"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí související s problematikou "2012", přednáška č.11

Vzhledem k tomu, že se momentálně věnujeme těm nejdůležitějším kalendářním systémům, jež mají nějakou vazbu na „faktor 2012“, neměli bychom určitě opomenout ani na tzv. „tamilský kalendář“, který je nastaven na šedesátiletý cyklus.

Pokud by jste měli čas a chuť se mu více věnovat, pak by jste určitě zjistili, že jde ve skutečnosti o jakýsi derivát starého hinduistického kalendáře, jehož základem je siderický rok. Šedesátileté cykly bývají většinou spojené s šedesátiletým cyklem planety Jupiter nebo Saturn.

Jistou zajímavostí je fakt, že každý rok tohoto kalendáře má své specifické jméno. Speciálně pak rok 2012 se pak nazývá „llandana“, což v překladu znamená „potěšení“. Svého času velmi populární výzkumník John Major Jenkins vybádal v odnožích islámské a indické astrologie, že lunární uzly na precesi, ke kterým dochází jednou za 18,61 let, jsou zastoupeny jak hlavou, tak i ocasem draka.

Nevím zda to sděluji zcela přesně, ale lunární uzly jsou body ve kterých se Slunce a Měsíc vzájemně protínají ve svých drahách na obloze. Když k takovému zatmění došlo, tradičně se hovořilo o tom, že Měsíc pojídá Slunce. Podle islámské tradiční astrologie má velmi důležitý význam právě tzv. jižní lunární uzel (ocas draka), ke kterému dochází na třech stupních Střelce což je extrémně blízko „galaktickému středu“.

Badatel Jenkins upozorňuje na to, že na pomyslných precesních hodinách reprezentuje zarovnání galaktického středu s osou zimního slunovratu v roce 1998 hodinovou ručičku, kdežto úplné zatmění Měsíce, ke kterému by mělo dojít o zimním slunovratu 2010 tedy v letošním roce, představuje pomyslnou minutovou ručičku.

Pakliže by tomu tak obrazně skutečně bylo, mělo by o zimním slunovratu v roce 2012 dojít ještě s nějakým subjektem, který se bude nacházet na oné pomyslné ose v těsné blízkosti galaktického středu. Jednou ze základních měrných jednotek času v kontextu s precesí je délka čítající 72 let. Takže máme tu rok 1998 a před tím rok 1926.

Jednou šestinou 72 letého cyklu je dvanáct let (1998 – 2010) a dále šestinou dvanáctiletého cyklu jsou dva roky (2010 – 2012). Takže se znovu vracím k původní otázce: „Jaké nebeské těleso se objeví ve spojení s galaktickým centrem o zimním slunovratu v roce 2012?

Ve hře je poměrně velké množství těles uvnitř naší sluneční soustavy (komety, meteority, planeta X, Nibiru atd., ve hře jsou podle Johna Majora Jenkinse dokonce i dva asteroidy, konkrétně jde o „2002AU4“, nebo „1999NW2“). Výzkum v tomto směru běží na plné obrátky.

Pojďme se ale ještě jednou podívat do Asie. Existuje tu ještě jeden tibetsko – buddhistický nástroj, který má do „faktoru 2012“ co říci a tím je prvek, který se nazývá „Kalachakra“, což v překladu znamená „Kolo času“. Říká se, že tento nástroj předal svému lidu k užívání těsně před svou smrtí populární Gautama Budha.

S tím souvisí i poměrně zajímavá legenda. Podle ní po smrti Budhy vládlo prvních sedm králů Shambally, přičemž osmý král v pořadí založil dynastii dalších 25-ti králů, ve které byl tento osmý král první v pořadí (7 + 25 králů celkem). Podle této legendy a vlastně i proroctví „kalachakry“ poslední z těchto králů vstoupí do období „zlatého věku“.

Je potřeba poznamenat, že každý král Shambally vládne 100 let. Jednoduchými počty zjistíme, že by se mělo jednat o období 3200 let po smrti Budhy. Problémy však nastávají s přesnou datací smrti Gautama Budhy. V podstatě je datována do nesmírně širokého časového pásma od roku 2422 př.n.l. až 546 n.l. Z tohoto pohledu bychom měli příchod „zlatého věku" očekávat v období mezi 779 n.l. až 2655 n.l.

Vzhledem k tomu, že současný tibetský kalendář začal fungovat v roce 1027 (podle některých jiných verzí v roce 1026) a to ve chvíli kdy v této zemi započala výuka Kalachakry, měl by dvacátý první král Shambally (dvacátý osmý celkově v pořadí) převzít moc v již zmíněném roce 1927 a bude vládnout do roku 2027. Takže posledního krále dvacátého pátého (třicátého druhého v celkovém pořadí) bychom měli přivítat v roce 2327 n.l. Nicméně někteří tibetští lámové jsou přesvědčeni o tom, že dvacátým pátým králem je Rudra Cakrin, který vládne již v současné době, což stále odpovídá vzhledem k možným termínům smrti Budhy.

NICMÉNĚ…. velmi zajímavá je varianta kterou nabízí „Ningmapa“ čili „nejstarší“ (mělo by jít o nejstarší sektu tibetských buddhistů).

Ti tvrdí, že Padmasambhava, čili Guru Rinpoče, který přinesl buddhismus z Indie do Tibetu v osmém století našeho letopočtu, byl třináctým (celkově dvacátým pátým) králem, jenž vládl kolem osmého století našeho letopočtu, tedy 300 let před tím, než učení Kalachakry bylo přijaté tibetem.

V tomto případě by ovšem král, který se ujal moci v roce 1927, měl být posledním dvacátým pátým králem (třicátým druhým celkově), který nastoupil na trůn v roce 1927. Pokud by tomu tak bylo, pak by jeho vláda skončila v roce 2027.

Podle uvedeného proroctví by měl právě tento král vyhrát poslední bitvu proti Králi barbarů“. Tímto aktem by měl být zahájen zlatý věk, který by měl trvat minimálně tisíc let.

Velmi zajímavou informaci podává ve své skvělé knize „The Transformative Vision“, která byla vydána v roce 1975, přední výzkumník „faktoru 2012“ Jose Argulles, který tvrdí, že v roce 1927 započal šestnáctý šedesátiletý cyklus Kalachakry, který skončil v roce 1987. Tento cyklus by prý měl být zároveň posledním v tibetském kalendáři.

V tomto ohledu je nesmírně zajímavý fakt, že v roce 1969 se nechal slyšet výzkumník Tony Shearer, že devátý a poslední cyklus podsvětí aztéckého kalendáře končil také v roce 1987. Jaká to úžasná náhoda?

Zajímavá je také skutečnost, jak se k této informaci Shearer dopídil. K pochopení skutečné pozice současného „cyklu nebe“ a „podsvětí“ došel na základě konverzace s mexickým umělcem José Miguelem Covarrubiasem, který potřebné informace údajně získal od kouzelnice v džungli v oblasti Tehuantepec.

Shearer se pak snažil tyto informace srovnat s cykly gregoriánského kalendáře. Pokud by měl čtenář zájem o další informace, pak by si měl prostudovat jeho knihy „Lord of the Dawn“ a „Beneath the Moo nand Under the Sun“.