O odpoutání od ega

V každém z nás existuje nepravé jáství - ego a pravé jáství - Nadjá. Většina lidí je plně soběstačná se svým egem, cítí se v jeho omezení příjemně, nemá zájem je opustit a dostat se na vyšší úroveň. Jsou s ním natolik spokojeni, že ani nepřemýšlejí o tom zdali má právo jim vládnout a rozhodovat o tom jak mají jednat. Ego je překážkou v uvědomění si přítomnosti Nadjá. Ale nemusí tak tomu být pokud správně a hluboce chápeme čím já je. Pokud žijeme zcela uzavřeni ve světě našeho ega, nemůžeme získat žádné přímé poznání božského Nadjá. Mnoho lidí se cítí v omezení svého ega velice příjemně, a pokud popírají své nejvnitřnější bytí, odmítají aby jejich život měl vyšší význam.

Pokud si chceme uvědomit Nadjá, musíme zaplatit přiměřenou cenu tím, co uzavírá naši cestu - obětováním ega. Pokud se nedokážeme vzdát tohoto svého malého jáství, které se neustále zabývá svými osobními záležitostmi, nemůžeme dosáhnout neosobní pravdy, která je tolik vzdálená od toho co denně zaměstnává naši mysl. Pouze když ve své mysli prolomíme malost a omezenost, kterou jsme na sebe uvalili, můžeme vnímat Nekonečno, božskou duši, která je naším nejvnitřnějším bytím. Ego existuje, ale není skutečnou realitou v nejvyšším smyslu. Odstranění představy, že jsme pouze egem a ničím více, odhalí pravdu o tom, co skutečně jsme.

Dokud si neuvědomíme, že naším nepřítelem je samotné ego se všemi mentálními a citovými postoji, tak se naše snahy o duchovní osvobození pohybují v kruhu. Ono je překážkou na cestě, po jejímž odstranění pocítíme nesmírnou úlevu a získáme mír. Je třeba překročit pouhý individuální názor a pohlížet na vše neosobně. Pokud jsme zaměřeni na své osobní záležitosti, nemůžeme odhalit svou vyšší úroveň. Pokud chceme být v harmonii s vesmírným řádem a spolupracovat s ním, musíme zabránit svému egu aby se prosazovalo. Neklid a domýšlivost ega brání v zachycení přítomnosti duše a v dosažení jejího vědomí.

Pravou část naší Mysli ignorujeme a opomíjíme jako by byla iluzorní, zatímco té nejméně důležité části Mysli – vědomí ega věnujeme téměř plnou pozornost. Nikdo z běžných lidí skutečně nezná sám sebe, ale pouze představu o sobě. Poznání pravého já vyžaduje osvobodit se od této představy. Pokud se ztotožňujeme s každým hnutím mysli, citu nebo vášně, tak míjíme své skutečné bytí. Vědomí ega je tím co nás izoluje od Zdroje. Udržování myšlenky o svém osobním odděleném egu zabraňuje ztotožnění s Nadjá, protože člověk může v jednom okamžiku udržovat pouze jednu myšlenku. Prostřednictvím hledání můžeme dosáhnout opětného sloučení podrobeného ega se Zdrojem.

Hledající pátrá po nejvyšší pravdě svým egem a postupuje k vyšším úrovním. Aby nakonec nalezl Pravdu, musí se odvrátit od svého ega a obrátit se k Nadjá. Žijeme v zajetí ega s jeho omezeními aniž bychom si uvědomovali že jsme vězni, protože se s ním plně ztotožńujeme. Jeho přítomnost je nutná pro náš běžný život, ale nemusí nás věznit nebo omezovat náš rozhled. Udržuje nás ve vzpomínkách a tím nám brání žít ve věčné a skutečné přítomnosti. Protože síla ega je příliš velká, činí mnoho hledajících jen pomalý pokrok. Duchovní pokrok by byl velice rychlý pokud bychom mohli přestat být zamilovaní do svého ega a začali by jsme milovat Nadjá.

Když je ego ve svém vědomí odloučeno od vědomí Nadjá, nemůže využívat dobrodiní a výhody, které plynou ze spojení s ním. Pokud jsme přesvědčeni, že je naše ego skutečné a trvalé, jsme stále připoutáni k hmotnému vlastnictví nebo světským touhám. Dříve než může být odhaleno Nadjá, musí být ego vyřazeno. Pouze po jeho ovládnutí můžeme zažít skutečný vnitřní mír. Lidé spolu nemohou žít přátelsky a v míru pokud je ovládá ego. Když je ego přesvědčeno o tom, že je dostatečně moudré k vykonávání všech rozhodnutí a k řešení všech svých problémů, vytváří bariéru která jej odděluje od Vyšší Síly.

Bez osvobození z nadvlády ega se nemůžeme vyhnout konfliktům, které vedou k utrpení. Alkohol, drogy, nadměrný sex nebo ctižádost pramení z touhy člověka uniknout ze zajetí ega. Sebevražedné sklony vznikají z nesnesitelného utrpení, při kterém vzniká přání uvolnit se z individuality. Ego musí podřízeně sloužit a ne vládnout. Je nutné odstranit především jeho domýšlivost, ješitnost a politovánihodnou malichernost. Pokud bude středem naší bytosti, pak budeme hnáni jeho touhami, chtivostí, a naše mysl bude zahalena závojem, který zakrývá Zdroj. Do jaké míry se osvobodíme od připoutanosti k našemu egu,do té míry budeme osvobozeni i od útrap života.

Jakmile se budeme snažit vkládat neosobnost do svých myšlenek a do života, budeme se méně ztotožňovat s egem. To začne ustupovat z cesty, udělá prostor tomu co je za ním, aby se mohlo začít projevovat. Občasné odchody do ústraní pomohou ustoupit z nepřetržitého ponoření do své osobnosti. Musíme odstranit vše co brání mysli uvažovat o Pravdě. Důležité je také pochopení toho, co ego skutečně je, přesvědčit se o jeho neskutečnosti a vnášet o tom úvahy do meditačních období. Je třeba učit se poznávat individuální jáství jako výtvor mysli, odtahovat se od něj, vytvořit prostor mezi sebou a jím a stále více se od něj odpoutávat. Tímto procesem se přibližujeme Pravdě a osvícení.

Ego se velmi chytře přizpůsobuje vnitřnímu růstu člověka, setrvává ve všech vztazích i činnostech a snaží se zabránit mu aby se přibližoval pravdě. Pokud budeme udržovat ego stranou, vášně a iluze již nebudou překážet v našem rozhledu. Od ega se můžeme skutečně odpoutat pouze tehdy, když přestaneme věřit v jeho skutečnost a pochopíme čím skutečně je. Budeme sledovat jeho otevřené i skryté projevy, všímat si jeho stále se měnící pomíjivosti, až se nakonec ego prokáže jako pouhá myšlenková konstrukce. Pokud dosáhneme mentálního mlčení, ego již nebude aktivní a nebude nás udržovat ve sféře svého vlivu. Na konci hledání je ego odstraněno ze svého dominantního postavení a jeho další existence je podřízená.

Když je mysl ztišena tak ego mizí, protože se ho můžeme vzdát jedině tehdy, když se vzdáme myšlenky o něm, a to je možné kdykoli v denním životě uvědoměním si sebe. Vzdání se zahrnuje mentální zastínění myšlenky že jsme určitou osobou, klidné zavržení intelektuální činnosti a citového vzrušení ega. Odsunutí ega ztišením mysli a náhlým zastavením jeho vířících myšlenek, nemůže být prováděno bez náležité přípravy. Musí být nejdříve ovládnuta mentální přirozenost prostřednictvím pravidelné meditace, a také ovládnuta citová přirozenost pomocí zocelené vůle. Pravá cesta jógy dosahuje svého cíle odpoutáním od nároků vzpomínek na minulost a od očekávání budoucích výsledků. To vede k odpoutání od ega. Každodenní cvičení v odpoutávání nás přivede později na úroveň, kde budeme moci vědomě spolupracovat s Nadjá.

Opravdová pokora je nutná k tomu, abychom uznali své omyly. Takový postoj nám prospěje i tím, že opravíme svůj směr a zeslabíme ego. Pokud začneme vidět své chyby, začneme si být vědomi sami sebe. Ze zajetí ega nám také může pomoci určitá idea nebo situace, vyvolaná nálada nebo určitá služba. Pokud s ním budeme bojovat, tak se na něj ještě více soustředíme a to nás udržuje v jeho zajetí. Je vhodnější odvrátit od něj pozornost a přemýšlet o vyšším Já. Udržet ego na uzdě a překonat jeho odpor je možné jedině tehdy, pokud se budeme v mysli neustále obracet k ideálu duchovního stavu člověka osvobozeného ze zajetí ega. Bude to daleko snadnější, pokud se osvobodíme od své minulosti.

Veškeré naše stanoviska, sklony a zaujatost jsou zabarveny naším egem, proto pod jeho vlivem nemůžeme poznat ryzí pravdu o jakékoli situaci nebo o vesmíru. Není nutné změnit obsah ega, ale provést změnu, která nám umožní zcela z něj vystoupit. Hledající se musí naučit dívat se na své ego jako na nepřítele, kterému je třeba klást odpor a ne mu lichotit. Důležité je přenést pozornost od osobního já ke skrytému pozorovateli a splynout s ním. Nejrychlejší cestou k cíli je vypátrání zdroje ega. Pak je ho třeba tomuto Zdroji nabídnout a nakonec se pomocí uznávání a neustálé vzpomínky se Zdrojem spojit. Je nutné překonat připoutanost k egu, a snažit se rozpoznat a sledovat vedení Duše. Ona nás povede k tomu co je nejlepší pro náš duchovní prospěch.

Filozofie vyvinula systém cvičení mysli a citů, který osvobozuje lidskou bytost z nadměrně egoistických přístupů k Pravdě. Největší pokrok v Hledání učiní ten, kdo se nejvíce snaží oddělit od ega. Klamná víra, že ego je naším pravým já nás drží v hypnotickém zajetí. Chyba samotného intelektu, citů a vůle musí být odstraněna silou celého našeho bytí. Jestliže chceme dosáhnout vědomí Nadjá, musíme opustit vědomí svého menšího já a oddělit se od jeho omezeného života. Pokud se přestaneme ztotožňovat s osobností, nalezneme Nadjá.

Naše ego může dosáhnout velkých úspěchů ve světském životě, ale nemůže ničeho dosáhnout v duchovním životě, aniž by zastavilo své snahy, zklidnilo se a naučilo se být tiché. Abychom mohli začít poznávat svou závislost na Nadjá, musíme se vzdát ega s jeho veškerou pýchou, chtivostí a vášní. Vždy když se vzepřeme podnětu k zlostnému činu, vzepřeme se egu a tím se přiblížíme k jeho konečnému svržení. I když ho nemůžeme zničit, můžeme se zbavit jeho tyranie.

Pokud nejsme ochotni vzdát se tužeb ega, budeme prožívat utrpení které s ním souvisí. Nižší a vyšší vlastnosti ega jsou v neustálém konfliktu, a tak ho nečeká jiná budoucnost než úplné zhroucení. Proto hledající jednoho dne skutečně dosáhne svého cíle, který je podmíněn zákonem vývoje. Pronikne do svého základního bytí a až se usadí ve své nové identitě, jeho ego se samo rozpustí. Ego bude podrobeno prostřednictvím Milosti Nadjá. Tato Milost se projeví pokud dovolíme aby mysl dokonale ztichla. Můžeme celý život usilovat o zmenšení ega, ale bude to pouze přípravný proces pro úplné vzdání se ega pomocí Milosti.

Ať už se člověk vydá jakoukoli cestou, bude nakonec unaven svým egem a s konečnou platností donucen příjmout plné odevzdání se Nadjá. Tato odevzdanost je ale podmíněna příchodem Milosti, pro kterou je předpokladem intelektuální, citová a morální disciplína stejně tak jako duchovní touhy a modlitby. Vědomí vyššího Já nelze dosáhnout bez odevzdání svého ega, a nikdo to nemůže učinit za nás. Je nutné vzdát se ulpívání na své vlastní moci, na své vlastní malosti a svých vlastních omezeních. Jsme nuceni žít se svým egem, ale nemusíme jím být zotročeni a spoutáni. Mnoho lidí usiluje o odpoutání od různých věcí, ale pouze ti kteří usilují o odpoutání od ega mají nejvyšší a zároveň nejtěžší cíl.

Paul Brunton: „Pevnost s níž se držíme svého ega a tak se oddělujeme od života Nadjá, a strnulost, s níž se uzavíráme do staré bídně omezené existence, jsou následky zvyku. Jestliže z něj máme uniknout do svobodné tvořivosti širšího života, budeme muset prolomit jeho začarovaný kruh. To nám může být vnuceno šokem z drastických událostí nebo nám to může být umožněno milostí osvíceného člověka nebo toho můžeme dosáhnout rozhodným vyburcováním zoufalé vůle. Ať se to stane jakýmkoli způsobem, bude to začátek konce ega a pro nás začátek toho nejlepšího.“