Projekt Mountauk a tajná vláda (2)

VL: Jakým způsobem získávali dobrovolníky pro tyto projekty?

DC: Drtivou většinou z nich byli nemajetní lidé tzv. z ulice. Bezdomovci bez sociálního zázemí. Když tito lidé zmizí, nikdo po nich nepátrá.

VL: Kdo byl za tento projekt zodpovědný?

DC: dr. John von Neumann a Jack Pruett.

VL: Ve hře nebyla žádná agentura?

DC: Nejsem si jistý. Nejsem si vědom žádné civilní agentury, která by byla s tímto projektem nějakým způsobem propojená.

VL: Kolik osob pracovalo v tomto zařízení?

DC: Asi 30.

VL: Kdo povolil používat tuto základnu k experimentům?

DC: Americké letectvo a námořnictvo. Byl to společný projekt těchto dvou armádních složek. Mám k dispozici i kopie dokumentů z Air Force, které toto prokazují.

VL: Jaký byl krycí příběh ohledně fungování této základny?

DC: Žádný neexistoval. Pracovalo se na oficiálně opuštěných základnách. Základna Mountauk byla oficiálně opuštěná někdy v roce 1969. Radarová technologie byla včetně dalších systémů zakonzervována a jejich činnost ukončena. Nikdo z veřejnosti neměl ani tušení, co se zde později odehrávalo.

VL: Odkud se čerpaly finanční prostředky na provoz a vývoj nové technologie?

DC: Ze soukromých zdrojů.

VL: Z nějakých firem?

DC: Do určité míry ano, alespoň v pozdějších fázích. Tyto firmy, ale neměly o pravém účelu tohoto projektu správnou představu. To znamená, že ze strany armády nebyly dostatečně kvalitně informovány. Ze začátku však na tento projekt plynuly peníze z bývalých nacistických zdrojů.

VL: V době kdy byl aktivní projekt „Phoenix 1“?

DC: Ne. Jde tu o projekt „Phoenix 2“ a „Phoenix 3“. Nyní bych vám rád sdělil některé důležité informace o původu těchto peněz. V roce 1944 projížděl pohraniční oblastí Francie a Německa vojenský vlak, který převážel nacistické zlato v hodnotě 10 miliard amerických dolarů.

Vlak byl americkou armádou vyhozen do povětří. Během této velmi odvážné akce bylo zabito 51 amerických vojáků. Zhruba o deset let později se však toto zlato objevilo ve hře v souvislosti s financováním projektu Mountauk. Tato skutečnost byla ověřena. Když se tyto finance vyčerpaly, přišly na řadu, jak jsem již naznačil, některé soukromé ekonomické zdroje.

Je třeba také upozornit na to, že avízovaný projekt byl po celou dobu pod dohledem americké vlády. Navíc byly pochopitelně do aktivit Moutauk zainteresovány další vládní agentury včetně CIA. V roce 1983 se ovšem nějaké informace dostaly na povrch v souvislosti se šokujícími událostmi na základně Montauk, o kterých budu hovořit později.
Tehdejší senátor Goldwater inicioval vyšetřování. Nepodařilo se však najít žádné stopy, které by nasvědčovaly tomu, že by americká vláda byla s projektem nějakým nekalým způsobem spojená. Projekt byl velmi chytře personálně obsazen.

Nahoře byl Pruett na pozici ředitele pro metafyzické aspekty projektu. Pruett přišel z Air Force. Po jeho odchodu byl vystřídán dr. Hermanem C. Untermannem. Pracoval zde také v tehdejší době jeden z největších expertů na elektroniku dr. E. Mathew Zerret, který v roce 1946 přišel z Německa v rámci „Operace Paperclipe“ společně s Wernherem von Braunem.

Všimněte si, že jde všechno o Němce s vysoce pochybnou minulostí. Mnozí z nich měli ve skutečnosti stát před soudním tribunálem v Norimberku. Především v šedesátých a sedmdesátých letech existovalo po Spojených Státech celkem 25 přísně utajovaných vojenských základen podobného typu.
Ovšem tak jak začaly docházet finance, začaly se postupně zavírat. Poslední z nich, základna Mountauk byla uzavřena 12. Srpna 1983.

(Ve skutečnosti jakoby uzavření Mountauk bylo perfektně načasované a kryje se s otevřením mezidimenzionální trhliny mezi třetí a čtvrtou dimenzí. K tomuto jevu dochází od roku 1943, kdy došlo ke zpackanému experimentu s lodí Eldridge každých dvacet let. Trhlina se otevírá na dobu zhruba 15-ti až 20-ti dní s počátkem mezi 7. – 10. srpnem. pozn. red.).

VL: Co můžete říci ohledně účinků na lidskou mysl?

DC: Z toho co si vzpomínám, pamatuji si, že jsem pracoval právě ve vývojovém sektoru, který byl zaměřen na využití celé řady nástrojů ohledně myšlenkové kontroly. Začátek programu byla naprostá katastrofa. Lidští jedinci, kteří podstupovali experimenty, skončili plně invalidní, nebo zcela mentálně retardovaní. Byla to hrozná katastrofa. Dodnes se prakticky nic z toho nedostalo na veřejnost. Já jsem za takových okolností odmítl pracovat v daném programu. Ovšem oni mi nějak vymazali paměť. Teprve o mnoho desítek let později se mi začaly vzpomínky vracet. Bylo to děsivé. Nikomu bych to nepřál zažít.