Akta "Horizont Událostí": Pravdivý příběh jedné civilizace (8)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

17.02.2010 Exkluzivně

Nezměrná inteligence chtěla zasáhnout, ale nemohla. Velmi dobře si uvědomovala, že lidstvo začíná podstupovat tu nejdůležitější zkoušku za celou dobu své existence. Zkoušku duchovní dospělosti.

Obstojí?



Sova se ujala slova. Byl to dlouhý, velmi dlouhý polární den. S přestávkami na jídlo a výměnu stráží jsme se zatajeným dechem naslouchali informacím, které byly tak neuvěřitelné, že by je nikdo z těch všech lidí tam venku absolutně nedokázal přijmout.

Bezmála 180 vojáků v dlouhé jeskyni naslouchalo tomu nejneuvěřitelnějšímu příběhu, který mohlo lidské ucho slyšet. Jak jsem vám již řekl, nebyli jsme zdaleka ti klasičtí vojáci, kteří bezmyšlenkovitě plní příkazy svých nadřízených.

Průměrné IQ všech členů naší jednotky operující v dalekých pustinách Antarktidy se pohybovalo někde mezi 150 až 160 jednotkami. Konečně v přísně tajném dokumentu „Akta Horizont Událostí“ jsou vedené podrobné informace o každém z nás.

Jsem přesvědčen o tom, že pro dobré pochopení všech souvislostí, které vytvořily cestu k událostem následujícím, bude na místě, abych nechal prostor, alespoň pro to nejdůležitější co nám sovy sdělily a oddemonstrovaly.

Promlouvám k vám z přelomu roku 1945 až 1946, ale pokud žijete někde v místě časové osy až do roku 2023, měly by vás všechny zde uvedené skutečnosti extrémně zajímat. A zdaleka nemám na mysli pouze to, co nám sovy předaly. Ale od toho budeme muset začít.

Takže poslouchejte…..

Nyní se celá skupina sov soustředila před námi. V jeskyni se rozhostilo absolutní ticho. Proti sobě seděly možná dvě zcela rozdílné rasy, dva druhy očí se pozorně dívaly vzájemně do svých tváří. Přes propasti času se setkaly dva inteligenční faktory v mnohém sdílející stejný osud.

Anebo čas se slil do jednoho mizivě krátkého okamžiku, ve kterém není (a vlastně ani nikdy nebylo) včera nebo zítra. Ano, vlastně jsem si stále zřetelněji začínal uvědomovat, jak se má mysl postupně odpoutává od paradigmatu lineárního vnímání času.

Prostě historie a budoucnost se sjednotila v jeden jediný pulsující osudový bod událostí. Toto ohnisko se nacházelo právě teď a tady.

Jako nepředstavitelně silný magnet začalo k sobě přitahovat jednotlivé linie mnoha variant osudovosti. Jakási nám nepochopitelná a tajemstvím zahalená božská mysl rozhodovala o tom, která z tisíců a tisíců alternativ se stane neodmyslitelnou realitou v této těžko pochopitelné hře, ve které jsme byli pouhými pěšáky na pomyslné šachovnici.

Přesně v 10.00 hodin místního času 11. prosince 1945 začala jedna z přítomných sov hovořit.

---------------------------------------------------------------------------------------

O několik desítek kilometrů západněji oblohu rozřízl krátký světelný záblesk doprovázený hromovým rachotem. Obrovskou rychlostí k zemi klesalo jakési temné cizí plavidlo…….

Těleso platýzovitého tvaru klouzalo nadzvukovou rychlostí nad nekonečnými ledovými pláněmi. Jako duch protínalo oblohu a teprve když zmizelo za horizontem, ozvala se rázová vlna ohlušujícího rachotu děsící nekonečné kolonie tučňáků.

Přesně v místech kde se protíná 84 stupeň jižní šířky a 47 stupeň východní délky se cizí objekt dotkl sněhového pole. Ještě několik kilometrů se setrvačností smýkal, než se konečně zastavil. Temnotu místnosti zaplavilo kmitání pestrobarevných světélek, jež se mísilo s klapáním, jemným vrněním a mnohými dalšími zvuky.

Nakonec se ozvalo nepříjemné až zlověstné syčení a vše jakoby naráz utichlo. V jednom z rohu místnosti se počal zhmotňovat Tvor. Na jeho lesklé a jakoby šupinaté pokožce se jako v zrcadle odrážela mohutná palubní deska.

Tvor houpavou, jakoby kočičí chůzí přistoupil k pultu a několik minut se nehnutě díval do obrazovek monitorů. Jeho supermozek zpracovával všechny potřebné údaje a prostřednictvím subliminálních funkcí komunikoval s hlavním počítačem sondy. Tvor zaryl žlutě fosforeskující nehtovinové drápy do kůže.

Vydal zvláštní hrdelní tón spokojenosti, který se odrazil snad od každé věci, která se nacházela zde ve velínu lodi. Tvor si připnul na zápěstí předmět, který vypadal jako velké hodinky. Druhou rukou přejel nad jejich ciferníkem a v tom okamžiku se na displeji začaly v pevných sekvencích střídat oranžové symboly.

Po další půlhodině si na sebe oblékl cosi, co vzdáleně připomínalo něco mezi potápěčským oblekem a pancířem. Rychlými pohyby na různá místa této struktury připínal množství lidskému pohledu zcela neznámých exotických věcí.

Vlastně slovo připínal je velmi nepřesné. Prostě jen vzal do ruky předmět a když ho přiblížil na vzdálenost asi na pět centimetrů od těla, předmět se vždy s krátkým sykotem doslova přicvakl k povrchu pancíře.

Nakonec se Tvor naposledy rozhlédl po hlavní místnosti objektu. Jedna ze stěn zprůhledněla. Tvor se krátce rozběhl a prostoupil stěnou lodi tak, jako kdyby nikdy neexistovala a z výšky nějakých patnácti metrů seskočil do sněhu.

Narovnal se. Jeho bezmála třímetrová postava v jakémsi fialově světélkujícím pancéřovém overalu tvořila dlouhý stín na měsícem ozářené sněhové pláni. Prstem pravé ruky se dotkl čehosi na levém zápěstí. V několika následujících vteřinách kosmická loď zmizela. Ano, prostě zmizela ...

Tvor stál a chvíli se rozhlížel. Jeho zrak byl tisíckrát lepší než kteréhokoliv zvířete na této planetě včetně člověka. Poté se krátce podíval na displej, kde se neustále měnily oranžové symboly a dal se do běhu.

Tvor běžel a mířil k jednomu místu na horizontu. Běžel najisto. Vždycky šel na jisto. Po dvaceti minutách běhu se jeho rychlost stabilizovala. Tvor byl nyní dva a půl krát rychlejší než gepard. Musel běžet šestnáct hodin bez zastávky. Byl si toho velmi dobře vědom, ale také věděl, že je čerstvý. Dlouho nebude muset referovat.

-------------------------------------------------------------------------------

Nezměrná inteligence chtěla zasáhnout, ale nemohla. Velmi dobře si uvědomovala, že lidstvo začíná podstupovat tu nejdůležitější zkoušku za celou dobu své existence. Zkoušku duchovní dospělosti.

Obstojí?

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly