ZÓNA ZASVĚCENÍ: Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu - studijní přednáška č.11

I přes oficiální tvrzení NASA, že s oblastí Cydonia nemá absolutně plány a že jí tato oblast vlastně vůbec nezajímá, zahájila vesmírná agentura druhou bezpilotní misi k Marsu, která dne 25. září 1992 dostala název „Mars Orbiter“. Sonda měla dosáhnout Marsu v srpnu 1993.

Mapování planety bylo naplánováno od listopadu 1993 a mělo trvat dva roky. Ukončení mise bylo naplánováno na říjen 1995. Družice vyhotovila snímky o velmi vysokém rozlišení. Jejich kvalita byla až 36x větší než u snímků, které pořídily sondy Viking.

Takže co nám tyto snímky odhalily v souvislosti s „Tváří“ a dalšími podobnými podezřelými útvary? Tato otázka se zdála klíčovou pro další pokračování ságy o Cydonii. Hoagland nad celou misí „Mars Observer“ vyjádřil hluboké znepokojení a to z toho důvodu, že si byl za ty roky velmi dobře vědom skutečného postoje NASA k problematice geometrických anomálií.

Jak dalece skutečnou prioritou byla deklasifikace snímků z oblasti Cydonie? Ve chvíli, když se Hoagland setkal s dr. Michealem Malinem, hlavním inženýrem projektu „Mars Observer“ (viz. obr. vlevo) a svěřil se mu se svými pochybnostmi, odpověděl inženýr velmi stroze: "NASA nemůže predikovat úkoly mise s velmi vysokými náklady na vysoce spekulativní a nepravděpodobné historky o tom, že Mars byl kdysi obydlen."

Nakonec se podezření mělo ukázat jako skutečně reálné. NASA se v rámci této mise vůbec, ale vůbec nehodlala zabývat ničím z oblasti Cydonie. Ve skutečnosti v původních plánech NASA existovaly pokyny pro zapojení mnoha citlivých a složitých přístrojů přítomných na „Mars Observer“, ale bez vizuálního zobrazovacího zařízení.

Nepřijde vám to u tak nákladné kosmické mise vážně podivné? Teprve po silném tlaku z prostředí „Mars Mission“ a dalších malých skupin nezávislých výzkumníků byla NASA s nijak nepotlačovanou nechutí nucena do aktivních přístrojů na poslední chvíli zahrnout i dvě kamery s vysokým rozlišením.

Bezprecedentní politické změny

V kontextu s projektem „Mars Observer“ máme k dispozici celou řadu velmi radikálních a bezprecedentních rozhodnutí. Například výběr hlavního inženýra pro tuto celou misi v podobě dr. Malina (soukromého dodavatele), který měl na starosti mimo jiné i funkčnost kamerového systému, jenž byl zprovozněn, jak jsme si již řekli prakticky na poslední chvíli před startem.

Navíc on sám byl dodavatelem tohoto kamerového systému. Takové rozhodnutí je ve vztahu ke standardní praxi více jak zvláštní. V tomto ohledu by bylo na místě také uvést, že dr. Malin byl jedním z nejhorlivějších oponentů teorie o inteligentním působení na jeho povrchu.

Jeho pozice se později ukázala jako více než zřejmá a to již ve chvíli, kdy na dotazy ohledně nových fotografií z oblasti Cydonie stále dokola odpovídal, že nové snímky „Tváře“ a dalších objektů z oblasti Cydonie nebylo možné uskutečnit. Ovšem již dále neuvádí důvody, které tomu měly bránit.

V tomto ohledu se skutečně vyplatí si podrobně prostudovat tzv. „McDanielovu zprávu“ o které jsem se zmínil v předchozích částech této přednášky, kde jsou uvedeny velmi účinné protiargumenty ze strany jak McDaniela, tak i Hoaglanda.

Z kontextu toho všeho zřetelně vyplývá jasná zaujatost ze strany dr. Malina s tím, že jeho dosazení na tak důležitou funkci s prakticky neomezenou rozhodovací mocí nad celým kosmickým projektem bylo více jak účelové.

Jako příklad můžeme uvést známé a oblíbené tvrzení dr. Malina o tom, že snímky Cydonie bylo nemožné vyhotovit a to z důvodu nepříznivého počasí na Marsu, které je velmi nepředvídatelné, nepočítaje v to mlhy a prachové bouře.

Jenže tento charakter počasí existuje i na mnoha jiných místech na Marsu, přičemž tato skutečnost vůbec neodradila NASA od snímkování povrchu mimo oblast Cydonie. Navíc podle McDaniela bylo dlouhou dobu známo, že v některých obdobích pokrývají prachové bouře až jednu třetinu povrchu Marsu.

Navíc se později potvrdilo, že existovala časově dlouhá „okna“, kdy byl v oblasti Cydonia klid a zuřící bouře procházely nad povrchem stovky mil daleko od této oblasti. Aby toho nebylo málo, dovolil si dr. Malin tvrdit, že region Cydonie je poměrně malé velikosti s tím, že by bylo možné provést jedno nebo dvě fotografování tohoto regionu.

Tyto informace jsou ovšem zcela nehoráznou desinterpretací. Na sondě „Mars Observer“ se nacházely dvě kamery se střední a vysokou rozlišovací schopností. Byly schopné snímat plochu až 1400 čtverečních mil.

Funkce obou kamer jsou detailně popsány v technických dokumentech „Mars Observer“. Ve skutečnosti měl dr. Malin připraveno ještě několik dalších vytáček, které ovšem ani náznakem neodpovídaly dané skutečnosti.

Pro laickou veřejnost však byly pádnými argumenty. Takže ani klimatické či meteorologické anomálie, ani technická omezení nebyly skutečnými překážkami. Tou největší reálnou překážkou byl sám dr. Malin (resp. NASA) s intenzivní touhou přesvědčit každého z „druhého břehu“, že tomu tak není.

A problémy související s „Mars Observer“ se i nadále kupily. V létě roku 1993 se začaly množit dohady o skutečných záměrech NASA s „Mars Observer“. Zároveň bylo zoufale zapotřebí nových snímků z oblasti Cydonie.

Zvláště pak, když byla k dispozici zbrusu nová zobrazovací a snímkovací technika, která byla podstatně pokročilejšího charakteru, než tomu bylo v porovnání s předchozími misemi. K tomu všemu byla velmi podivná zvláštní série následných rozhodnutí NASA týkající se zveřejnění fotografií povrchu Marsu z mise „Mars Observer“.

Z misí „Ranger Moon“ v roce 1964, nebo Voyager 2 z roku 1994 byly veřejností bez problému zveřejněny fotografie o té největší tehdejší možné kvalitě. Ale co se dělo po misi „Mars Observer“?

Nejdříve bylo ze strany NASA rozhodnuto, že budou zveřejněny pouze některé a to předem vybrané fotografie a to do několika týdnů od jejich předání z technického oddělení zástupcům oddělení pro styk s veřejností.

Poté se kosmická agentura rozhodla k tomu, že snímky neuvolní pod dobu šesti měsíců od jejich převzetí z technického oddělení. Tato rozhodnutí byla učiněna i přes to, že v minulosti se NASA vždy snažila o to, aby byly snímky směrem k veřejnosti uvolněné co nejdříve.

Zdá se, že je tu nějak mnoho podivností najednou a je více jak zřejmé, že i přes nejlepší úsilí NASA přesvědčit veřejnost jinak, zdá se, že „Mars Observer“ nebyl zdaleka jen rutinní misí.