Kolektivní tvorba reality v praxi: Úvod

Nejprve bych rád poděkoval všem, kteří věnovali pozornost miniseriálu Tvorba reality v praxi. Velice děkuji všem, kdož se přidali se svými prožitky a přilili do našeho kolektivního vědomí další várku důvěry ve fakt, že běžný člověk může změnit chod událostí a věci zdánlivě neovlivnitelné. Právě se povedlo zrealizovat úžasnou věc. To, že společně věnujeme pozornost tomuto tématu pomalu ale jistě zbořilo další velký kus silného bloku v kolektivním vědomí lidstva, že obyčejný člověk s nepříznivou situací, do níž je vnořen, nic neudělá.

Opravdu tohle dlouhou dobu bylo pravdou. Ta se však již změnila, opak je skutečností a zmíněný blok se nám doslova rozpadá pod rukama. Užívejme si tento hřejivý pocit a skutečnost, že jsme toho součástí a že tomu aktivně pomáháme. Aktivně pomáháme měnit fungování celé naší společnosti. Je to moc dobře, protože to za nás nikdo jiný ani udělat nemůže. Žádný spasitel nepřijde, aby za nás odstranil to, co jsme svým myšlením stvořili. To my sami musíme změnit způsob, jakým žijeme a především to, jak hledíme na realitu, jak ji vnímáme. Určitě by tedy bylo moc fajn, kdyby přibyly další příběhy od dalších z nás a borcení starého se ještě více urychlilo.

Při sepisování prožitků jsem si uvědomil, jak často mne vtahuje starý způsob fungování a staré myšlenkové pochody do „zajetých“ kolejí a jak užitečné a motivující pro mne je si své úspěchy v této nové oblasti připomenout a osvětlit v paměti. Napadlo mne si založit deník tvoření a sepsat do něj i další takto ovlivněné události, abych tento deník mohl vytáhnout ve chvílích, kdy se ozve má minulost - důsledek předchozího nevědomého programování, zatemní mi dočasně vědomí a bude se mne snažit přesvědčit znovu o staré, dnes již neexistující pravdě. Takový deník funguje jako baterie na dobití osobního generátoru reality a dokáže hbitě přerušit případné netvůrčí programování – reagování na vzniklé situace. Stále ještě je co pročišťovat. Svým neuvědomělým myšlením jsem si v neznalosti a nevědomosti vytvořil situace, které se pomalu ozývají a manifestují, tak proč opakovat situace a události, které již není nutné opakovat.

V diskuzích u seriálu Tvorba reality v praxi se objevili dotazy, jak bylo myšleno to skupinové programování. Potěšilo mne to. Upřímně se přiznám, že když jsem pocítil poměrně silný rozdíl v efektivitě mezi tím, když jsem pracoval sám a prací ve dvou(resp.třech), dostal jsem obrovskou chuť pracovat ve skupině ještě větší a třeba i společně s lidmi, které vůbec neznám. Takové skupiny po světě již existují a to je potěšující. Další skupina však určitě na škodu nebude. Záměry mají tyto skupiny veskrze velice podobné, takže není třeba se obávat, že si „polezeme do zelí“. Výsledný efekt se spojí a vše se jen urychlí.

Když jsem si promítal, jak by to asi mohlo vypadat, vybavil se mi jeden dobře známý fakt. Televizní noviny probíhají každý den v předem určenou dobu. Mají stabilní scénář a obsahovou náplň – bubák, bubák, strašák, bubák. Strašák, strašák, bubák, strašák a na konci zvířátko. Lidé u obrazovek se mění, nejsou tam každý den ti samí, ale vždy tam někdo sedí. Po odvysílání spolu lidé dále diskutují na zveřejněná témata, přemýšlejí nad nimi a emočně je prožívají. Když se nad tím zamyslíme, tak se s odstupem času děje přesně to, co se v těch novinách řeší. Proto mne napadlo se nechat inspirovat. Vše zlé je pro něco dobré. Máme tu společný cíl - Situace ve společnosti. Abychom se nedřeli zbytečně předěláváním druhých, což je hloupost a ani to nelze, zaměříme se na vylaďování té části společnosti, s níž jsme v kontaktu.

Někdo jistě namítne, že tolik lidí, kolik sleduje zprávy, dohromady nedáme. Ovšem je tu fakt, že nehodláme soupeřit s TV novinami. To nechme všem, co milují soupeření. Máme skryté eso v rukávu a tím je skutečnost, že na vytvoření destruktivní události je třeba mnohonásobně větší počet programujících, než je jich třeba k manifestaci tvůrčí a láskyplné události, situace, stavu reality.

Objevil se i názor, že by musela předcházet diskuze na téma vytvoření vize společné budoucnosti a že je to na dálku pomalé. Když si vzpomenu, jak jednoduše jsme pracovali na porodu, popisovaném v III.části, a jak detailně se zrealizoval, lehce si s tím poradíme. Všichni přece toužíme po tom samém – žít ve slušné společnosti, bez bolesti a utrpení. Jistě se v tomto případě tedy shodneme. Přesto je fajn, že toto zaznělo, jelikož to napadne další z těch, kteří mají chuť se tohoto projektu kolektivní tvorby reality účastnit. Můžeme díky tomu odvalit jednu z hlavních pochybností hned na počátku. Dalším přínosem zmíněného příspěvku bylo poukázání na fakt, že je třeba sjednotit a sladit společný záměr. Opravdu se shodneme. Společný záměr je důležitý, aby byl každý motivován a efekt tvoření pocítil co nejdříve. Tím poroste počet zúčastněných článků.

Kostra společného záměru by měla být co nejjednodušší, minimálně pro začátek. Je to naprosto stejný postup, který jsme si ověřili při zmíněném programování porodu. Na počátku byla jednoduchá kostra, které jsme se drželi. Celému procesu programování jsme dávali velikou svobodu. Jeden přidal něco, druhý něco jiného a ono se to už samo spojovalo. Navíc se během samotné realizace objevovaly i další události "za odměnu", za snahu o novou věc. Měli jsme samozřejmě i „nevědomé protihráče“ – naše příbuzné, kteří nás podle starých zvyklostí „zásobovali“ všemi možnými „pozor na to a to…“, katastrofickými scénáři, co se „prý“ staly atd.

Přesto, že jsme byli ve značném oslabení jakožto průkopníci něčeho nového v obou našich rodových liniích, proces vědomého programování tyto destruktivní nevědomé impulsy překvapivě snadno odrušoval. Dá se předpokládat, že i tento projekt má své nevědomé pokušitele. I kdyby se ocitli v početní převaze, jak bylo popsáno, nijak zásadně to nemůže narušit záměr projektu, pokud zúčastnění neodolají pokušní ze strany pochybností. Ti, kteří by měli chuť odolat, sníží efektivitu maximálně pouze sobě.
Nebude tedy potíž najít cíle, které máme společné. Žijeme ve stejném čase i prostoru. Ostatně civilizaci, jejíž jsme součástí, ani nic jiného, než se sladit, již nezbylo, pokud nechce zaniknout. Mnohé nasvědčuje, že takhle prošly evolučním skokem všechny civilizace, které přežily podobné situace, jaká je v naší společnosti nyní. Neměl by pro nás být problém toto zvládnout. Máme to nacvičené, jen jsme si na to nevzpomněli ještě všichni. I to se změní s praktikováním.

Pro začátek navrhuji kostru uvedenou za tímto odstavcem. Vybral jsem body, na kterých bychom mohli stavět. Možností je do budoucna mnoho. Začněme ale od základu. I kdyby se přidala jen desetina z těch, kteří četli seriál Tvorba reality v praxi, máme tu více jak 100 jedinců, kteří zaměřují ohnisko své pozornosti na tu samou událost/změnu. Osobně věřím, že se tuto společnou aktivitu povede udělat natolik zábavnou a příjemnou, že bude zúčastněných přibývat, vzájemně si takto hezky pomůžeme, a když budeme věřit, započneme nový druh spolupráce. A o tom je ta jednota, které chceme dosáhnout a kterou však musíme nejprve začít žít zde v dualitě, aby se nám otevřely brány do vyšších úrovní vědomí. Do dalších fází existence, kde se každá myšlenka realizuje okamžitě, je nezbytně nutné zvládnutí vědomé kontroly vědomí. A to se nyní učíme. Pokud tak činíme ve skupině, jde to všem snáze.

Co by měla základní kostra, zaměřující se na zlepšení situace v části společnosti, s níž přicházíme do styku, obsahovat. Jsou to základní potřeby pro šťastný život:

• - život ve zdraví, hojnosti, dostatku a radosti pro nás i všechny v našem okolí

• - okolí sestávající se ze vstřícných, upřímných, férových, poctivých jedinců se vzájemnou úctou a respektem

• - zdravé, čisté, krásné prostředí, v němž všichni žijeme

Podle této kostry lze cca 2 až 3x do měsíce napsat aktuální formu vize tak, aby se jí mohli držet zejména ti, kteří přijdou domů z práce tak unaveni, že nebudou schopni vytvořit vizi svou. Ti, kteří budou mít chuť stvořit podle kostry vizi svou, mohou ji v diskuzi nabídnout ostatním. Důležité je nehodnotit vize druhých, ale držet se kostry, abychom se drželi stejného tématu a užívali si tento nový proces tvoření/spolupráce/sjednocování.

Věřím, že by se nám časem mohlo povést takové sladění, že bychom byli schopni opět ovlivňovat třeba i počasí v souladu s potřebami přírody samozřejmě, jako tomu bylo dříve u našich předků.

Pro posílení důvěry ve funkčnost existují kurzy a další zdroje informací na téma tvoření/ovlivňování/formování reality. Nástroje, které přesvědčily mne, jsem uvedl na konci předchozího seriálu, kdyby si někdo nevěděl rady se svou nedůvěrou a zkoušel se připravit o báječnou příležitost změnit si svůj život razantně k radostnějšímu, spokojenějšímu a tvořivějšímu.

Pracovat můžeme společně ve vybraný čas, zároveň i v čase pro programování nejefektivnější tj. po probuzení či před usnutím. Předpokládám, že v dobu po probuzení či před usnutím si budeme každý pracovat na svých individuálních cílech. Ovšem při počtu více lidí bude i toto velmi efektivní. Společný čas by mohl být fajn právě mezi tou sedmou a osmou večerní v době naší inspirace – TV zpráv. Zároveň věci velice pomůže, když si budeme automaticky spouštět tuto vizi naší ideální společnosti pokaždé, když se nám v životě objeví jakýkoli podnět, hledět na naši společnost negativně a programovat ji tak, jak se nás k tomu snaží donutit média. V případě, že podnětu podlehneme, není důvod k smutku, protože nikdo není dokonalý. Pro takovou situaci je pak velice vhodné spustit vizualizaci poté.

První verze společné vize sestavené podle navržené kostry by měla být k dispozici během následujícího týdne. To je v tuto chvíli vše, připomínky a návrhy posílejte do diskuze a vzhůru k novým zážitkům při sjednocování rozděleného.