ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 8. - Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení?

V blízkosti jezera Titicaca v Jižní Americe žije dodnes starověký indiánský kmen, který se nazývá „Aymarský národ“. Toto zvláštní společenství původních obyvatel tohoto regionu hovoří jazykem, o kterém mnozí odborníci hovoří jako o nejstarším jazykovém systému na světě. Možná, že jste překvapeni stejně, jako jsem byl já, když jsem se tuto informaci dozvěděl poprvé.

Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že nejstarším jazykem světa je asijský sanskrt, ale jak sami poznáte, existuje celá řada argumentů, které mají na věc podstatně jiný názor. Faktem je, že aymarský jazyk je nositelem hned několika výjimečných vlastností. V roce 1980 bolivijský počítačový odborník Ivan Guzman (viz. foto vlevo) prokázal, že aymarština bude nejen extrémně starý jazyk, ale s největší pravděpodobností byl zcela záměrným způsobem uměle navržen.

Za zvláštní pozornost totiž stojí přítomnost poměrně rozsáhlého řetězce umělých markérů v jeho skladbě. Tyto markéry jsou pevně strukturované a zcela jednoznačně v takové míře, která je nemyslitelná v přirozeně se vyvíjející normální řeči. Později se zjistilo, že tato syntetická a vysoce organizovaná jazyková struktura aymarského jazyka je poměrně snadno transformovatelná do počítačového algoritmu.

To ovšem není zdaleka všechno. Podle tohoto systému lze aymarský jazyk použít k překladu jednoho jazyka do druhého. V praxi to znamenalo, že algoritmus aymarského jazyka byl použit jako most mezi jazky. Jazyk jakéhokoliv původního dokumentu byl přeložen do aymarštiny a poté do libovolného počtu dalších jazyků. Aymarský jazyk je skutečná záhada, o které se v odborných kruzích ví, ale před veřejností je stále udržována pod pokličkou.

Proč asi?

Může jít o náhodu? Je možné, že tam někde na začátku v šerém dávnověku cosi nebo kdosi navrhl algoritmus lidského jazyka? Pokud by šlo o izolovaný problém, mohli bychom to hodit za hlavu s vědomím toho, že se to nějak časem vysvětlí a bude po záhadě. Jenomže aymarský jazyk není zdaleka jediný. Velmi podivné matematické anomálie byly nalezeny v písemném jazyce na zcela jiném místě naší planety.

Mám na mysli klínové písmo starých Sumerů. Matematici, především ti, kteří se zabývají teorií grafů – studií bodů spojených čarami, jsou jistě velmi dobře obeznámeni s tzv. „Ramseyovou teorií grafů“ pojmenovanou podle britského matematika Franka P. Ramseye.(viz. foto vpravo). Ten v roce 1928 publikoval v tehdejší „Londýnské matematické společnosti“ návrh matematických výpočtů různými způsoby podle vzájemně propojených bodů s výsledným tvarem.

V matematice existují tzv. „Ramseyova čísla“, která mohou být převedena na grafy na základě propojení určitého počtu bodů. Grafy vytvořené prostřednictvím výše uvedených matematických funkcí jsou velmi nápadně podobné klínovému písmu starých Sumerů. Jedním z prvních, který se této anomálie povšiml, byl Zecharia Sitchin. I když se v jistých kruzích později rozhořela velmi bouřlivá debata a dokonce i výzkum na téma „Ramseyova čísla a klínové písmo Mesopotámie“, směrem k veřejnosti je opět ticho po pěšině.

A jak se říká. Do třetice všeho dobrého.

Existuje ještě jeden semitský jazyk, který v sobě nese velmi zvláštní matematické vlastnosti. Je jím jazyk hebrejský. Svého času matematik Stan Tenen (viz. foto vlevo) provedl počítačové modelování znaků hebrejské abecedy. Zjistil, že prokazuje nejen unikátní rotační symetrii a torus uzlů (smyček), ale že existuje mimořádná a neočekávaná symbolika v sekvencích hebrejského textu Genesis, který se stal základem duchovních tradic antického světa.

Tato symbolika se týká modelů embryonálního růstu a sebeorganizace. V samém důsledku se vztahuje na celý systém včetně zdánlivě vzájemně různorodých a vzdálených prvků, jako jsou různorodé meditační postupy nebo matematické funkce, které mají základní význam pro fyziku a kosmologii. Jednoduše řečeno, matematik Stan Tenen prokázal existenci vztahu mezi teoretickou fyzikou a vědomím, který je vyjádřen explicitní symbolikou, jenž byla aktivně používána před několika tisíci lety.

S rozvojem kybernetiky a počítačových teoretických systémů jsme v současné době schopni vnímat pro mnohé stále nepochopitelné matematické a geometrické funkce uvnitř mnohých starověkých jazykových systémů. Vystupuje tak před námi velmi zásadní hádanka. Odkud se tyto mechanismy vzaly, neboť rozhodně nejsou přirozeného původu. Zdá se, že lidský jazyk nám pomalu a jistě připravuje jedno velké překvapení.

Pojďme se nyní posunout k dalšímu zajímavému tématu. Již nějakou dobu si mnozí z výzkumníků a badatelů uvědomují existenci velmi zvláštní korelačních vztahů nejen přímo v objektivním podání ostatků kultur tzv. Starého a Nového Světa (o tom jsme hovořili v předcházející části), ale podobné korelační linie objevují i v prostředí náboženském. Klasickým příkladem jedné takové paralely může být starověký incký bůh Viracocha, který v sobě nese nápadně mnoho podobenství s egyptským mýtem o Osiridovi.

Ačkoliv mezi inckou a egyptskou kulturou existují naprosto propastné rozdíly, je spojení mezi výše uvedenými božstvy naprosto bizarní. Takových paralel ovšem existuje poměrně velké množství. Lze to všechno považovat čistě za náhodu? Nebo jde o ukazatel určité úrovně globálního spojení civilizací ve starověkých dobách?

Obtíže pro správné zhodnocení této situace jsou ovšem téměř nepřekonatelné. Pohybujeme se v oceánu jistých velmi prapodivných ukazatelů, jejichž existenci spíše vyciťujeme, než abychom jí dokázali objektivně popsat. Přesto všechny tyto ukazatelé existují a my jejich přítomnost nemůžeme ignorovat.

Podobným příkladem je stará Olmécká civilizace, která se vyvíjela v oblasti Mexika. Olmékové byli velmi zručnými kameníky. Jejich kamenné stavby jsou skutečně impozantní. Ovšem to, co dělá velmi těžkou hlavu vědeckému světu, ale i alternativním výzkumníkům, jsou známé „olmécké hlavy“. Tyto útvary jsou zvláštní tím, že vykazují zcela odlišnou rasovou fyziognomii na hony vzdálenou fyziognomii Olméků. V obličejových rysech převažují negroidní charakteristiky, ale vůbec žádnou výjimkou nejsou ani asiatské rysy.

Máme před sebou velký problém. Na jednom poměrně izolovaném místě se scházejí anatomické rysy lidské bytosti pomalu z celého světa. Pokud budeme akceptovat tradiční pohled izolovaně se vyvíjecích civilizací v dávném starověku (alespoň co se mezikontinentálního rozložení týče), pak neexistuje ohledně „olméckých hlav“ žádné racionální vysvětlení.

Evidentně potřebujeme nalézt odpověď na otázku: „Jaké síly stojí za evidentní starověkou propojeností národů a ras? Je to technologie? Je to globální schopnost mimosmyslového vnímání a telepatie? Je to důsledek zásahů nepozemské formy inteligence?" Někde se odpověď nachází a my bychom jí měli nalézt. Navíc musíme mít na zřeteli fakt, že civilizace ve Střední Americe se vyvíjely mnohem později, než v Egyptě nebo Mesopotámii.

Dalším objektivním technologickým prvkem s jasným globálním rozšířením jsou pyramidové stavby. Nachází se nejen v Africe (Egypt), ale i ve Střední Americe, Severní Americe (mohylové kopce), ale i v Asii (Čína a Sibiř). Podle všeho jsme na ně narazili i v Evropě (výzkum srbského archeologa Osmanigiče). A možná to budou právě pyramidy, které nám mohou v nalezení odpovědí na výše uvedené otázky výrazně pomoci.

A budou to egyptské pyramidy, u kterých začneme v následujícím díle.