Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (29)

Mír začíná ve tvém srdci

Nedávné události ukázaly obrovskou touhu většiny lidí na světě po míru v jejich životech. Již nejsou spokojeni s mentalitou politického konfliktu, který udržuje ekonomický pokrok a lidská práva a svobody. Ale jako nejdůležitější věc cítím, že si mnoho lidí nyní uvědomuje, že pokud chceme mír ve světě, musíme jako první věc vytvořit mír v našich životech. Je to lidská povaha, která se potřebuje změnit, a jsme schopni touto transformací projít.

Naše prožívání světa odráží náš vnitřní stav. Ano, je to téměř kouzelné – ale taková je realita, svět je plný zázraků. Viděl jsem mnoho důkazů, když jsem (nebo žák nebo klient) učinil skutečný posun ve svém systému přesvědčení, který vyřešil vnitřní konflikt, potom se velmi brzy podle toho změnily moje reálně-fyzické okolnosti. Náš vnitřní stav se nám zobrazuje – náš odpor/strach a přijetí/láska – v prožívání našeho osobního života. Jako skupina odrážíme naše vědomí ve světových událostech. Je naší osobní zodpovědností si uvědomovat naše přispění do skupinového vědomí, abychom pomohli vytvořit lepší svět pro nás a naše milované – což nakonec znamená pro každého.

Jaké války tedy probíhají v našem nitru? Smysl a cíle, kterých se držíme – některé jsme si do tohoto života přinesli nebo jsme je nejsilněji cítili jako děti nebo mladí lidé – jsou často ohroženy tváří v tvář problémům, které se objevují, když se je snažíme dosáhnout a můžeme je zapomenout (ve skutečnosti potlačit) a volit bezpečnější řešení. Hraní bezpečné hry je ve smutném protikladu vůči hře, kterou skutečně (stále) chceme hrát. Stali jsme se někým jiným, náhradou našeho pravého já. Tato pozice se posílí díky našim připoutanostem, na kterých visíme, strachu ze ztráty kontroly nad naším bezpečným prostorem, odporu, který cítíme proti změně a díky našemu odsuzování, které brání přijetí toho, co je.

Abychom byli schopni vylepšit naši pozici, otevřít náš prostor a vyjádřit naše skutečné touhy, musíme nejprve poznat naši situaci. Naše skutečná povaha je vyjádřením lásky a to je ta kvalita, kterou nejprve musíme objevit v našem vědomí.

Než budeme moci přispět prostřednictvím našeho vědomí k míru ve světě, potřebujeme nejprve vytvořit mír v sobě samých. Než budeme schopní bezpodmínečně milovat ostatní, musíme být schopni skutečně milovat sami sebe. Než budeme moci odpustit a přestat soudit ostatní, potřebujeme se dozvědět, jak odpustit sami sobě a srdečně přijmout sami sebe prostě takoví, jací jsme.

My všichni děláme věci, na které nejsme hrdí; nebyli bychom lidé, kdybychom je nedělali. My všichni děláme věci, které ovlivňují ostatní lidi způsoby, které bychom nechtěli zažívat sami. Někdy uděláme něco, o čem v tu chvíli již víme, že je špatně, ale zdá se to být nejlepším řešením naší situace. Nebo jsme možná v pokušení upřednostnit jako první své zájmy. Někdy jindy můžeme být pohlceni emocemi hněvu a žárlivosti a udělat něco natruc, čeho budeme později litovat. Nebo neuděláme něco, třeba nepomůžeme kamarádovi v nouzi, a přitom víme, že bychom to měli udělat. Někdy máme dokonce nejlepší záměry, ale věci se pokazí, uděláme chybu nebo zjistíme, že něco, co jsme udělali, bylo škodlivé, přestože jsme nechtěli, aby to tak dopadlo.

Přirozenou tendencí, když uděláme něco špatně, je ospravedlnit naše činy, abychom sami sebe viděli ve správném světle. Nebo můžeme říct, že se nestalo nic špatného, ta druhá osoba si zasloužila, že se stala chyba. Oba tyto způsoby se vyhýbají realitě tím, že popírají náš vlastní smysl pro dobro a zlo a naši zodpovědnost za naše činy. Vyhýbáme se našim pocitům vinny tím, že předstíráme, že jsme nic špatného neudělali, ve skutečnosti to bylo správně. Vyhýbáme se našim pocitům studu (když se cítíme špatně ohledně toho, jak nás ostatní vnímají) předstíráním, že by to měl být ten druhý, který by se měl stydět.

Potřebujeme se pustit našich obranných postojů, zahodit lži, které jsme sami sobě řekli, abychom skryli pravdu, čelit realitě našimi skutky a jejich důsledky – a odpustit sami sobě.

Být realistickým a pravdivým je velkým bonusem: můžeme se naučit cennou lekci, kterou nám zkušenost nabízí. Opravdu se naučíme tuto lekci pouze tehdy, když se dokážeme poučit z chyb z minulosti a žít náš život tak opravdově, jak je to pro nás v přítomnosti možné.

Život je cesta učení a nejvíce hodnotné učení pochází z našich osobních zkušeností. Když je vše v pořádku, protože máme správné informace a vhodná přesvědčení, naše učení je posilněno touto pozitivní zpětnou vazbou. Když se něco nedaří, protože máme špatné informace a nevhodná přesvědčení, tak trpíme my i ti, jež jsou ovlivněni naším jednáním. Máme ale šanci naučit se zde něco nového. Množství našeho nového poznání a osobního růstu přichází jako důsledek bolestných zkušeností ... pokud jsme ochotni a otevření se z těchto lekcí poučit.

Odpuštění sobě obnovuje energii, která vám odtékala v podobě vinny a odporu vůči minulosti. Osvobodí vás být znovu sám sebou: nový, šťastnější a moudřejší ty.
Dokážeme-li odpustit sobě, pak můžeme daleko snadněji odpustit druhým. Pokud cítíme, že nejsme schopni odpustit ostatním, potom je zřejmé, že jsme se nenaučili milovat sami sebe. Ironií je, že když se zcela milujeme, my ani ostatní nepotřebují odpuštění, protože jsme schopní akceptovat minulost, přítomnost a budoucnost, tak jak je, jako náš výtvor bez soudu. Rozlišování -- dobré/zlé, správné/špatné, ošklivé/krásné – není součástí slovníku lásky.

Vědecký výzkum potvrzuje léčení na dálku

Za posledních třicet let byly provedeny stovky studií o léčení na dálku, které nám měly umožnit lepší pochopení spojení mezi našimi myšlenkami a pocity a nelokálními účinky ve fyzickém světě. Z těchto stovek studií některé vyčnívají jako statisticky významné, dobře provedené, reprodukovatelné experimenty. Tyto zásadní studie potvrzují, že lidé jsou schopni ovlivnit zdraví a duševní pohodu lidí, za které se modlí dokonce i přes velké vzdálenosti, a to i přestože lidé, kteří se modlí, neznají lidi, za něž se modlí.

Co je léčení na dálku – proč bychom se o ně měli zajímat?

V podstatě bylo léčení na dálku definováno jako vědomý, účelový děj mentálního úsilí, který má přinést na dálku fyzický a emocionální prospěch jiné osobě. Modlitba i duchovní léčení spadají pod tuto definici stejně jako obecná přání "všeho dobrého" u lidí, kteří trvají na tom, že nemají naprosto žádnou náboženskou nebo duchovní víru. V podstatě všechny systémy víry jsou stejně silné při provádění nelokálního léčení, jak začínáme pozorovat z výsledků několika pozoruhodných, nových experimentů. Naše vlastní zdraví a stejně tak zdraví těch, jež jsou okolo nás a dokonce i ekosystémy, v kterých žijeme, všechny mají prospěch z léčení na dálku.

Kardiolog Randolph Byrd provedl v roce 1988 během deseti-měsíčního období pevně stanovený, dvojitě slepý experiment, aby zjistil účinky modlitby na pacienty v koronární jednotce v nemocnici San Francisco General Hospital. Počítač náhodně určil, za které z 383 nově přijatých pacientů v rámci této studie se bude modlit, a za které ne. Statisticky významná zjištění této studie byla taková, že u pacientů, za které se modlilo, existovala pětkrát menší pravděpodobnost používání antibiotik a třikrát menší pravděpodobnost vývinu plicního edému – a žádný z pacientů, za které se modlilo, nevyžadoval endotracheální intubaci (při které je trubice umístěna do pacientova krku), zatímco dvanáct pacientů, za které se nemodlilo, vyžadovalo tuto proceduru.

Byrdova pozoruhodná zjištění mohla být obecně přijata, když byla poprvé zaznamenána, kdyby nedošlo k poněkud ostré kritice vůči účastníkům studie (byli vybráni pouze křesťané) a nedostatku důsledných pokynů lidem, jež pronášeli modlitby o tom, jak by se měli modlit (žádné pokyny nebyly nikdy stanoveny). Kromě toho také studie nemohla potvrdit, že modlící se lidé se opravdu modlili, ani nemohla prokázat, jak zkušení v modlitbě jsou ti, jež se modlí. Kromě toho se objevily některé vážné etické otázky ohledně modlitby za lidi, kteří morálně vzdorují zásahu modlitby a/nebo nemodlení se za lidi, jež oddaně věří v sílu modlitby za uzdravení. Díky těmto nedostatkům mnozí považovali Byrdovu studii za neprůkaznou.

V roce 1999 se výzkumníci z institutu Mid America Heart Institute v nemocnici Saint Luke's Hospital v Kansasu, Missouri rozhodli provést vědecky platnější verzi Byrdovy studie. Výzkumníci William Harris, Manohar Gowda, Jerry Kolb, Christopher Strychacz, James Vacek, Philip Jones, Alan Forker, James O'Keefe a Ben McCallister navrhli pozměněný, kontrolovaný, dvojitě slepý pokus se skupinou, aby se zjistilo, zda prosebná modlitba na dálku za 990 hospitalizovaných pacientů na koronární jednotce sníží celkově nežádoucí účinky.

Tentokrát zástupci představovali rozdílné křesťanské tradice, kdy 35% označilo svoje vyznání za necírkevní, 27% za episkopální a zbytek byl tvořen ostatními protestantskými nebo římsko-katolickými skupinami. Zástupci byli vybráni bez určitého vyznání prostřednictvím kontaktů, které získali zprostředkovatelé v místním společenství na základě jejich zkušenosti s modlitbou a vyžadovali po nich, aby souhlasili s následujícím prohlášením: "Věřím v Boha. Věřím, že On je osobní a zabývá se individuálními životy. Dále věřím, že odpovídá na modlitby za vyléčení, jež jsou proneseny ve jménu nemocných."

Výsledky opakování této Byrdovy studie byly takové, že pacienti, za které se modlilo, zůstali v nemocnici stejnou průměrnou dobu jako pacienti, za něž se nemodlilo, ale jejich celkové skóre průběhu nemoci bylo významně nižší. V této studii pouze 51 (10.9%) pacientů, za něž se modlilo, vyžadovalo rozsáhlou operaci, zatímco v kontrolní skupině jich bylo 76 (14.5%); a pouze 12 (2.6%) pacientů, za něž se modlilo, vyžadovalo intra-aortální balónková čerpadla, zatímco v kontrolní skupině jich bylo 20 (3.8%).

Výzkumníci William Harris a jeho kolegové opatrně poukázali na některé z faktorů, které nebyli schopni mít pod kontrolou ve své studii modlitby: "Při hodnocení výsledků této studie je důležité si uvědomit, že jsme nejpravděpodobněji zkoumali účinky dodatečné modlitby, jelikož 50% pacientů přijatých do této nemocnice tvrdilo, že mají náboženské vyznání, je pravděpodobné, že mnoho z nich, pokud ne většina z obou skupin, již dostávalo během své hospitalizace zprostředkované a/nebo přímé modlitby od svých přátel, rodiny a duchovních. Proto zde existuje neznámá a nekontrolovatelná (ale předpokládá se, že podobná) úroveň modlitby v 'pozadí', která byla poskytována pacientům v obou skupinách; jakýkoliv dopad, který tato skupina na léčení měla, přesahoval možné ovlivnění modlitbou v pozadí."

Další nedávná, méně rozsáhlá studie se zaobírala účinky modlitby za uzdravení pro 40 lidí, kterou provedla Elisabeth Targ, spolu-autorka tohoto článku, a několik jejích kolegů ve zdravotním středisku San Francisco's California Pacific Medical Center ve spojení s institutem Geraldine Brush Cancer Research Institute a UCSF. Tato dvojitě slepá studie směřovala k určení účinků léčení na dálku u lidí trpících pokročilým stádiem AIDS. S obdivuhodnou pozorností vůči detailům experimentu se tato studie zabývala rozdílnými stádii vážnosti a prognózi různých nemocí, jež jsou přidruženy k AIDS. Využívalo se při tom měřítko ze studie Boston Health Study (BHS) Opportunistic Disease Score, které určila stupeň onemocnění AIDS a druhotných, přidružených nemocí k AIDS.

Asi 40 zkušených léčitelů na dálku pocházelo v této studii z nejrůznějšího prostředí a vyznání (včetně křesťanů, Židů, buddhistů, domorodých Američanů ze šamanských tradic a také lidí, jež byli vzdělaní ve světských školách bioenergetického a meditativního léčení). U léčitelů na dálku bylo vyžadováno minimálně pět let pravidelné, souvisle probíhající, léčitelské praxe, předchozí léčitelská zkušenost na dálku s alespoň deseti pacienty a předchozí léčitelská zkušenost s AIDS. Tito léčitelé měli průměrně 17 let zkušeností a léčili průměrně 106 pacientů na dálku. Léčení modlitbou pokračovalo šest měsíců, během nichž skupina, s kterou pracovali léčitelé na dálku, vyžadovala menší počet ambulantního ošetření u doktora, menší počet hospitalizací, nižší počet dnů hospitalizace, méně nových nemocí spojených s AIDS a nižší úroveň těžkosti onemocnění, jak je definováno měřítkem BHS.

Je zřejmé, že výzkumníci léčení na dálku se zdokonalují ve svých odpovědích na obavy kritiků. Kromě těchto převratných studií o lidské modlitbě, existují doslova stovky vědeckých studií, které výzkumníci prováděli s kvasnicemi, plísní, klíčky a dalšími formami života, které živě demonstrují významný vliv lidských myšlenek a modliteb na fyzický svět. Protože tyto studie jsou prosty mnoha etických a "vedlejších modlitebních" problémů, jež jsou obvykle přítomny v experimentech s modlitbou pro lidi, mohou nás tedy dovést k poznání, jak vědomí mění fyzický svět.

Výzkumníci ve středisku Spindrift došli k pozoruhodným laboratorním důkazům, které naznačují, že někteří lidé jsou přirozeně dovednější ve vytváření nelokálních účinků a nepřímé modlitby (kde namísto konkrétního výsledku je zamýšlen obecný smysl toho, co je nejlepší) mohou vytvořit extrémně silné výsledky. Ve skutečnosti je pro rostoucí organismy lepší přijímat raději nepřímou formu modlitby, než přijímat modlitbu se záměrem "vyrůstej do obrovské velikosti", protože nepřímé modlitby udržují organismy v lepší rovnováze.