"Nobelův torzní vzkaz" nad Norskem? (3) - Je toto konec Obamova kosmického programu?

Tento materiál je vyjímečně uvolněn z privátní sekce tohoto magazínu jako úkázka formy a úrovně reportáží, které mají k dispozici naší privátní čtenáři.

V prosinci 2009 se nad Norskem jednoho dne před svítáním stalo „něco“ opravdu neuvěřitelného, jak jsme již psali v I. a II. části tohoto povídání.

A reakce na tento jev se okamžitě rozdělila na dva zcela odlišné pohledy:

Jedna skupina lidí „koupila“ oficiální zprávu médií, že „to byl jen další nepovedený test ruské rakety…“.

A pak druhá skupina, která si myslí, že „by to tentokrát mohlo být něco jiného…“

Jak jsme ukázali v druhé části, dá se nyní trochu pochybovat, zda to celé souviselo s ruskou raketou. Ale ukvapený závěr, ke kterému došli všichni – s výjimkou Rusů, což je až zarážející – že Rusové nějak spirálu způsobili, to je, řekl bych, trochu moc.

Nyní můžeme na základě analýzy rozsáhlých fotografických důkazů, které přinesl norský tisk, říct, že norská spirála NEBYLA primárně způsobená „neúspěšným testem ruské rakety…“

Ale neúspěch ruské rakety mohl být ve skutečnosti způsoben silami, ať již byly jakékoliv, které „vytvořily norskou spirálu“. Následující část naší probíhající analýzy popíše přesně „jak“.

Vědecký důkaz za tímto rostoucím podezřením, že spirála nějak způsobila selhání ruské rakety, leží v neobyčejné geometrické struktuře, kterou Enterprise odhalila v příliš perfektních, příliš soustředných „lasturovitých kruzích“, které Spirálu tvoří (viz.obr. níže).

Klíčová část této „nemožné“ geometrie skládající se ze čtyř potemnělých čar, jako v zaměřovači, které svírají přesně devadesátistupňový úhel… a rozdělují spirálu do čtyř zářících kvadrantů (výše vlevo a vpravo).

Žádná „náhodně rotující raketa třetího stupně chrlící palivo“ prostě nemůže dosáhnout takovéto geometrie.

Tuto „příliš, příliš pravidelnou geometrii“ lze vysvětlit pouze přítomností nějakého druhu energií vyvolaného vzoru stojaté vlny ve spirále, který vytváří úzké, soustředné pruhy stejné šířky, uspořádané na fundamentálním médiu (unikající palivo třetího stupně?) externím „3-D energetickým vzorem“. A pak mě to napadlo:

„Chladniho obrazce!“

Chladniho obrazce (nebo modernější název „kymatické obrazce“) jsou dvojdimenzionální geometrické tvary vyvolané (v laboratorních podmínkách) akustickými vibracemi „tenké látky rozprostřené na tenkém podkladu“ (houslový smyčec „tažený kolmo na hraně kovové desky posypané pískem“ – výše vlevo); obrazce vypadají zpočátku jako vysoce uspořádané, základní symetrické vzorce, přičemž začínají s kruhovitými, soustřednými strukturami (viz. obr. níže)…

Tvary poté postoupí do „virtuální nesmírnosti mnohem komplexnějších, geometrických vzorů vyššího řádu“, protože frekvence zvuku se zvýší a „vyšší harmonické tóny“ (vytvořené smícháním vícenásobných frekvencí) rovněž narůstají (viz. obr. níže).

A „Chladniho obrazce“ se nevztahují pouze na zvuk.

Tyto fantastické, vibrační, geometrické symetrie mohou být TAKÉ vytvořeny elektromagnetickým buzením „vzoru stojaté vlny v elektrizovaném médiu, tj. plazmě“, jakou je například zemská ionosféra ve výšce cirka 80 km.

Nebo… jakou je vzor stojaté vlny povrchově položený na mrak rozptýleného aerosolu, přesně jako ten, který by byl vypuštěn do prostoru z „točící se porouchané rakety!“

Na všech snímcích norské spirály a ve všech líčeních očitých svědků se zdá, že všichni tito pozorovatelé byli naplněni bázní samotnou spirálou, avšak téměř úplně ignorovali zcela jasně viditelný „rozptylující se obal“ (viz. obr. níže), který obklopoval tento přesný geometrický obrazec… a ve kterém se v podstatě „objevila“ samotná spirála.

V tomto zřejmém „obklopujícím médiu“ byly vytvořeny DVA „tekuté vzory spirálovité vlny“.

První byl vytvořen prostým hydrodynamickým procesem „rychle se točící nádrže, z níž tryská kapalina“ a stříká svůj obsah v rozpínajícím se kruhu do hrubého vakua existujícího asi 80 km výše. Naše „prosakující ‚sběrnice’ třetího stupně ruské rakety!“

Tím vzniká tento úžasný obraz nad Norskem:

Tato rovnoměrná „spirální geometrie“ byla (jak skeptici správně tvrdí) pozorovaná již dříve. Při haváriích jiných vysokých stupňů raket během jejich odpálení (viz. obr. níže). Naším prvním příkladem (viz. obr. níže vlevo) je fiasko čínské rakety „ve výšce“ z roku 1989, což okamžitě vytvořilo „točící se větrník.“

Ve druhém příkladu (výše vpravo) je norská spirála z roku 2009. V „prvotních momentech“ se zdá, že vypadá a chová se PŘESNĚ jako její čínský protějšek z roku 89. Což posiluje naši analýzu v části II., že v této rané fázi „rozvinujícího se norského jevu“ by běžné rozptylování kapaliny z „porouchané rakety“ vytvořilo PŘESNĚ to, co jsme viděli.

Avšak až do té doby, kdy se to náhle změnilo na toto (viz. obr. níže):

A ne, tento dramatický rozdíl NENÍ způsoben „odlišnou expoziční dobou“ (jak William C. Treurniet elegantně potvrdil ve své nezávislé video analýze, na kterou mě laskavě upozornil Peter Gersten).

Tyto dva velmi odlišné vibrační „módy“, které jsou velmi hezky ukázány na dvou porovnávacích snímcích (níže), jsou přímo způsobeny „dvěma rozdílnými zdroji energie spirály“, které se dostavily postupně a prudce změnily původní vzor Archimédovy spirály ucházející kapaliny (viz. obr. níže vlevo)…

… na úžasně rezonantní Chladniho obrazec (obr. výše vpravo).

Tento dramatický „mód přechodu“ lze skutečně vidět na snímcích „rané“ (výše vlevo) a „pozdní“ (výše vpravo) norské spirály, které pořídili různí svědci vzdálení od sebe stovky kilometrů.

Abychom byli přesnější:

Na snímku spirály vlevo (výše), který byl pořízený během několika prvních rotací (spočítejte si je) od objevení spirály, je vzor spirály „nepravidelný“, různých šířek, a přímo na jeho střed je namířen podivný vývrtkovitý modrý paprsek.

Nicméně, na snímku vpravo (výše a níže), který byl pořízen pouze o zhruba minutu později, se z „modrého paprsku spirály“ stal pozoruhodný, protáhlý vidličnatě rozvětvený "čep“, který začíná přesně tam, kde končí poslední „pravoúhlá modrá vývrtkovitá část“.

Bližší zkoumání tohoto exotického „spirálovitého paprsku“ (viz. obr. vlevo níže) v porovnání s pozdějším snímkem (viz. vpravo níže) odhaluje, že vnější modré „vývrtky“ (ty značně vzdálené od jádra velké spirály), začínající v tomto „čepu“ se postupně „odklání“ od středu spirály… čím jsou od středu vzdálenější, tím více se „odklání“.

Jasný výsledek „rozšiřujícího se mraku kapaliny“ vanoucího směrem ven mimo materiál, tvořící „modrou vývrtku“, čímž způsobuje zvyšující se „sklon“ vzdálenějších spirálovitých vývrtkovitých zákrutů (níže vpravo)…

… až do bodu, kdy se první „modrý vertikální zákrut“ setká s „čepem“.

Podkladní „vzor velké spirály“ se prudce přeměňuje (výše vpravo) z „kapalinového vzoru s různými šířkami“ na „přesný, matematicky dokonalý ‚Chladniho obrazec’ (negativní obrázek vpravo dole)!“

Je zřejmé, že takováto dramatická geometrická změna v jednom kapalném médiu („mlhavý obal“ obklopující celou spirálu a její podivný „rotující modrý paprsek“) je možná pouze, pokud byl náhle aplikován nějaký druh „vnější síly“, nějaká externí rezonantní energie, aby zasáhla do původní kapalné dynamiky vytvořené interně na začátku této sekvence.

Jinými slovy: nějaký druh „vysoce vyspělé, elektromagnetické technologie“, jako je například HAARP!

Vytvářející síly, které by mohly geometricky otisknout (prostřednictvím nevyhnutelných torzních polí vytvořených plazmou) zelektrizovanou směs plazmy a aerosolu, která byla předtím uvolněna na hranici vesmíru, rozmetána na všechny strany prudce rotujícím nekontrolovatelným třetím stupněm ruské rakety Bulava.

Paul Murad, strojní a letecký inženýr, za několik minulých vlád vysoce postavený funkcionář Pentagonu, před několika lety vydal vynikající recenzi fyzikální teorie torzního pole nazvanou „Torsion Physics: A View from the Trenches“.

V průběhu této recenze Murad popisuje, jak pracoval s několika ruskými fyziky, kteří metodicky hledali způsob, jak přeměnit původní teoretický „Einsteinův-Cartanův tenzor křivosti“  na proveditelnou inženýrskou technologii pro „vytvoření a manipulaci torzního pole“. Jako součást této důležité inženýrské snahy, Murad v jednom místě jasně říká:

„… torze může být pravotočivá či levotočivá a je založena na válcovitém poli... a může být vytvořena nahromaděním velkého množství elektřiny [plazmy] a otáčením tělesa, což by, nad určitou rychlostí, posílilo torzní pole [níže]...“

Text k obrázku: Rusové provedli úctyhodnou práci v oblasti torzního pole a v některých situacích je používán termín pole ‚spinu’ jako synonymum k termínu ‚torzní’… Torzní pole se liší od jiných polí tím, že je sféricky symetrické. Torze může být pravotočivá či levotočivá a je založena na válcovitém poli… Může být vytvořena nahromaděním velkého množství elektřiny [plazmy] a otáčením tělesa…

Torze může vést k dalším jevům, které zahrnují ‚frame dragging’ (Lensův-Thirringův jev, pozn. překl.)… Existují příklady týkající se otáčivých těles, která ovlivňují také okolní otáčivá tělesa, díky vzájemnému působení jednoho pole spinu s druhým…“
Paul Murad, 2005
Torsion Physics: A View from the Trenches

A spirála v Norsku se definitivně otáčela, a to rychlostí asi „jedné otáčky za minutu!“  A byla nepochybně vysoce „zelektrizovaná“, jako hustá plazmová „bublina“ vytvořená na elektrizované hranici mezi vrchní atmosférou a samotným vesmírem.

Vytvoření vysoce uspořádaných, rezonujících „torzních polí“ v této elektrizované plazmě by bylo nevyhnutelné. Pak, i kdyby takováto pole nebyla původním, primárním cílem této obrovské „HAARPovské“ události, torzní pole vyvolané technologií HAARP vypadá až děsivě podobně, jako naše vlastní vizualizace daleko obsáhlejších torzních polí vytvořených otáčením Slunce a obíhajících planet v celé sluneční soustavě (viz. obr. výše).