Akta "Horizont Událostí": Pravdivý příběh jedné civilizace (10)

Obraz se začal přibližovat. Bylo to něco úchvatného. Jako bychom se střemhlav řítili k zemskému povrchu. Projekce hologramu, či jak to sova nazvala, nás zcela pohltila. Nyní jsme klouzali ještě stále ve velké výšce, ale povrch země byl nyní zcela zřetelně vidět. V této chvíli začala sova opět hovořit:

„Naše země se rozkládala na osmnácti vzájemně propojených velkých ostrovech. Tyto ostrovy se rozkládaly zhruba od 60 stupně severní šířky k 50 stupni jižní šířky v oceánu, který v současné době nazýváte Atlantský oceán.

Zrod naší civilizace se traduje do období zhruba před 315 000 lety. V tuto dobu se na této planetě civilizační ohnisko lidské bytosti projevovalo prostřednictvím civilizace, kterou nazýváte Lemurie. Tato civilizace se nacházela na dvou místech tohoto světa. Její větší část na malém kontinentu, který se tehdy nacházel uprostřed dnešního Pacifiku.

Minoritní část civilizace se nacházela v prostředí dnešního Indického oceánu. Přesněji řečeno v místech mezi dnešní Lemurií a Cejlonem. V těchto místech měli Lemuřané především své laboratoře. Tato civilizace byla po všech stránkách velmi zvláštní. Později jsme zjistili, že její kořeny sahají daleko do této galaxie.

Přesněji řečeno do oblasti souhvězdí Labutě. Jak jsem již naznačil dříve, před naší i Lemurskou civilizací se na této planetě vyskytovaly i jiné nesmírně pokročilé inteligentní formy života.

V době před 300 000 lety jsme nalezli v různých částech Země celou řadu artefaktů v podobě nám neznámých zbytků technologií a jakýchsi záznamů, ze kterých jsme byli schopni postupně vydedukovat bližší informace o tom, jak vypadaly a jaký byl jejich vývoj. Věřím, že se někdy i k těmto faktům dostaneme. Budou pro vás zřejmě hodně překvapující, ne-li přímo šokující.“

Bylo to fascinující. Výklad sovy byl doplňován grafikou uvnitř světelné koule. Vsadil bych nevím co, že všichni co jsme byli v jeskyni, jsme hltali jednu informaci za druhou. Díky tomu, že jsme měli zapojený nejen sluch, ale i zrak, dokázali jsme vše, co nám sova říkala, podstatně rychleji zpracovat.

Najednou kolega, co seděl vedle mne, šťouchl do mého boku a s otevřenou pusou něco zamumlal. Teprve po chvíli jsem pochopil, že chce cigaretu. Mlčky jsem podal krabičku a také si jednu zapálil. Mezitím se sova napila vody ze sklenice a výklad pokračoval.

„Pojďme se ještě na chvíli vrátit k Lemuřanům, jelikož v naší hře hrají podstatně důležitou roli. V počátcích naší civilizace jsme se od Lemuřanů dozvěděli hodně zajímavé věci o jejich původu. Přiznám se, že jsme (tedy naše skupina) hodně dlouho uvažovali, zda máme následující informace zařadit do tohoto prvotního výkladu, ale vaši velitelé nás nakonec přesvědčili, že bychom to vynechávat neměli. Takže poslouchejte“.

Tajemství ze souhvězdí Labutě a ozvěna supernovy

V planetárním systému hvězdy delta Labutě se nacházela vysoce pokročilá humanoidní civilizace hodně technokratického ražení, ale zároveň se silnými altruistickými charakterovými vlastnostmi. V jisté době své existence tato civilizace zaregistrovala významné nebezpečí.

Tyto humanoidní bytosti zjistily, že během několika set let dojde k výbuchu nedaleké hvězdy. Masivní výron energie tekoucí blízkým kosmickým prostorem nebude možné ani přes vynikající technologické možnosti eliminovat.

Těmto bytostem nakonec nezbylo nic jiného, než rychle hledat v jiné blízké části vesmíru sluneční soustavu se sluncem třídy „G“, kde by mohly být příznivé podmínky pro uchycení jejich potomstva. Asi před 600 000 lety pronikl do naší sluneční soustavy svaz kosmických lodí velmi exotického charakteru. Tak jak tento konvoj postupoval sluneční soustavou, scanoval jednotlivé planety, až přišla řada na Zemi.

Okamžitě jim bylo jasné, že tato planeta je vhodná pro život a navíc by dokázala být významnou evoluční podporou pro jejich potomstvo. Nedaleko této planety se nacházelo menší planetární těleso s vlastní atmosférou, která ovšem nebyla pro tyto humanoidy dýchatelná.

Bohužel zjištění, že toto menší těleso je ve skutečnosti jakousi obří mobilní laboratoří dračích forem inteligence, přišlo velmi pozdě. Ve vzdálenosti asi 180 000 kilometrů od naší planety se konvoj dostal pod divokou palbu, která přicházela z povrchu menšího tělesa. Asi jste vojáci všichni pochopili, že hovořím o Měsíci. Bytostem ze souhvězdí Labutě nezbylo nic jiného než se bránit. Rozpoutala se zuřivá bitva.

Nejstarší – tedy draconiánská inteligence této galaxie se ale nemohla měřit s extrémně sofistikovaným zbraňovým systémem humanoidních bytostí, který byl lépe přizpůsoben fyzikálním principům třetí dimenze (jak jsem již naznačil draconiánské civilizační formy se vyvíjejí prostřednictvím sudých dimenzí).

Divoká bitva trvala necelých sedmdesát hodin. Draconiáni se nevzdávají. Celá jejich posádka o počtu asi 1500 jedinců zahynula. Povrch Měsíce byl na mnoha místech poškozen. Humanoidé však také došli úhony. Přišli o jedno své velké kosmické plavidlo. To nakonec havarovalo na povrchu Měsíce. Vašim velitelům jsme předali přesné souřadnice.

Díky těmto údajům asi za 25 let v rámci amerického programu Apollo budete schopni toto plavidlo opět nalézt a identifikovat. Faktem je, že z mnoha důvodů nešlo toto plavidlo nijak zachránit a v podstatě ani posádku.

Ta sice z 50% havárii plavidla přežila, ale v důsledku nedostatku kyslíku (všechny humanoidní bytosti jsou vázané na kyslíkovou atmosféru mnoha typů) o několik dní na to zbytek posádky hromadně odešel z fyzického života.

Ještě jsem vám zapomněl povědět jednu hodně podstatnou informaci. Tato humanoidní civilizace se ve slunečním systému „Cygnus – delta“ vyvíjela na dvou planetách s mírně odlišnými fyzikálními podmínkami. V důsledku toho se na jedné planetě vyvinuli jedinci dosahující výšku asi dvou metrů se sametově hnědou pokožkou, převážně světlými vlasy, velkýma zelenýma očima s výraznými nadočnicovými oblouky.

Kdežto ta samá humanoidní civilizace na druhé planetě byla podstatně menšího vzrůstu. Dosahovala výšky asi 160 centimetrů se sametově hnědou pokožkou, černými vlasy a výraznýma černýma očima s velkými nadočnicovými oblouky.

Každopádně za několik dní po bitvě se na modré obloze objevilo velké množství obřích kovově stříbřitých kosmických plavidel. Podle předem dohodnutých směrnic začala tato plavidla klesat na patnácti různých místech našeho světa. V této chvíli se začala psát nová kapitola evoluce bytostí v lůně modré planety zvané Země.“