ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tajné projekty a technologie: A) Technologie HAARP, přednáška č. 5

Ministerstvo obrany Spojených Států je vlastníkem technologického systému HAARP. Konkrétně však jde „Air Force´s Phillips Laboratory of Massachusetts“ a „Navy´s Office of Naval Research of Washington“.

Tyto úřady zabezpečují prakticky vše od odpovědnosti za provoz, technický dohled, administrativu i management. Přes to všechno je dodnes „HAARP“ před veřejností prezentován jako civilní projekt. Dozvídáme se, že jde ryze o vědeckou záležitost. V tomto duchu máme k dispozici celou řadu literatury včetně internetových zdrojů.

Při podrobnějším průzkumu veřejně dostupných informací zjistíme, že do údajně ryze vědeckých projektů navázaných na činnost HAARP jsou zapojeny například tyto americké univerzity: „University of Alaska“, „University of Massachusetts“, „University of California“ v Los Angeles (UCLA), „Massachusetts Intitute of Technology (MIT) , „Stanford University“, „Clemson University“, „University of Tulsa“, „University of Maryland“, „Cornell University“, „SRI International“ a „Geospace Inc.“

Pěkný seznam, že? Takže skutečně asi vědecké účely. Ovšem na druhé straně máme k dispozici poměrně velké množství hodně zásadních nesrovnalostí. Tak například, pokud by se někomu podařilo nahlédnout do jednoho z mnoha klíčových dokumentů, který ovšem není pro veřejnost přístupný, mohl by se dočíst následující:

„Srdcem programu HAARP je vývoj unikátní technologie umožňující ohřívání ionosféry, umožňující experimenty, které by měly odhalit potencionální možnosti využití této technologie pro obranné účely“.

Pomineme-li fakt, že v tomto vyjádření již zdaleka nejde pouze o ryze vědeckou záležitost, pak bychom měli řádně prozkoumat skutečnou povahu slovního spojení – „obranné účely“. V podmínkách logiky chápání podstaty věcí americké armády (jak víme ze smutných zkušeností) je rozdíl mezi pojmem „obranný“ a „útočný“ mnohdy prakticky mizivý.

K dispozici máme ale i jinou stopu, která nás upozorňuje na to, že s ryze vědeckými účely HAARPu to nebude zase až tak horké. V našem případě jde o hlavní zakázku v souvislosti s výstavbou HAARPu, která byla adresována společnosti „Rayetheon E - Systems“.

Tato společnost je ve skutečnosti jedním z největších armádních dodavatelů na světě. Na druhé straně hlavním hráčem ve hře známé jako HAARP je jednoznačně republikánský senátor za stát Aljaška pan Ted Stevens (obr. vlevo).

Vystupuje jako vysoce spolehlivý stoupenec základny HAARP a vystupuje jako velmi snaživá politická spojka mezi Washingtonem a Aljaškou. Samozřejmě, že speciálně pro něho je tento projekt obrovským politickým byznysem.

Přináší peníze a pracovní místa do oblasti Aljašky a nejen to, jen čistá existence tohoto technologického zařízení přinesla do státní kasy Aljašky do současné doby přes 58 milionů dolarů.

To všechno jsou fakta, na která společnost velmi dobře slyší. A politik potřebuje být oblíbený. Před námi leží ale další poměrně podivuhodné zajímavosti. Jedna ze zvláštních stop, která může hodně napovědět o reálném účelu technologie HAARP vede až ke špičkovému ruskému vědci Roaldovi Zinurovičovi Sagdějevovi, který byl svého času jedním z členů vědeckého výboru, jenž pracoval na hlavních konceptech činnosti HAARP.

Rád bych na tomto místě upozornil, že jedním z hlavních sponzorů uvedeného vědeckého výboru není nikdo jiný než nám již dobře známý „Air Force´s Phillips Laboratory of Massachusetts“ a „Navy´s Office of Naval Research of Washington“. Jaká to náhoda!!

Uvedený vědecký výbor byl pravidelně svoláván institucí „East/West Space Science Center of the Univerzity of the Maryland“, kde je akademik Segdějev.
Dr. Sagdějev byl velmi činorodý člověk. Sloužil patnáct let na pozici ředitele „Institutu pro kosmický výzkum“ bývalého SSSR, což je východní replika americké NASA. Koordinoval velmi významné nadnárodní kosmické projekty včetně známého programu „Sojuz – Apollo“ a mezinárodní kosmické mise, v rámci které byla vyslána kosmická sonda k Halleyově kometě.

Později se účastnil projektů zaměřených na výzkum jednoho z měsíců Marsu – Phobos. V průběhu posledních dvou kosmických misí byl akademik Sagdějev ve spojení s dvanácti zeměmi světa. Před tím než nastoupil svou kariéru v „Ústavu pro výzkum kosmu“ bývalého Sovětského Svazu, což bylo v roce 1973, měl za sebou velmi působivou kariéru v oblasti jaderné fyziky jako plazmový fyzik.

Byl jedním z nejmladších vědců, kteří získali vědecký titul „akademik“. Samozřejmě, že pro Američany představoval velmi prestižního vědce. V současné době působí jako emeritní ředitel ruského „Vědeckého Institutu pro výzkum vesmíru“ a zároveň jako profesor fyziky na Univerzitě v Marylandu a zároveň je jako univerzitní vědec aktivní v rámci projektu HAARP.

Mimo to je členem americké „Národní Akademie Věd“. Je možné, že vám na výše uvedených informacích cosi nesedělo a vězte, že nejste zdaleka sami. Akademik Sagdějev je totiž přímo ukázkovým případem existence „sjednoceného světa“ a sil, které stojí za „NWO“ a které se zakořenily jak na západě, tak i na východě.

Máme před sebou jeden svět, jeden cíl a vědce, který spolehlivým způsobem pracuje jak pro hypotetický „západ“, tak hypotetický „východ“. Ve skutečnosti zóna bývalého SSSR již dávno splynula se západem. Mimochodem byl to právě dr. Sagdějev, který během své kariéry vždy hrál významnou politickou roli.

Tak například během prvních pěti let perestrojky byl hlavním poradcem Michaila Gorbačova. V roce 1995 akademik Sagdějev přijal společně s Jevgeniem Velikovem cenu Leo Szilarda za fyziku, (obr. vpravo). Toto ocenění je udělováno „American Physical Society“ za vynikající úspěchy ve fyzice a za podporu prospěšného využití fyziky pro lidskou společnost.

V případě akademikových aktivit v projektu HAARP zní uvedená fráze poměrně hodně ironicky. Mimochodem Leo Szilard (1898 – 1945) byl prvním americkým fyzikem, který se vehementně usiloval o vývoj atomové bomby již v průběhu třicátých let minulého století. Hmmm. Co na to říci.

I přes naléhání Alberta Einsteina (1879 – 1955) aby tak nečinil, napsal Szilard v roce 1940 tehdejšímu americkému prezidentovi Franklinovi D. Rooseveltovi dlouhý dopis ve kterém naléhal na ustanovení projektu, který by vedl k vytvoření atomové bomby.

Tato aktivita nakonec vedla k realizaci nechvalně známého „Projektu Manhattan“, který tuto bombu skutečně vytvořil. A nyní přijde „happy end“. Sagdějev a Velikov přijali ocenění Leo Szilarda jako uznání za jejich vědeckou snahu namířenou proti jadernému zbrojení.

Jednou ze skutečně ryzích charakteristik globálního „Systému“ je jeho neskonalá ironie. Profesor Sagdějev byl svého času hlavní postavou, která spojovala aktivity technologického systému HAARP s plazmovou fyzikou, která byla klíčovým vědeckým oborem tohoto vědce.

Konečně, připomeňme si jednu z klíčových funkcí HAARPu, která se týká studia plazmové fyziky v horních vrstvách atmosféry, přičemž jevy zde evokované by se daly využít jako účinná zbraň namířená proti nepříteli kdekoliv na světě.

V této chvíli se však budeme muset znovu vrátit k původní klíčové otázce. Jak mohl bývalý špičkový vědec a expert na fyziku plazmy stát u zrodu technologicky nesmírně vyspělého amerického programu HAARP, tedy vysoce strategického programu geopolitického rivala kterým i po rozpadu Sovětského svazu Rusko určitě bylo a je?