PAVUČINA ŽIVOTA: Moje cesta s Osxem (7)

"Přistoupila ke mně ještě blíž a položila mi jeden z prstů pravé ruky do oblasti mého „Třetího oka“. V tu chvíli jsem viděl sám sebe v jakýchsi obrazových sekvencích. Pochopil jsem, že to byly krátké úseky z různých částí mého dosavadního života."

Pravdou je, že nevím, jak dlouho trval tento let (pokud se to tak dá vůbec nazvat). Stejně tak jako vše ostatní jsem i toto bral jako obrovský a zcela fantastický dar (tedy tenkrát jsem vše vnímal zcela přirozeně jako určitou součást mého vnitřního života). Až v dobách dospělosti jsem se k těmto okamžikům vracel vždy s obrovskou úctou a pokorou, teprve tehdy mi docházelo, čím vším jsem ve skutečnosti procházel.

Ovšem abych pravdu řekl, stejně nevím, který postoj byl ve své podstatě přirozenější. Zda ten z pozice dítěte, nebo ten z pozice „dospěláka“. Procitl jsem teprve tehdy, když jsem opět stál na světelném chodníku a před sebou jsem viděl ony nám již velmi dobře známé postavy Tvůrců.

V první chvíli jsem byl hodně zmatený a opravdu jsem nevěděl, zda to co jsem právě prožil, nebyla jen jakási mentální fikce, či nějaký druh mentálního implantátu ze strany Tvůrců.. Jenže stačil jeden krátký pohled do očí mých přátel a bylo mi jasné, že jsem se stal obětí svých vlastních pochyb zcela zbytečně.

Nyní ke mně přistoupil „Tvůrce“ v ženském těle.

Po předchozím prožitku jsem očekával, že se bude odehrávat něco podobného, ale velmi jsem se mýlil. Bytost ke mně přistoupila, viděl jsem jak různobarevné pramínky energií vytékající z mých čakrových center se vlévají do těla ženy přede mnou. Na první pohled to bylo divné, ale vnitřně jsem cítil, že to tak je nyní správné.

Upoutala mne jedna hodně zajímavá věc. Mé energie byly různobarevné. V podstatě se dělily na sedm druhů barev. Za pár let nato jsem měl možnost dostat se k prvním informacím o čakrách a jejich barvách (frekvencích).

Zvláštní na celé věci ale bylo to, že i když se v podstatě jednotlivé barvy hodně blížily těm barevným druhům, které se dodnes vyučují v naší lidské rodině, přesto tomu zcela až tak přesně nebylo. Bytost přede mnou jako by vycítila aktuální předmět mého zájmu.

Přistoupila ke mně ještě blíž a položila mi jeden z prstů pravé ruky do oblasti mého „Třetího oka“. V tu chvíli jsem viděl sám sebe v jakýchsi obrazových sekvencích. Pochopil jsem, že to byly krátké úseky z různých částí mého dosavadního života.

V jednom obrazu jsem se smál, ve druhém jsem se zase velmi bál a v dalším jsem zase tím typickým dětským způsobem vyjadřoval svou nelibost – vlastně proč to nepřiznat, přímo vztek. V každé obrazové sekvenci jsem viděl, jak z mého těla vytékají ty samé praménky energie, ale ve chvíli mých různorodých emocí se začaly zbarvovat ještě takovým jiným zvláštním nádechem.

Když jsem se smál a vůbec projevoval radost, tak jejich barvy začaly zářit podstatně živějším jakoby pestřejším způsobem. Přívlastek „pastelové“ je skutečně slabé slovo. Ve chvíli, kdy jsem se bál, odstíny všech sedmi druhů energie jakoby zešedly.

Nevím, jestli mi dobře rozumíte. Červená byla pořád červenou, zelená zelenou nebo žlutá žlutou, ale přesto měly všechny odstíny takový nepříjemný šedavý nádech. Speciálně pak v případě strachu jsem si navíc všiml, jakoby se v mé blízkosti kolem v prostoru začaly tvořit jakési stíny, které se neuvěřitelně rychle hýbaly.

Neměl jsem sebemenšího tušení, co by to mohlo znamenat. V duchu jsem se proto rozhodl, že až bude nejbližší příležitost, určitě se na to zeptám přítomných Tvůrců. Zajímavé byly reakce i při projevu nelibosti, nebo dokonce vzteku či rozhořčení. Tento stav neměl až tak vliv na barevné odstíny energií, ale na průměr či sílu samotného energetického vlákna.

Ve chvíli kdy jsem začal projevovat tento typ emoce, viděl jsem jak vitalita toku energií prýštící z mého těla, není zdaleka taková, jaká byla na začátku. Zmenšila se asi tak o dvě třetiny. V této chvíli se stala další zajímavá věc. Mé tělo v obrazové sekvenci se počalo otáčet kolem své osy, nebo já jsem se otáčel svým pohledem na sebe sama. Takže po chvilce jsem neviděl sám sebe zepředu, ale zezadu. To, co jsem nyní spatřil, na mne velmi hluboce zapůsobilo.

I v zadní části těla jsem viděl ta samá vlákna energie, která se na jedné straně dotýkala jakýchsi světelných vírů uvnitř mého těla (tělo mezitím zprůhlednělo). Dokonce prameny energií měly stejné barvy a stejným způsobem se chovaly během projevu jednotlivých druhů emocí, ale přesto něco bylo jinak.

Za pár vteřin na to jsem pochopil co to je. Energie tu z mého těla nevytékala, ale naopak do těla vtékala. Byl to opravdu zvláštní pohled, hlavně ve chvíli, kdy jsem se na sebe mohl dívat ze shora. Z jedné strany (zezadu) do mého těla vtékalo sedm druhů energií a z druhé strany (zepředu) ta samá energie zase vytékala ven.

Nebo že nebyla úplně ta samá. Všechna tato zjištění mne naprosto fascinovala. Nyní mi bylo jasné, že každé hlavní energetické centrum v lidském těle (čakra) je rozdělena do jakýchsi dvou hemisfér.

Podobně jako třeba na fyziologické úrovni mozek či srdce, ale v podstatě s tím souvisí i projev jakéhokoliv jiného párového orgánu od ledvin počínaje, přes oči, uši, nosní dírky a končetinami konče.

Každá čakra tedy obsahuje přední a zadní hemisféru. Zadní hemisférou energie do těla vtékala a přední hemisférou zase vytékala. Všechny tyto informace i vizuální formy sdělení byly pro mne v tomto dětském věku zcela zásadního charakteru.

Doslova jsem objevoval naprosto nový svět. Díky tomu jsem pochopil, ale i vycítil, že přijímat jakoukoliv energii přední čakrovou hemisférou není správné. K tomu nám slouží zadní hemisféra čakry a zadní část těla.

O malou chvíli později (ke všemu se v pravý čas dostaneme) mi tuto skutečnost svým způsobem potvrdila i Matka Země, když mi sdělila, že nejlépe jsem schopen přijímat její energie tehdy, když budu na zemi (jejím těle) ležet zády a nikoliv břichem. V průběhu následujícího života jsem si tuto pravdu snad tisíckrát vyzkoušel. Změna je cítit prakticky okamžitě.

Vlastně bych rád poukázal ještě na jednu podivnou okolnost. Přesto všechno se dvě čakry chovaly jinak. Nedělily se samy na přední a zadní hemisféru. Ve chvíli, když jsem se na své tělo v probíhajících vizuálních sekvencích díval seshora, to bylo patrné prakticky okamžitě. První čakra totiž pouze vyzařovala energii směrem dolů do země.

Nikde jsem však u ní nenarazil na proud energie v reverzním směru do těla. Tato zkušenost mne opravdu mátla. Všechno do této doby tak krásně zapadalo do sebe a nyní….? Obrazová sekvence však znovu jakoby mi četla myšlenky. Nyní jsem spatřil, jak se ke svému tělu přibližuji. Obraz se postupně soustředil na mé dolní končetiny.

Lýtka, kotníky, nárt i pata jakoby zprůhledněli. A pak jsem to spatřil. Někde uprostřed chodidla jsem viděl hrozen malých načervenalých světelných vírů, které do sebe nasávaly energie vystupující ze země. Energie se šířila lýtky a stehny nohou, aby se uvnitř první čakry jakoby mísila s energií vyzařovanou. Aha tak takto to tedy je?

Pomyslel jsem si. Podobně tomu bylo i u sedmé čakry, ale obráceně. Zde jsem viděl střídavě zlatavý a střídavě sněhově bílý proud energie, který byl touto čakrou z Vesmíru pouze přijímán. Nyní jsem již věděl jak se chovat a tak jsem rychle pomyslel na otázku, kudy se tento typ energie do vesmíru vyzařuje.

Obraz se dal opět do pohybu. Soustředil se na mé horní končetiny. Viděl jsem sám sebe, jak zdvíhám k nebi ruce. Dlaně byly otočené směrem vzhůru. V okamžiku kdy v úhlu s mým trupem tvořily imaginární písmeno „V“, spatřil jsem hrozen světelných vírů také uprostřed dlaní.

V tom samém okamžiku vytryskly z obou rukou k nebi mohutné a jasné zlatobílé prameny energií. Nyní mi bylo jasné, že sedmou čakrou energii makrokosmického charakteru pouze přijímáme, ale dlaněmi rukou vyzařujeme. Jenže to jsem ještě netušil, jaká další zjištění na mne v následujícím okamžiku ještě čekají.

-pokračování-