Akta "Horizont Událostí": Pravdivý příběh jedné civilizace (9)

Tyto gigantické civilizace zde zanechaly nesmírně intenzivní otisk své vlastní osobité identity a to nejen uvnitř našeho genomu, ale i prostřednictvím jakýchsi „datových schránek“ s jejichž obsahem jsme my i vy, tedy my lidé za určitých okolností schopni komunikovat.

Přesně v 10.00 hodin místního času 11. prosince 1945 začala jedna z přítomných sov hovořit.

„Věřte nám, že si velmi dobře uvědomujeme, jakým informačním šokem každý z vás prochází. Ovšem byli jste pro tuto misi vojáci vybráni velmi pečlivým způsobem. Vaše vědomí se musí umět vyrovnat s takovými extrémními situacemi. Jednou z prvních věcí, kterou bychom vám chtěli říci, je skutečnost, že vám velmi dobře známá Darwinova teorie není správná.

Tedy přesněji řečeno její některé fundamentální vývody mají svá opodstatnění, která se dají aplikovat na celou řadu živočišných a v podstatě i rostlinných druhů nacházející se na této planetě. Ovšem již zdaleka tak to neplatí o nás lidech.

Všimněte si prosím, že hovořím v množném čísle. Protože i my jsme stejní lidé jako vy. I toto (sova rozmáchla rukou kolem dokola) je vaše planeta, ale svým způsobem i náš domov. Naší prapředci však Zemi opustili ve velkých kosmických plavidlech.

Ano, měli možnost se rozhodnout. Buďto zůstat a včlenit se do některé ze čtyř záchranných expedic, nebo odletět. Naší předci se rozhodli tuto planetu opustit a věřte mi, že tak učinili s velmi bolestným srdcem a hlubokým zármutkem.

Jenže co kdyby žádná z původních čtyř migračních skupin svůj exodus nepřežila? Co by se stalo? Zanikla by naše rasa? Zřejmě ano, ale to jsme nechtěli v žádném případě dopustit. Dovolte nám prosím, abychom vám v následujících hodinách předali naše veliké tajemství. Tajemství, které je staré několik desítek tisíců let.“

Legenda o Atlantidě

„Naše rasa. Myslím tím atlantská rasa je součástí lidského genomu. V lidském genomu se v současné době nachází celkem pět hlavních genetických pramenů obohacení. Tedy pokud máme na mysli lidskou bytost a její civilizační projevy zde na Zemi.“

Sova se krátce odmlčela, aby se napila čerstvé vody z plechového hrníčku. Ostatní sovy seděly na zemi v půlkruhu kolem té, která vyprávěla. V jeskyni bylo hrobové ticho, jen někde vzadu vrněla svým monotónním tónem kamera.

„Určitě budete chtít vědět něco více o těchto pramenech obohacení. V podstatě jde o datové uzly, které se nachází uvnitř lidské DNA a které vytváří datové spojení s kolektivním egregorem civilizace atlantské, civilizace amurské a ještě tří dalších civilizací, jejichž jména v podstatě neexistují, ale o kterých víme, že se nacházely zde na Zemi od dob příchodu člověka.

Nyní vás zřejmě překvapilo, že jsem řekl (všechny sovy byly mužského pohlaví) „příchodu člověka“. Asi bych měl tento fakt poněkud blíže vysvětlit. Lidská bytost je v této galaxii jednou ze dvou páteřních evolučních skupin vývoje božského vědomí.

Velmi obrazně řečeno (a volím tento způsob, ne že bych se chtěl vyhnout hlubším poznatkům, ale z toho důvodu, že nás prostě nyní tlačí čas) patří lidská bytost ve své obecné a univerzální energetické a evoluční povaze mezi dvanáct kmenů vyvíjejících se humanoidních skupin, pro které se vžilo všeobecné označení „andělé“.

V jeskyni to okamžitě zašumělo. Vlny šepotu se přelévaly z jedné strany na druhou. Nakonec musel zasáhnout generál McAspen:

„Ztište se vojáci a naslouchejte! Jak zde bylo před chvíli řečeno. Nemáme čas!! Na druhé straně ovšem nemůžeme přistoupit k další části naší operace, pokud nebudete mít k dispozici dostatečně kvalitní informace.“

Sova, která k nám promlouvala, využila toho, že se generál ujal na chvíli slova a začala cosi rozebírat se svými kolegy, ale jakmile nás generál napomenul, pokračovala v přednášce.

„Druhý nejsilnější vývojový kmen je zastoupen vysoce inteligentními bytostmi, na které vaše mytologie velmi dobře pamatuje. Ve vašich legendách a civilizačních pamětech tyto bytosti vystupují pod souhrnným kolektivním označením – „draci“.

Nemáme k dispozici přesné informace, odkud lidská bytost na planetu Zemi přišla, ale jednoznačně víme o tom, že se její původní evoluční profil nacházel na zcela jiné frekvenční úrovni než jak je tomu dnes a než jak je tomu v lidské historii zaznamenané ve 3D.

Podle našich atlantských kronik se lidská bytost v této dimenzi na této planetě objevuje náhle před několika miliony lety. Nikoliv jako opice, ale jako vysoce vyspělá bytost. Kolektivní pole vědomí lidské bytosti „připoutané“ do etherického těla planety Země vytvořilo celkem tři obrovské civilizační útvory projevené uvnitř 3D.

Tyto gigantické civilizace zde zanechaly nesmírně intenzivní otisk své vlastní osobité identity a to nejen uvnitř našeho genomu, ale i prostřednictvím jakýchsi „datových schránek“ s jejichž obsahem jsme my i vy, tedy my lidé za určitých okolností schopni komunikovat.

Každá velká civilizace (a tím nemyslím co do počtu nebo do plochy obývaného území, ale oním slovem „velká“ máme na mysli kreativní otisk v referenčním poli příčin a následků této planety) vzniká na základě činnosti jistých zákonů, které vaše lidstvo zatím nezná.

Tyto zákony působí na tzv. „fluktuaci lidských duchů v příčinném planetárním poli“. Je velmi smutné, že se u vás tato oblast nevyučuje ve školách, jako tomu bylo a vlastně stále je u nás.

Charakter tohoto poznání souvisí hlubokým poznáním fundamentálních zákonů přírody, podle kterých se řídí každá planeta. A tak i naše atlantská civilizace vznikla před dávnými věky v důsledku činnosti těchto zákonů planety a zákonu vývoje Ducha.“

Doslova bez dechu jsme hltali každé slovo, které sova vyslovila. S každou vteřinou jako bychom se propadali do sféry něčeho absolutně nového a přesto tak známého, čistého a přesto tak hluboko skrytého. S každou vteřinou se kousek po kousku bortila většina z toho, co jsme získali svým dosavadním bohatým studiem.

Možná bychom toho měli litovat, ale opak byl pravdou. Nejen já, ale jak jsem se díval po kamarádech, i všichni ostatní kolem mne si velmi dobře uvědomovali onu neopakovatelnou příležitost a šanci proniknout do zcela jiného rozměru poznání.

A tak ve chvíli krátké pauzy (i když jsem nikdy nebyl věřící) děkoval jsem svému Bohu za tento fantastický dar, který mi byl dán k mým nohám. Pravda. V této chvíli jsem ještě ani náznakem netušil, čím vším bude muset být vykoupen, ale i kdybych to věděl, v této chvíli by mne to zcela určitě nezajímalo.

Mezitím uběhla desetiminutová přestávka jako mrknutí okem. Mezitím sovy na několik prázdných beden od munice postavených na sebe položily jakési malé zařízení. A sova, která před chvíli k nám promlouvala, si opět vzala slovo:

„Tomu co nyní uvidíte, bude generace vašich dětí za několik desítek let říkat „hologram.“

Několik metrů nad námi se rozzářil ostrý třídimenzionální obraz planety, které se pomalu a majestátně otáčela kolem své vlastní osy. Osazenstvo jeskyně jen užasle nahlas vydechlo.

„Pánové díváte se na vaší, vlastně i naší planetu. Takto vypadá z obežné dráhy ve vzdálenosti asi 600 kilometrů od zemského povrchu. Díváte se na planetu Zemi v době před 315 000 lety. Nyní „poletíme“ níž, abychom vám ukázali, kde všude se rozkládala atlantská civilizace.“

-pokračování-