Fraktální uspořádání Teoversa (Boha, Universa, Bytí, Vědomí)

Již v několika svých článcích jsem se věnoval myšlence o fraktálním uspořádání časoprostoru a víceméně se tato teorie vztahovala na náš 3D Vesmír. V diskuzi k jednomu z těchto článku jsem byl tázán, zda si umím představit fraktální uspořádání i mimo rámec geometrických útvarů. Tenkrát jsem prohlásil, že umím a po delší době se k této úvaze vracím v tomto článku, kdy teorii fraktálů rozšiřuji na celý stvořený Svět včetně Boha ve formě Světové mysli, pro něž v poslední době používám výraz Teoversum.

Upozorňuji a zdůrazňuji, že v tomto článku použité myšlenkové konstrukce jsou nutně silným zjednodušením a určitým zkreslením popisované skutečnosti a jako takové je nutno je chápat. Není možné je v žádném případě přijímat jako obraz skutečnosti, ale pouze jako zjednodušený a zkreslený model této skutečnosti pojatý z mého úhlu pohledu.

Pro jistotu a pro ty, kteří nečetli předchozí články, opakuji definici fraktálů. Jako nejsrozumitelnější se mi zdají tyto dvě definice.

Fraktál je takový útvar, při jehož zvětšení dostaneme opět stejný obraz, bez ohledu na měřítko.

• 1. To znamená, že pokud daný útvar pozorujeme v jakémkoliv měřítku, v jakémkoliv rozlišení, pozorujeme stále se opakující určitý charakteristický tvar.

• 2. Fraktál je vyjádřením principu, že každá část celku je zároveň jeho zrcadlovým obrazem.

Pro účely tohoto článku tak, abychom se dostali i nad rámec geometrie, je nutné definici mírně upravit.

Fraktál je taková entita, při jejímž zvětšení dostaneme opět stejný obraz, bez ohledu na měřítko.

• 1. To znamená, že pokud danou entitu pozorujeme v jakémkoliv měřítku, v jakémkoliv rozlišení, pozorujeme stále se opakující určité charakteristické vlastnosti.

• 2. Fraktál je vyjádřením principu, že každá část celku je zároveň jeho zrcadlovým obrazem.

Obdobně by se tento princip dal formulovat rovněž jako holografické uspořádání Teoversa, kde každá část Teoversa v sobě nese informaci o celku.

Pro pochopení myšlenky fraktálního uspořádání je vhodné si představit Teoversum jako ohromné (z našeho pohledu nekonečně velké) svým způsobem jednotné Vědomí, které se skládá z ohromného (z našeho pohledu nekonečného) množství relativně autonomních vědomí, jež dohromady vytvářejí strukturu, která se dá popsat jako fraktálně uspořádaná.

Každé z těchto vědomí má vlastnosti, které jsou zároveň charakteristické i pro větší celky, kterých je součástí a rovněž i pro celé Teoversum. Vím, že se pouštím na tenký led, pokud se pokouším najít ty sjednocující prvky, charakteristické pro každé vědomí na kterémkoliv stupni hierarchického uspořádání, ale jsem si vědom, že je to nezbytné.

Prvním takovýmto prvkem společným všem druhům vědomí je dle mého názoru uvědomování si svého já, i když pro různá vědomí na různých stupních hierarchie jsou i různé formy a úrovně tohoto uvědomování. Uvedu jen pro příklad určité úrovně vědomí – foton, atom, molekula, buňka, orgán, člověk, Země, Galaxie, Vesmír, Bůh. Rozhodně tento výčet není zdaleka vyčerpávající a je mnoho mezistupňů i paralelních úrovní, např. vědomí vícedimenzionální bytosti. Pokud nejsme ve stavu rozšířeného vědomí, je pro nás představa vědomí na vyšších, ale i nižších úrovních velmi obtížná, ne-li víceméně nemožná, zejména se stoupající vzdáleností od naší úrovně.

Druhý takový prvek vidím ve schopnosti vědomí každé úrovně komunikovat s vědomími ostatními, a to jak na stejné úrovni, tak i směrem nahoru či dolu v hierarchii vědomí.

Nejlépe se vždy nesdělitelné vysvětluje na podobenství, v našem případě je situace trochu ulehčená tím, že se dá použít podobenství s fraktály, tak jak původně byly koncipovány, tj. fraktály geometrickými.

Pro větší názornost použijeme krychli. Základní vlastnosti krychle můžeme přiřadit k základním vlastnostem vědomí. To, že jsou všechny strany krychle stejně veliké, můžeme přiřadit ke schopnosti uvědomit si své já a to, že všechny stýkající se strany svírají pravý úhel, můžeme přiřadit ke schopnosti komunikace s ostatními vědomími.

Můžeme si tak představit Teoversum jako krychli sestávající ze soustavy krychlí, s tím, že všechny krychle se skládají ze soustavy 8 krychlí, z nichž každá se skládá z 8 krychlí a tak neustále směrem nahoru i dolů. Každá skupina krychlí tvořící ucelenou krychli má své vlastní autonomní vědomí, které zahrnuje i vědomí krychlí, které jsou v ní obsaženy. Tento souhrn však představuje nejen změnu kvantity, ale i určitou změnu kvality.

Věřím, že obrázek je dostatečně vypovídající a dokonaleji vyjadřující myšlenku ve srovnání s pouhým textem.

Fraktální obraz boha – jednotlivá vědomí, např. vědomí lidské bytosti má podobnou strukturu jako vědomí Boha. Teoversum (vědomí Boha) se skládá z jednotlivých vědomí. Každá substruktura má své vlastní vědomí, které se však skládá z vědomí začleněných struktur.

Obrázek může charakterizovat podobenství – buňka, orgán, člověk nebo lidské ego, duše, duch nebo bytost Gaia, bytost Sluneční soustava, bytost Mléčná dráha.
Protože se jedná o model ve 3D, není možné vystihnout zdaleka všechny vazby, jako např. to, že člověk je současně prvek soustavy ego, duše, duch a zároveň soustavy Gaia, Sluneční soustava, Mléčná dráha. Zkresleně to znázorňuje model na dalším obrázku. Pravděpodobně by to nezkresleně mohl vyjádřit model ve 4 či 5D.

Jedna z těchto krychlí (model na prvním obrázku) v této hierarchii je vědomí lidské bytosti. Naopak při určitém postupu směrem nahoru se dostáváme do situace, kdy souhrnné vědomí jedné krychle o mnoho úrovní nad lidskou bytostí je pro nás víceméně na takové úrovni, že nám splývá s vědomím boha, přestože nad tímto vědomím jsou v hierarchii stále další stupně a větší a komplexnější „krychle“.

Z tohoto pohledu se dá říct, že každý hovoří s Bohem, nebo že nikdo nemůže hovořit s Bohem a oboje je pravda. Pokud někteří lidé mluví či píší o tom, že hovoří s bohem, je velmi pravděpodobné, že hovoří s bohy různých hierarchických úrovní.

Složitost vědomí jednotlivých krychlí či množství obsažených informací tvoří složitost hierarchicky nadřazené krychle.

Rovněž by se to dalo vyjádřit i jako holografické uspořádání Teoversa, protože v každé části (v našem případě krychli) jsou obsaženy určité informace i o celku.

Vzhledem k fraktálovému uspořádání Teoversa je pravděpodobné, že i každý lidský orgán má své vlastní skupinové vědomí, které se rovněž skládá z vědomí jednotlivých buněk. Tak jak hovoří vyšší články řízení např. firmy se svými podřízenými články, měly bychom hovořit i my se svými jednotlivými orgány či dokonce buňkami. Možná by nás překvapilo, jaké zajímavé informace bychom se dozvěděli. Měli bychom se snažit navázat spolupráci se svými jednotlivými orgány. Rovněž tak je pravděpodobné, že i jednotlivé orgány mezi sebou komunikují či komunikují s buňkami, ze kterých se skládají.

Nepochybně rovněž velmi zajímavé informace můžeme získat (a mnoho lidí je již získává) při komunikaci s vědomími, které jsou v hierarchii nad námi, a to ve více druzích hierarchií např. s bytostí Gaia či vícedimenzionální bytostí, jíž je naše vědomí součástí.