ZÓNA ZASVĚCENÍ: Detailní analýzy s odhalením skrytých skutečností o pozadí klíčových událostí lidské historie. Studijní přednáška č. 4. Téma první: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení

Tento materiál je vyjímečně uvolněn z privátní sekce tohoto magazínu jako ukázka formy a úrovně reportáží, které mají k dispozici naši privátní čtenáři.

Jedním z nejúchvatnějších a také nejtajemnějších prehistorických artefaktů je však bezesporu první nalezená křišťálová lebka, která se po svých objevitelích nazývá „Křišťálová lebka Mitchell – Hedges“. I když se problematice křišťálových lebek budeme u nás v „Zóně Zasvěcení“ věnovat později velmi podrobně, rád bych na úvod této části přednášky k tomuto tématu sdělil pár základních informací.

Tuto křišťálovou lebku objevila Anna Mitchell - Hedgesová (viz. obr. dole vlevo), dcera poměrně známého britského archeologa F. A. Mitchell – Hedgese (viz. obr. dole vpravo). Oba dva trávili v roce 1920 poměrně hodně času vykopávkami v tehdejším Britském Hondurasu a také v egyptské Gize.

Oba dva, jak otec, tak i dcera, byli nadšenými zastánci teorie existence Atlantidy. Věřili také, že se do dnešní doby musely dochovat nějaké artefaktální důkazy podporující teorii existence vyspělé atlantské civilizace.

Anna a F.A. Mitchell – Hedgesovi křišťálovou lebku objevili v oblasti Lubantumu, což bylo velmi významné mayské centrum vybudované někdy kolem osmého nebo devátého století našeho letopočtu. Jak jsem již řekl, problematice křišťálových lebek se budeme věnovat v samostatné přednášce později, přesto již nyní bych chtěl poukázat na několik zajímavých indicií, které principiálně mohou souviset s tématem Velké Pyramidy v Gize.

Pokud vyjdeme z oficiálního tvrzení, že původními tvůrci tohoto silně neobvyklého křišťálového artefaktu byli Mayové, pak si nutně musíme položit otázku, jakým způsobem byli schopni vytvořit tak komplikovaný a hlavně anatomicky dokonalý předmět, jakým jednoznačně křišťálová lebka je? V tomto ohledu přinesl ke křišťálově lebce „Mitchell – Hedges“ poprvé žádoucí pozornost až v roce 1960 umělecký restaurátor Frank Dorland, který se mimo jiné proslavil autentizací ikony černé madony v Kazani.

Tento umělec měl možnost zkoumat výše uvedený druh křišťálové lebky a prakticky okamžitě ho zaujala celá řada velmi zvláštních efektů, která s tímto artefaktem nějak souvisela. Hned na začátku zkoumání zjistil, že křišťálová lebka je zdrojem neuvěřitelných optických vlastností vysoce sofistikované povahy.

V místě vrcholu vnitřní klenby úst objevil přítomnost neznámým způsobem implementovaného hranolu s plochami o vzájemném úhlu 45 stupňů. Toto speciální místo může být ozářeno pouze z určitého úhlu pod lebkou, přičemž se paprsky světla prostřednictvím uvedeného hranolu zaostří takovým způsobem, že vychází pouze důlky v místech očí.

Pakliže je tato křišťálová lebka umístěna na kamenný oltář, ve kterém se nachází ohniště, takovým způsobem, aby pouze úzkou škvírou pronikala do lebky záře plamínků ohně, pak pozorovatel nacházející se před lebkou vidí v místě očí doslova šlehat velké ohnivé plameny. Sám Dorland sdělil, že když se poprvé setkal s tímto efektem, musel si hrůzou zakrýt oči, tak ho tento efekt překvapil.

Postupně Frank Dorland přišel na to, že inkriminovaný hranol disponuje konkávním a konvexním povrchem, přičemž se chová jako sběrač světla, který odráží světlo přesně do očních důlků. Zadní část lebky zase funguje jako kamerová čočka.

Více informací o výzkumu Franka Dorlanda v návaznosti na křišťálovou lebku „Mitchell – Hedges“ se může zvídavý čtenář dočíst v knize od Alice Bryan a Phyllis Galde, která se jmenuje „The Message of the Crystal Skull: From Atlantis to the New Age“(vyd. 1991, Llewellyn Publications).

Každému soudnému čtenáři musí být na první pohled jasné, že potenciál mayské kultury v takové podobě, v jaké je soudobou vědou přijímán, prostě nemohl vytvořit něco tak unikátního, jako je křišťálová lebka „Mitchell – Hedges“. Konec konců do současné doby (pokud mám správné informace) evidujeme již dvanáct prokazatelně originálních kusů těchto výtvorů a dokonce i z jiných materiálů (růženín, obsidián atp.).

Takže situace je jasná. Buďto naše oficiální interpretace mayské kultury není správná a je silně podceněná, což nutně bude muset vést k rozsáhlé revizi současného přístupu k těmto otázkám. Nebo jsou křišťálové lebky produktem jiné civilizace. V tom případě ale jaké? Na tuto otázku bude odpověď podstatně složitější. Ale věřím, že se k ní postupným způsobem dobereme. A když jsme u těchto otázek, měl bych už také odpovědět na zřejmě nevyřčenou otázku čtenářů. Proč jsem do této přednášky vmanévroval „křišťálové lebky“?

Odpověď není ve skutečnosti nijak složitá. Jedním z charakteristických rysů tvůrců „křišťálových lebek“ je znalost optiky, která překračuje veškeré naše fantazie a jak se dozvíme záhy, optika hraje velmi důležitou roli i při výstavbě pyramidových staveb. Tyto pyramidové stavby se nenachází pouze na území Egypta, ale rovněž i na území Střední Ameriky a to i v místech, které bylo obýváno mayskou kulturou. Takže dovolme si prosím na tomto místě ještě jednu otázku.

Je možné, aby ty technologie, které postavily pyramidu, mohly vytvořit to, čemu dnes říkáme „křišťálová lebka“? I když tato otázka zní hodně zvláštně, nemusí být vůbec od věci. Je možné, že podobným způsobem uvažovali i lidé, kteří se nakonec rozhodli křišťálovou lebku „Mitchell – Hedges“ poslat do laboratoří „Hewlett – Packard“ v Santa Clara v Kalifornii. A zde byl tento předmět vystaven dalším testům. Ve skutečnosti šlo o dva svou povahou velmi významné testy. A zde se přišlo na další podivnosti.

Křišťálová lebka byla nejdříve ponořená do benzyl – alkoholové lázně a poté byla ozařovaná polarizovaným světlem. Takto se ukázalo, že tento útvar byl vytvořen z jednoho jediného kusu křišťálu. Orientace osy X a osy Y a tzv. „světelného závoje“ ukázala, že i samostatná čelist lebky je ve skutečnosti z jednoho a toho samého kusu křišťálu. Zároveň se však zjistilo, že u lebky nelze dostatečně kvalitním způsobem určit její stáří.

Čím více byla lebka zkoumána, tím více otázek vyvolávala. Vynikající zpracování křišťálu, vysoký lesk, který vytvářel dojem, jako kdyby šlo o zbrusu nový artefakt a mnoho jiných kvalit odborníky přesvědčilo o tom, že ani v současné době neexistuje technologie, která by něco podobného v takové míře preciznosti a kvality mohla vytvořit.

Máme tedy před sebou artefakt bez zjevně stanoveného stáří z jednoho kusu křemene anatomicky naprosto bravurním způsobem poukazující na lidskou lebku (Proč zrovna na lebku? Faktem ovšem je, že posedlost lebkou nebyla pouze doménou některých starověkých národů, ale ve středověku byla velmi zásadním symbolem templářské filozofie a dodnes je tento archetyp nedílnou součástí gnostické filozofie).

Jenže tajemství předkolumbovské Střední a Jižní Ameriky se nezastavuje u křišťálových lebek, ale pokračuje dál. Již několik desítek let nás zavádí i do prostředí vysokohorské planiny Nazca. Lidem nebylo o tomto „divu světa“ řečeno zdaleka všechno. Díváme se na zvláštní k horizontu se táhnoucí linie stejně tak, jako na obrazy pavouka, kolibříka nebo opice. To všechno se stalo zdrojem mnoha a mnoha různých teorií a hypotéz, z nichž mnohé čtenář velmi dobře zná.

Přesto si troufám tvrdit, že s jednou se ještě určitě nesetkal. V podstatě nejde ani tak o teorii, jako spíše o výsledek výzkumu, který zde svého času prováděl dr. Phillips Pitluga pracující jako starší astronom v „Adlerově planetáriu“ v Chicagu, USA. Tento vědec prokázal, že obraz „pavouka“ na planině Nazca má přímou souvislost se souhvězdím Orionu tak, jako známá trojice pyramid v Gize.

V našem případě jde o velmi závažný fakt, který by neměl být brán na lehkou váhu. Orientace na Orion v Gize stejně tak, jako na planině Nazca, nemůže být v žádném případě náhoda. Před nedávnem se ke mě dostal materiál popisující zatím utajovaný nález velkých zlatých soch, ke kterému došlo na dně jezera Titicaca v Andách. Problém ale spočívá v tom, že nalezené zlaté artefakty mají svou charakteristikou i vyobrazením jednoznačný vztah ke starověké egyptské kultuře.

Ale jak se proboha dostaly na druhou stranu světa – do And?