ALTERNATIVNÍ BUDOUCNOST?

Anonym

Anonym

autor

10.07.2005 Společnost

       Dokončení Amerikou zahájeného vývoje prakticky všech nových systémů připadá na rok 2010:

- přechod na řízení z kosmu - vybudování strategické aero-kosmické skupiny

- vývoj zařízení pro elektronickou špionáž - aktivní výstavba nových ponorek, k níž bylo přikročeno po rozpadu SSSR, především stíhačů ponorek typu Seawolf (Mořský vlk)

- modernizace stávajících PLARB výměnou balistických raket za okřídlené střely - vývoj vysoce přesných zbraní, především okřídlených střel v počtu více než 100 000 kusů, jimiž má být vybaveno námořnictvo, letectvo i mobilní pozemní síly

- vývoj atomových náloží s omezeným výkonem, ale velkou průrazností, určených k ničení velitelských stanovišť a raketových sil

- vývoj do výzbroje zařazovaných nejrůznějších druhů "neletálních" zbraní, včetně psychotronických

- vývoj neviditelného bombardéru B 2 Tyto a řada jiných velkorysých zbrojních plánů, budou na konci etapy sjednoceny v bezpříkladném superprogramu s názvem "jednotná perspektiva 2010".

 

       O jakou perspektivu jde? Co má sjednotit? Není to náhodný letopočet. Je časově shodný s obdobím, kdy bude ruský jaderný štít na nejnižším možném stavu. Staré rakety buď skončí v souladu se smlouvami o redukci výzbroje, nebo vyprší jejich životnost a nové nebudou. Zanedbatelné množství raket "Topol-m" s jedinou hlavicí, které se nyní pozvolna produkují ve Votkinsku nebudou bojeschopné a jsou vysoce zranitelné, to je vše. Je tedy rok 2010 nejpravděpodobnějším datem Amerického útoku na Rusko? A jaký scénář Amerika chystá? Stejný, jakým "zaťala tipec" Jugoslávii, nebo něco úplně jiného? Rusko mělo v době své nejvyšší jaderné vybavenosti celkovou údernou sílu představující ekvivalent minimálně 60 tisíc kusů raket "Topol-m". Nyní má tři sady raket "Topol m" - 30 kusů. Výroba ve Votkinsku činí 4 - 6 kusů ročně (místo plánovaných 30 - 50). Lze tedy snadno spočítat, že v roce 2010 - 2012 bude mít maximálně stovku střel "Topol-m" - a nic víc! Oproti tomu USA budou mít v roce 2010 možnost vést překvapivý úder desítkami tisíc okřídlených střel s doletem čtyř až pěti tisíc kilometrů vypouštěných z ponorek, lodí, neviditelných bombardérů B 2 a mobilních základen na území zemí, které před nedávnem vstoupily do NATO. Několik set takových raket s atomovými hlavicemi malé ráže by zaručeně proniklo hluboko a s pětinásobnou rezervou zničilo tu stovku "Topolů" a velitelská stanoviště. Amerika má navíc k dispozici ještě 500 velmi přesných bojových hlavic "MK", které ovšem neumožňují omezené údery a mohou být použity pouze v druhém sledu, v případě krajní nutnosti, aby nebylo zbytečně znečištěno životní prostředí. Střely s plochou dráhou letu vybavené běžnými náložemi souběžně zničí celý systém protivzdušné obrany a další postup už může sledovat jugoslávský scénář.

       Ruských nepřemístitelných obranných postavení "TOR" zbylo příliš málo, aby mohly zadržet obdobný úder. Mobilní, téměř nezasažitelné rakety "Topol" budou do roku 2010 rozřezány do šrotu a zbudou jen střely "Topol-m", umístěné v silech. Pokud by se několika raketám přece jen podařilo vzlétnout, budou po startu ničeny desítkami bezpilotních letadel, křižujících ve 20 km výšce v oblastech rozmístění raketových pluků budou vyhlížet a ničit lehce zasažitelné sudy dosud pomalu letících "Topolů". Sestřelit je nebude čím, PVO bude zničena, a samotné rakety budou bezbranné. Kromě toho na tyto rakety čekají okřídlené střely a běžné rakety ve vzduchu číhajících letounů, naváděných pomocí družic a systémy AVACS. Na rakety, která náhodou prorazí až do kosmu bude čekat hejno satelitů - stíhačů balistických bojových hlavic. Dokonce i když překonají tuto hranici, může bojovou hlavici zničit protiraketová raketa z pozemní nebo plovoucí základny. Americká PRO se připravuje na útok 3 000 skutečných bojových hlavic a 12 000 bludných cílů, což představuje celkem 15 000 možných cílů, z nichž některé nesou silné rušící generátory. Existuje samozřejmě možnost, že několik bojových hlavic prorazí. Prezident pak vyzve Američany, aby se zmužile přenesli přes tuto tragedii. Historie těchto několika hodin bleskové polojaderné války bude přepsána a svět se dozví, že Rusové provedli první podlý nenadálý úder do zad Ameriky, za všechno to dobré, co pro ně udělala. Rusko bude čekat sice velmi krutý, ale zasloužený trest. Dokazovat opak nebude komu. A co ponorky? V roce 2010 bude v moři strategicky umístěna nanejvýš jedna jediná ponorka (z 2-3 "provozuschopných"), které od samotného mola bude provázet desítka ponorek USA - absolutně bezhlučných lovců třídy "Sea-wolf", plus systém včasné výstrahy SOSUS.

       Abychom pochopili, jak pečlivě Američané střeží Ruské ponorky, stačí si vzpomenout na americkou ponorku "Toledo" a potopený APRK "Kursk". Ruské strategické letectvo rovněž nereprezentuje žádnou hrozbu. Již nyní není bojeschopné a i s posádkami bude prakticky bez náletu zlikvidováno na letištích v první hodině operace. I v případě rozptýlení strategického letectva mohou být všechna jeho letiště zasažena střelami s plochou dráhou letu s atomovými bojovými hlavicemi malé ráže, vypuštěnými z jedné ponorky, která se potichu přikrade až k pobřeží. Nepřekvapilo by, pokud by se Ruský prezident pod dojmem této zkázy vůbec neodhodlal k odvetě, protože odpovědět na úder nejadernými zbraněmi jadernými by mu připadalo předčasné, zatímco poté by už bylo pozdě. Nebude tu žádná "doba ohrožení", během níž všechno co se udrží na vodě vypluje na moře, a všichni piloti, z těch, kteří ještě jsou v stavu odstartovat do nebe, se shromáždí na četných letištích a začnou zahřívat motory ke startu. K roku 2010 bude docíleno konstantní mobilizace. Všechno bude v režimu úplné bojové pohotovosti. Třeba rok nebo i deset. Žádné pozemní operace. Žádné předběžné manévry a seskupování. Plánovaný úder bude bez termínu, bez konkrétního data, kdykoliv. Nebo, chcete-li, bude dvě stě možných dat útoku - které zvolí nejvyšší velení USA, se dozvíme až v momentě úderu.

       Vždyť v roce 1941 Němci u hranic SSSR shromáždili tisíce tanků a letadel, obrovské rezervy, celkem 199 divizí a brigád. Ale dokonce ani takový přesun sil jsme jednoznačně neposoudili a podrobili SSSR nenadálému útoku. V tomto období Amerika přechází k novému systému - trvale mobilizované síly budou kdykoli připraveny k úderu kdekoli, aniž by to bylo předem rozpoznatelné. Nový kosmický řídící systém se výborně hodí k této koncepci. Bojeschopnost sil jako RVSN, PRO, PVO, systému včasného varování před jaderným útokem a PLARB ve skutečnosti už dnes naprosto odpovídá koncepci trvalé mobilizace. Zbývá drobnost - spojit tyto systémy pod řízením z kosmu v jedinou sílu. Je to prostě. Několik hodin před zahájením války dostanou ponorky po uzavřenému kanálu rozkazy, obsahující čas vypuštění raket a koordináty cílů. Bez vysvětlení příčiny jejich odpálení. Posádka ani neví, na jaké cíle pálí - jsou to pouze číslice probíhající útrobami počítačů. O tom, k čemu došlo ve světě, se dozví teprve až se vrátí na základnu. Kosmický družicový řídící systém může automaticky přerozdělovat cíle podle dané situace a ještě za letu předávat krátké kódované signály hlavicím raket. Při tom všem probíhá běžné hlídkování za obvyklé bitevní pohotovosti. Mobilní PU systémy USA rozmístěné podél ruských hranic budou na stejné úrovni pohotovosti, jako Ruské RVSN nebo PVO, protože programové vybavení a jednotné velení z kosmu umožňuje, aby se všechny rakety sešly časově v jediném bodě, což bylo ještě před deseti lety nedosažitelné. Hitlerovi s jeho bleskovou válkou se o něčem takovém ani nesnilo.

       Výměnou za světové války s jejími opozicemi, velmocemi a koalicemi a bojujícími armádami, přichází něco absolutně nového - trvalá globální válka, válka jediné velmoci proti celému světu, která se povede nepřetržitě na všech místech světa všemi možnými prostředky; politickými, inflačními, ekonomickými i vojenskými. Už samotný proces globalizace planety je jen její neodmyslitelnou součástí. Již v roce 2001 provedlo průzkumné letectvo USA více než 800 letů podél ruských hranic, přičemž více než stokrát porušilo ruský vzdušný prostor. A velení PVO tvrdí, že zpravodajské aktivity na našich hranicích s každým rokem narůstají úměrně oslabení vojsk PVO. Přitom registrují pouze případy, které byly zaznamenány objektivními prostředky kontroly RTV. Po rozpadu SSSR přestal existovat i jednotný systém letecké kontroly. Dnes nad územím Ruska existují zóny nekontrolované RLS, jejichž velikost převyšuje území Francie. Nač je Američanům tento příhraniční průzkumný presing. Podle nejskromnějších propočtů jde na špionáž proti Rusku 60% z celkového zpravodajského rozpočtu. Dokonce i do nákladů na příští rok na všechny akce rozvědky proti arabským teroristům bude utraceno jednou méně, než na protiruskou špionáž. Všechny objektivní údaje svědčí o tom, že Amerika Rusko neustále považuje za úhlavního nepřítele a této doktríny se nehodlá vzdát. A co víc, využívaje zuboženého politického a ekonomického stavu Ruska, USA otevřeně nastoupily kurs za účelem získání úplné válečné převahy. Proč agrese a ne mírové soužití s Ruskem, jinak řečeno postupná americká "evakuace" toho, co Rusku ještě zbylo? Odpovědí je mnoho, ale jedna hovoří za všechny - přírodní zdroje. V porovnání s potřebami, které budou mít USA v letech 2030 - 2050, se příčiny, které pobídly Hitlera k rozpoutání druhé světové války, jeví jako směšné. Tisíce válek vedených na této planetě mělo jednu základní příčinu - boj o ty či jiné zdroje.

       Dříve to byli otroci, dobytek, výkupné, přístup k mořím, územím, odbytištím. Nyní nastává epocha bojů o hlavní zbývající zdroje planety - uhlovodíky, uran, pitnou vodu, lesy, panenskou přírodu, boje, které zatím ještě nepropukly plnou silou. Připomeneme-li si kolik lokálních válek v posledních padesáti letech rozpoutala snaha USA o světovládu, vypadají pokusy oponentů, kteří se snaží přesvědčit o mírumilovnosti Američanů, poněkud podivně. Amerika potřebuje získat plnou kontrolu, obzvláště nad státy, které jsou z jejího hlediska potenciálně nebezpečné. Nebezpečí spočívá třeba ve schopnostech vytvářet High-Tech (Rusko) nebo například v rychlém růstu počtu obyvatel, což souvisí s potenciálně rychlým růstem spotřeby zdrojů (Čína), ekonomické nebo ideologické nekonformitě a nepodřiditelnosti (Jugoslávie), nemožnosti vykonávat politický, finančně-ekonomický, technologický, informační, vojenský dozor apod. Pokud se podaří dosáhnout rozložení státu zevnitř bez výrazného vnějšího nátlaku - dobře. Pokud se tyto metody vyčerpaly, nastoupí vojenská rozhodnutí. Vzor - Jugoslávie, Irák.

       Pro nás to dnes, stejně jako předtím, má naprosto stejné důsledky - ztráta suverenity, začlenění do zcela kontrolovaných protektorátů, sloužících zájmům USA. Zdálo se, že na posledních 154 kusů raket SS 18 "Lucifer" může Amerika zapomenout a klidně spát, dokonce ani neuznali za potřebné ratifikovat SNV 2, protože Rusové sami rozřežou své rakety a dají je do šrotu, i bez dohod. Ale najednou se opět vynořila otázka jejich zachování. Ruskem ratifikovaná smlouva SNV 2 byla opět v tichosti vypovězena. Kvašninem téměř zničená RVSN se znovu reformuje a spojuje do jediné organizace kosmických vojsk, PRO a RVSN. VDV už předtím papírově zrušili náčelníci generálního štábu. Pomaloučku se začalo obnovovat kosmické seskupení a PVO země, i když zatím jen v plánu ruské vlády. Dala o sobě vědět i kaspická flotila při manévrech v Kaspickém moři. Jsou zde smlouvy s Íránem a Irákem, i když se to Američanům nelíbí. Ne všechno hladce vychází podle Čubajse s RAO JES. Proč tedy Amerika už nepokračuje ve snahách o pomalý rozklad Ruska? Protože už není co rozkládat. Prakticky všechno, co bylo možné zničit způsoby, používanými v průběhu posledních 18 let (od příchodu Gorbačova k moci) je zničeno. Rusko ale zatím pokračuje v životě a už nehodlá nic rozdávat, ne zdarma. Dokonce si i trochu finančně pomohlo kvůli zdražení ropy a poklesu dolaru. Ale Amerika už nemá čas. Pomalu se objevuje Čína v celé své velikosti a pokud se do ní včas nepustí, za nějakých dvacet let už si ji nebude moci dovolit urážet. Také světová krize, pád dolaru nebo zvýšení cen energií může ostře změnit situaci a během několika let zbavit Ameriku velikosti i perspektiv. USA proto nemohou nadále vyčkávat a pomalu využívat proces rozkladu Ruska. Jakmile nastane možnost (a ona nastane, protože se na ní pracuje a vkládá se do ní hodně sil a prostředků), udělají logický a pro ně životně důležitý krok k ustanovení nového světového pořádku a získání přístupu k zdrojům na celém světě. Vzpomeňte na Brzezinského - "Kdo ovládne Eurasii, bude ovládat svět." Konečný cíl Ameriky je sešrotovat Rusko do několika protektorátů, proměnit Rusy v prach a shrábnout jejich přírodní bohatství. Proč však Američané neratifikovali smlouvu SNV 2?

        Tato smlouva předpokládala prakticky jednostranné odzbrojení Ruska. Podle ní Rusové museli vyhodit do vzduchu 150 raketových sil, zničit všechny těžké 10ti hlavicové rakety PC 20 a PC 22, přepracovat systém jaderných sil a přetvořit za mnohamiliardových nákladů jejich strukturu tak, aby bylo krajně zranitelné ruské letectvo a námořní síly. Američané museli pouze odvolat z bojové pohotovosti 50 raket MX, pozměnit část raket "Minuteman" zmenšením počtu jejich bojových hlavic na jednu a demontované části by prostě uskladnili, aby je v případě potřeby mohli kdykoliv vrátit na místo. Analogicky měla být ještě část bombardérů B 52 částečně "vyložena" a rozebrané rakety přeneseny do skladů. Ruská duma pod tlakem Kremlu hlasovala pro ratifikaci této smlouvy, která de facto znamenala odzbrojení Ruska. Ale američtí specialisté znají reálnou životnost ruských raket a jsou pevně přesvědčeni o tom, že životnost PC 20 skutečně skončí k roku 2007. Na vývoj nových raketových prostředků už nezbude. Existovala legenda, vymyšlená Američany, že je možné vybudovat obranu schopnou klást odpor masivnímu atomovému úderu bývalého SSSR - projekt "Hvězdných válek". Byl to bluf. Existuje také legenda, udržovaná Ruskou kompradorskou mocí, že americká NPRO (protiraketová obrana) Rusko neohrožuje. A to je další bluf. Amerika prohlašuje svou NPRO za systém, schopný zachytit pouze jednotlivé rakety (vlastně, zatím tak či tak neexistuje) jakýchsi malých teroristických států (najednou vlastnících mezikontinentální raketu, či jakoby se taková raketa dala jednoduše ukrást, smontovat, oživit, přešifrovat nutné kódy a oklamat bezpečnostní systémy před jejím vypuštěním). A Rusko s jeho mocným jaderným potenciálem by prý prorazilo tuto obranu jako nic. Koncem šedesátých let začala výstavba protiraketové obrany (PRO) schopné zachycovat útočící balistické bojové hlavice. Nedlouho poté, v roce 1972, byla podepsána smlouva o zákazu PRO.

       Mezitím byly vyvinuty velmi přesné vícehlavé rakety MX, schopné ničit rakety v silech a velitelské bunkry. Jedna střela byla schopna zničit až deset stanovišť. Pokud úder zasáhl sila s takovými vícehlavými raketami, bylo de facto možné jednou raketou zničit sto bojových hlavic. Vznikala situace umožňující beztrestný preventivní úder. SSSR na to odpověděl - zlepšením systému včasné výstrahy a koncepcí urychleného protiúderu. Zanedlouho byla započata jednání o zákazu vícehlavých raket destabilizujících systém rovnováhy. Ale kvůli neshodám ohledně smlouvy o PRO k této dohodě nedošlo. Protože vícehlavé rakety mají další důležitou schopnost, prorážet PRO, mohla mít tato smlouva význam pouze při současném dodržení smlouvy o PRO. Následující moment destabilizace - rychlé rozmisťování amerických raket blízkého a středního doletu v Evropě, trvající jen několik let. Poté byla uzavřena smlouva o jejich oboustranném zničení. Ale také ona mohla být splněna jen při zajištění dodržení smlouvy o PRO. Ale pokud USA vyvíjely svou NPRO, muselo Rusko udržovat u evropských hranic co možná nejvíc raket blízkého a středního doletu, jako jednu z odpovědí na PRO a hrozit zaručeným úderem v Evropě, navíc tímto systémem nechráněné, a nesnížit jejich počet. Jaderné zastrašení a jaderná parita - to jsou dvě absolutně odlišné koncepce. A právě jaderná parita Rusko ochudila. Nyní je zřejmé, že Rusko nepotřebuje 10 000 bojových hlavic, ale potřebuje je 500 bojových hlavic se stoprocentní zárukou, že je schopno dopravit je k cílům. A pak už není důležité, kolik má Amerika bojových hlavic - 10 tisíc nebo 100 tisíc. Rusko potřebuje stabilní soustavu zaručující vzájemné zničení. Pro Rusko nepředstavuje smrtelnou hrozbu NPRO jako takový, ale celkový rozpad globálního systému zastrašení. Právě ten USA vytrvale odbourávaly a brzy bude definitivně po něm. Stejně silného úderu budou po destabilizaci tohoto systému schopni dosáhnout stovkou tisíc okřídlených střel.

       Čím jsou zvláštní? Většina okřídlených raket nenese jadernou nálož. Těmito prostředky jsou ničeny systémy PVO a nejdůležitější strategické objekty. Ve výšce 15-25 m jsou tyto nevelké rakety schopné skrytě proniknout do hloubi ruského území z nejrůznějších směrů. Ty ostatní mají dostatečný výkon atomových náloží pro údery na raketová sila a velitelské bunkry. Pronikají do hloubky až 50-70 metrů těsně vedle sila, zničí bojovou hlavici společně s raketou a přitom zplodiny atomového výbuchu ani nevyjdou na povrch. Okřídlené rakety převádějí strategické síly z defensivního systému jaderné rovnováhy na neviditelný strategický jaderný systém a prakticky vylučují možnost vzniku "jaderné zimy", což ostře rozšiřuje hranici použití strategických sil. Přitom odpadá nutnost přepravy atomových úderných hlavic balistickými raketami. Tento systém sráží možnost zaručeného protiúderu Ruska prakticky na nulu. Starý americký strategický systém, teď už ve sníženém stavu, je odsunut ne na druhou, ale až třetí záložní úroveň zabezpečení ochrany před preventivním úderem. Konečný výsledek Ruského procesu odzbrojování je takový:

1. Snížení ruských bojových hlavic z 10 000 ks, převážně na těžkých raketách, na 100 ks bojových hlavic na monoblokových střelách. Rakety malého a středního doletu byly úplně zrušeny.

2. Výroba 100 000 ks (a podle plánovaného vyčlenění na tyto cíle ještě mnohem víc) okřídlených raket a jejich nosičů, a také kosmického systému pro totální špionáž a řízení. Těmito prostředky lze zničit 95%-98% ze zbývající stovky ruských jednohlavých raket ještě před startem v silech.

3. Vývoj NPRO. Zbývající jednotlivé rakety by byly zaručeně zničeny z kosmu řízeným systémem PRO krátce po vzletu.

 

       Všechny tři body likvidace globálního systému rovnováhy budou realizovány do roku 2010. A pak bude cesta k nejaderné válce s Ruskem otevřena. Půjde o konec pravoslavné slovanské civilizace a absolutně nové uspořádání světa, v němž pro mnohé národy nebude místo. Tady by bylo vhodné se zamyslet, zda je takováto hrozba možná a do jaké míry je skutečně seriózní. Ale většina lidí na otázku o možnosti války s jistotou odpovídá "ne". Je to podivné, ale koncem šedesátých let (kdy bylo dokončeno zřízení raketového jaderného štítu), kdy pravděpodobnost atomové války už byla nepatrná, se obavy z války u mnohých lidí udržely. A nyní, kdy sílí snaha Ameriky o světovou nadvládu, když byla prokázána omezenost přírodních zdrojů, které většinou vystačí už jen na pouhých 30 let, většina lidí považuje možnost agrese proti Rusku za nemožnou.

Co se přesto bude dít

       Některé předpokládané situace, k nimž s větší či menší pravděpodobností může dojít: K útoku, když aero-kosmické a námořní síly USA docílí stavu "permanentní mobilizace", tzn. pohotovosti k bojovým postupům, nevyžadující dodatečnou předchozí dislokaci (koncentraci) sil a speciální přípravy k útoku. První úder povedou jen tyto síly, bez jakékoliv účasti jiných druhů vojsk (možná kromě policejních jednotek pro zvláštní nasazení). Útok bude absolutně překvapivý. Tato zákeřnost možná přinese velmi mnohé oběti. Pro příklad, směny posádek na ponorkách VMS USA se dělí na "zlaté" a "modré". Zvažuje se, že pro války budou využívány pouze "zlaté" posádky a podle tohoto příznaku bude možno určit připravenost k útoku. Momenty takového druhu budou použity v zájmu překvapení. Počet ponorek, jejich posádka a hlídkové trasy se nebudou lišit od běžných. Výpočet ukazuje, že k provedení odzbrojovacího úderu postačí maximálně čtvrtina rozmístěných úderných sil USA.

       K útoku dojde okolo roku 2010, který bude bodem největší bojeschopnosti USA a nejnižší bojeschopnosti Ruska a nebude mít předem přesně stanovený čas. K útoku nedojde, dokud na bojových stanovištích budou alespoň tři desítky těžkých raket s reálnými zdroji (PCem 18, PC 20, PC 22) spolehlivě obhájené prostředky PVO a zajištěním vzlétajících raket. K útoku dojde pravděpodobně v létě - toto období je nejpříznivější (z hlediska ledové situace) k provedení úderů ponorkami z prostoru Arktidy a severní části Tichého oceánu a také kvůli kosmickým systémům pracujícím v optickém rozsahu nad ruským územím. V případě nutnosti bude nad prostorem určeným k úderům provedena úprava počasí. Útoku budou předcházet "repetice" ve 2 - 3letých intervalech. První z nich už proběhla - válka v Jugoslávii. K poslední "generálce" musí dojít 2 - 4 roky před útokem. Obětí bude země s dostatečně silnou protileteckou obranou vybavenou ruskými systémy S 300, "Buk" a "Tunguzka".

       Pokud vybraná země nebude vlastnit takové systémy, USA se předem postarají, přes třetí zemi, aby se v zemi zvolené jako oběť tyto systémy objevily. K útoku budou použity nejnovější mobilní okřídlené střely s doletem do 5 tisíc km s běžnými bojovými hlavicemi, které budou rozmístěny v Pobaltí, Polsku, Ukrajině, Turecku, Gruzii, Azerbajdžánu, Tadžikistánu, Afganistánu, Uzbekistánu, Kirgizii, Kazachstánu, severní Koreji a na Aljašce o celkovém počtu minimálně 30 tisíc kusů. Ještě minimálně 20 tisíc na lodích a 5 tisíc přepravovaných letadly bude představovat první vlnu úderu. Bezprostředním důvodem úderu bude například, "zničení Rusy" americké ponorky nebo bombardéru - vzpomeňme na Kubu, začátek vietnamské války (Tonkinský záliv), nad Sachalinem sestřelený Boing 747, Pearl Harbor (tehdy Američané vyvedli z Pearl Harboru letadlové lodě a vystavili japonskému úderu zastaralé řadové lodě). Útoku bude předcházet masivní protiruská kampaň v hromadných sdělovacích prostředcích, na způsob čečenské nebo jugoslávské, s obviněními z fašismu, genocidy, spolupráce s nebezpečnými státy a bůhví čeho ještě. Ale nebude to nic mimořádného - normální, jedna z mnoha kampaní pro přípravu mozků k úderu na Rusko.

       Na Rusku budou testovány nejnovější "klimatické zbraně", ale ty nebudou základní zbraní agresora, žádnou analogií atomových pum, odzkoušených koncem druhé světové války na Japoncích. Tyto zbraně budou hrát roli až v budoucí konfrontaci mezi Amerikou a Čínou. Rok či dva před úderem na Rusko začne intenzivní odliv kapitálu a všech "oligarchů" na Západ. Na rozdíl od obyčejných lidí dost dobře pochopí, co se ve skutečnosti děje. Útoku bude předcházet rozsáhlá světová finanční a hospodářská krize a pád dolaru, prudké zhoršení životní úrovně v USA. Začátek světové krize bude předem naplánovaný. K tomu může dojít půl roku nebo rok před úderem.

Dá se proti tomu něco dělat?

Aby Rusko předešlo útoku, musí využít těchto prostředků: Nová vládní moc. Nová mobilizační ekonomika. Spojení národa. Jen národ držící pohromadě má vyhlídku na přežití (při nesplnění tohoto bodu nemají zbývající vůbec žádný význam). Rozvoj státem podporovaných brzd inflace za účelem neutralizace účinků inflační války Západu, trvající už druhé desítiletí, a kardinální změna světonázoru obyvatel Ruska na klíčové otázky bezpečnosti státu. Nová, absolutně čitelná a pevná vojenská doktrína představená Američanům. Konec s atomovými kufříky. To přestává všechno, abychom dovolili prezidentovi zabývat se "úvahami" a "přijímáním rozhodnutí" na základě kusých informací ve tři hodiny v noci. Nikdy už nebudeme mít půl hodiny času než k nám dorazí nepřátelské rakety. Všechna myslitelná rozhodnutí musí být učiněna předem, zavedena do systému a být k dispozici v sekundách. Absolutně samočinný systém odpovědi po zásahu sila, velitelského bunkru nebo systému PVO. Zásah prvního sila musí vyvolat automatický masivní odvetný úder všemi jadernými silami.

       Systém včasné výstrahy před okřídlenými střelami v oblastech rozmístění pluků RVSN a důležitějších strategických objektů. Místní rychlopalné samočinné PVO jistící raketová sila a velitelská stanoviště před okřídlenými střelami, která musí být schopna rozstřílet "všechno co se hýbe" v okruhu 3 - 5 km. Mnohonásobná ochrana vzlétajících raket speciálními raketami "vzletového jištění" s džentlmenským doprovodem klamných střel, kouřových clon v různých výškách a IK "lovušek" až po velmi výkonné rušící generátory odpálených jaderných náloží taktických raket ve velké výšce nad místem startu. Rakety musí odstartovat tak nerušeně, jakoby se nic nedělo. Protidružicové rakety k ničení nízko létajících orbitálních komplexů nebo jejich neutralizaci, kontejnery s miliony ocelových kuliček na potkávací oběžné dráze, speciální kosmický kouř, ionosférické generátory a tak dále. Achillovou patou amerického strategického ofensivního systému bude kosmická stanice. To je jeho solar plexus, jeho zrak a sluch, jeho mozek. I když bude vybavena pancéřovými deskami ve směru dolů a okolo velitelských bodů, dodatečně hájených systémy PVO a PRO, možná půjde snadno zničit snadnými prostředky.

       Levné systémy oslepení prostředků nepřítele, zabudované v systémech PVO, a stovky levných klamných cílů pro matení radaru u každého objektu. Maximální možná modernizace starých raket, za účelem prodloužení jejich životnosti. Je nutno za každou cenu překomponovat 150 zbývajících raket PC 20 v nejméně 3 raketových pozicích. Rozpracovat novou generaci raket, mobilních nebo v silech, ve zvlášť chráněných šachtách či podvodních, odpalovaných z letadel, s balistickou trajektorií nebo stratosférických, s účinnou ochranou nebo možností manévrování raket i bojových hlavic na celé trajektorii letu k cíli, s oslepovacími raketami vybavenými plazmovými generátory nebo novějšími rušícími generátory - to musí řešit specialisté, kteří už mnohé realizovali u "Topol-m", protože raketa musí zaručeně překonat všechny etapy NPRO od vzletu až k cíli.

       Rusko musí mít k roku 2010 alespoň dvě stovky bojových hlavic na těchto raketách. Ale je to drahé a téměř neproveditelné. Už na to nejsou lidi, profesionálové, protože celé odvětví bylo zlikvidováno i se stovkami dodavatelských podniků i potřebnou vědou. Vývoj a zřízení raketových vlaků (na bázi "Topol-m"), mobilní základní varianty "Topol-m" a velkého množství klamných MPU. Navýšení celkového počtu raket "Topol-m" s jednou hlavicí na alespoň 300 kusů.

       Bude to stát pouze 3 miliardy dolarů. Srovnejte si tuto částku se státním dluhem, který každoročně vracíme Západu. Proti v Evropě rozmístěnému americkému kontingentu raket středního doletu, k čemuž lze využít "Topol-m", který bude mít místo třetího stupně 10-ti blokovou dělenou hlavici. Jediný pluk (10 raket, 100 bojových hlavic, prostředky protiletecké obrany a KPPU) může podstatně ochladit zápal NATO, a hrozba rozmístění dalších čtyř pluků zastaví posun NATO na východ a rozmisťování startovacích zařízení pro okřídlené střely podél ruských hranic. Zaručený jednostranný úder bakteriologickou zbraní z prostředků zvláštních jednotek.

       Laciný a smrtící polibek z hrobu. Spolčení do geopolitického obranného bloku, totiž takového, kterého se USA bojí nejvíc ze všeho na světě, a už při pomyšlení na to tam dostávají koliku a mrazení - spojení Ruska s Čínou. K tomu lze připojit Indii, Pákistán, Írán, Bělorusko, Srbsko, severní Koreu a Ukrajinu. Takové sdružení rychle pohřbí možnost světové americké nadvlády. (Tento seznam je pochopitelně neúplný a vyžaduje rozšíření o velký počet bodů nevhodných pro veřejné projednávání.) Nová "studená" válka je i tentokrát nevyhnutná, ale není jiné volby. Tato válka proti Rusku už probíhá a je jednostranná. A co víc, dá se říct, že obě strany (západní a ruské úřady) společně působí jedním směrem. Ratifikace SNV 2, tichý souhlas s rozmisťováním amerických kontingentů v republikách střední Asie za účinné spolupráce ruských služeb, kompletní rozpad výrobní základny balistických raket, prodej plutonia USA, ZRK S 300, torpéda "Grad" a mnoho mnoho jiného ukazuje, že je tomu tak. A času už moc nezbývá.

Kde na to vzít?

       Odpověď je prostá - Rusko musí do koalice s Čínou. Na základě vzájemně výhodné dohody skutečně může Rusko za Čínské peníze stavět rakety na principu - "jedna střela pro Čínu, dvě pro nás". Především útočné jaderné systémy a systémy PVO. Bez ohledu na značnou, neustále rostoucí ekonomickou moc, Čína nicméně není schopná v příštích deseti letech vybudovat raketový štít, kvalitou a kvantitou porovnatelný s tím, který měl SSSR koncem 80tých let.

       V současné době je vědeckotechnický potenciál v oblasti výroby raket a základní čínská věda na úrovni Sovětského svazu v roce 1970, nehledě na to, že Čína jde již uhlazenou cestou. Dvě desítky jejích raket DF 5 a DF 5M už jsou zastaralé. Nové MBR DF 31 a DF 41 jsou ještě stále ve stádiu zkoušek a budou připravené až ke konci tohoto desetiletí v množství, porovnatelném s ruskými RVSN v tomtéž období. Mají dosti slabé výrobní kapacity. Stačí říct, že 20 raket DF 5 Číňané realizovali až 12 let poté, co byly schváleny do výzbroje. Sovětským svaz postavil od roku 1966 do roku 1970 1028 MBR. Ale to Amerika Číně nedovolí, protože by jí to očividně neprospělo.

       Proto pro ČLR, aby zůstala naživu, prostě není žádné lepší rozhodnutí, než spolupráce s Ruskem, ale s Ruskem silným, zodpovědným, samostatným, a ne takovým, které horečně ničí samo sebe podle směrnic Západu. A dále je třeba připojit k tomuto programu Indii. Přístup "jedna střela příteli - dvě sobě" bez předání samotných technologií zcela eliminuje možnost budoucí hrozby Číny nebo Indie pro Rusko, a zároveň vytvoří mocný geopolitický triumvirát, vytahující z hrobů ruské VPK. Vyberete-li si mne za vůdce tohoto národa, zavedu nový světový pořádek, který potrvá tisíc let! (Z projevu A. Hitlera v předvečer voleb roku 1932.)

       Pokud máte po ruce americký dolar, podívejte se na něj pozorně. Uvidíte tři latinská slova: Novus ordo saeclorum (nový světový pořádek).

 

? 2005 Matrix - 2001.cz