Spatřit Zeleného draka: mýtus a realita o asijské tajné společnosti (1)

Historie rozhodně nemá nedostatek záhadných či kontroverzních bratrstev, řádů, lóží a společností. Například templářští rytíři jsou předmětem trvalé fascinace a spekulací. Zda Templáři byli inspirací pro neméně kontroverzní Zednáře, bandu zvrhlých kacířů či nevinné oběti spiknutí zrozeného z chamtivosti a závisti, je stále tématem živých diskuzí.

Co však nikdo nemůže zpochybnit je, že Rytíři existovali. Počátek a formální konec řádu lze s přesností datovat, a jména jeho vůdců jsou záležitostí historických záznamů. Dokonce lze prokázat, že pochybná organizace, jakou je Převorství siónské, byla skutečná, ne-li současná, ale její tvrzení o staletích tradic a skrytém vlivu zůstávají nepodložená. Existují však i další skupiny, u kterých se zdá, že existují pouze v oné šedé zóně mezi realitou a fantazií, ty, jejichž původ, počet, rozsah a účel zůstávají příšerně nejasné.

Jedním takovým subjektem je téměř mytická Společnost Zeleného draka (Green Dragon Society), rovněž známá jako Řád Zeleného draka, či prostě Zelený drak. Nejčastěji je zmiňována jako japonská tajná společnost, ale to nemusí být bezpodmínečně celá pravda. Jiné důkazy, nebo alespoň tvrzení, argumentují, že její skutečný původ leží v Číně nebo Tibetu, a že její vliv sahal až k centrům moci carského Ruska a nacistického Německa. Historické postavy od císaře Hirohita přes Adolfa Hitlera po Rasputina, byly spojovány se Zeleným drakem, ať již oprávněně, či nikoli. Vody ještě více zkalily RPG hry, které zkombinovaly mytickou nestvůru Cthulhu H.P. Lovecrafta s dalšími fiktivní prvky. Určování toho, co je „skutečné“ a co je hravým výplodem fantazie, může být složité.

To, co následuje, nevyřeší záhadu Zeleného draka, ale pokusí se oddělit fakta od fikce a vysvětlit, odkud pochází tvrzení a informace. Přitom nabídne lákavý pohled do tajemné organizace, která mohla hrát významnou roli při formování novodobých dějin.

Příchod Černého draka

Nejjednodušším vysvětlením pro existenci Společnosti Zeleného draka je, že je to zmatená zmínka o známější, a zcela jistě reálné, Společnosti Černého draka (Black Dragon Society), neboli Kokuryukai. Společnost Černého draka se poprvé objevila zhruba okolo r. 1901 a byla odnoží jiné, starší japonské tajné společnosti zvané Černý oceán neboli Genyosha. Stejně jako jeho „rodič“, byl i Černý drak militantním, „ultra-nacionalistickým“ subjektem, který pracoval na rozšíření vlivu císařského Japonska na asijském kontinentu. Společnost Černého draka se původně soustředila na boj proti ruským zájmům ve velké čínské provincii Mandžusko. Ve skutečnosti si společnost odvodila svůj název od řeky Amur, neboli „Černého draka“, která oddělovala Mandžusko a Sibiř. Síť špionů a sabotérů Černého draka se aktivně podílela na další rusko-japonské válce (1904-05) a později Černý drak rozšířil svou činnost a vliv po celé Asii, Evropě i Americe.

Formálním zakladatelem a vůdcem Černého draka byl Ryohei Uchida, ale skutečným mistrem, či „stínovým císařem“ byl Uchidův zlověstný rádce, Mitsuru Toyama, rovněž zakládající člen Genyosha. Ten byl údajně namočený do „extrémních východních náboženských přesvědčení“. To by naznačovalo mysticismus a okultismus připisovaný Společnosti Černého draka. Mohl hrát intrikánský a tajnůstkářský Toyama hlavní roli v obou společnostech?

Byly společnosti Černého a Zeleného draka, nebyli-li jedním subjektem, dvěma stranami téže konspirační mince? Například, stejně jako Řeka Černého draka (Amur) tvořila severní hranici Mandžuska, dále na jih obkreslovala mnohem menší řeka Qinglong ,neboli Řeka Zeleného draka, dělící čáru mezi Mandžuskem a územím Číny. Jestliže byla Společnost Černého draka primárně protiruského zaměření, mohl být Zelený drak protičínský nebo protizápadní? Zatímco se Černý drak zaměřil na politický aspekt, mohl se Zelený drak zabývat tajnější okultní oblastí?

Jedna nejasná, avšak důležitá zmínka, která jednoznačně rozlišuje mezi Černou a Zelenou společností, se objevuje v pamětech druhé manželky čínského představitele Čankajška, Ch'en Chieh-ju. Vzpomíná, že její manžel zvažoval „zcela tajný systém soukromých vyšetřovatelů“, a za vhodné modely považoval „japonské společnosti Zelený a Černý drak a Šanghajskou triádu“. Alespoň v Čankajškově mysli byli tedy tito dva Draci zcela oddělené (i když ne nutně bez vazeb), japonské, odpovídající modely pro tajné shromažďování zpravodajských informací.

Jak již bylo uvedeno, byla Společnost Černého draka mohutně zapojena do špionáže a příbuzné oblasti propagandy a podvratné činnosti. Jako taková v podstatě fungovala jako pobočka „speciálního orgánu“ císařské armády, Tokumu Kikan. Aby v ničem nezůstalo pozadu, udržovalo japonské císařské námořnictvo svou vlastní tajnou službu, Joho Kyoko. Stejně jako armáda využívala Černého draka k umocňování či obstarávání svých „zvláštních potřeb“, mohlo i námořnictvo používat Zeleného draka stejným způsobem?

Trevor Ravenscroft & Karl Haushofer

Označení Zeleného draka jako v zásadě mystického řádu se nejočividněji objevuje v knize Trevora Ravenscrofta z roku 1973, The Spear of Destiny (Kopí osudu). Není zanedbatelné, že Ravenscroft byl stoupencem antroposofie a jejího zakladatele Rudolfa Steinera. Jeho kniha je výrazně antroposofickým pohledem na zločinné okultní síly za Hitlerem a jeho nacistickým režimem. Ravenscroft pevně spojuje Zeleného draka s německým geopolitikem a mystikem Karlem Haushoferem, jedním z předpokládaných Hitlerových duchovních učitelů. Podle Ravenscrofta, získal profesor Haushofer „… mimořádné nadání prostřednictvím členství v japonské Společnosti Zeleného draka, v níž je ovládnutí časového organizmu a řízení životních sil v lidském těle ústředním cílem vzestupných stupňů zasvěcení“.

Ravenscroft dodává, že „jeden z nejvyšších testů tohoto typu iniciace ve Společnosti Zeleného draka vyžaduje schopnost kontrolovat a řídit životní sílu v rostlinách poněkud podobným způsobem, jakým bývala moc lidu Atlantidy“. „Pouze dvěma dalším, Evropanům bylo dovoleno vstoupit do tohoto japonského řádu“ [a člověk si klade otázku, kteří to byli?] pokračuje Ravenscroft, „což vyžaduje přísahy mlčenlivosti a poslušnosti daleko přísnějšího a nekompromisnějšího charakteru než u podobných tajných společností v západním světě“.

Hlavním problémem toho všeho je, že Ravenscroftovy zdroje jsou mlhavé nebo neexistující. Nejspíše si vzal podnět z díla Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera z roku 1973, The Morning of the Magicians (Jitro kouzelníků). Tito autoři tvrdí, že Haushofer „byl prý [kdo to řekl?] zasvěcen do jedné z nejdůležitějších tajných buddhistických společností a přísahal, že kdyby ve své ‚misi’ selhal, spáchá sebevraždu podle starobylého obřadu“. Za předpokladu, že je toto narážka na výše zmiňovanou Společnost Zeleného draka, stále čelíme nedostatku jakéhokoliv identifikovatelného zdroje informací těchto autorů.

Ravenscroft pokračuje tvrzením, že členové Společnosti Zeleného draka zřídili ve 20. letech v Německu obchod a spojili síly se skupinou tibetských mnichů zvanou „Společnost Zelených mužů“. Ti byli ve skutečnosti „mistři Agharti a Šambaly“ a jejich vůdce byl tajemný „Muž se zelenými rukavicemi“. Také se ukázalo, že Zelení draci a Zelení muži „astrálně komunikovali po stovky let“. Sjednocené bratrstvo začalo brzy komunikovat se stoupajícím Hitlerem.

Jiní již od té doby na výše uvedeném tématu pracovali a ze Zeleného draka udělali „vnitřní tajný spolek pro politické intriky“ Genyoshi i Černého draka, a udělali z něj „předsunutou hlídku mnohem větší konspirace založené na ještě tajnější skupině a Zelených mužích“. I když jsou fascinující, zdá se, že tato tvrzení nemají žádný pevný základ ve skutečnosti.

Ale to neznamená, že na nich nemusí být snítka pravdy. Například, na konci Výmarské republiky existovala v Berlíně okultní postava, někdy označovaná jako „Kouzelník se zelenými rukavicemi“, který se stal krátkodobě věštcem Hitlera a nacistické strany. Nebyl to žádný Tibeťan a vystupoval pod jménem Erik Jan Hanussen. Když se stal nepohodlným přesnou předpovědí požáru Říšského sněmu (nebo jeho zaranžováním), jeho někdejší nacističtí kamarádi jej zabili.

Stejně tak by něco mohlo být na spojení Zeleného draka s Tibetem. Zelený drak, neboli Zhug, hraje důležitou roli v tibetské mytologii, kde symbolizuje „boha hromu… statečnost a vše dobývající sílu“. Více k věci snad může být to, že japonský buddhistický mnich jménem Ekai Kawaguchi podnikl před první světovou válkou dvě návštěvy Tibetu, přibližně ve stejnou dobu, kdy byl Haushofer v Tokiu. Na první pohled se zdálo, že Kawaguchi je pouze náboženským vyznavačem, ale je známo, že byl v kontaktu s alespoň jedním japonským tajným agentem, zatímco byl v Zemi věčného sněhu, s Naritou Yasuteru, stejně jako s jedním agentem britsko-indické zpravodajské služby. Kawaguchi měl také vazby na Annie Besant a její teosofickou sektu, další skupinu obviněnou z rozvracení státu a machinací. Ještě důležitější je, že Kawaguchi byl vyznavačem zen buddhismu.

Ve své poslední knize z roku 1989, The Unknown Hitler (Neznámý Hitler), tvrdí Wulf Schwarzwaller, že Haushofer byl mistrem různých východních mystických tradic a „seznámil se s učením zen japonské Společnosti Zeleného draka“. Novější zdroje zdůrazňují blízké spojení Zeleného draka k zenu, konkrétněji k jeho podobě Sótó, a tvrdí, že „Zelený drak měl tradici tajné propagace“, ať již to znamená cokoliv.

Buddhistické spojení může nabídnout několik důležitých stop. Buddhismus vznikl v Indii a rozšířil se do Tibetu a Číny, a odtamtud do Japonska. Zen (Cha'an) doktrína měla také své kořeny v Číně. Jedním z nejvíce uctívaných buddhistických „svatých“ v Japonsku je Kukai, mystik 8. - 9. století, který strávil léta studiem v Číně. Zajímavé je, že jeho hlavním místem osvícení byl chrám Zeleného draka v Xian, kde se naučil okultním, tantrickým tradicím pocházejícím z Tibetu. Po návratu do Japonska, začlenil Kukai tyto tradice do své verze Shingon buddhismu (pravá země). Problém je, že Shingon byl a je zcela odlišný od zenu. Takže který z nich, jestli vůbec nějaký, je napojen na Zeleného draka?

Abychom situaci ještě více zkomplikovali, existují četné odkazy na čínskou Společnost Zeleného draka. Většina z nich je spojena s bojovým uměním. Společnosti kung-fu Zelený drak jsou aktivní na celém světě, ale zdá se, že většina vznikla poměrně nedávno. Kupodivu, v 60. letech vedla chicagská Společnost Zeleného draka hořký spor s konkurenční Společností Černého draka! Jedna verze historie čínského Zeleného draka tvrdí, že jde o taoistickou tajnou společnost, která vznikla v 17. století jako reakce na pronásledování jezuity ovlivněným císařem Kiang Hsi.

Podle toho se vyvinula tajná společnost z taoistické mystické školy Čisté myšlenky a s nesmiřitelnou nenávistí k dynastii Manchu zůstala věrná „praktikování taoistické alchymie a techniky nesmrtelnosti“. To zní trochu jako to, co popisoval Ravenscroft. Zelený drak také údajně působil pod mnoha pseudonymy a převleky. Utajená a dokonce i zlověstná Společnost Zeleného draka se také objevuje v nejméně dvou filmech o bojovém umění: „The Deadly Sword“ (1978) a „Seven Promises“ (1980). Konec konců Zelená společnost či Zelený gang byl (a zřejmě stále ještě je), hlavní silou čínského podsvětí.

Takže, mohly by existovat dvě Společnosti Zeleného draka, jedna japonská a buddhistická a druhá čínská a taoistická? Tolik se zdá být jasné: promísení čínského a japonského buddhismu, a sekty a tajné společnosti, které z toho vzešly, jsou stará staletí. V tomto kontextu je možné téměř všechno.

Jiné drobnosti, které mohou, ale nemusí nic znamenat, zahrnují skutečnost, že během manželství s jinou ženou navštívil Čankajšek klášter Zeleného draka. Zesnulý učenec Charles Rice uvažoval po probrání všech informací, které byl schopný nalézt o Společnosti Zeleného draka, zda by to nemohlo být nic víc než karate klub císařské stráže japonského císaře! Nejpodivnější ze všech je možná článek z roku 2004 v South China Morning Post, který popisuje nedávné zatčení tří členů „chrámového kultu Zeleného draka“ na základě obvinění z provozování sítě zabývající se prostitucí. Kult sliboval ženským obětem místo v nebi, pokud pro něj vydělaly dostatek peněz.

-pokračování-
-------------------------------------------------------------

Dr. RICHARD SPENCE je profesorem historie na University of Idaho. Mimo jiné je autorem knihy Trust No One:The Secret World of Sidney Rilley (Feral House, 2002). Jeho poslední kniha se jmenuje Secret Agent 666: Aleister Crowley, British Intelligence and the Occult , vydaná nakladatelstvím Feral House.