Zrod hvězd a....... (2)

Když otevřel oči, uzřel hlavní Archón obří rozlohu hmoty bez hranic, probudila se v něm domýšlivost a pronesl:
„Jsem to já, kdož je Bohem, a mimo mne jiných mocností není.“ The Hypostasis of the Archons, 93:23. („Hypostaze Archónů“)

Toto je první z omylů archónské mentality: záměna schopnosti něco pozorovat za tvořivou sílu, která to, co je pozorováno, přímo vytváří.

Proto je vznik Archónů – událost kosmologická – úzce spojován s „vytvořením omylů a chyb“ – událostí noetickou (gnozeologickou). Kosmicko-noetický paralelismus je symbolem gnostické vizionářské vědy, jak jsem o tom psal na jiném místě.

Tento paralelismus se ovšem nevyskytuje výlučně v gnostickém učení. Objevuje se také v buddhismu.

V pojednání The Insanity of God - A Buddhist Cosmological Narrative („Boží bláznovství – Příběh buddhistické kosmologie“)(chystaný text, jenž vyjde v rámci díla „Belive It or Not“ – „Věřte, nebo ne“) se zabývám ojedinělým buddhistickým kreacionistickým mýtem, který představuje přesnou analogii vůči gnostickému scénáři o pánu Archónů, Yaldabaothovi.

Falešný řád nápodoby

Představme si tedy arogantní sluneční božstvo, Yaldabaotha, který věří, že je jediným bohem celého vesmíru. Proto gnostikové ztotožňují Yaldabaotha se starozákonním Jehovou – božstvem, které trpí stejným komplexem vesmírného egoismu. Je to pro ně předem daná a jasná záležitost, která se objevuje v sofiánském mýtu o původu.

Zaslepený sobectvím nevnímá tento samozvaný bůh Pleromu (galaktické jádro), ani nepozná Sofii, vesmírný proud, který vytryskl z jádra a jeho samotného vytvořil.

Ovládne ho poblouznění a nabubřelost, což způsobí, že Sofie se za něho začne stydět a chce ho ukrýt před očima Eónů z Pleromy.
„Odvrhla ho z dosahu své záře, aby ho nikdo z nesmrtelných nemohl spatřit… Vplula s ním do zářivého mračna a doprostřed tohoto mraku umístila trůn.“
(Janův apokryf BG 38, 1-10)

Je to Eón Sofie, jenž je oním kosmickým prouděním, jehož účinky organizují demu a vytvářejí Archóny.

Toto se děje proto, že se Sofie při svém vymrštění z galaktického jádra chová jednostranně. Sofie ovšem nevyvolává zrod Slunce – to je proces, který se postupně objevuje v galaktických ramenech vlivem fyzikálních jevů působících ve struktuře ramen samotných. V praxi bychom to mohli přirovnat ke kamenům poháněným mlýnským kolem – galaktický rotor čeří a pročišťuje elementární hmotu neustálým vytvářením nových hvězd, což je příslibem pro vznik nových světů zkušenosti.

Klíčem k unikátnímu statutu naší planetární soustavy je souběžnost Sofiina nárazu a exploze v mlhovině, která zrodila novou hvězdu. Hmota Archónů je začleněna do víru hmoty, jenž se okolo této hvězdy vytvoří a sama Sofie pevně umístí („usadí na trůn“) hlavního Archóna doprostřed nově vznikajícího protoplanetárního disku („zářícího mračna“¨).

Pod dohledem Yaldabaotha pak ostatní Archóni vytvářejí planetární soustavu z anorganických elementů, z nichž jsou sami vytvořeni. Jelikož nemají žádnou vlastní intencionalitu (ennoia) ani kreativní schopnosti (epinoia), může být toto tvoření jenom a pouze nápodobou.

Janův apokryf (II, 10, 24-25) popisuje, jak pán Archónů, „pro sebe vytvořil kruhové světy (oběžná tělesa) ze zářícího paprsku, který stále svítí na obloze.“

Je tedy jasné, že energii k uspořádání hmoty rotující v protoplanetárním disku čerpal z vířivé síly centrální hvězdy – nově se rodícího Slunce. Yaldabaoth není originálním stvořitelem ničeho, může pouze kopírovat model Pleromy, aniž ví, že dělá právě to:

A byl ohromen svou vlastní arogancí, neboť se zdálo, že hmotné síly (exouisiai) vyvolává pouze svým vlastním přičiněním, avšak podle vzorů nepomíjivých Eónů… A tak se stalo, že vznikla stereoma („klenba nebes“) odpovídající svým kruhovým uspořádáním Pleromě, která jí byla vzorem. (II, 10, 26-28 a 12, 25)

Gnostická učení neustále zdůrazňují, že Archóni jsou pouhými napodobiteli, neschopnými vytvořit cokoliv původního, cokoliv originálního, ale arogantně o sobě tvrdí, že to dokážou.

Lord Archón je nazýván antimimon pneuma, „falešný duch“ (Janův apokr. III, 36:17. Tento termín se objevuje hned několikrát v různých textech.) Vesmír, který vytvoří, se nazývá koptským termínem hal, „nápodoba“.

Rozlehlý planetární systém Archónů je stereomou, promítanou virtuální realitou, jež pouze napodobuje pravzorec z vyšší dimenze.

Typickým vyobrazením archónské struktury planetární soustavy je model „náramkových kotoučů“, které obkružují Zemi. (ilustrace A. Cellaria, Harmonia Macrocosma, 1660.) Tento model byl v historii převzat mnoha esoterickými školami (např. hermetismem a Rosenkruciány) jako vynikající obraz vesmírné harmonie – jeho planetární sféry ovšem odrážejí bezduchou imitaci božího návrhu, nikoliv živoucí skutečnosti vesmíru jako takového

Yaldabaoth, údajně všemocný Bůh stvořitel, ve skutečnosti sám netvoří nic: místo toho pouze kopíruje „archetypální“ vzory v Pleromě. Jím vyhotovená planetární nebeská klenba je jen jakousi umělou kopií perly spočívající ve schránce měkkýše. Jen ten, kdo neví, jak ve skutečnosti opravdová perla vzniká, a jakého přírodního zázraku je třeba k jejímu vytvoření, přijme její umělou náhražku jako plnohodnotnou.

Zde je opět možné použít kosmicko-noetickou paralelu: Archóni ve velkém napodobují ve vesmírném měřítku, a zároveň vytvářejí falešné napodobeniny v lidských myslích. Toto je klíčovou indikací jejich vlivu – stopa jejich důmyslné taktiky vměšování se.

Nejdůležitější kosmologické texty z NHL, jmenovitě On the Origin of the World (O původu světa), The Hypostasis of the Archons (Hypostaze Archónů), a The Apocryphon of John (Janův Apokryf) se shodují v popisu toho, že sluneční soustava vznikla jakožto anorganická nápodoba živoucího vzoru věčných Eónů.

Následuje další pohled na „vytváření omylů a chyb“.

Člověku může být prominuto (i když to jde velice těžko), když si splete umělou perlu se skutečnou, ale bylo by doopravdy zavrženíhodnou neznalostí, kdyby navíc ani netušil, že skutečná perla může být vytvořena pouze činností celého oceánského ekosystému a symbiotické biosféry. Přesto jsou Archóni takto nevědomí, neboť i když živoucí zázrak božského řádu zakořeněného v Pleromě sami napodobují, nedokážou ho pochopit.

Archónská stereoma je skutečně grandiózním počinem, podobně jako benátský palác o mnoha pokojích patřící italskému mafiánskému bossovi, v němž se snoubí náboženská velkolepost s militaristickým smyslem pro řetězec velení:

A pak první rodič (archigenetor), hlavní ploditel Archónů – neboť vládl nad obrovskými rotujícími světy – zhotovil nebe pro každého ze svých potomků… překrásná obydlí, a v každém nebi Yaldabaoth zhotovil velkolepou výzdobu, sedminásobně úžasnou: trůny a sídla a chrámy, a také vozataje a nebeské panny… každému z nich pak svěřil tuto nebi podobnou říši do rukou a vybavil je i mocnými armádami bohů a velitelů a poslů a stráží, v nekonečných myriádách, takže mohli všichni sloužit a být jim slouženo.
(On the Origin of the World, 19)

Čtenáři, jež jsou obeznámeni s archetypální psychologií C. G. Junga, v této pasáži rozpoznali všechny prvky nebeského archetypu společné pro mainstreamová náboženství: nebeská sídla, božské armády, oblační vozatajové, panny na objednávku, andělské chóry sestavené s vojenskou přesností.

Stereoma je plná duchovního kýče. Pokud chce někdo důkaz, jak mohou Archóni zamořit lidskou představivost, tady je – důkaz sedminásobně úžasný.

„Božský podvod“

Může se zdát šokující, že mnoho z toho, co si lidé představovali jako nebesa, je jen archónskou fantazií – alespoň podle gnostiků. Je to podobné, jako by vaše představa nebe (říše posmrtného života) byla založena na vizi zábavního parku Disney World. Na Archónech skutečně je něco disneyovského, a na druhou stranu je něco zřetelně archónského na disneyfikaci našeho světa. (Bystré postřehy v této oblasti nabízí Jerry Mander ve své knize In the Absence of the Sacred (Kde chybí posvátné)).

Za zmínku stojí, že Walt Disney se v raných dnech amerického televizního vysílání začal profilovat do mainstreamu pozoruhodnými filmy o přírodě, jakým byl například snímek The Living Desert (Živoucí poušť).

V určité chvíli se ale Disney odvrátil od přírody směrem k fantazii. Plánoval, aby na stavbu zábavního parku Disney World v Anahaimu nedaleko Los Angeles dohlížel tým „snílků s bujnou představivostí“ („imagineers“). Výsledkem je, že někteří z návštěvníků jsou reálností umělých výtvorů v tomto zařízení tak ohromeni, že nedokážou říci, zda jsou hroši v řece skuteční nebo umělí.

Z gnostického pohledu by mohl být Disney obviněn ze stejného omylu a stejné chyby, jichž se dopustil Yaldabaoth: „neměl úctu a poslušnost vůči místu, odkud přišel.“
Místo aby zůstal uvnitř hranic říše přírody a tam zjišťoval, co vše se v ní dá odpozorovat, rozhodl se předělat přírodu prostřednictvím nápodoby. Přesně toto provedli i Archóni, když napodobili „vzorec nepomíjivých Eónů.“

Považte ale, jaké to má důsledky.

Ať už máme na mysli nebe nebo Disney World, srovnáváme účinky umělých artefaktů lidské představivosti s prvky představivosti archónské, která je výkvětem umělé inteligence. Umělé výtvory (simulakra) Archónů mohou být tak přesvědčivé, že padneme do osidel víry v to, že celá planeta může být přetvořena na technologický zábavní park, a dokonce začneme věřit, že takový svět by byl lepší než ten, který už máme.

Tato a podobná přesvědčení jsou typickými léčkami Archónů, které se ale podařilo gnostikům odhalit. Povedlo se to díky dvěma postupům: zaprvé díky vizionářskému pohledu na vesmír jako celek, a zadruhé pečlivým pozorováním toho, jak je lidské chování poháněno náboženskými představami a pomýlenými přesvědčeními.

V jiném článku na těchto stránkách jsem citoval hlavní princip Velkého Díla, jak je uveden v Theatrum Rosarium, souboru alchymistického vědění ze 17. století:
A ve všech tvých konáních, nechť je Dílo vedeno přírodou v souladu s pomalým vývojem kovů v útrobách Země. A v tvých snahách buď po všech cestách veden pravdou a nikoliv fantastickými představami.

To jsou moudrá slova. Jak ale máme odlišit pravdu od fantastických představ? Jazyk alchymistického principu první části formule určuje, co má být ve druhé části předpokládáno: pravdivá představivost vychází z přírody a odpovídá jí, falešná představivost se od ní odklání a odchyluje.