Černo černá tma, aneb kde se nachází spravedlnost? (1)

Podíváme-li se do nedávné historie, zjistíme, že je naplněna skutečně černými místy, o kterých je radno oficiálně raději nemluvit. Jedna z černo černých skvrn se týká přístupu „Systému“ k nacistickým zločincům po II. světové válce. Je všeobecně známo, že krátce po jejím skončení naplnili tito zločinci Justiční palác v Norimberku, kde byli po právu souzeni za své (někdy i těžko představitelné) zločiny.

Pokud bychom se podívali pozorněji, zjistili bychom, že se zde nacházeli zástupci nejen bývalé vojenské nacistické moci, ale také zločinci z lékařského, soudního, správního, průmyslového a dalších odvětví tehdejší německé válečné mašinérie.

Mezi obviněnými ze zločinů proti lidskosti bylo i 24 vězňů, bývalých vedoucích pracovníků z nechvalně známého podniku „IG Farben“. Podle tehdejšího generálního prokurátora USA Telforda Taylora se především tato firma během II. světové války podílela na strašlivých incidentech proti obyvatelstvu.

V roce 1925 se „IG Farben“ (Interessengemeinschaft Farben) stala velmi mocným kartelem německých chemických a farmaceutických společností, jakými byla firma „Bayer“, „BASF“, „AGFA“ nebo Hoechst (nyní spíše známý jako Aventis). V roce 1933 se skupina „IG Farben“ stala největší chemickou a farmaceutickou společností na světě.

A bez zajímavosti jistě není také fakt, že i dnes (i když pochopitelně nepoužívá svůj původní název) zůstává jednou z nejmocnějších nadnárodních společností v oblasti výroby léčiv, chemických látek a také tzv. zemědělských chemikálií.

Z pohledu nacistického válečného úsilí byl vliv kartelu „IG Farben“ zcela rozhodující a to tím, že nacistům poskytoval syntetické palivo, gumu a jiné chemikálie, jako například nechvalně známý nervový plyn „Cyklon-B“, který v koncentračních táborech zabil miliony nebohých a bezbranných lidí.

Navíc v důsledku kartelové dohody, která vešla ve známost jako „Devil's Chemists“, byly tisíce vězňů v těchto koncentračních táborech používány doslova jako „pokusná morčata“ k testování různých chemických látek, léčiv a vakcín“. V důsledku těchto experimentů zemřelo desetitisíce dalších vězňů bez jakékoliv šance na záchranu svého života.

Je samozřejmé, že vedení „IG Farben“ úzce spolupracovalo s tehdejším nacistickým režimem a nejvyšším velením „SS“. Zřejmě i z tohoto důvodu dostala během II. světové války tato firma dar v podobě 80 milionů říšských marek pro rozvoj chemického, farmaceutického a petrochemického průmyslu v okupovaných zemích. Přesto všechno se „IG Farben“ nemohla nikdy dostat do tak vysokého a preferovaného postavení bez obrovských investic ze strany Johna D. Rockefellera a jeho „Standard Oil Company“.

Ptám se, jak je možné, že se John D. Rockefeller nikdy neposadil na židli obžalovaných z válečných zločinů? A to i přesto, že je všeobecně známo (i když se o tom oficiálně nesmí hovořit), že podporoval nacistickou zločinnou filozofii?

Rockefeller velmi dobře věděl, že válka je pro takové jako on obrovský byznys. Právě proto byl schopen v roce 1938 zorganizovat přepravu 500 tun tetraethylu do „IG Farben“. Látky, kterou Luftwaffe tak moc potřebovala pro výrobu leteckých pohonných hmot. Kupodivu o rok později začala II. světová válka a tato injekce ze strany Johna D. Rockefellera umožnila Hitlerovi napadnout Polsko, Francii a další státy střední Evropy včetně tehdejšího Československa.

Dokonce ještě v roce 1942 zásoboval nacisty ropou, kterou tankovaly německé ponorky na Channel Islands odklonem přes Švýcarsko. V kontextu toho všeho se jeví jako naprostý výsměch všem tehdy trpícím lidem fakt, že v souladu s tehdejším zákonem týkajícím se „obchodování s nepřítelem“ dostal Rockefeller pokutu 5000 dolarů! Navíc stejně tehdejší americký prezident Roosevelt dal náhle pokyn ministerstvu války k okamžitému zastavení vyšetřování.

Proč tato fatální rozhodnutí, která evidentně patří do problematiky II. světové války a jejímu geopolitickému pozadí nejsou uvedena na předních místech učebnic dějepisu a historie? Proč je do podvědomí široké veřejnosti vkládána o výše uvedených osobnostech mnohdy zcela falešná představa a tato představa je systematicky upevňována? Kde se tedy nachází ono spravedlivé posouzení historie v kontextu důležitých rozhodnutí ze strany nejvlivnějších osob té doby?

Firma „I. G. Farben“ systematicky pokračovala v budování největšího průmyslového komplexu na výrobu různých chemikálií a výbušnin v Evropě. Je potřeba také poznamenat, že tento podnik byl financován i ze strany tehdejší „Deutsche Bank“ a to ve výši téměř jedné miliardy říšských marek. Navíc ředitelé „IG Farben“ se zcela evidentně podíleli na výstavbě Osvětimi – největšího vyhlazovacího tábora v dějinách lidstva.

Jak je možné, že Rockefeller mohl s úspěchem nabourávat příkazy, které koordinovaly činnost spojeneckého bombardování velkých průmyslových komplexů v nacistickém Německu včetně „IG Farben“ a to tím, že využíval vlivu náměstka ministra války Johna J. Mccloye, který byl mimochodem bývalým právním poradcem právě pro „IG Farben“, jenž rušil příkazy k bombardování vybraných průmyslových komplexů v Německu k evidentnímu zklamání spojeneckých velitelů?

Jak je toto vůbec možné?!

Důsledkem aktivity výše uvedených jedinců je fakt, že během II. světové války na ředitelství „I. G. Farben“ ve Frankfurtu nad Mohamem nespadla ani jedna letecká bomba, přičemž jiná německá průmyslová města včetně samotného Frankfurtu čelila systematickému bombardování.

Nakonec, jak jsem již řekl v úvodu, Norimberského procesu se zúčastnilo celkem 24 vysoce postavených úředníků společnosti „I. G. Farben“, především z řad ředitelů a dalších průmyslníků, kteří byli obviněni z genocidy a dalších zločinů proti lidskosti.

Jenomže mnoho z těchto bezohledných darebáků hrálo později klíčovou roli při obnovení několika společností „I. G. Farben“ a ti samí darebáci se stali velkými hráči ve farmaceutickém a chemickém průmyslu nejen v Německu, ale i po celé Evropě a Spojených Státech.

A několik z těchto bývalých nacistů bude později hrát stěžejní roli při utváření pan-evropské obchodní asociace, která se postupně vyvinula do podoby Evropské Unie. Při zjišťování všech těchto faktů a okolností, která pečlivě střežená stále leží mimo pozornost široké veřejnosti, se člověku tají dech.

Takže pojďme se podívat na to, co se stalo. A kdyby s vámi začal lomcovat vztek, tak vězte, že zdaleka nejste sami.

Dr. Fritz Meer byl jako ředitel „I. G. Farben“ přímo zapojený do vývoje a distribuce nervového plynu „Cyklon-B“, který zabil miliony vězněných v koncentračních táborech. Tato osoba byla „Norimberským procesem“ odsouzena k pouhým sedmi letům vězení, přičemž už po čtyřech letech byla propuštěna na svobodu a to po zásahu našeho již dobře známého pana Rockefellera a pana Mccloye, který se po válce stal americkým vysokým komisařem pro Německo.

Takže Fritz Meer, původně obžalován a uznán vinným z genocidy a zločinů proti lidskosti, se po třech letech strávených ve vězení vrátil ke své práci ve firmě „Bayer“, kde pracoval na postu ředitele více než deset let do roku 1961.

Ptám se, a myslím, že zcela oprávněně, na to, proč o této kauze není ani zmínka v učebnicích dějepisu, resp. moderních dějin? Jak se na výše uvedenou skutečnost musí tvářit ti, kteří měli to štěstí a přižili věznění v koncentračních táborech? Proč se v médiích nediskutuje i na tato témata?

Jak je možné, že člověk, který se dopustí byť „jen“ vážného ublížení na zdraví, má poměrně hodně velkou šanci strávit ve vězení více let, než pan Fritz Meer, který je přímo odpovědný nejen za vážné úmyslné ublížení za zdraví, ale přímo za smrt milionů nevinných lidí? Jak dlouho ze sebe ještě necháme s prominutím dělat pitomce?

Ale to ještě není zdaleka všechno.