Buddha musí být datován do roku 1800 př.nl. (1)

Jeden z nejdůležitějších výpočtů indických dějin byl proveden na základě období života jednoho indického krále, nazývaného Ašóka, jenž je považován za jednoho z největších vládců ve světové historii. Byl to buddhistický král a byl zodpovědný za šíření buddhismu do vzdálených koutů Indie a sousedních zemí, kam posílal velký počet buddhistických misionářů.

Ašóka postavil tisíce buddhistických stúp a založil tisíce buddhistických klášterů po celé své říši, která se táhla od Íránu po Bangladéš a od střední Asie (Afghánistánu) po jižní Indii. Mnoho kamenných staveb a pilířů všude po celé jeho zemi bylo popsáno tzv. Ašókovými edikty (skalními nápisy) na jeho oslavu, napsaných jazykem magadhi, sanskrtem, řečtinou a aramejštinou.

Ašóka [viz. obr. vpravo] byl původně krutý král, který zabil mnoho svých bratrů, aby se sám dosadil na trůn. Zdědil rozsáhlou říši a snažil se ji rozšířit válkou proti sousednímu království Kalinga. Válku vyhrál, ale příšerný pohled na tisíce zohavených mrtvol úplně změnil jeho srdce. Cítil ohledně toho velkou lítost, zastavil horečné rozšiřování své říše a konvertoval k buddhismu poté, co se mu zalíbily buddhistické zásady nenásilí a odříkání.

Máme dva zdroje, kterým vděčíme za většinu těchto informací o Ašókovi ñ, a to jeho skalní nápisy a buddhistické spisy (jeden indický a dva ze Srí Lanky). Spisy vyprávějí o Ašókovi z Maurijské dynastie. Historici ale většinou neznají Ašóku z Guptské dynastie. Pro ně existuje jen jeden Ašóka - ñ Ašóka z Maurijské dynastie, jak je uvedeno v buddhistických spisech.

Ašókovy skalní nápisy zmiňují pět sousedících řeckých a egyptských králů ñ Antiochos, Ptolemaios (II.), Antigonas, Magas, Alexandr (II.). Protože tito králové spadají do období 250-300 před Kristem, toto datum se také připsalo k Ašókovi (Maurijskému). Podle buddhistických spisů byl Ašóka (Maurijský) korunován dvě stě osmnáct let po úmrtí Buddhy. To by znamenalo, že Buddhovo působení by bylo zhruba okolo 500 let před Kristem. Toto datum se dokonale shoduje s datem 500 let před Kristem, na který se přišlo metodou árijské invaze. Výpočty se zdají být zcela dokonalé a velmi jasné. Většina historiků během posledních dvou set let tyto výpočty zcela přijala.

Nejvíce znepokojující aspekt těchto výpočtů je ten, že v historii Indie existují dva Čandraguptové a dva Ašókové. Podle zápisků řeckého cestovatele Megasthena, vládla Guptská dynastie Indii v období zhruba 300 let před Kristem. Megasthenovy poznámky se také shodují s výpočty z textů Purán. Indické dějiny se nezmiňují o dvou Čandraguptech nebo dvou Ašócích, kteří by vládli Indii ve stejnou dobu.

Zatímco tradiční indické a řecké zdroje se zmiňují o Ašókovy Guptské dynastie, který vládl Indii okolo 300 let před Kristem, tradiční historici došli k závěru, že Ašóka Maurijské dynastie vládl Indii zhruba okolo 300 let před Kristem. Buď tedy musíme vyřadit zápisky Megashtena i náboženské texty Purány, nebo musíme zjistit, zda tradiční historici nevypočítali špatně Ašókovo období.

Několik tradičních historiků si není vědomo tohoto rozporu. Když si toho vědomi jsou, označují Megasthena za nespolehlivého pisálka a indické náboženské texty za pouhou mytologii. Dokonce se také nezaobírají skutečností, že ostatní řecké zdroje v Megasthenově době neuvádí moc přítomnost buddhismu v Indii. Většina tradičních historiků žije v blažené nevědomosti o přítomnosti dvou Ašóků v dějinách Indie.

Pouze hrstka indických historiků si uvědomuje tuto záhadu. Domnívají se, že Ašóka z buddhistických zdrojů patří do Guptské dynastie a vládl Indii okolo roku 300 před Kristem. Nicméně buddhistické spisy jasně uvádí, že král Ašóka patří do Maurijské dynastie, což zcela odporuje argumentu této hrstky indických historiků, jež se snaží nějak vykroutit z tohoto hlavolamu. Toto je největší záhada, která již více než století pronásleduje indické historické výpočty, skoro jako záhada Sherlocka Holmese a Hercules Poirota.

Znamená to tedy, že tradiční historikové jsou zcela spokojeni a vůbec se nezabývají svými výpočty? Odpověď je překvapivě ne; stále si ještě lámou hlavu nad těmi nejdůležitějšími otázkami.

Ašókovy skalní nápisy uvádějí, že Ašóka konvertoval k buddhismu kvůli výčitkám svědomí, jež cítil ohledně kalingské války. Nicméně oba zdroje spisů, jak indický, tak buddhistické spisy se zde liší; tyto spisy neuvádějí vůbec nic o válce s Kalingou! Vyprávějí o tom, že Ašóka konvertoval na základě klidného tichého učení jednoho buddhistického mnicha-novice Samudry/Nyagrodhy15. Proč buddhistické spisy mlčí o válce s Kalingou? Zatímco spisy vyprávějí o založení 84,000 klášterů Ašókem, skalní nápisy o tom mlčí; nezmiňují žádné Ašókovy činy, jež se vztahují k buddhismu.

Buddhistické spisy vyprávějí o Ašókových misijních činech v Kašmíru, na Maharahtře, Srí Lance, v Burmě, Thajsku, Himalájích, západní Indii a Řecku. Nicméně skalní nápisy zmiňují lékařskou pomoc sousedícím královstvím. Zmiňují jména králů a dynastií okolo jeho říše včetně zemí jako je Choda, Pandya, Satiyaputra, Kerala, Srí Lanka a pět řeckých království. Spisy neuvádějí nic o vyslancích Dharma Mahamatra v jeho království, jak hlásaly skalní nápisy. Jsou zde ještě další rozpory v základních údajích o jeho životě.

Ašóka v buddhistických spisech je mimořádně zbožný jedinec, který pokorně padal k nohám i laickým buddhistickým mnichům. Byl známý jako náruživý a největší mecenáš buddhistické víry.

Indické spisy uvádějí, že na konci svého života daroval skoro vše, co měl, buddhistickým klášterům. Byl to někdo, kdo chtěl zajistit, že se buddhismus rozšíří po celé zeměkouli. V Bengálsku jeden následovník Mahavíry namaloval obrázek, který zobrazoval Buddhu, jak se sklání k nohám Mahavíry. Ašóka se o tom dozvěděl a přikázal, že všichni následovníci Mahavíry budou v tom městě popraveni. 1800 jich bylo zabito v jeden den!

Během jiné příležitosti rozhodl podobně, slíbil zlato těm, jež donesou sťaté hlavy ne-buddhistů! Ašóka zašel ještě dále ve svém způsobu, jak změnit lidi na buddhisty, jak některé legendy ukazují. Chtěl, aby jeho bratr Veetashoka konvertoval k buddhismu; aby se to stalo, zinscenoval drama. Jednoho dne přesvědčil svoje ministry, ať umožní Veetashokovi sedět pár minut na královském trůně. Potom, jako by nevěděl, co se děje, chytil svého bratra při činu. Potom prohlásil, že je to zrada, když si sedl bratr na trůn a přikázal, aby byl jeho bratr popraven.

Nicméně Ašóka počkal s popravou jeden týden a nechal svého bratra, ať si užívá královský komfort po celý týden, jako by byl (Veetashoka) král. Na konci týdne si Ašóka zavolal bratra a zeptal se ho, zda si užíval týden úžasného královského komfortu. Veetashoka mu odpověděl, že smrt, která mu již dýchá na záda, mu vůbec neumožňuje užívat si takového úžasného pohodlí. Ašóka mu potom odpověděl: "Když se nedokážeš radovat z potěšení jen kvůli přicházející smrti, jak myslíš, že se osvícení mniši mohou radovat z pohodlí tohoto života, když se musí obávat smrti ve stovkách dalších zrození?"

Veetashoka byl tím zasažen a sám konvertoval a stal se z něho buddhistický mnich. Nicméně skalní nápisy podávají o Ašókovi úplně jiný obrázek. V jednom z nápisů vyznává svou víru v Buddhu; ale tím to končí. Neexistuje žádný důkaz, že prováděl jakékoliv misionářské aktivity. Žádný z jeho skalních nápisů nezmiňuje nic o Buddhově učení. Ve skutečnosti Ašókovy skalní nápisy vypráví o rovnosti všech náboženství! V jednom z nápisu je uvedeno následující:

"Bohy milovaný, Král Piyadasi (Ašóka) si necení darů ani hodností tak, jak si cení tohoto – podstata všech náboženství by měla stále vzkvétat. Rozvíjení podstaty se může učinit několika různými způsoby, ale všechny mají ve svém základě omezení řeči, což znamená, nechválit svoje vlastní náboženství nebo bezdůvodně odsuzovat náboženství ostatních. Pokud je kritika opodstatněná, měla by být provedena mírně. Z tohoto důvodu je lépe ctít ostatní vyznání. Tento způsob je přínosný pro naši vlastní víru a také pro víru ostatních, pokud by se jednalo jinak, ublíží se vlastní víře i víře ostatních. Kdokoliv vyzdvihuje svoji vlastní víru přehnanou zbožností a v myšlenkách odsuzuje jiné vyznání 'Nechte mě oslavovat vlastní víru,' pouze své víře ubližuje. Proto je kontakt (mezi náboženstvími) dobrý. Člověk by měl poslouchat a mít úctu před naukami, k nimž se hlásí ostatní lidé. Bohy milovaný, Král Piyadasi (Ašóka), touží po tom, aby se všichni dobře seznámili s učením ostatních náboženstvích.

Těm, jež jsou spokojeni se svým vlastním vyznáním, by mělo být řečeno toto: Bohy milovaný, Král Piyadasi (Ašóka) si necení tak darů ani hodností, jak si cení tohoto – podstata všech náboženství by měla stále vzkvétat. K tomuto cíli všichni svou prací směřují -- Dhamma Mahamatrové, Mahamatrové, jež mají na starost ženské čtvrtě, vyslanci v odlehlých oblastech, a ostatní takoví vyslanci. Ovocem všeho toho je, že vlastní víra vzkvétá a cesta Dhammy se tím osvětluje."

Neschopnost vysvětlit tyto dvojakosti vedla některé tradiční historiky k odmítnutí spolehlivosti buddhistických spisů. Aby získali obraz Ašókovy osobnosti, drží se pouze skalních nápisů, a přitom historické aspekty čerpají z buddhistických spisů. Můžeme vidět, jak selektivní byli ohledně celé Ašókovy epochy – odvrhli Megasthena jako lháře, odvrhli indické spisy jako pouhou mytologii, zamítli další řecké texty a nakonec dokonce odmítli i buddhistické spisy! Myslím si, že jim chybí spousta odpovědí ohledně Ašókovy epochy, i když se jim v současné době může zdát, že jejich výpočty jsou perfektní.

Myslím si, že celý zmatek vznikl kvůli tomu, že existují dva králové Ašókové a oba jsou buddhisté! Ašóka v buddhistických spisech patří do Maurijské dynastie 1500 let před Kristem. Byl to jedinec, který byl své víře nesmírně oddaný a nutil ji ostatním tím, že vysílal misionáře a stavěl buddhistické kláštery a stúpy. Každopádně neměl ale nic do činění se skalními nápisy a kalingskou válkou. Buddhistické spisy vyprávějí o Ašókovi Maurijském. Spisy se většinou zmiňují jen o indických oblastech -- Kašmír, Maharahtra, Mysore, Himaláje, západní Indie. Buddhismus nebyl v této době v Indii rozšířen – spisy se tedy jasně zmiňují o šíření buddhismu v rámci Indie za vlády Maurijského krále Ašóky.

Ašóka ze skalních nápisů patří do Guptské dynastie 300 let před Kristem. Byl to on, jehož se týkala válka s Kalingou. Cítil výčitky svědomí a později konvertoval k buddhismu. Nicméně za jeho časů byl již buddhismus široko daleko rozšířen a nebylo potřeba vysílat misionáře. Navíc v jeho době se buddhismus svíjel pod náporem Sankaračarja a védické náboženství se znovu vracelo na scénu. Jak uvidíme později v tomto článku, buddhismus byl ve stavu zmatenosti ohledně své ideologie kvůli teologickému náporu, jež zahájila Sankaračarja. Buddhismus byl v přechodné fázi a nebylo mnoho prostoru pro misionářské aktivity.

Proto Guptský Ašóka moc svou víru nerozšiřoval, ale byl daleko více tolerantní k ostatním náboženstvím. Místa, o kterých se skalní nápisy zmiňují, jsou většinou jeho sousedící země, nápisy nezmiňují místa v rámci Indie. Místa, o nichž se nápisy zmiňují, jsou: Choda, Pandya, Satiyaputra, Kerala, Srí Lanka, jižní cíp jeho říše v jižní Indii a pět řeckých královstvích na severozápadě jeho říše. Je zřejmé, že tato místa nesouvisí s rozšiřováním buddhismu v rámci Indie.

Oba Ašókové jsou zcela odlišní. Zmatek vznikl proto, že jsou oba buddhisté; proto obojí, jak nápisy, tak stúpy bývají přiřazovány k jedné a téže osobě. Pokud uvážíme, že nápisy patří k jednomu králi, zatímco stúpy a kláštery patří k druhému, hádanka je rozluštěna. Oba dva Ašókové byli historiky spojeni do jednoho.

Takže když dojdeme k datu 1500 před Kristem, jak je uvedeno období buddhistického Maurijského krále Ašóky v buddhistických spisech, můžeme snadno přijít na datum Buddhy. Buddha předchází Ašóku o dvě stě osmnáct let. To by tedy umístilo Buddhu někam mezi 1700 až 1800 let před Kristem. To se také zhruba shoduje s výpočty na základě Purán, jež Buddhu datují okolo 1800-1900 let před Kristem.

-pokračování-