Paul Brunton: Poselství z Arunačály

Nepiš ještě žádného slova, pokud oheň nevstoupí do tvého srdce a jeho poselství v tobě nezazáří. Neboť období nastane, když váš svět narazí na sebe, bude vidět svou nezahalenou vlastní tvář. To je čas zhodnocení všech věcí na jazýčku vah a ti, kteří používají pero, nesou také velkou odpovědnost. Stůj s lidstvem na křižovatkách cest a upozorňuj na závažné otázky, které jsou v sázce. A pak, když jsi to provedl, skončil s velikou moudrostí, jíž ses naučil, připomínej si vždy, že nevyzpytatelný Anděl Osudu stojí dnes před lidskou rasou s výzvou oboustranně ostrého meče. Neměj žádný strach. Tak se staň.“

Nevěnoval jsem ani pár minut tomu, abych sledoval úžasný tropický západ slunce, kdy měděné zlato leželo bok po boku se svítivým opálem na nebeské klenbě, tak jsem byl tohoto večera rozrušen, přestože miluji tyto překrásné mystické minuty, kdy den spěje k zániku, před tím než zvítězí přítmí.

Neuplynulo mnoho dní do té doby, než se mi zdálo, že já sám musím ze sebe shodit břemeno Mojžíšových desek, tato obvinění a přikázání, která jsem přinesl dolů z mé, neobvyklé Sinaje. Ač jsem se snažil sebelépe, nemohl jsem je vybroušeně zkombinovat, zdály se, být nic, než oddělenými zlomky, ale čas na mne velmi silně tlačil, než aby mi dovolil příliš dlouze pracovat na úkolu jejich upravení do vázané knihy. A svět je tudíž musí vzít z mých rukou tak úryvkovitě, jak byly vloženy do mých.

Pokud ani pak tento svazek nebude systematické pojednání, mohu rovněž žádat o shovívavost, protože mne příroda neobdařila mechanickým myšlením, schopným vyprodukovat takové dílo. Tyto stránky zachytily pouze obrazy mých nálad a ozvěny mých meditací. Nemohu předstírat metodický styl lidí, kteří jsou schopní spisovatelé a kterým se musím proto obdivovat.

Tak předávám tyto vzpomínky mého posledního putování na Arunačalu a odevzdávám je do úžasné tiskárny, kde je duch lidských myšlenek materializován do solidního olova linotypových řádek sazby! A tak spouštím tyto myšlenky na moře současné lhostejnosti k duchovnosti, znaje, že někde v nějakém přístavu existují čekající přijmout je. Pro těch několik jsem psal a z nekonečna přijdou mírné vánky, aby zavály tyto spisy po správných cestách lépe, než jsem to kdy já mohl učinit.