Akta "Horizont Událostí": Pravdivý příběh jedné civilizace (12)

Souhvězdí Orionu se ve své plné nádheře klenulo nad našimi hlavami. Holografická projekce umožnila naprosto fantastický pohled na toto nádherné seskupení hvězd. Velmi zřetelně byly vidět čtyři nejjasnější slunce tvořící tzv. „trapézu Orionu“. Stejně tak dobře byl patrný i pás Orionu tvořený dalšími třemi hvězdami.

Ve chvíli, kdy jsem se kochal tímto pohledem, se dala projekce opět do pohybu. Souhvězdí se opět počalo přibližovat, ale pozornost byla soustředěná do levého horního rohu tohoto souhvězdí při pohledu ze severní polokoule. Bylo zřejmé, že se blížíme ke hvězdě, která se nazývá Betelgeuse. V tuto chvíli se opět ozval hlas sovy:

„Nyní se prosím podíváme detailně na hvězdu Betelgeuse. Ta nás bude zajímat především.“

Obraz se stále přibližoval a byl neuvěřitelně zřetelný. V tuto chvíli mi bylo jasné, že žádný snímek nemohl být pořízen ani tím nejkvalitnějším teleskopem ze Země. Nicméně přednáška pokračovala.

„Za chvíli uvidíte hvězdu Betelgeuse ve své plné kráse.“

Hvězda se skutečně přibližovala. Její červená až purpurová barva byla oslňující. Začal jsem si lámat hlavu, jakým způsobem byly tyto snímky pořízené. Nešlo mi to vůbec do hlavy. Ale na odpověď jsem nemusel čekat dlouho. Jenomže to, co jsem se dozvěděl, mi absolutně vyrazilo dech.

„Vojáci“, ozvala se opět sova. "Tento snímek byl pořízen jedním z našich vojenských kosmických plavidel asi před 15-ti lety. Tento pohled byl učiněn z bezpečné vzdálenosti (viz. foto dole uprostřed.). Veleobr Betelgeuse je již velmi nestabilní hvězdou. Určitě byste měli vědět, že toto těleso bylo původně sluncem v této sluneční soustavě.

Ovšem poté, co začalo přecházet do stádia rudého obra, bylo nám neznámou inteligencí transponováno do soustavy Orionu a do vaší Sluneční soustavy bylo umístěno mladé slunce ze systému Siria. Proto je na snímcích tato hvězda vedená pod názvem „Betelgeuse B“.

Je nám naprosto jasné, že tyto informace bude vaše vědomí ještě velmi dlouhou dobu zpracovávat, nicméně si je potřeba neustále uvědomovat, že tu nejsme na nějakém sedánku nadšenců sci-fi, ale že je tu skupina těch nejlepších vojáků, kterou bylo možné dát dohromady, s tou nejupřímnější snahou do puntíku splnit úkol, který možná v této chvíli přesahuje veškeré vaše chápání. Ovšem tato skutečnost nás nesmí v žádném případě zastavit. Je to tak, vojáci!!“

Ze všech stran se začalo ozývat souhlasné mručení.

V jeskyni to začalo opět hučet. Nastala malá pauza. Díval jsem se po ostatních a nedalo mi moc velkou práci, abych zjistil, že většina z nás (a to i včetně mne) byla v pořádném šoku. Naše nervová soustava dostala skutečně zabrat a přitom nikdo z nás ani netušil, co všechno se ještě dozvíme.

Přednáška trvala již bezmála tři hodiny a protože nic nenasvědčovalo tomu, že se měla chýlit ke svému konci, cítil jsem, že bude vyhlášena přestávka. Podíval jsem se na hodinky. Hmmm, navíc by se měly začít měnit stráže.

Protáhl jsem se, lehl si na záda a ponořen do těch nejhlubších myšlenek jsem se díval na kamenitou klenbu vysoko nad našimi hlavami. Jestli pak venku ještě prší, napadlo mne a bezděky jsem se podíval k východu, ale přes světlo jsem viděl jenom černočernou tmu.

Nic víc. U vchodu stála skupina vojáků, kteří kouřili, a jak jinak, debatovali. Ani jsem nezkoušel hádat o čem. V několika posledních hodinách existovalo pouze jedno téma. Sovy, Atlantida, jakési cizí inteligence, starověké civilizace, Lemurie, Orion a tak podobně.

Vidíte, vlastně vůbec nešlo o jedno téma. Zároveň mi však bylo jasné, že za tím vším se jako přízrak vznáší další nevyslovená otázka, která dráždila naše nervy a představivost až k nepříčetnosti.

„Co za tím vším vězí?“

Zatím jsme nevěděli, ale ať to bylo cokoliv, muselo to být naprosto monumentální.

Krátká pauza vypršela. Stráže se neměnily a to znamenalo jediné, že bude následovat zcela určitě ještě nějaká velká přestávka. Tu bych docela přivítal. Zdálo se mi, že začínám docela slušně hořet. Že by nervová horečka? Každopádně jsem toužil projít se venku na chladném vzduchu a déšť by mi absolutně nevadil.

Přednáška opět začala a jak vidno, sovy se ve svém řečnění vyměnily. I bez toho to byl docela slušný výkon. Nahoře pod jeskyní klenbou se však začaly objevovat další nové obrázky.

Jak vidíte, planetární systém hvězdy Betelgeuse je složen ze tří planet. Zde je například snímek planety Zanoni (viz. obr. dole uprostřed). Tato planeta je vodním světem. Na snímku je velmi dobře patrná oblačnost, od které se v horních vrstvách atmosféry odráží červené světlo velebobra Betelgeuse.

A nyní máme před sebou planetu „Belzebul“ (viz. foto dole uprostřed). Domníváme se, že v prostředí čtvrté dimenze této planety se nachází jedna z hlavních kmenových civilizací draconiánských forem inteligence typu „Rahor“. Ovšem tuto domněnku nemáme doposud zcela ověřenou a bude ještě nějaký čas trvat, než se nám podaří zjistit jaká je skutečná pravda. Od husté celistvé oblačnosti se odráží červené světlo veleobra Betelgeuse.

A tady je velmi chladná planeta „Nebiros“ (viz. foto dole uprostřed). Má velmi nehostinnou a prudce jedovatou atmosféru a velmi komplikované fyzikální podmínky pro jakýkoliv průzkum i pomocí těch nejmodernějších prostředků, kterými disponujeme.

Jak si můžete všimnout, tak v pravém horním rohu je vidět letopočet 5006. Tento údaj vás samozřejmě může mást, ale je to hodnota deformativního času, který byl způsoben relativitou časového toku. Časové údaje byly zaznamenány ještě před následnou časovou korekcí. Je v tom určitý paradox, jelikož to vypadá tak, že snímky byly pořízené v daleké budoucnosti, ale přesto tomu ve skutečnosti tak není. Tím si ale nemusíte lámat hlavy“, usmála se sova.

„Důležitá je pro nás zcela jiná informace. Je nejen důležitá, ale také nesmírně závažná a týká se naopak budoucnosti velmi blízké.“

Má mysl si již zvykla během tohoto krátkého času na ledasco, ale tyto informace mne opět přivedly do vrcholné pozornosti.

„Civilizace Raas již před 600 000 lety poměrně velmi přesně vypočítala okamžik, kdy se tento rudý velebobr (myšleno Betelgeuse) z pozice pozorovatele ze Země promění v supernovu. Problém spočívá v tom, že vzdálenost této hvězdy od naší sluneční soustavy není natolik velká, aby následné prudké emisní částicové záření nezasáhlo tento systém včetně planety Země.

Předpokládám, že jsme tu všichni natolik inteligentní, abychom pochopili, že by to znamenalo prakticky okamžitý zánik všeho živého. „Já vím“, rozmáchla sova ruce, „chcete vědět čas". Civilizace Raas zjistila, že by k této události mělo dojít za nějakých 71 až 76 let, tedy někdy v období 2017 až 2022.

Změny této hvězdy by měly být lidem zřejmé již někdy kolem roku 2008. Je to neuvěřitelné. Dělali jsme snad nekonečné množství výpočtů, ale stále docházíme ke stejnému výsledku. Takovému, k jakému dospěli již v pravěkých dobách zástupci civilizace Raas.

V jeskyni se rozhostilo smrtelné ticho. Mé nitro zachvátila obrovská úzkost. V první chvíli jsem nevěděl, co mám dělat a trvalo hodnou chvíli, než jsem znovu získal kontrolu sám nad sebou. Oči nás všech včetně velitelů visely na rtech sovy.