"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí související s problematikou "2012", přednáška č.13

Rád bych nyní věnoval nějaký čas teoriím, které nějakým způsobem souvisí s „faktorem 2012“. Začal bych dvěma často proklamovanými faktory. Cyklus slunečních skvrn a potenciálně možné přepólování Země. Ještě než se těmito faktory začneme více zaobírat, rád bych upozornil na zajímavou publikaci autorů Adriana Gilbreta (viz. obr. dole vpravo) a Maurice Cotterella (viz. obr. dole vlevo), která se nazývá „Mayská proroctví“ (vyšla i v českém jazyce).

Jde po všech stránkách o velmi zajímavý spis, ale není všechno zlato, co se třpytí.  Zmiňuji tuto knihu z toho důvodu, že v jedné její pasáži jsou uvedené informace o tom, že na konci třináctého baktunu by měl zároveň vyvrcholit dlouhodobý cyklus slunečních skvrn, což by mělo zcela zásadním způsobem ovlivnit sluneční magnetická pole a v návaznosti na naší planetu by mělo dojít k sérii poměrně velmi silných zemětřesení a záplav po celém světě.

Měnící se magnetické pole Země by zase mělo výrazně ovlivňovat činnost žláz s vnitřní sekrecí. Kniha vyšla již před léty a pokud jsem mohl zaznamenat, tak se stala významným bestsellerem. Jenomže skutečnosti se mají trošičku jinak, než jak autoři avizovali.

Tedy alespoň co se Slunce týče. Pojďme si tedy krátce projít jednotlivé oblasti ještě jednou a zrekapitulujme si, jak se situace ve skutečnosti má. Můžeme začít třeba záplavami. Já tento jev nijak osobně nesleduji, ale když se podíváme čistě obecně na profil tohoto jevu, zjistíme, že velké ničivé záplavy zasahují naší planetu prakticky každoročně.

Minimálně v posledních dvaceti či třiceti letech bych neřekl, že by se počet záplav nějak silně zradikalizoval. Upozorňuji ale, že se touto problematikou nijak zvlášť nezabývám, tedy jí ani nijak podrobněji nestuduji. A zemětřesení?

Co se týče tohoto jevu, jsem do určité míry přesvědčen, že zde za posledních několika málo let došlo k významné progresi a to jak do intenzity tak do počtu. Faktem je, že tento materiál píšu v době několika málo týdnů po zemětřesení na Haiti a pár dní po velkém zemětřesení v Chile a je možné, že mé podvědomí je těmito událostmi ovlivněno.

Určitě budu zvědav na případné osobní názory čtenářů v diskuzi. U záplav a zemětřesení nesmíme ovšem zapomínat, že jsou stále ve hře ještě umělé technologické stimuly. Mám nyní na mysli program „HAARP“ a podobné aktivity. Bohužel obyčejný člověk nemá k dispozici takové nástroje, aby byl schopen stoprocentně určit co je dílem vlivu „HAARP“ a co spadá do kategorie slunečního nebo jiných vlivů.

Osobně mne ovšem fascinuje situace spojená se Sluncem. Je evidentní, že Maurice Cotterrel se svým kolegou Gilbertem vycházeli z tabulek dlouhodobé předpovědi slunečních cyklů, které skutečně upozorňovaly na to, že současný dvacátý čtvrtý cyklus Slunce, který by měl vrcholit právě v roce 2012, by měl být co do počtu slunečních skvrn, ale i sluneční aktivity všeobecně, velmi radikální. Jenže ejhle, světě div se, zdá se, že nás Slunce všechny pěkně vypeklo.

Do nedávna nebylo po slunečních skvrnách ani vidu, ani slechu a o bouřícím Slunci ani nemluvě. Naopak šokovaní vědci hovoří o jednom z nejklidnějších cyklů Slunce za doby jeho pozorování vůbec. Nasnadě je tedy otázka: „Jak je to možné?“

Vždyť takový nesoulad mezi předpovědí, která je mimo jiné postavena na historickém konsenzu pozorování a zkušeností, a realitou ještě nikdy zaznamenán nebyl. Je zajímavé, že jsem na svých přednáškách z let 2000 – 2004 tuto skutečnost předpovídal. Tady nejde ani tak o jasnovidecké schopnosti, ale spíše o jednoduchou matematiku.

Tedy dát v pravý čas jedna a jedna dohromady. Před psaním tohoto materiálu jsem se díval do svého archivu a zjistil jsem, že skutečně minimálně od roku 1995 jsou v blízkosti našeho Slunce pozorovány velké podivné objekty pohybující se často „cik-cak“, tedy naprosto abnormálním způsobem pro normální přirozené kosmické těleso.
Měl jsem (a doufám, že ještě mám) k dispozici dvě videa, na kterých je zcela patrné jakési „torpédování Slunce“, kdy je vidět jak s precizní časovou pravidelností několika vteřin jeden z objektů vystřeluje cosi přímo proti Slunci.

Mimo to byly nedaleko Slunce pozorovány jevy, které odpovídají účinkům torzní fyziky. Na jednom ze snímků je vidět, jak je sluneční plazma formována do tvaru obří krychle a koule atp. Někdy kolem roku 2007 na nějakou dobu informace o tomto fenoménu jakoby ustrnuly na místě. Navíc jsem ztratil kontakt se svým zdrojem.  Ovšem v posledních týdnech tato problematika jakoby zázračně opět oživila.

Nic se samozřejmě neděje náhodou. Takže ona pro mnohé šokující změna v současném chování Slunce mi přijde zcela logická. Tedy pokud přijmu fakt, že KDOSI s našim Sluncem velmi umně manipuluje. Jistě.

Pokud přijmeme tento fakt, alespoň jako pracovní hypotézu, pak okamžitě musíme řešit celou sérii otázek následných typu: KDO, CO, PROČ a JAK atp. Velmi precizní a vysoce fundovaný výklad nám k této otázce poskytuje prof. Lafayette.

Bohužel zde nemám prostor k tomu, abych o jeho teorii v plném rozsahu referoval, nicméně studentům na Modrém Světle tuto problematiku přednesu. Pokud mi vyjde spolupráce s jednou známou agenturou, pak budete mít možnost tuto teorii slyšet také v rámci mého přednáškového turné.

Pojďme se ale vrátit zpět k naší problematice.

Když jsem se ve výše uvedené knize Maurice Cotterella probíral poměrně velkým množstvím tabulek, grafů a výpočtů, zjistil jsem, že mi něco na Cotterellově koncepci vázané na cyklus slunečních skvrn nesedí. Bohužel jsem neměl čas pitvat tento problém do všech detailů a tak jsem se raději obrátil na jiné autory v dobré víře, že došli ke stejnému či analogickému zjištění.

Na obrázku vpravo jsou vidět čtyři rovníková magnetická pole, která rotují rychleji než magnetická pole v polárních oblastech Slunce. To způsobuje, že v jistých cyklech se tato magnetická pole vzájemně ovlivňují, což způsobuje nárůst slunečních skvrn v průměru vždy za 11,3 let. (Obrázek pochází z knhy Maurice Cotterella: "Mayan Prophecy").

A hned u Johna Majora Jenkinse jsem uspěl. Tento vynikající badatel také dokázal určit, v čem spočívá ona „vada na kráse“. Zjistil, že Cotterell neuvádí v původní koncepci ony pověstné mayské matematické koncepce vztahující se k časovým cyklům. V podstatě si tento autor mnohé původní informace jaksi přizpůsobuje své vlastní koncepci souboru teorií, kterou aplikuje i na mnoho jiných starověkých kultur.

Viz. například publikace: „Superbohové“. „Tutanchamonova proroctví“, „Terakotova armáda“ či „Keltské kroniky“. Všechny uvedené knihy vyšly v českém jazyce. Pokud si výše uvedené informace shrneme do jednoho celku, můžeme říci, že badatel a výzkumník Cotterrel zkoumá vzájemné rozdílné rotační cykly slunečního polárního magnetického pole, které by mělo trvat 37 dní a rovníkového magnetického pole, které trvá 26 dnů v návaznosti na jedenáctiletý cyklus slunečních skvrn.

Ve chvíli, kdy na třetí proměnnou pozici vložíme planetu Zemi, vstoupíme do poměrně rozsáhlých výpočtů, ze kterých vyjde soubor jakýchsi pěti velkých cyklů sluneční aktivity o délce 3553 let, nebo o délce 3740 let.

Tyto obří cykly sluneční aktivity pak Cotterrel koreluje se starou nám již dobře známou aztéckou teorií „Pěti Sluncí“. Já bohužel nemám onu svatou trpělivost, abych se zde pouštěl do matematické ekvilibristiky a tak potencionální zájemce odkazuji na závěry Johna Majora Jenkinse ohledně práce Maurice Cotterrela.

Výše uvedeným tvrzením nechci říci, že mnohé z informací, které výzkumník Maurice Cotterell ve svých knihách prezentuje, nejsou objevného charakteru. Ovšem na druhé straně je prostě fakt, že problematiku faktoru 2012, mayské a aztécké kosmologie a výpočty slunečních cyklů, které Cotterell uvádí, by měli z důvodu celé řady nepřesností pro potencionálního čtenáře fungovat spíše jako základní inspirativní a obecný námět.

Rozhodně by neměli být součástí hlubinného profesionálního studia problematiky „faktoru 2012“. Navíc mne hodně mrzí utkvělá představa výše uvedeného badatele, že v roce 2012 dojde k obrovskému zhroucení magnetických polí Slunce, což následně přivodí na planetě Zemi sérii silných kataklyzmatických katastrof. Nevím jak čtenáři, ale já se s takovým výhledem smířit nemohu a ani nechci.