PAVUČINA ŽIVOTA: Moje cesta s Osxem (9)

„Toto je „centrum smrti“, mé dítě. Je to jedno z největších tajemství každého života. Je prostředek, ve kterém sídlí „sestra Života“.

„A jak se jmenuje?“, zeptal jsem se.

„Smrt“, dostalo se mi odpovědi.

Asi jeden metr za pravou lopatkou těla v těch nejhlubších úrovních aury a etherického těla jsem spatřil rychle se otáčející světelný disk s jemně fialovou aureolou kolem sebe. Mé vědomí zaplavil pocit něčeho velmi důležitého. Podíval jsem se směrem k Tvůrcům. Prakticky ve stejném okamžiku mé vědomí zaplavila celá kaskáda důležitých informací.

V této chvíli to bylo poprvé v mém životě, kdy jsem mohl vnímat tzv. „kvantovou část našeho mozku“. Tato část se u nás lidských bytostí ve skutečnosti nachází v páté dimenzi. (Majoritní část naší bytosti se nachází v tomto frekvenčním pásmu reality. Pouze ta minoritní prostupuje do dimenze třetí. Někdy později si o tom určitě povíme více).

Podle informací, které jsem se dozvěděl od našich Tvůrců (a později z několika různých zdrojů mi přišlo potvrzení), se náš Vesmír skládá celkem z 15ti dimenzí. Každá tato dimenze vymezuje velmi specifické spektrum kmitání pro nás zatím těžko představitelné síly, kterou někdo nazývá Bohem, Aláhem či Prapříčinou, Ain Soph. Mému nitru je nejbližší pojem „Univerzální kosmické vědomí“ a proto se na něho budu i v následujících částech našeho textu odkazovat.

Bylo mi také řečeno, že v každé dimenzi se nachází sedm dalších autonomních vibračních úrovní, které odpovídají „sedmi tónům tvoření“. Komplexní spektrální profil „Univerzálního kosmického vědomí“ z pohledu duchovní logiky lidské bytosti je tedy tvořen 15 x 7, tj. 105-ti autonomními vibračními pásmy, ve kterých může probíhat lidská evoluce.

Ve své podstatě Realita, která se zrcadlí v těchto vibračních rovinách, je ve skutečnosti odrazem „mentálního vizuálního přemítání“, „Univerzálního kosmického vědomí“. Bylo mi Tvůrci prozrazeno, že každý segment naší reality je ve skutečnosti jakousi „mentální ideou“ božského vědomí.

Tato oblast informací je poměrně složitá a hodně dlouhá na sdělení a ve skutečnosti nevím, zda by vás vůbec zajímala. Nicméně v dalších částech této knihy se k ní budeme poměrně pravidelně vracet a přitom vždy utrousíme něco z nových poznatků.

Vraťme se ale k tomu co jsem viděl. V přívalu dat, kterých se mi dostalo od Tvůrců, jsem se například dozvěděl, že kvantová část mozku, tedy ta nacházející se v páté dimenzi, je na jedné straně přímo propojená se systémem tzv. „nekódující lidské DNA“ a na straně druhé s tzv. „tvořivými principy galaktického a dokonce komplexně kosmického charakteru“.

Když jsem byl právě v tomto přemítání, dostal jsem nutkavou potřebu šáhnout si na do tohoto nafialovělého rotujícího disku. Svou pravou ruku jsem opatrně přibližoval k energetickému útvaru. Když jsem byl vzdálen jen několik centimetrů od jeho okraje, začala ta část, která byla nejblíže mým prstům, jakoby jemně sršet.

Zároveň jsem cítil mírný tah, který jakoby vtahoval mou ruku dovnitř. Podíval jsem se na Tvůrce, jelikož jsem znejistěl, ale jejich pohled mne ujistil, že je vše v naprostém pořádku. V tuto chvíli mé prsty pronikly dovnitř disku. A to co nastalo, bylo naprosto fascinující.

Mé vědomí v jedné jediné vteřině zalilo neuvěřitelné množství různorodě barevných znaků a symbolů. Dozvěděl jsem se, že to jsou grafické archetypy, které představují datový potenciál naší galaxie. Jinými slovy, mé vědomí přetvářelo do těchto grafických prvků data, která protékala po makrokosmických meridiánových drahách z jednoho místa na místo druhé.

Později jsem zjistil, že jsem viděl pouze zobrazení těch informací, kterých se dotklo mé duchovní vědomí. Pokud se lidské vědomí napojí na takový kosmický datový proud, je schopné přeložit tato data do jistých specifických jednoduchých symbolů, které lze přímo vidět duchovním zrakem.

V této souvislosti mi Tvůrci sdělili, že v dávné minulosti byla každá lidská bytost napojená na takové datové proudy, které uvnitř duchovního vědomí byli schopni vnímat v podobě zvláštních symbolů nebo vnitřního hlasu.

Z těchto dob prý pochází např. fráze „…..a bůh ke mne promluvil atp.“. Znakové a hieroglyfické písmo je přímou návazností na tento typ pradávné komunikace. V období před 10 000 až 12 000 lety př.n.l. však z jistých velmi závažných důvodů člověk tyto schopnosti potlačil.

Po krátké chvilce jsem zjistil, že tok informací stoupá a síla mé intuice mi říkala, že bych měl ruku z tohoto energetického disku vyndat. A to jsem také rychle učinil. Zároveň jsem v duchu přemýšlel nad tím, že jsem svou ruku strčil do svého vlastního mozku. Při této představě jsem se musel opravdu smát.

(Na tomto místě bych měl asi znovu připomenout, že v mentálním a psychickém stavu, ve kterém jsem se nacházel na své cestě k srdci Matky Země, jsem neuvažoval jako malé dítě, jako inkarnát ve fyzickém životě, ale jako ryzí duchovní bytost, jako projevený Život ve své individuální přirozenosti kde čas nehraje absolutně žádnou roli.)

Jenže Tvůrci opět svým typickým způsobem opravili tok mých myšlenek. Tak jsem přišel na to, že onen fialově zářící rotující disk energie není přímo kvantová část našeho mozku sama o sobě, ale jde „pouze“ o energetický zrcadlící se odraz tohoto úžasného nástroje v prostředí etherického těla inkarnáta.

V přechodu do čistě fyzické topologie se tento útvar nachází asi jeden metr za pravou lopatkou člověka. Ale to stále nebylo všechno. Obraz mého těla se jakoby kousek pootočil kolem své vertikální osy a díky tomu jsem objevil cosi, co okamžitě přitáhlo mou pozornost.

Naprosto v geometrické rovnováze za levou lopatkou jsem viděl pulsovat malý zlatobílý bod, který se chvíli zvětšoval a chvíli zase zmenšoval a tak stále dokola. Svým duchovním zrakem jsem spatřil obrovské množství jemných vláken, které prostupovaly do těla, ale mnohé jen tak povlávaly v blízkosti pulsující bodu.

Byl jsem tak zaujat svým pozorováním, že jsem si neuvědomil, jak ke mně Tvůrci přistoupili. Teprve jejich proudící nádherná energie, která se spojovala s energií vyzařovanou z mých čaker, mne „probudila“. Podíval jsem se na ženu a svými myšlenkami jsem se zeptal na to, co právě vidím. A dostalo se mi velmi záhadné odpovědi:

„Toto je „centrum smrti“ mé dítě. Je to jedno z největších tajemství každého života. Je prostředek, ve kterém sídlí „sestra Života“.

„A jak se jmenuje?“, zeptal jsem se.

„Smrt“, dostalo se mi odpovědi.

Asi bych měl cítit v této chvíli tíseň a strach, ale ve skutečnosti tomu tak vůbec nebylo. Zkoumal jsem své pocity, ale jediné co skutečně převládalo, byla zvídavost a zájem. A Tvůrci pokračovali:

„Aby člověk mohl být zasvěcen do těch nejvyšších mystérií Života, aby byl schopen pochopit jeho podstatu, poslání. Aby lidská bytost mohla skutečně přijmout jeho Lásku – musí podstoupit Zasvěcení Smrti. Již z tohoto důvodu je přirozený účinek Smrti nejvyšším darem, který může lidská bytost ve svém Životě přijmout“.

S neskrývaným úžasem jsem hleděl na své Rodiče. V tuto chvíli jsem ještě netušil, že v mém současném životě přijde okamžik, kdy budu muset tuto zkoušku podstoupit, ale v takové podobě, která nebude znamenat konec mého fyzického života.

Ale Oni to věděli. Z jejich očí to bytostně vyzařovalo.