den. Takto existoval Člověk do příchodu prvních Bohů. Byly to bytosti, které s sebou přinesly Světlo.

Nevíme, kdy se tak stalo. Nevíme přesně, odkud přišli, ale přišli náhle. Stalo se to ze dne na den. Říká „Kronika Akakor“. Těmto Bohům se lidé naučili říkat Mistři. Přišli asi 3000 let před nultou hodinou. To znamená, že se tak stalo kolem 13 000 př.n.l.

Když přišli, tak se velké blýskavé lodě objevily na obloze. Země se třásla pod náporem energie a hluku. Lidé se ve velké bázni nejdříve rozutekli všemi směry, ale pak je velká zvědavost přepadla a během několika týdnů se začali sbližovat s cizinci.

Bytosti uvedly, že přicházejí z velmi odlehlých hlubin Vesmíru, z místa které nazvaly „Schwerte“. Bytosti také uvedly, že jejich říše se skládá z několika světů, takových jako je Země. Uvedly také, že každých 6000 let nastává velmi příhodná konstelace pro jejich příchod na naší planetu.

Později se lidé od těchto Bohů dozvěděli, že s jejich příchodem začíná na planetě Zemi stotřicátý „Zlatý Věk“. Lidé z Vesmíru pak začali systematicky pracovat s lidmi ze Země. Učili je mnoha věcem.

„Kronika Akakor“ se také zmiňuje poměrně velmi podrobně o vzhledu těchto bytostí. Byli velmi vysocí. Měli sněhově bílou pleť. Černé vlasy s kovovým, jakoby namodralým nádechem. Z místa pod spodním rtem a v prostoru brady jim vyrůstal velký bílý vous.

Nebylo rozdílu mezi mužem a ženou. Jejich ruce i nohy byly opatřeny šesti prsty, mezi kterými byla patrná jemná průsvitná blána. Tyto bytosti byly z masa a kostí. Byli zranitelní, tak jako člověk, ale přesto byli Bohy. Čas od času se jim kolem hlavy objevovalo zřetelné nazlátlé záření.

„Kronika Akakor“ říká, že před 15 000 lety přišlo sem na planetu Zemi celkem 130 rodin těchto bytostí, které se rozhodly učit lidskou bytost odvěké Moudrosti. Těchto 130 rodin odpovídalo stotřicátému „Zlatému Věku“ v pořadí.


Ti vybraní

I když naše srdce jsou nyní smutná a opuštěná, říká „Kronika Akakor“, a to od té doby, kdy Bohové odešli zpátky do Vesmíru, jsou zároveň naplněná Láskou. Mnohé jsme se naučili a mnohé nikdy nezapomeneme.

Víme, že existuje jediná síla a tou je síla Ducha, který je nesmrtelný. Bohové nám přinesli světlo života. Ještě před tím, než odešli, však založili zde na Zemi zcela nové pokolení. Tomuto pokolení dali jméno „Mongulala Ugha“.

I z tohoto důvodu jsou lidé národa „Mongulala Ugha“ velmi podobní svým Bohům. V podstatě jediný rozdíl fyzického těla spočívá v tom, že mají, tak jako všichni lidé, pouze pět prstů a bez blány. I když Kosmičtí Mistři obrovským způsobem posunuli vývoj lidské bytosti směrem dopředu, ponechali si pro sebe mnohá tajemství.

Jedno z velkých tajemství se týkalo jejich domova, který se nazýval „Schwerte“. Nikdy o něm přímo nehovořili a když se nepřímo zmínili, bylo zřejmé, že jde o velmi mocné impérium.

Jeden z nejcennějších přínosů ze strany Bohů k lidem spočíval v unikátním zasvěcení lidského vědomí do tajemství planety Země jako celistvé živé bytosti. Také učili lidské národy mnohým tajemstvím přírody.

Každá rostlina i každé zvíře je přítelem člověka, stejně tak, jako člověk by měl být od první chvíle svého života přítelem těchto tvorů. Na základě těchto přijatých moudrostí byl národ „Mongulala Ugha“ schopen přežít tisíce let a to i skrze působení mnoha katastrof.

Podle „Kroniky Akakor“ určilo působení bytostí z hvězd vývoj lidstva na dalších 12 500 let. Lidé „Mongulala Ugha“ jsou do dnešních dob přímými nositeli a strážci odkazů Kosmických Mistrů z místa zvaného "Schwerte“.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly