Buddha musí být datován do roku 1800 př.nl. (2)

Podle současných historiků se buddhismus údajně zrodil a rozšiřoval následovně.

Kdysi dávno žili v jedné zemi lidé, kteří byli šťastní. Byli to stoupenci určité náboženské víry a byli zaměstnáni uctíváním Boha tohoto vyznání. Potom se objevil v pravém slova smyslu skutečný intelekt -- Siddhartha Gautama (původní Buddhovo jméno). Objevil se na scéně a odsoudil rituály těchto lidí. Odradil je od uctívání jakéhokoliv Boha. Místo toho jim řekl, že pravé štěstí spočívá v uvědomění si předurčení dějů a zdokonalování duše.

Buddha jim řekl, že hlavní příčinou všeho utrpení je lidská touha a přání – vzdát se jakýchkoliv myšlenek na Boha, vzdát se touhy, vzdát se přání, vzdát se podmínek, jež sami na sebe lidé kladou – tímto způsobem nakonec lidská duše dosáhne stavu věčné blaženosti. Lidé se skutečně do jeho učení zamilovali.

Rozhodli se, že všechny ty řeči o Bohu jsou nesmysl, protože jim to tak řekl. Svého Boha odvrhli. Otočili se zády ke svému Bohovi, následovali jeho učení a ve velkém počtu přecházeli k buddhismu. Tak bylo zrozeno jedno z nejdůležitějších vyznání světa, pravděpodobně se tak stalo okolo roku 500 před Kristem. Zhruba okolo 400 let před Kristem se rozdělilo do čtyř směrů.

Během druhého století před Kristem se zrodilo soucitné učení školy soucitu Mahasanghika. Během prvního století se objevilo učení Mahayana, jež obhajuje teismus a prohlašuje, že samotný Buddha byl Bůh. Za dva nebo více století do sebe buddhismus zahrnul tantrické rituály.

Toto by měl být příběh buddhismu. Může to být pravda? Může se náboženství zrodit a rozšířit takovým způsobem? Může se zapomenout na Boha tak snadno? Podívejme se na dnešní svět. Může se osoba s vysokým intelektem vynořit na současnou scénu a přimět většinu lidí tohoto světa zahodit uctívání Boha a změnit je na ateisty – to vše během jednoho nebo dvou století? Proč buddhismus, který původně obhajoval čistý ateismus, přijal paradigma teismu? Pokud se zahloubáme do buddhistické filosofie, budeme konfrontováni s velkým počtem otázek tohoto druhu.

Velká část naší historie byla napsána historiky, jež nemají moc velké porozumění pro teologii. Přitom většina lidské historie s ní souvisí a je obsažena v náboženských textech. Náboženství se nerodí zčista jasna. Náboženství se rodí na základě socio-ekonomických a klimatických podmínek a potřeb, které převládají v době, kdy se náboženství rodí. Jak postupují svým evolučním cyklem, nadále reagují a vyvíjí se ve vztahu k těmto podmínkám, jimž čelí.

Buddhismus se zrodil z mimořádně kalamitního celosvětového sucha okolo 2200 let před Kristem, jenž trvalo po tři století. Milióny lidí po celém světě zemřeli žízní a hladem. Neustálé srdcervoucí obracení lidí na Boha, aby je z této katastrofy zachránil, nepřineslo žádný výsledek – až do té míry, že se lidé začali ptát, zda Bůh opravdu existuje. Dokonce, i když sucho ustoupilo, víra byla neodvolatelně otřesena.

Do této atmosféry přišel největší intelekt všech dob -- Gautama (Buddha). Řekl jim, že nemají ztrácet čas uctíváním a dožadováním se Boha, aby je vyvedl z utrpení. Řekl jim, že aby byli šťastní, potřebují se vzdát veškerých možných tužeb, jež jsou hlavní příčinou veškerého utrpení a přijmout systematickou metodu odpoutání lidské duše od všeho světského. Vzhledem k náladě, která zde převládala, se lidé rozhodli obrátit se zády k Bohu a ve velkém počtu přijali novou víru. Takto se zrodil buddhismus.

Ezoterickému učení a technikám, které navrhl Buddha, trvalo nějakou dobu, než se asimilovaly a institucionalizovaly. Po několika stoletích, když se vytvořil přiměřený základ pro Buddhovo učení, rozdělila se teologie do několika škol pod záštitou velkého vládce, který dál toto učení rozšiřoval. Během příštích několika století po císaři bylo vynaloženo úsilí dále rozšiřovat náboženství.

Až bylo náboženství dostatečně rozšířené a stabilizované, muselo čelit první výzvě – následujícímu povstání společnosti, jež vnímala buddhismus jako něco, co je speciálně sestaveno pro spásu sobeckých mnichů, které vůbec nezajímal zbytek společnosti. Jako odpověď na to vzniklo více škol s učením soucitu, jako je Mahasanghika.

Poté za pár dalších století, když bylo již sucho vzdálené více jak tisíc let a vzpomínka na katastrofu již nebyla živá, objevilo se znovu učení o všemohoucím a soucitném Bohu – předurčení událostí již dostatečně neuspokojovalo náboženské potřeby lidí; lidé chtěli uctívat vše vidoucí tvořivou sílu, tedy Boha. Aby se těmto potřebám vyšlo vstříc, musel buddhismus do sebe včlenit teistické koncepty; a vzniklo učení školy Mahayana.

Škola prohlásila Buddhu za samotného Boha. Škola také dala vznik představám určitých kvazi-božských spasitelů, nazývaných Bódhisattvové. Buddhismus dokonce přijal i určité tantrické praktiky ve snaze uspokojit teistické potřeby lidí. Kromě všech těchto přizpůsobení, teistické prvky v teologii nebyly dostatečné. Buddhismus nakonec po více než tisíci letech boje s teismem, jež prošel několika fázemi, ztratil v porovnání s teismem vliv – stáhnul se z Indie, ze svého rodiště. Nicméně ale přežil a vzkvétal v dalších částech světa.

Toto je pravdivý příběh vývoje buddhismu. Aby se toto vše uskutečnilo, vyžadovalo to dobu dlouhou více jak dvě tisíciletí, od 1800 let před Kristem do 1000 let po Kristu. V současné době je zobrazován buddhismus způsobem, jako by vznikl z ničeho, stal se hyperaktivním a rozšířil se civilizacemi prakticky okamžitě. Nebyl k tomu důvod, ale jednoduše se rozdělil do velkého počtu škol s rozdílným učením – jedna po druhé – způsob, jakým byla tato historie vměstnána do období kratšího než jedno tisíciletí současnými historickými knihami s úplným opomenutím teologických hledisek v rámci plynutí času, ukazuje zcela nerealistický obrázek, který snad pouze zkouší naši důvěřivost.

Každá jednotlivá víra -- včetně zoroastrianismu, vaišnavismus, saivismus,judaismu, křesťanství a dalších náboženství a kultur — má svůj vlastní příběh o tom, jak vznikla, vyvíjela se, procházela změnami v závislosti na socio-ekonomických podmínkách, jež v té dané době převládaly. Zoroastrianismus se zrodil jako vzpoura proti určitému utiskujícímu náboženskému nastavení a ukázal světu i protikladnou, zlou tvář Boha, který byl později zbytkem světa pojmenován jako Satan. Stejný utlačující základ náboženství přiměl mezopotámce kontemplovat nad tím, jak jsou vůči bohům podřadní.

Vaišnavismus a saivismus vznikly na základě jedné přírodní katastrofy, jenž lidi přiměla představovat si Boha v rámci kosmických rozměrů. Uctívání model bylo v judaismu zakázáno z toho důvodu, že Mojžíš chtěl uchránit svůj rod před vlivem sousedních kmenů. Judaismus vznikl na základě obrovského Mojžíšova zápasu se stejným suchem, jež oslabilo ostatní náboženství. Rozdělení Boha v křesťanství na dva, otce a syna, vzniklo jako následek rivalství mezi dvěma náboženskými sektami. Toto rozdělení se nelíbilo prorokovi, jenž uznával sjednocený pohled na Boha.

Existuje neuvěřitelné množství historických informací, jež jsou vloženy v našich náboženských a teologických textech. Pokoušet se porozumět lidské historii bez ohledu na informace, jež jsou zakotveny v našich teologických spisech, našem nejdůležitějším zdroji informací o minulosti, může být špatnou domněnkou, jenž nás stále udržuje v temnotě.