PAVUČINA ŽIVOTA: Moje cesta s Osxem (8)

Když jsem si myslel, že je to všechno, spatřil jsem cosi, co mne ohromilo. Asi jeden metr za pravou lopatkou těla v těch nejhlubších úrovních aury a etherického těla jsem spatřil rychle se otáčející světelný disk s jemně fialovou aureolou kolem sebe. Mé vědomí zaplavil pocit něčeho velmi důležitého.

Teprve po chvíli mi došlo, že dvě čakry se chovají podstatně jinak, než všechny ostatní. Tenkrát v mém dětském věku jsem samozřejmě nic o čakrách nevěděl, ba ani netušil. Ale v prostředí a ve stavu, ve kterém jsem se nacházel, mi absolutně všechno připadalo zřejmé a pochopitelné. Dokonce jsem měl spontánní pocit, že to všechno co vidím již znám od nepaměti.

Takže dvě čakry se chovaly jinak. Šlo o první a sedmou čakru. U nich jsem viděl pouze jednocestný tok energie, přičemž druhou cestu zabezpečovaly dolní a horní končetiny. Také jsem si všiml jemného světleného sloupu, který prostupoval mým tělem.

Měl bílozlatavou barvu a vyzařoval méně intenzivní světlo než čakry, na které jsem upíral pohled před chvílí. Na stěnách tohoto malého tunelu jsem si všiml jemného světleného proužkování. Vypadalo to jako spodní část trupu hada.

Uvnitř neustále probíhaly světelné impulsy v podobě malých zářivě bílých kulovitých obláčků, jež se pohybovaly střídavě ze shora dolů a ze zdola nahoru. Nějak vnitřně jsem cítil, že tento zvláštní světelný energetický koridor spojuje první čakru se sedmou na jakési imaginární vertikální ose.

Podíval jsem se na Tvůrce a oni mi zprostředkovali informaci, že tomu tak skutečně je. Vnímal jsem stále silněji, že toto spojení je nesmírně důležité nejen pro náš fyzický život v inkarnaci, ale pro lidskou bytost jako celek.

Přijal jsem také poučení o tom, že první a sedmá čakra jsou v podstatě dvě hemisféry jednoho a toho samého energetického centra, které ovšem pracuje v trošku jiném vektoru činnosti než zbylé čakry. Najednou se ale celé vidění rozplynulo.

Lekl jsem se, zda jsem něco neudělal špatně, ale dostalo se mi poučení, že nikoliv. Jen „Matka Země“ čeká….. Nyní nastala má druhá část cesty k Srdci planety. Již jsem nebyl sám, ale po levé i pravé straně jsem cítil přítomnost Tvůrců. Vydali jsme se společně do nitra intenzivního světla.

Světelný chodník, nad kterým jsme jakoby pluli, se svými odlesky světla spojil s tímto světlem. Možná, že lepším vyjádřením bylo, že se ztrácel, ale já to tak necítil. Ve chvíli kdy jsme se dali do pohybu, se těla Tvůrců stala zřetelně průhlednými.

Dokonce se mi čas od času ztratila zcela. Tenkrát jsem nepřemýšlel nad tím, proč se tak děje, ale nyní vím, že to bylo způsobeno zvýšením frekvence toku energií v jemném tělesném profilu. Již několikrát jsem se zmínil o tom, že bylo prakticky nemožné sledovat čas.

Čas prostě neexistoval. Nevnímal jsem ho, a proto nemohu říci, ani jak dlouho tato naše cesta trvala. Na druhou stranu bych se ovšem rád podělil s tím, co jsem viděl a zažil v tomto konečném zbytku cesty. Prostupovali jsme pěti různými typy světla a to jak co do barvy, tak konzistence.

Nejprve to tedy bylo bílé světlo, které vypadalo jako klasické světlo, které si dokáže každý z nás představit. Jen bylo intenzivnější a neoslňovalo. Viděl jsem také, jak dokáže prostupovat póry kůže mého těla až několik milimetrů dovnitř tkáně.

Když jsem se zrakem a myšlenkou na tento jeho aspekt soustředil, cítil jsem mírné šimrání a svědění přesně v těchto místech těla. Nebylo to vyloženě nepříjemné, ale každopádně to bylo zvláštní.

V tuto chvíli jsem obdržel zajímavou informaci. Týkala se pochopitelně toho, na co jsem upíral svůj zrak. Šlo o velmi komplexní informaci s několika úžasnými faktory. Dozvěděl jsem se například, že náš lidský mozek není pouze ta část fyziologického těla, která se nachází uvnitř naší lebky.

Ve skutečnosti to co mylně považujeme za celý mozek je pouze jen jeho část. Druhá část našeho mozku je tvořena specifickými buňkami, které tvoří stěnu našeho tlustého střeva. Třetí část našeho mozku je pak tvořena buňkami pokožky našeho těla.

Bylo mi také sděleno, že buňky tvořící stěnu tlustého střeva a buňky tvořící pokožku našeho těla mají v sobě naprogramovaný tzv. zástupný symptom.

V praxi to znamená, že pokud dostanou ten správný impuls, dokáží se během několika desítek hodin přetvořit v klasické mozkové neuronové buňky.

Teprve o mnoho a mnoho let později mi můj učitel Pablo Osxo tyto informace potvrdil a náramně se divil, odkud to všechno znám. Takže jsem ho musel chtě nechtě seznámit s tímto mým spirituálním příběhem.

Náš mozek je tedy přímo na fyziologické úrovni našeho těla rozdělen do tří samostatných komponentů, přičemž každý komponent plní své samostatné úkoly důležité pro správný chod tělesných orgánů.

Ovšem paralelně více skrytým způsobem jsou prostřednictvím specifických nervových vláken tyto tři části mozku spojeny do jednoho komplexního celku. Navíc na elementární buněčné úrovni, lze pod správným datovým příkazem spustit potřebnou buněčnou metamorfózu v důsledku velmi efektivní buněčné zastupitelnosti.

Díky tomuto zjištění, které jsem si v sobě nesl prakticky od svých dvanácti let života, mi bylo dáno lépe pochopit multiplicitní roli tlustého střeva a pokožky těla.

K analogickému zjištění se asi tou samou nebo podobnou cestou dostal i známý ruský vědec a lékař dr. Bronikov, který prostřednictvím specifických praktik dokáže evokovat v buněčném systému pokožky lidského těla senzorickou funkci zraku a dokonce i přímou replikaci špatně fungujícího mozkového centra zraku. Bylo mi také řečeno, že tyto tři nezávislé a přesto vzájemně propojené orgánové části mozku jsou výsledkem působení kosmického principu tzv. „trojjedinosti“.

Velmi zjednodušeně lze říci, že jedna fyziologická část mozku souvisí s fyzickým projevem inkarnované osobnosti, druhá část pak s emočně psychickým projevem a třetí část s ryze mentálním projevem. Sama o sobě byla pro mne všechna tato zjištění zcela fascinující. Jenže jedno velké překvapení přišlo na závěr.

Tak především jsem pochopil, že Matka Země neustále vyzařuje určitý druh energie, který doslova v každé vteřině našeho života proniká do buněk umístěných v těch nejspodnějších úrovních naší pokožky.

Tato energie byla totožná onomu jasné bílému světlu, které nás všude obklopovalo a které mi pronikalo do hloubky několika milimetrů pod pokožku mého těla. Bylo mi řečeno, že se jedná o výživnou energii speciálně určenou pro buňky našeho trojnásobně projeveného fyzického mozku.

Zvyšuje elektricitu nervových drah a upravuje frekvence jistých senzorických zakončení na povrchu neuronů klasického mozku, tlustého střeva a pokožky. Bylo mi dáno ochutnat tuto energii s naprosto výjimečnými a těžko popsatelnými pocity.

Lidská bytost tedy hned prostřednictvím třech fyziologických orgánů na třech různých frekvencích, je schopna komunikovat s planetou Zemí, na které žije a vyvíjí se. Když jsem si myslel, že je to všechno, spatřil jsem cosi, co mne ohromilo. Asi jeden metr za pravou lopatkou těla v těch nejhlubších úrovních aury a etherického těla jsem spatřil rychle se otáčející světelný disk s jemně fialovou aureolou kolem sebe. Mé vědomí zaplavil pocit něčeho velmi důležitého.

-pokračování-