FENOMÉN: Prastaré tajemství kosmické genetické linie "Heinz 57" (1)

Jmenuji se Alex Collier a posledních 31 let jsem v kontaktu se dvěma zástupci cizí inteligence, které nazývám Morenae a Vissaeus. Následující informace jsou tím nejdůležitějším, co jsem od těchto návštěvníků obdržel. Následující informace by měly sloužit k dalšímu studiu.

Rozhodně by neměly být přijímány slepým a nekritickým způsobem. Poslední roky jsou charakteristické jakýmsi stále intenzivnějším narůstáním celé řady problémů, které se týkají mnoha oblastí fungování naší společnosti. Poukazovali a poukazují na to mnozí výzkumníci a mezi nimi např. Bill Cooper.

Následující informace prezentují pohled zástupců naší nejbližší galaxie – galaxie Andromédy. K mému prvnímu kontaktu s inteligencemi Vissaeus a Morenae došlo v roce 1964, když jsem byl na rodinném pikniku v horní části poloostrova Michigan v místě, které se nazývá Woodstock.

Byl jsem malý kluk a v jedné chvíli jsem si šel se svými bratranci hrát ven na trávu. Pak si již nic nepamatuji. Další moje vzpomínka je na noc a na to, že mne moji rodiče hledali. Nedokázal jsem si na nic vzpomenout. Bylo to zvláštní. Poté se dlouhou dobu až do mých 14-ti let nic nedělo. Tehdy jsem jedné srpnové noci šel spát, tak jako každý den.

Najednou jsem se uprostřed noci vzbudil a vedle mé postele stály dvě zvláštní bytosti. Oba byli zřejmých humanoidních rysů a ten vyšší (Moreane) měl velmi světle namodralou pokožku. Druhá bytost (Vissaeus) byla podstatně menšího vzrůstu, byla mnohem starší a její pokožka se jevila jako čistě bílá. Ztratila onen namodralý nádech.

Od této chvíle začala má výuka s těmito E.T. Mnohé z toho, co jsem se dozvěděl a naučil, se dozvíte v tomto materiálu. Možná, že u mnohých čtenářů by se mohl objevit jistý druh shovívavého úsměvu, když tu hovořím o civilizaci z oblasti Andromedy.

Může to být způsobeno tím, že se lidé doposud fyzicky dostali na těleso vzdálené od Země pouhých několik set tisíc kilometrů a v našem případě operujeme se vzdálenostmi mnoha set milionů světelných let. V tomto ohledu se těmto čtenářům ani nedivím.

Naše zkušenosti a vědecké doktrinální poznatky o schopnostech pohybu biologické formy uvnitř časoprostorového kontinua jsou jednak extrémně omezené a jednak prostě mylné. Je to jako kdybychom chtěli po Homo erectus, aby porozuměl fenoménu kvantové fyziky.

Ve vesmíru se ovšem nachází inteligentní formy civilizační, které již dávno překonaly omezení tzv. „galaktických membrán“. Morenae a Vissaeus jsou zástupci jedné z humanoidních forem inteligencí z galaxie Andromedy, která je v jazyce vyspělých civilizací známá jako „Andara 05“.

Nemohu říkat něco jiného, protože tomu tak prostě je. Jde o jednu z nejstarších humanoidních civilizačních forem uvnitř Andromedy. Mí přátelé mi v tomto kontextu sdělili, že i forma lidské civilizace, která obývá planetu Zemi a která se v jazyce vyspělých civilizací nazývá „Heinz 57“ ve skutečnosti pochází z prostředí galaxie Andromedy.

Primární ohnisko šíření našeho, ale i dalšího druhu humanoidních forem života uvnitř této galaxie se nachází uvnitř systému Lyry. Vissaeus a Morenae mi sdělili, že se v současné době nachází v této a dalších sedmi nejbližších galaxiích mnoho lidských civilizací různých druhů o celkovém počtu asi 135 miliard obyvatel.

Tam venku se prý nachází i mnohé zcela odlišné civilizace jiných inteligentních druhů. Některé z nich jsou v dlouhodobém konfliktu s lidským druhem. Asi bych měl také uvést, že Vissaeus a Morenae patří mezi typické telepatické humanoidní rasy.

Během prvních deseti let se však oba dva naučili opět požívat hlasivky a náš jazyk takže byli schopni se mnou hovořit i verbálně, což bylo ovšem vždycky docela úsměvné, neboť často použili ne zrovna ten nejvhodnější výraz vyjádření. Morenae a Vissaeus jsou vyslanci velmi vyvinuté civilizace, která je s námi v jakémsi vzdáleném příbuzenském vztahu.

Dozvěděl jsem se, že jim velmi leží na srdci vývoj humanoidní genetické linie „Heinz 57“. Také mi bylo hned během prvních setkání naznačeno, že si dělají velké starosti s naším dalším osudem, resp. s naší budoucností. Jde především o události vzdálené asi 350 let směrem do naší budoucnosti.

Nevím, ale možná, že si někteří čtenáři v této chvíli oddychnou a řeknou si: "Tak to je dobré, to už tady dávno nebudu". Dovolte mi, abych se na tomto místě na okamžik zastavil. Lidé současnosti mají hluboce mylné a zcela nedostačující informace týkající se topologie Života. Jsem přesvědčen o tom, že někdy v budoucnosti se „topologie Života“ stane velmi významným studijním oborem. Nechci nyní vstupovat do zbytečných podrobností, tak alespoň několik inspirativních myšlenek.

Vše co vidíme a vnímáme je pouhým fragmentem projevu Života. Jednou ze základních topologických funkcí projevu životní formy je „holografická rezonance“, která permanentně a kontinuálně vytváří v médiu prostoročasu specifické fráktálové vibrační vzorce.

Tyto fraktálové vibrační vzorce jsou výsledkem permanentního proudění životní energie v síti těžko pochopitelných smyčkových uzlů uvnitř prostoročasu. Topologické geometrické formace těchto uzlů odpovídají základním vztahům. Mnohé z nich definuje tzv. „posvátná geometrie“. Jedním ze základních vzorců sítě smyčkových uzlů proudění životní energie uvnitř našeho prostoročasu je to, co prastará mystéria lidské civilizace nazývají „Květinou života“.

Takže indiferentní rezonance spojitého pole Života, kterou označujeme pojmem žijící individualita, neumírá a to co se všeobecně definuje jako smrt, je ve skutečnosti cosi, co bychom mohli velmi zjednodušeně označit jako „fázový přenos žijícího vědomí“ z jedné vibrační vlny výše uvedeného topologického vzorce do druhé. Takže by každého jednoho z nás mělo eminentně zajímat „co bylo“ a „co bude“, přičemž jedinou možnou a správnou odpověď obdržíme prostřednictvím toho „co je“.

Další faktorem je délka jednoho konkrétního života. Duchovně vyspělé civilizace, které jsou schopné držet frekvence svého vědomí v harmonii s nosnými frekvencemi příslušné galaktické buňky, mohou udržet své vědomí na jedné vibrační vlně velmi dlouho. Žádnou výjimkou není průměrný věk kolem 1000 až 1500 let. I když taková délka života pro nás může znít zcela pohádkovým způsobem, v galaktickém prostředí není zdaleka výjimečná.

Entropický proces buňkového stárnutí těla se významně zpomaluje s mírou konvergentní harmonické rezonance žijícího Vědomí s frekvencemi hostitelské galaktické buňky.

I toto je možné v důsledku účinků holografického a fraktálového principu projeveného Univerza. Vissaeus a Morenae se mi snažili velmi podrobně vysvětlit alespoň ty nejzákladnější aspekty „topologie Života“. Po určité době jsem však pochopil, že my, lidé z planety Země, máme před sebou ještě dlouhou evoluční cestu, než budeme schopni chápat, nebo dokonce i prakticky ustanovit, všechny důležité aspekty tohoto druhu poznání.

Bylo mi také naznačeno, že právě v důsledku absence těchto vědomostí se současná kosmologie potýká s některými hodně zásadními paradoxy, které nedokáže v této chvíli účinným způsobem řešit. Jsou to:

Plochost vesmíru – věda nám říká, že v nepřítomnosti hmoty je časoprostor tzv. „plochý“ a v něm pak je nejkratší vzdálenost mezi dvěma body definována přímkou a nikoliv zakřivením (kde je nejkratší vzdálenost mezi dvěma body definována křivkou). To ovšem znamená, že tzv. „Velký třesk“ byl neuvěřitelně přesně koordinovaný, neboť kdyby vyprodukoval jen o jednu biliontinu hmoty více, či méně, byl by Vesmír zakřivený i v nepřítomnosti hmoty.

Chybějící hmotnost vesmíru – věda nám říká, že gravitační přitažlivost v kosmu je větší, než lze vysvětlit množstvím viditelné hmoty a přesto pouze hmota má hmotnost a tudíž vytváří gravitaci. I když kosmologie operuje s tzv. „černou hmotou“, v samém výsledku to stále tento problém neřeší. Stále chybí ohromný kus hmoty.

Zrychlující se expanze vesmíru – s rostoucí vzdáleností se zvyšuje rychlost pohybu galaxií, i když by tomu mělo být podle stávajících vědeckých pravidel právě naopak. Jejich rychlost by se měla snižovat, neboť gravitace podle stávajících vědeckých pravidel snižuje sílu Velkého třesku, který je vymrštil do prostoru.

Koherence některých kosmických poměrů – hmotnost elementárních částic, počet těchto částic a síly, které mezi nimi existují, jsou záhadně uzpůsobeny tak, že favorizují určité poměry, které se neustále opakují. Naše soudobá věda není schopna vysvětlit příčinu tohoto zvláštního fenoménu.

Přesné sladění univerzálních konstant – klíčové parametry Vesmíru jsou tak neuvěřitelně přesně sladěny, že produkují nejen opakující se harmonické poměry, ale také podmínky, za kterých se může objevit, rozvíjet a šířit Život

Toto je pět základních paradoxů soudobé vědy, které by nemusely existovat, pokud by lidská bytost dokázala správným způsobem interpretovat principy tzv. „topologie Života“. Podle Morenae a Vissaeuse je však naše lidstvo na dobré cestě toto tajemství během následujících asi 200 let odhalit.